Příkladná péče o koroptve

Koroptev polní byla v minulosti naší nejhojnější pernatou zvěří. Její úlovky činily na území České republiky více než 1,5 milionu kusů. Zavedením velkoplošného hospodaření poklesly její stavy na minimum a rázem se stala vzácným ptákem otevřené zemědělské krajiny. Tudíž již není ani předmětem lovu. I přesto se některá myslivecká sdružení na Rokycansku snaží o obnovení populace tohoto polního kura, milujícího střídání různých kultur na malých plochách. Meze, remízky a travní pásy s plevely, které jsou tolik potřebné pro výskyt koroptví, však bohužel v dnešní intenzivně obdělávané krajině chybí. I z tohoto důvodu se ochránci přírody snaží o znovunavrácení rozptýlené zeleně do krajiny, která by byla nápomocna i návratu některých dalších zajímavých druhů živočichů. K těmto aktivitám postupně získávají i další organizace hospodařící v krajině, které se starají i o zbytkové populace některých druhů živočichů. Své sehrávají především myslivecká sdružení, která spolupracují s ochránci přírody. Vynikajícím příkladem kvalitní péče o koroptve a bažanty je Myslivecké sdružení Kamýky – Mešno, které hospodaří na 1685 hektarech. V této honitbě, kde je zastoupena voda, les i pole se můžeme setkat s různými druhy zvěře. V minulosti zde byl např. pozorován i migrující mladý los, který zde kromě pobytových znamení zanechal i svůj shoz, což je jistě unikátní záležitost. I přesto, že zde převládá především zvěř spárkatá, nezapomíná se při zimní péči ani na tu drobnou. V krajině můžeme nalézt kromě dobře zásobených krmelců i pěkné zásypy a koroptví boudy, které slouží nejen koroptvím, ale i drobným zpěvným ptákům jako zdroj potravy. Dlouhotrvající nepříznivé podmínky, které v někdy doslova decimují živočichy, si vynucují zvýšené přikrmování v honitbách. Stejně jako jiným druhům živočichů ani koroptvi nesvědčí vysoká sněhová pokrývka. O koroptve se dobře starají i v Mysliveckém sdružení Severka Podmokly, které hospodaří na 1415 hektarech. Zde se kromě kvalitního zimního přikrmování snaží i o přímé vypouštění odchovaných koroptví v rámci záchranného programu. Nejdůležitější pro zdárný vývoj místní koroptví populace je ekologické hospodaření s tvorbou biopásů. A právě touto záležitostí se v Podmoklech již několik let zabývají. A výsledky jsou pozoruhodné, trvalý výskyt nejen koroptví, ale i zajíců.

Nemáte chuť to také zkusit? Dva názorné příklady dokládají, že návrat drobné zvěře do české přírody je možný. Je potřeba si uvědomit, že se na úbytku koroptve podepsalo především velkoplošné intenzivní zemědělské hospodaření, které je nutné alespoň trochu změnit. V době, kdy řada pozemků leží ladem a nepředpokládá se jejich využívání, by to až tak velký problém neměl být. Vzhledem k tomu, že koroptev je považována za nejužitečnějšího polního ptáka, se jistě vyplatí to alespoň zkusit.