Vlčí kříženec

Ve Fauně číslo 20 / 2005 jste otiskli článek o vlčím kříženci F1 generace v civilním prostředí. Vstoupily mi slzy do očí, když jsem článek četla a v duchu uviděla svoji Lindu, která byla také křížencem vlka a Německého ovčáka. Jelikož jsem v této problematice získala určité zkušenosti, chtěla bych se o ně podělit se čtenáři Fauny.

ilustrační foto: fena – Kříženec vlka a německého ovčáka

Je to více než patnáct let, kdy jsme se s rodiči přestěhovali z města na vesnici a tam koupili domek se zahradou. Dalším naším přáním bylo opatřit si pořádného psa. A tak se stalo, že se u nás jednoho dne objevil. Nejprve jsme se domnívali, že se jedná o německého ovčáka, ale jaké nastalo překvapení, když jsme zjistili, že otcem štěňátek je vlk. Vzali jsme si fenku, protože jsou mírnější. Zpočátku přišly problémy se schody, po kterých nahoru vyšplhala, ale dolů již neslezla. Je to asi problém většiny štěňat, ale tento problém nezmizel ani v dospělosti. Když někam vylezla, už tam zůstala. S venčením však nebyl problém, vždycky si slušně požádala. Později žila v prostorném kotci s boudou, což snášela velice dobře. Problém nebyl ani s výcvikem, základní povely vykonávala snadno a ochotně. Bezmezně milovala piškoty, které právě při výcviku velmi pomohly. Jediným problémem byla auta, kterých se šíleně bála a přímo se nám vrhala do náruče, ale nejhorší byla jízda autobusem. Na jedné zastávce nastoupila se svým pánem, na druhé již většinou bez pána vystoupila. Dalším problémem se ukázal obojek, vodítko a košík. Běžný košík jí vůbec neseděl, musel být odborně upraven, klasický kožený obojek přetrhla, stahovák vůbec necítila, museli jsme pořídit speciální s ostny. Vodítko musela mít také upletené z několika pramenů. Měla takovou obrovskou sílu.
Když povyrostla, lidé se jí začali bát. Ani u veterináře ji nechtěli bez náhubku ošetřit. Přitom byla zcela klidná i při očkování. Potom však nastal nejzávažnější a nešťastný zlom. Linda ráda a neustále lovila. Zlikvidovala slepice všech sousedů v okolí, celá hejna, napadala vše, co se hýbalo. Nakonec se rodiče rozhodli, že nezbývá než Lindu prodat někomu, kdo ji lépe zvládne. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy si pro ni přijel nový majitel. Nezapomenu na její krásné žlutě zářící oči, které se smutně dívaly přes sklo auta, než zmizelo v první zatáčce. Myslela jsem si, že už ji nikdy neuvidím. Ještě dvakrát se mi to podařilo, poprvé jen chvíli přes plot, podruhé když měla štěňata. Naši oboustrannou radost neumím popsat, byly to chvíle bezmezného štěstí a zároveň dojetí. Linda měla štěňátka ještě několikrát. I když byla opravdu v dobrých rukou, nakonec dopadla moc špatně po stránce psychické. Nikdo si její stav nedokázal vysvětlit a nakonec musela být utracena. Sama by se utrápila.

ilustrační foto: fena – kříženec vlka a německého ovčáka

Tím končí příběh nádherného tvora, i když na vyprávění by toho bylo ještě mnoho. Prožily jsme spolu mnoho krásných chvil, mnoho legrace i vzrušení a za to jí musím poděkovat. Teď je mi 27 let, mám dva krásné psy, německého ovčáka a kokra. Chtěla jsem původně Československého vlčáka, abych toho vlka trochu měla, ale Linda byla jedna jediná a pro mě jediná zůstane. Závěrem bych chtěla moc poděkovat paní ing. Nadě Šebkové za moc hezký článek, který mě zahřál u srdce a oživil vzpomínky. Jsem moc ráda, že tito kříženci stále existují a živím v sobě sen, se tímto psem ještě někdy setkat. Věřím, že tento sen bude jednou skutečností.

Markéta Vávrová