Malá veterinární příručka pro milovníky koní - díl 6.
Vyšetření oka, mízních uzlin a cév Od triasu, kůže a sliznic přejdeme k vyšetření některých konkrétních orgánů, které jsou u koní buď často „nemocné“...
Vyšetření oka, mízních uzlin a cév
Od triasu, kůže a sliznic přejdeme k vyšetření některých konkrétních orgánů, které jsou u koní buď často „nemocné“ nebo jejich porucha poukazuje obecně na změnu celkového zdravotního stavu. Patří sem oči, mízní uzliny a cévy, jazyk a zuby, střeva. Jejich vyšetření by mělo patřit k rutinní prohlídce koně, ať už zdravého nebo podezřelého na nějakou nemoc. I laik bez nákladných technických pomocníků může poznat, že zde není něco v pořádku.
Přestože důkladné vyšetření oka je úkolem odborníka, je tento orgán velmi důležitý a poměrně náchylný na onemocnění, proto by každý majitel koní měl poznat, že s okem není něco v pořádku. K podrobnější popisu tohoto orgánu se ještě vrátím v dílu pojednávajícím o nemocech oka, zde si v krátkosti vyjmenujeme příznaky toho, že oko není zdravé.
1. Obě oči si pořádně prohlédneme z dálky i blízka, sledujeme, zda jsou obě stejné a zda jsou stejné jako obvykle. Všímáme si, jestli není oční víčko nebo okolí oka, zda není oko , (světloplachost) (obr.1), což by mluvilo o zánětu a o bolestivosti, zda si ho kůň nějak více neškrábe nebo o nohu. Sledujeme také, zda z oka neteče nějaký výtok.
• obr. 1: Přivřené, oteklé oko - známka onemocnění.
3. Pokud kůň drží, můžeme si kapesní svítilnou posvítit ze strany na oční bulvu a prohlédnout si , která má být průhledná, hladká, lesklá (obr.4). Uvidíme i , , . Zornice by měla být také průhledná, beze stop potrhaných tkání, bělima bez výrazných krevních cév. Duhovka v horní části zornice jakoby vyhřezává do prostoru a tvoří jakýsi „kšilt“. To je normální. Pokud kůň aspoň trochu spolupracuje, hledáme i případná tělesa.
| Výtoky z oka | Slzy – průhledné, vodnaté | Ucpání slzného kanálku, podráždění spojivky či jiných struktur oka. |
| Zánětlivý výtok serózní až hnisavý (obr. 2) | Záněty oka, spojivky, ale i vedlejších nosních dutin různého původu. | |
| S příměsí krve | Poranění. |
• obr. 2: Vyhřezlé zanícené spojivky a hnisavý výtok
V mnoha případech nelze oko vyšetřit, především pokud je bolestivé. Je často zapotřebí koně injekčně uklidnit a navíc mu oko znecitlivit opícháním víčka. Veterinární pomoc je zde nezbytná.
• obr. 3: Vyhřezlé zanícené spojivky.
Co sledujeme:
– viditelné poranění oka a jeho okolí,
– otok víček a spojivky,
– mhouření oka a světlopachost, otírání oka,
– výtok,
– změnu barvy spojivky, její vlhkosti, povrch sliznice,
– průhlednost a neporušenost rohovky,
– stav krevních cév v bělimě,
– průhlednost zornice,
– stav duhovky.
Co může udělat veterinář:
– sedovat koně a znecitlivit oko pro snazší vyšetření,
– prohlédnout vnější struktury oka pomoci baterky a vnitřní struktury oftalmoskopem,
– nakapáním speciální tekutiny zjistit drobná poranění rohovky,
– zjistit průchodnost slzného kanálku,
– stěrem odebrat vzorky na laboratorní vyšetření,
– specialisti jsou schopni odebrat i vzorky očního moku k laboratornímu vyšetření.
Vyšetření mízních uzlin
V mízních uzlinách se tvoří lymfocyty a zároveň se zde pročišťuje lymfa (míza). Každá mízní uzlina má svoji sběrnou oblast, z níž mízní cévy vedou lymfu právě do mízní uzliny. Veškeré vážnější patologické změny ve sběrné oblasti (hlavně záněty, ale i nádory nebo toxické poruchy) ovlivní příslušnou mízní uzlinu, která se zvětší („mízní uzlina“). Kromě toho může dojít i k postižení samotné mízní uzliny.
Podle toho, v jakém stavu se nachází určitá mízní uzlina, můžeme usoudit i na stav příslušných orgánů nebo části těla, aniž bychom na ně nějak „dosáhli“. Kromě toho tak můžeme zachytit i nemoci mízních uzlin (tuberkulóza, hříběcí, aj.).
Které mízní uzliny můžeme vyšetřit?
1. Na rozdíl od jiných zvířat, u zdravého koně jsou k běžnému vyšetření dostupné jen mízní uzliny čelistní (podčelistní). Ty jsou párové, nahmatáme jejich část velkou asi 6- 8cm. Jsou složené z několika lalůčků, z nichž každý je velký asi jako hrášek. Nacházejí se na vnitřní ploše dolní čelisti, zhruba na té úrovni, kde hmatáme puls na lícní tepně. Jejich sběrným místem je kůže a svaly na líci a v mezisaničí, nozdry, pysky, sliznice přední poloviny dutiny nosní, dutina ústní, dásně a hrot jazyka. Je třeba si je nesplést se slinnou žlázou, která je také lalůčkovitá, ale je větší a měkčí a vyplňuje prostor v mezisaničí. Mízní uzliny nahmatáme prsty proti kostěnému podkladu (obr.5).
2. Pokud jsou zvětšené, můžeme někdy nahmatat mízní uzliny hltanové (sběrná oblast: zadní polovina nosní dutiny, vedlejší nosní dutiny, tvrdé i měkké patro, jazyk, hltan, přední část jícnu) nebo
3. příušní (sběrná oblast: kůže a svaly zadní a horní poloviny hlavy, ušní krajiny, orgány v orbitě).
• obr. 4: Zdravé oko koně.
mízních uzlin je:
- většinou reakce na zánět či infekci někde ve sběrné oblasti postižené mízní uzliny,
- akutní zánět přímo mízní uzliny, často bývá hnisavý (např. hříběcí nebo jiné streptokokové infekce),
- chronický zánět, způsobený např. tuberkulózou, mykózou, vozhřivkou (uzliny jsou tuhé, bolestivé, nepohyblivé),
- nádor.
Tak například nehnisavý zánět poukazuje na (většinou virovou) infekci samotné mízní uzliny. Lze si ho splést s „reaktivní mízní uzlinou“, která je zase příznakem zánětu či infekce někde ve sběrné infekci dané mízní uzliny. V obou případech postižená mízní uzlina bude zvětšená, hladká, bolestivá, teplejší, může být měkčí i tvrdá. Tyto zvětšené mízní uzliny mohou být průvodním jevem i při napadení klíšťaty, u hříbat je to reakce na vývoj imunitního systému, někteří koně je mívají celoročně zvětšené, aniž by se jednalo o jakýkoli významný patologický stav.
Někdy se může objevit hnisavý zánět mízní uzliny, jehož původcem bývají hnisotvorné baktérie, obvykle streptokoky. Klasickým příkladem je hříběcí, kdy bývají postižené čelistní a zahltanové mízní uzliny, jsou výrazně zvětšené, bolestivé, časem se v nich nahromadí hnis (absces), který se může provalit ven nebo dovnitř.
Chronický zánět se projevuje nebolestivým zvětšením mízní uzliny, která je tvrdší, často bývá hrbolatá, s nerovným povrchem, může srůstat s okolím, takže již není pohyblivá vůči kůži nebo podkladu. Pokud se provalí absces v mízní uzlině, může se vytvořit píštěl, později jizva. Teplota mízní uzliny nebývá zvýšená a chronického zánětu si často ani nemusíme všimnout. Příčinou může být například tuberkulóza, podobné stavy mízní uzliny provázejí i různé chronické záněty ve sběrné oblasti či nádorovité bujení (u koní nepříliš pravděpodobné). Pokud se vytvořila píštěl a jizva, je třeba vzpomenout i na závažné onemocnění vozhřivku.
Závažnost postižení mízních uzlin lze posoudit i podle celkového zdravotního stavu koně a jeho tělesné teploty. Je-li tělesná teplota zvýšená a celkový zdravotní stav koně narušený, je situace naléhavá a vyžaduje okamžitý zásah veterináře.
• obr. 5: Mízní uzliny na hlavě koně.
• a – modře znázorněné mízní uzliny (1– podčelistní, 2– příušní), černým písmem označené slinné žlázy.
• b – pohled na podčelistní mízní uzliny zespodu (modře zvýrazněné).
Mízní cévy
Kromě mízních uzlin mohou být postiženy i mízní (lymfatické) cévy. Ty mají za úkol sbírat mízu z tkání a odvádět ji přes mízní uzliny do krevních cév. Za normálních okolností nejsou viditelné ani hmatné. Patologicky může dojít k jejich zánětu nebo neprůchodnosti.
Akutní zánět mízních cév (lymphagitis acuta) se projeví zviditelněním mízních cév, které se naplní tak, že vypadají jako provázky. Na pohmat bývají tuhé, bolestivé, teplejší až velmi teplé a velice často dochází současně k otoku okolních tkání („flegmóna“, „sloní noha“). Někdy se mohou vytvořit i vředy. U koní bývají nejčastěji postižené končetiny, a to jejich dolní části od spěnky ke karpu nebo hleznu.
Chronický zánět lymfatických cév (lymphangitis chronica) se od akutního liší tím, že postižené cévy mají normální teplotu, jsou tvrdší a v průběhu cévy se mohou tvořit uzly, vředy a píštěle.
3. Při mízní uzliny může dojít k prostupu lymfy do okolní tkáně, která zbytní. I tento případ je nejčastější na končetinách a mluvíme o „sloní noze“. Na rozdíl od akutního zánětu mízních uzlin je pak taková končetina chladná.
Oba dva případy vyžadují okamžitou veterinární péči.
| Zdravé mízní uzliny | Patologicky změněné mízní |
| obvyklá velikost | zvětšené |
| tuhoelastické, čili tužší, ale pružné při stlačení | tuhé nebo naplněné tekutinou |
| pohyblivé vůči kůži i podkladu | srostlé s kůží či podkladem |
| nehřejí | hřejí |
| nebolí | bolestivé (nebo jen citlivé) |
| neporušená struktura | mohou být s povrchem kůže nebo vnitřního orgánu spojené píštělí |
Co sledujeme:
– velikost (různá),
– povrch, členitost (členěné),
– konzistence (tuhoelastické),
– bolestivost (nebolestivé),
– pohyblivost proti kůži i podkladu (pohyblivé),
– teplotu (stejně teplé jako okolí).
Co může udělat veterinář:
– punkce mízní uzliny (napíchnutí) + odběr vzorku obsahu na laboratorní (cytologické, mikrobiologické) vyšetření,
– biopsie, čili odběr vzorku tkáně na cytologické a / nebo histologické vyšetření,
– rektálně vyšetří mízní uzliny nacházející se ve střevním okruží.
