Kubánka malá (Tiaris canora) a její chov

Uplynulo už mnoho času od chvíle, kdy jsem zcela „propadl“ chovu ptactva. Naše pěnkavovité, prvním byl hýl a po něm následovaly střídavě konopky, pěnkavy, zvonci a stehlíci, vystřídali různí cizokrajní ptáci z Afriky, Asie i Austrálie, tedy převážně astrildovití pěvci, potom následovali menší papoušci. Dnes budu věnovat pozornost kubánce malé, která patří do čeledi strnadovitých (Emberizidae). Poprvé jsem ji viděl v kterémsi zoo obchodě a ihned se mi zalíbila.

Rozšíření
Kuba. Obývá zde travnaté krajiny, zahrady, parky, okraje lesů. Vyskytuje se v malých hejnech do 20 exemplářů, ale v horských údolích do nadmořské výšky 500 m lze spatřit jen jednotlivé kusy. Zatoulanci se občas objevují i mimo Kubu. V době hnízdění, které spadá do období dešťů, žije v párech. Velké kulovité hnízdo o průměru až 30 cm si staví v keřích ze suché trávy, z listů rákosu, drobných kořínků. Na výstelku používá chlupy, peří i odkvetlou bavlnu. Zdržuje se také v blízkosti měst, dokonce i hlavního města Havany. Živí se především travními semeny a hmyzem.

Všeobecné údaje
V letech 1860–1870 byla Kubánka malá jen zřídka dovážena, ale po roce 1870 počty dovážených kusů podstatně stoupaly. Stále častěji byly zaznamenávány odchovy. Od roku 1880 byla v obchodech pravidelně nabízena. Výjimkou byla samozřejmě válečná léta nebo někdy se vyskytující zákazy exportu.

Popis
Samec má vrch těla žlutozelený, temeno hlavy šedé, čelo, uzdičku, okolí oka, ucho, tváře a brada černé. Úzký pásek nadoční, strany krku a pásek přes vole zlatožluté, ostatní přední krk je černý. Břicho bělavé, prsa a ostatní spodina šedé, křídlo a ocas šedohnědé. Zobák černý, nohy černohnědé.
Samice má temeno hlavy šedohnedé, kresba na předním krku je hnědá. Ostatní zbarvení je shodné se zbarvením samce.
Jedná se o monotypický druh, protože nebyly popsány žádné zeměpisné formy. Délka je asi 10 cm.

Hlasy
Vábení zní: i – ci – dy. Zpěv je bezvýznamný. Je to tiché popiskování a švitorení, dosti podobné tomu, jak je známe u Motýlka rudouchého.

Krmení
Své kubánky jsem krmil především drobnými zrninami, jako je proso, lesknice, niger a senegalské proso v klasech. Pravidelně jsem pohazoval malé množství prosa po zemi ve výletové části voliéry, poléval je vodou a nechal je nabobtnat nebo naklíčit. Takto upravené zrní kubánkám velice chutnalo a bezezbytku je konzumovaly. Je to velice dobře, protože takto upravené zrní je důležitou složkou ptačí diety. Já jsem každoročně vyséval okolo 10. dubna na naší zahrádce senegalské proso a později jsem je ve stavu mléčné zralosti ptákům dával. Zelené krmení, které nabízela naše příroda, nikdy na jídelníčku nechybělo.
V době hnízdění a odchovu mladých jsem podával měkké krmení tohoto složení: natvrdo uvařené slepičí vejce (doba vaření max. 12 min.) nastrouhané, smíchané s nastrouhanou mrkví, bílým pečivem nebo s dětskými piškoty a doplněné nadrobno nastříhaným žabincem ptačincem. Dále jsem dával moučné červy krátce povařené a rozstříhané. Pokud jsem měl v dostatečném množství moučné červy bílé, právě svléknuté, nebylo je třeba vařit. Za pěkného počasí jsem chodil sbírat kukly lučních mravenců, kterých kubánky spotřebovaly značné množství. Přidával jsem vitamíny a minerálie, které dnes v širokém sortimentu nabízí PET – obchod. S mimořádným úspěchem jsem zkrmoval výrobek firmy Biofaktory Vitamix pro drůbež, výkrm a odchov. Vřele doporučuji.

Hnízdění a odchov
První pár kubánek malých jsem si pořídil začátkem prosince a umístil jsem je do bednové klece velikosti 100×50×80 cm (dך×v). Ptáci si velmi rychle zvykli a začátkem května jsem je dal do voliéry o rozměrech 200×100×140 cm, do společnosti párku zebřiček, motýlků rudouchých, astrildů oranžolících a amarantů malých. Tato voliéra byla propojena na dolním okraji okénkem o rozměrech 80×40 cm, které vedlo do sklepní voliéry 400×100×250 cm. Výletová voliéra byla osazena keřem bezu na jedné straně a na straně druhé sazenicí rdesna (Polygonum) a několika stvoly rákosu. Na podlaze této voliéry byl písek, zahradní hlína a mech. Sklepní voliéra byla vybavena rovnými bidélky a několika suchými větvemi. Po obvodu voliéry byly zavěšeny hnízdní budky zhotovené z překližky, které měly buď kulaté vletové otvory, nebo měly přední stěnu z poloviny otevřenou. Plně vyhovovaly budky velikosti 12×12×15 cm. Dno sklepní voliéry bylo vysypáno vrstvou čistého písku.
V popsaném zařízení se celá skupina ptáků, které jsem vyjmenoval, výborně snášela a po uplynutí asi 10 dnů, kdy se zřejmě v novém prostředí aklimatizovali, začaly všechny páry hnízdit.
Kubánky si postavily objemné hnízdo z kokosových vláken, suché trávy (stařiny z předcházejícího roku) a z trávy psinečku obecného (Agrostis vulgarit). Posledně jmenovaná tráva se mi nejvíce osvědčila a proto ji mohu každému doporučit. Roste ve velkém množství na okrajích polních cest, okrajích lesů a na jiných méně úrodných místech. Do zásoby na zimu, případně na příští chovnou sezónu si psineček natrháme v srpnu až září. Po dobrém usušení a uložení na půdě zůstanou stvoly trvale elastické, tedy nelámou se a proto jsou mimořádně vhodné pro stavbu ptačích hnízd. Na výstelku vezmou kubánky především bílé peří slepic nebo holubů a také bavlněnou cupaninu.
Samička kubánka snesla 4 vajíčka mírně nazelenalé barvy s červenohnědými tečkami. Po uplynutí 12 dnů jsem pozoroval zvýšenou aktivitu samečka při hledání živočišné potravy. V hnízdě jsem našel 3 holátka žadonící o potravu. Ihned jsem zvýšil dávky moučných červů, mravenčích kukel a vaječné míchanice. Po uplynutí 14 dnů mláďata budku opustila, ale nebyla dokonale opeřená. Do úplné soběstačnosti se o ně staral sameček, protože samička zahřívala již druhou snůšku. Jakmile byla první mláďata dokonale soběstačná a schopná se sama živit, ihned jsem je z klece rodičů přemístil do jiné klece. Pokud tak neučiníme, je nebezpečí, že je začne sameček, i když to je táta, honit a nebezpečně ohrožovat až do jejich případné likvidace. V průběhu jedné hnízdní sezóny bychom neměli nechat hnízdit kubánky více než dvakrát v popsaném zařízení. V případě, že bychom mohli na podzim vnitřní voliéru přitápět, neměl bych nic proti hnízdění páru ještě potřetí v této sezóně. To by ale bylo maximum, protože jinak dochází k vyčerpávání páru. Dostavuje se slabost s negativními důsledky.

V odborné literatuře se autoři (např. Boosey, Rutgers aj.) zmiňují o zajímavé vlastnosti kubánek. Když se podaří několika kubánkám najednou vylétnout z voliéry, zdržují se stále v blízkém okolí voliéry a poskytne-li se jim možnost, pravidelně se do ní vracejí. Venku se samy stravují a samozřejmě také nosí potravu mladým do voliéry. K večeru nastává vhodný okamžik pro uzavření okénka voliéry a tím k bezpečnému nocování. Druhý den ráno lze okénko opět otevřít a umožnit kubánkám pohyb v přírodě.
S podobným případem jsem se setkal u chovatele Ladislava Němečka v Týništi n. Orlicí. Jednalo se zde o motýlky rudouché. Když se hnízdícímu páru vylíhla mláďata, vypouštěl pan Němeček pár do okolní přírody, aby si sbíral krmení a nosil je mláďatům do budky ve voliéře. Večer okénko do druhého dne ráno zavíral. Motýlkové se od své voliéry vzdalovali hodně daleko, až do údolí řeky Orlice.
Při dodržování základních pravidel chovu nám kubánky poskytnou mnoho radosti. O tom jsem se sám přesvědčil.

Použitá literatura:
1) Rutgers, A. – Handbuch fur Zucht fremdlandischer Vogel, Neumann-Verlag
2) Vít, R. – Oesterreichischer Kleintierzuchter, Linz
3) Vít, R. – Cizokrajní ptáci v klecích, SZN, Praha
 

Rudolf Vít