Tanec se psem

Tanec se psem jako samostatná sportovní disciplína vznikl na konci 80. let v Anglii. Odtud se rozšířil do Evropy a začátkem 90. let se objevil i v Kanadě a USA, kde se stal velmi populární. U nás se uspořádala první soutěž v roce 1999. Od počátků Tance se psem v České republice se mnoho změnilo. Úroveň některých soutěžících je dnes velmi vysoká a mnohdy konkurují zahraničním profesionálům. Je mezi nimi ale i dost začátečníků, kteří se Tanci se psem věnují zatím jen krátkou dobu nebo nemají toho správného psího „nadšence“. Ti se prozatím nemohou vyrovnat svým nadanějším kolegům, ale soutěží se zúčastňují pro radost z pohybu, pro možnost setkání s přáteli a známými a hlavně proto, že je oba tanec baví. Řád Klubu Tance se psem České republiky pamatuje ve svých pravidlech i na ně, proto jsou soutěžící rozděleni:
- podle věku na kategorii mládež a dospělí,
- výkonnostně, na kategorie začátečník, pokročilý, elitní.

Tyto věkové a výkonnostní třídy umožňují těm nadanějším týmům soutěžit v nejvyšší konkurenci. Naopak méně zdatným psovodům poskytují možnost vyhrávat ve své nižší kategorii.

V kategorii začátečníků hodnotí porota nejmírněji. Psovod si může během vystoupení pomáhat lehkými dotyky a psa jimi usměrňovat. Jeho slovní povely a gesta pro jednotlivé cviky psa mohou být očividná a psovod může používat hračku pro lepší fixaci.
V kategorii pokročilých je porota již přísnější. Manipulace se psem nesouvisející s choreografií se trestají snížením známky, povely psovoda jsou nenápadné a porota ani diváci by je neměli slyšet. Choreografie musí být propracovaná a psovod by se měl také pohybově zapojit. Hračky jsou v této kategorii zakázány.
Kategorie elitní se vypisuje pouze na mistrovských soutěžích KTP ČR. Tato výkonnostní třída předpokládá téměř profesionální předvedení tanečního vystoupení. Všechny pohybové povely jsou zapracovány do choreografie tak, aby je porota ani diváci pokud možno neregistrovali. Také psovod by měl předvést maximální taneční výkon, odpovídající hudebnímu doprovodu. Například na valčík použít valčíkové kroky, na disko taneční pohyby tohoto žánru, na country krokové variace country tanečků, atd.
Ať se však jedná o jakoukoliv kategorii, jedno mají společné. Musí do své sestavy zařadit pět povinných prvků. Jedním z nich je také couvání.

3. povinný prvek- couvání
Nácvik tohoto prvku je pro psa trošku nepříjemný. Jelikož za sebe nevidí a musí se 100% spoléhat na člověka. Pokud tato nejistota přetrvává, má pes tendenci stáčet se do strany. Bojí se totiž, že do něčeho narazí nebo někam spadne. U tohoto cviku je tudíž obzvlášť důležitá absolutní důvěra psa k nám. Při nácviku proto musíme být opatrní, aby při našem povelu „couvej“ náhle do něčeho nenarazil. Ztratil by důvěru a začal se během cviku otáčet. A to nechceme. Na soutěžích by měl pes couvat rovně alespoň 3 metry. Může couvat zároveň s námi, zařazen u nohy nebo couvat okolo nás, či rekvizity v kruzích. Záleží pouze na nás, kterou z variant zvolíme. Při nácviku se zpočátku pohybujeme velmi pomalu, protože pes si musí nejprve správně natrénovat synchronizaci všech čtyř tlapek. Jakmile pes začne zatáčet zadní částí těla do strany, ihned se zastavíme a srovnáme ho. Při nácviku nám také mohou pomoci hůlky, které představují prodloužené ruce. Jimi se můžeme při vybočování jemně dotknout boku psa. Pokud nám pes na hůlky nereaguje a stále se otáčí, použijeme „uličku“. Dvě desky, postavené na hranu a zabezpečené proti pádu. Ty postavíme vedle sebe, tak akorát na šířku našeho psa. Mezi nimi pes couvá bez možnosti se otočit. Couvání je vhodné trénovat i v bytě v úzké chodbě. To se ovšem týká pouze velkých plemen. Během nácviku couvání dbáme také na své držení těla. Stojíme vzpřímeně a pokud vidíme, že pes začíná zatáčet, pohybem ramen naznačíme jeho zpětné vyrovnání.

text a foto: Hana Rajtšlégrová