ODCHOV STRAČKY DVOUBARVÉ ZÁPADNÍ

V loňském roce jsem si koncem léta zakoupil od dovozců na burze v Přerově dva kusy těchto straček, z nichž mi po čase jeden uhynul. Posléze jsem si na výstavě Exota Olomouc koupil dalších pět kusů, ze kterých mi do zimy uhynuli čtyři. Zbývající dvě stračky, které doposud byly umístěny v zimovačce každá zvlášť, jsem letos v květnu vypustil do venkovní voliéry o rozměrech 100×200×190 cm (š×d×v), kryté z bočních stran a ze předu sklem, které z přední části přes léto oddělávám. Přes celou zimu jsem pozorováním nenašel mezi nimi žádný rozdíl, přestože jsem se snažil je bedlivě sledovat. Ani žádný z nich nezpíval. Domníval jsem se, že se jedná asi o dvě samičky. Spolu s nimi jsem do voliéry vypustil také po páře motýlků rudouchých, zlatoprsek malých, vločkovníků rudohřbetých, astrildů rákosních a astrildů rudočelých, tedy celkem šest párů. Do voliéry jsem umístil hodně větví a trsy slámy ze senegalského prosa, které si sám pro vlastní potřebu pěstuji, a vytvořil tak podmínky pro úkryt ptáků a stavbu hnízd. Dále jsem do voliéry umístil polootevřené budky, do kterých jsem předem dal trošku sena. Všichni obyvatelé voliéry se snášeli celkem dobře, nepozoroval jsem mezi nimi žádné šarvátky, pouze stračky občas proháněly samičku zlatoprsky. Brzy po vypuštění, obsadily stračky jednu z vyvěšených budek těsně pod stropem voliéry, občas se v ní zdržovaly a hlavně v ní nocovaly. Tato situace trvala až do začátku srpna letošního roku. Do té doby byly stračky stále dost plaché, takže jsem jim nevěnoval zvláštní pozornost. Mezitím si motýlci rudouší postavili ve vzdálenosti asi 50 cm od jejich budky hnízdo a vychovali dva mladé. Do začátku srpna stračky zůstávaly stále plaché. Začátkem srpna se začaly zdržovat v budce častěji, vždy jeden seděl v budce, druhý byl venku.

• Chovný pár straček s mladými.

V polovině srpna jsem si všimnul, že stračky nějak zkrotly, při krmení byly vždy obě hned první u krmítka a to velmi dlouho. Když jsem dal na dno voliéry kukly lučních mravenců, které sbírám s hlínou po celou hnízdní sezónu a dávám na zem do všech voliér, kde chovám drobotinu, byly stračky hned na zemi, i když jsem stál těsně u voliéry, a velmi náruživě kukly sbíraly. Po chvíli zaletěly jedna po druhé do budky a já jsem uslyšel velmi tiché štěbetání mladých straček. Dále jsem předkládal ještě vaječnou míchanici, kterou připravuji i pro ostatní ptáky, ale té si vůbec nevšímaly. Rovněž neměly zájem o sušenou vaječnou směs s hmyzem, kterou kupuji na burzách. Občas jsem také dával do voliéry moučné červy, ale těch si také nevšímaly. Z předložených semen jim nejvíce chutnalo zelené proso a červený mohár. V tuto dobu mi na zahradě dozrávalo senegalské proso červené i žluté, které již několik roků pro své astrildy pěstuji, takže jsem je podával všem mým astrildům, kteří měli mladé. To také velice stračkám chutnalo. Ostatní druhy krmiv, které jsem zkoušel podávat, jako např. různá travní semena, plevele apod., stračky nechávaly bez povšimnutí. O toto krmení zase měli zájem pouze astrildi rákosní. Když jsem dal na zem malé bílé peří, ostatní astrildi je ihned sbírali a nosili do svých hnízd nebo budek, ale stračky si jej nevšímaly. Také jsem pozoroval, že se velmi často koupaly, zvlášť když bylo pěkné počasí.
Kontrolu budky jsem neprováděl ze strachu, aby mladé neopustily, proto jsem se nesnažil ani mladé okroužkovat. To se přiznám, že i ostatní ptáky příliš často nekontroluji a nechávám se překvapit, co z budek vyletí a potom si všechny ptáky označím dodatečně rozlišovacími kroužky. Staré stračky mám také tak označené, každý kus jinou barvou, bohužel se mi nepodařilo poznat, který kus je samec a který samička, protože oba dva chodili do budky krmit svá mláďata. Protože bylo koncem srpna dost nepříznivé počasí, zakryl jsem sklem celou voliéru, kterou jinak mám v průběhu léta bez skel, z obavy, aby se mladé stračky nenachladily.

• Mladé stračky po opuštění hnízda.

Až doposud probíhalo hnízdění bez problémů a 1. září vyletěly z hnízda tři mladé stračky, které ihned po opuštění hnízda dobře létaly. Mladí se podobali mladým chůvičkám, jejich zbarvení bylo světle hnědobílé. Rodiče se stali náhle velmi agresivními a během jednoho dne zabili samičku zlatoprsky, samičku Motýlka rudouchého a samičku Astrilda rákosního. Když jsem k večeru přišel k voliéře na kontrolu, motýlek i zlatoprska byli již mrtví, hlavy i záda měli úplně skalpované. Samička astrilda rákosního ještě žila, hlavu měla zakrvavenou, bez peří a asi za půl hodiny po přemístění do samostatné klece uhynula. Ihned jsem se rozhodnul pro radikální řešení a všechny ostatní spoluobyvatele voliéry jsem vychytal a přemístil do jiných voliér, přestože někteří měli snesená vejce. Nechtěl jsem riskovat úhyny ostatních ptáků. Z literatury jsem již dříve věděl, že hnízdění straček bývá problematické, že jsou vůči ostatním drobným ptákům v době hnízdění dost agresivní, bohužel jsem na jaře netušil, že vlastním pár a už vůbec jsem nepředpokládal, že by mohly i zahnízdit. Příští sezonu, pokud je budu nadále mít, je umístím samostatně do větší klece nebo voliéry, protože mám pro drobotinu dostatek voliér, které jsem letos měl prázdné. Přivítal bych, kdyby se mi ozval některý chovatel, který také chová tyto krásné ptáčky a také se mu podařil odchov, abychom si mohli provést navzájem výměnu ptáků. (tel.: 602 571 317)

text a foto: ing. Jaromír Kavka