Lori žíhaný – malý krasavec

Rád bych seznámil naše chovatele se zajímavostmi lori žíhaného (Psitteuteles versicolor). Jeho domovinou je severní Austrálie od Kimberley na západě až po východní pobřeží k mysu York. V místech výskytu žije kočovným způsobem při hledání potravy.

Systematika
Názory na rodové zařazení lori žíhaného jsou různé. Někteří autoři jej řadí do rodu Trichologlossus nebo Glossopsitta, ale není pochyb o tom, že jednoznačně patří do rodu Psitteuteles. Tento názor zastávají i Karásek a Markovski ve své knize „Cizokrajné ptactvo“. Tato kniha byla vydána nákladem Klubu pěstitelů exotického ptactva v Praze již v letech 1935–1941. Snad bude vhodné doplnit, že rod Psitteuteles zahrnuje asi 10 druhů menších, převážně zeleně zbarvených loriů, rozšířených v Austrálii, na Celebesu a malých Sundských ostrovech.

Popis
Samec: zelený, vespod žlutší, čelo, temeno a uzdička červené, příuší, pruh na záhlaví zlatožlutý. Líce, pruh na týlu modravý, krk, vole vínorudé, veškeré malé peří jemně žlutě čárkované. Oko žluté až hnědé, okruží a ozobí modravě bílé, zobák lososově červený, nohy světle šedé.
Samice: vínorudé zbarvení je mdlejší a je méně rozšířeno. Červená barva na temeni je méně rozšířená.
Velikost asi 18 cm.
Mladí samečkové jsou zřetelně světleji zabarveni než samičky.

Krmení
Základem je suchá směs složená z pylu, z práškového droždí, pražených ovesných vloček, dále z hroznového a ovocného cukru, doplněné výrobkem značky Korvimin. Směs je možno připravit do zásoby a potom denně přidávat v množství podle počtu ptáků do vody se štávou z mrkve. Denně se podávají sladká jablka, hrušky, pomeranč a papaje. V době odchovu mladých nabídneme loriům zelenou pšenici a dužinu šípku. Většina chovatelů zkouší sortiment krmiv, především v době odchovu mladých, opatrně rozšiřovat. Například je možno dávat housky namočené ve vodě s medem. Nabídka krmiv z naší přírody je veliká a jen připomenu, je z čeho vybírat.
Rutgers doporučuje podávat ke krmení mladých specielní suchou směs, ta se smíchá se stejnými díly mléka a vody a krátce se povaří, potom se přidá med a cukr a na malé kostičky nakrájené bílé pečivo. Krmivo, které nebude do večera spotřebované je nutno z voliéry odstranit, neboť již může být důsledkem obsahu mléka zkysané. Je nejen vhodné, ale také naprosto nutné podávat čerstvý nezvadlý žabinec ptačinec a také různá naklíčená semena.

Chov a hnízdění
Lori žíhané je možno umístit ve vnitřní voliéře o rozměrech 2 m d×0,75 m š×2,2 m v s připojenou výletovou voliérou o délce 3 m. Od září až do dubna / května musí být loriové žíhaní trvale ve vnitřní voliéře, kde teplota neklesá pod 12 °C.
Chovatel R. Peters získal konečně po deseti letech a usilovném shánění v prosinci 2002 vybarvený pár loriů žíhaných. Problémy s jejich uvykáním žádné neměl a 14. 12. 2003 našel v hnízdě první vejce.
Již delší dobu před snáškou byla velice nápadná velikost břicha samice. K hnízdění byla loriům nabídnuta hnízdní budka z prken o vnitřní základně 15×15 cm a výšce 25 cm. Vletový otvor měl průměr 7,5 cm.
Loriové chovatele Peterse jsou poměrně krotcí a když prochází chodbou okolo jejich voliéry zůstávají v klidu až do chvíle, kdy se přiblíží na vzdálenost 50 cm. Když ale vstoupí přímo do jejich voliéry, létají prudce jeden přes druhého, ale po chvíli se uklidní. Proto se časté vstupy do voliéry za účelem kontroly budky nedoporučují.
Dne 20. 12. 2003 byla zjištěna snůška čtyř vajec a 11. ledna 2004, tedy asi po 22 dnech inkubace, ležela pod budkou skořápka. Při další kontrole 17. ledna byla v hnízdě dvě dobře nakrmená mláďata a dvě neoplozená vejce. Mladí ve stáří 14 dnů měli již otevřené oči a o den později bylo provedeno okroužkování kroužky o průměru 8 mm. První mládě opustilo budku 26. února, ale stále se do ní na noc vracelo. Doba celkové inkubace byla nyní stanovena na 45 dnů. Dne 28. března byla obě mláďata od rodičů odchycena, přestože se s nimi samec dobře snášel. Bylo zajímavé, že když se samička přiblížila k samci, samec ji energicky odháněl. Tato situace trvala jen krátce. Po několika dnech se partneři opět spřátelili a nastal klid.
Ke druhému hnízdění došlo až o jeden rok později. První vejce bylo sneseno 26. 12. 2004 a celá snůška čítala čtyři vejce. Dne 22. 1. 2005 se opět vylíhla dvě mláďata, dvě vejce byla čistá. Po několika dnech jedno z mláďat uhynulo, druhé bylo bez obtíží odchováno a v polovině roku 2005 bylo zcela vybarvené.

V odborné literatuře nalezneme o lori žíhaném tyto údaje:
v roce 1902 bylo do Londýna dovezeno více párů. První světový odchov byl zaznamenán v Kestonské farmě v Anglii v roce 1936. První odchov v Austrálii byl zaznamenán u chovatele Lamberta v roce 1949. V zoo Chester v Anglii zahnízdil jeden pár loriů žíhaných v roce 1973 a odchoval 5 mladých.
Chovatel Peters doufá, že se podaří odchovat další lori žíhané a dosáhnout tak jedince druhé generace. Vyzývá proto všechny chovatele, kteří tento druh vlastní, aby navázali kontakty a společným úsilím došli k vytčenému cíli.

Rudolf Vít