Kuna lesní - Martes martes

Více jak 15 let jsem téměř každý víkend docházel na jednu z dvanácti chat ve velkém údolí v Krušných horách. Žila tam s námi, v málo navštěvované chatě v sousedství, kuna lesní. V tomto horském údolí jsem za celé roky nikdy neviděl vylétla mláďata ptáků z hnízd, ačkoliv jsem měl dobrý dalekohled. Místní stavy opeřenců byly opravdu žalostné. Zato jsem však viděl vybraná hnízda, mrtvé mladé, ještě neopeřené ptáky, připravené „v balíčku“ před vchodem do nory. Nikdy jsem neviděl zničená vajíčka nebo čerstvě vylíhlá mláďata. Jen co dorostla, v době kdy jim počaly vyrážet letky, bylo kunou každé hnízdo vypleněno. Otevřená hnízda neměla pražádnou naději.

Vrah nebo nevinná šelmička? Otevřená nora v mezistěně chaty byla pro mne šok. Ornitolog by se zhroutil! Nepředstavitelné množství peří. Od slepic, přes všechny ptačí druhy. Křídla kosů, sýkor, pěnic, zkrátka vše, co v lese i okolí z ptačí říše žije. Dnes tvrdím, kuna je škodná. Při dnešních přemnožených stavech kun – pohroma. Jako kluk si pamatuji, že v 50. a dalších letech, téměř v každém šípkovém keři bylo ptačí hnízdo. Dnes je to výjimka. Zato kuna na každé mezi podepsaná. Jejím jediným regulátorem je člověk. Dříve na vesnicích byl v každém stavení sklopec. Staří věděli s kým mají čest. Směšná jsou slova jisté odborné knihy, že loví myši a veverky a mnohaletou ochranou se její stavy zvýšily. Ochráncům přírody doporučuji studium života tohoto zvířátka. Kuna má nepředstavitelně velké teritorium. V zimě si to můžeme stopováním ověřit.

Tam, kde žije kuna lesní, tam ptáci nemají naději – jen přežívají.