Sdílet:
Začínáme s poslušností a respektem
Následující cvičení jsou vyvažováním důvěry a respektu, proto pokud něco nefunguje, stále se zamýšlejte, které z nich je třeba dovážit. Zůstat stát...
Následující cvičení jsou vyvažováním důvěry a respektu, proto pokud něco nefunguje, stále se zamýšlejte, které z nich je třeba dovážit.
Pomůcky: provazová ohlávka, vodítko 3,5 m, hůlka není nutná.
Prvním důkazem toho, že nás kůň respektuje je, když zůstane v klidu stát tam, kde mu určíme. Již jsme koníka učili, že v naší přítomnosti se bát nemusí, proto by toto cvičení nemělo být problematické. Zůstat stát je velmi užitečná věc pro praktickou manipulaci s koněm i pro vaši bezpečnost. Několik příkladů ze života jistě známe všichni: čištění, sedlání, čekání u silnice, příprava pro obsedání, úlohy ve sportu (trail, showmanship at halter …). Je tedy nad slunce jasné, že stát na místě je naprosto nepostradatelné pro naše pohodlné soužití s koněm.
Je až neuvěřitelné, kolik výkonných sportovních i rekreačních koní tento základ neumí a kolika majitelům a jezdcům to ani nepřijde divné, přestože je to protivné. Kůň může stát v klidu na ohlávce, na uzdečce, na štajgru či navolno, důležité je ho to správně naučit, aby to pochopil. Koně nestresovat, nenutit ho ke stání bitím či cukáním v hubě a tím jej ještě více rušit. Prvotní je důvěra (kterou jsme si snad získali vytvořením bezpečí) a respekt, vyvážení získáváme následujícími cvičeními.
Zpočátku nechceme aby koník vydržel příliš dlouho stát na místě a necháme jej odpočívat a relaxovat. Nesmí však pozornost soustředit jinam (řehtat po stádě, pást se či popocházet). Postupně čas prodlužujeme a ztěžujeme rušivými podněty (například rušná nebo něčím zajímavá místa – řeka, ulice, louka atd.). Za každý pokrok koně odměníme a dáme „pohov“, což může být například vypuštění mezi koně, nechat chvíli napást … Prostě něco, co dělá rád.
Po nějaké chvíli „pohovu“ můžeme zkusit cvičení zopakovat a v případě spokojenosti s výsledkem koníka pro dnešek nechat být.
Pomůcky: provazová ohlávka, vodítko 3,5 m, hůlka
Pokud chceme, aby nás kůň respektoval, musí vědět, kde je jeho místo. V začátku vztahu totiž musíte být důslednější než pan Důsledný a mít hodně výrazná gesta. Mezi tato gesta patří i pozice vaší osoby při vodění. Máte-li být vedoucím, není možné jít jako druhý.
Jak docílit správné pozice koně a jak taková pozice vypadá? Především je třeba, aby koník nepředbíhal a netahal nás za sebou. Pokud chceme být v pozici vedoucího, je třeba být rozhodně před koněm. Kůň jde mírně za námi a ze strany. Jeho nos je přibližně u našeho ramene. Je jedno z jaké strany koně vedeme. Z praktických důvodů je dobré se to naučit z obou stran. Jde za námi, aby věděl, kdo je vedoucí a po straně, z bezpečnostních důvodů. Pokud jde totiž koník pěkně za vašimi zády a něco ho vyděsí, je dost možné, že vám skočí přímo na záda. Chybou je také držení koně 10 cm a méně pod krkem. Je třeba dát koni důvěru, věřit že nás nezklame. Je jeho zodpovědností, aby šel tam kde má. Neustálou kontrolou a opravováním se dostaneme do pozice, kdy kůň stejně není schopen udělat nic samostatně a nikam to nevede.
Když je kůň schopný vedle nás spořádaně jít, můžeme přistoupit ke složitějším věcem. Mezi tyto patří například zastavování a rozcházení. Kůň by měl být natolik pozorný, aby při zastavení a rozejití nezměnil polohu. Když koník včas nereaguje na naše zastavení, opět ho couvneme několik kroků za nás. Když se koník pomalu rozchází, můžeme použít k rozejití tlak hůlkou v oblasti za dělící linií (za pomyslnou nohou jezdce). Další je změna směru. Kůň by opět neměl vypadnout ze své pozice za vámi ani měnit stranu, na které vedle vás jde. Mění-li koník stranu, můžeme mu pomoci ťuknutím na plec z té strany, na kterou nesmí jít – zhruba v 3.–4. oblasti (plece, kohoutek). Kůň by tedy měl ustoupit rytmickému tlaku hůlky a zařadit se na své místo. Nebojme se být důrazní, ale nezapomínejme koně výrazně chválit. Jsme přece jeho pan Spravedlivý … a toho on má nejraději.
Pomůcky: ohlávka, vodítko 3,5 m, hůlka.
Přirozený instinkt koním velí: „tlaku ustup nebo bojuj“. Případ, kdy se kůň rozhodne tlaku vzdorovat, nazýváme opoziční reflex. Pro naši potřebu je třeba opoziční reflex snížit na minimum. Naučíme tak koně tlaku ustoupit nebo jej následovat. Stálý tlak dělíme na 4 fáze podle intenzity. Pomůckou k pochopení jak intenzivně máme působit, nám může tato stupnice:
první fáze – chlupy,
druhá fáze – kůže,
třetí fáze – maso,
čtvrtá fáze – kosti.
Stoupneme si do první zóny koně, čelem k němu. Dotkneme se někde uprostřed plece a stupňujeme tlak. Po jakkoliv maličké reakci k couvání (1 krok ze začátku stačí) okamžitě přestaneme s tlakem a následuje podrbání v místě tlaku. Pokud kůň ustoupí dřív, do poslední fáze vůbec nemusíme dojít. Tato technika zjemňuje koně. Proto fáze následují jen tehdy, pokud se kůň nehýbe tam, kam chceme. Jakmile se pohne námi požadovaným směrem, tlak povolí. Pokud provádíme cvičení správně, brzy bude reagovat na minimální tlak.
Stojíme asi mezi 4–5 zónou po straně koně. Pro snadné pochopení nejdříve vyvíjíme tlak výrazně za dělící linií. Někde v oblasti slabiny koně. Opět vyvineme tlak, dokud koník neustoupí. Pokud se rozejde dopředu, vlněním vodítka jej zacouváme. Je důležité, aby přední nohy zůstaly stát na místě a zadní se překračovaly přes sebe a nikoli pod sebe navzájem. Čím výraznější krok, tím lépe. Ze začátku po koni chceme jen málo a požadavky zvyšujeme postupně. Po perfektním zvládnutí v dané oblasti se postupně začneme přibližovat směrem k imaginární noze jezdce (dělící čára). Usnadníme si tak pozdější práci ze sedla.
Toto cvičení je pro koně, kteří nejsou zvyklí nosit se na zádi, velmi složité. Postupujeme tedy ještě pomaleji a důsledněji. Pro posílení zádi je toto cvičení velmi důležité. Je vhodné ho zapojovat každý den strávený s koníkem.
Stoupneme si zhruba mezi 3–4 zónu čelem ke koni. Jednu ruku dáme do oblasti za loktem (tam, kde bude působit noha jezdce), druhou za žuchvu koně pod uchem. Tlak začíná v místě za loktem, ale pokud kůň nereaguje správně, okamžitě nastupuje tlak pod uchem. Tlak pod uchem se stupňuje, dokud kůň neustoupí předníma nohama a to i v případě, že se rozchází dopředu či dozadu. Potom tlak okamžitě ustává a následuje veliká pochvala a drbání v místech tlaku. Chválíme každý krok. Správně by měl koník opět přešlapovat jednu přes druhou. Podkračování blokuje lopatku a hrozí zášlap.
Snižování hlavy je ve vztahu s koněm nesmírně důležité. Pokud je kůň schopný a ochotný stát vedle vás v klidu se sníženou hlavou, je to známka důvěry. Pokud se koník rozruší, první co přirozeně udělá je, že dá hlavu nahoru a rozhlédne se po okolí. Vystresovaní a rozrušení koně, znamenitě přehlížejí své páníčky a snaží se prchnout před nebezpečím. Hlava dolů u koně vyvolává iluzi klidu, i když není zrovna nejklidnější. Pokud má kůň hlavu dole, tak odpočívá nebo se pase, což je také odpočinková činnost. Přirovnala bych to k principu úsměvu u člověka. I když vám není dobře a zasmějete se, zpravidla je vám okamžitě lépe. Tato oblast je u koně velmi citlivá (v přírodě smrtelné nebezpečí), proto počítejme s výraznou opozicí.
Stoupneme si do 3. zóny koně. Jednou rukou držíme vodítko pod bradou (bez tlaku), druhou ruku položíme koni za uši. Tlak opět vyvineme podle principu 4 fází. Jakmile kůň povolí, okamžitě pouštíme. Když se koník velmi brání tlaku ruky, pomůžeme si stálým tahem za vodítko pod bradou. Po splnění požadavku okamžitě chválíme, drbeme v místě tlaku.
Koně jsou v přetlačování tlaku velmi dobří. Někteří opravdu stojí jako kámen a neuhnou a neuhnou. V takovém případě je vhodné použít např. párátko schované v ruce a použít jej jako poslední fázi. Takováto opatření jsou však vhodná jen pro začátek výcviku a párátko, u jezdce šporna nebo ostré uždění (vždy záleží na použití) mohou být důkazem nedostatečného porozumění koně a jezdce – bez partnerství.
Zůstat stát.
Pomůcky: provazová ohlávka, vodítko 3,5 m, hůlka není nutná.
Prvním důkazem toho, že nás kůň respektuje je, když zůstane v klidu stát tam, kde mu určíme. Již jsme koníka učili, že v naší přítomnosti se bát nemusí, proto by toto cvičení nemělo být problematické. Zůstat stát je velmi užitečná věc pro praktickou manipulaci s koněm i pro vaši bezpečnost. Několik příkladů ze života jistě známe všichni: čištění, sedlání, čekání u silnice, příprava pro obsedání, úlohy ve sportu (trail, showmanship at halter …). Je tedy nad slunce jasné, že stát na místě je naprosto nepostradatelné pro naše pohodlné soužití s koněm.
Je až neuvěřitelné, kolik výkonných sportovních i rekreačních koní tento základ neumí a kolika majitelům a jezdcům to ani nepřijde divné, přestože je to protivné. Kůň může stát v klidu na ohlávce, na uzdečce, na štajgru či navolno, důležité je ho to správně naučit, aby to pochopil. Koně nestresovat, nenutit ho ke stání bitím či cukáním v hubě a tím jej ještě více rušit. Prvotní je důvěra (kterou jsme si snad získali vytvořením bezpečí) a respekt, vyvážení získáváme následujícími cvičeními.
Couvání na stálý tlak.
Zpočátku nechceme aby koník vydržel příliš dlouho stát na místě a necháme jej odpočívat a relaxovat. Nesmí však pozornost soustředit jinam (řehtat po stádě, pást se či popocházet). Postupně čas prodlužujeme a ztěžujeme rušivými podněty (například rušná nebo něčím zajímavá místa – řeka, ulice, louka atd.). Za každý pokrok koně odměníme a dáme „pohov“, což může být například vypuštění mezi koně, nechat chvíli napást … Prostě něco, co dělá rád.
Po nějaké chvíli „pohovu“ můžeme zkusit cvičení zopakovat a v případě spokojenosti s výsledkem koníka pro dnešek nechat být.
Couvání na stálý tlak.
Pomůcky: provazová ohlávka, vodítko 3,5 m, hůlka
Pokud chceme, aby nás kůň respektoval, musí vědět, kde je jeho místo. V začátku vztahu totiž musíte být důslednější než pan Důsledný a mít hodně výrazná gesta. Mezi tato gesta patří i pozice vaší osoby při vodění. Máte-li být vedoucím, není možné jít jako druhý.
Jak docílit správné pozice koně a jak taková pozice vypadá? Především je třeba, aby koník nepředbíhal a netahal nás za sebou. Pokud chceme být v pozici vedoucího, je třeba být rozhodně před koněm. Kůň jde mírně za námi a ze strany. Jeho nos je přibližně u našeho ramene. Je jedno z jaké strany koně vedeme. Z praktických důvodů je dobré se to naučit z obou stran. Jde za námi, aby věděl, kdo je vedoucí a po straně, z bezpečnostních důvodů. Pokud jde totiž koník pěkně za vašimi zády a něco ho vyděsí, je dost možné, že vám skočí přímo na záda. Chybou je také držení koně 10 cm a méně pod krkem. Je třeba dát koni důvěru, věřit že nás nezklame. Je jeho zodpovědností, aby šel tam kde má. Neustálou kontrolou a opravováním se dostaneme do pozice, kdy kůň stejně není schopen udělat nic samostatně a nikam to nevede.
Ustoupení zádí na stálý tlak.
Když je kůň schopný vedle nás spořádaně jít, můžeme přistoupit ke složitějším věcem. Mezi tyto patří například zastavování a rozcházení. Kůň by měl být natolik pozorný, aby při zastavení a rozejití nezměnil polohu. Když koník včas nereaguje na naše zastavení, opět ho couvneme několik kroků za nás. Když se koník pomalu rozchází, můžeme použít k rozejití tlak hůlkou v oblasti za dělící linií (za pomyslnou nohou jezdce). Další je změna směru. Kůň by opět neměl vypadnout ze své pozice za vámi ani měnit stranu, na které vedle vás jde. Mění-li koník stranu, můžeme mu pomoci ťuknutím na plec z té strany, na kterou nesmí jít – zhruba v 3.–4. oblasti (plece, kohoutek). Kůň by tedy měl ustoupit rytmickému tlaku hůlky a zařadit se na své místo. Nebojme se být důrazní, ale nezapomínejme koně výrazně chválit. Jsme přece jeho pan Spravedlivý … a toho on má nejraději.
Ustoupení zádí na stálý tlak.
Pomůcky: ohlávka, vodítko 3,5 m, hůlka.
Přirozený instinkt koním velí: „tlaku ustup nebo bojuj“. Případ, kdy se kůň rozhodne tlaku vzdorovat, nazýváme opoziční reflex. Pro naši potřebu je třeba opoziční reflex snížit na minimum. Naučíme tak koně tlaku ustoupit nebo jej následovat. Stálý tlak dělíme na 4 fáze podle intenzity. Pomůckou k pochopení jak intenzivně máme působit, nám může tato stupnice:
první fáze – chlupy,
druhá fáze – kůže,
třetí fáze – maso,
čtvrtá fáze – kosti.
Ustoupení předkem na stálý tlak.
Ustoupení předkem na stálý tlak.
Stoupneme si do první zóny koně, čelem k němu. Dotkneme se někde uprostřed plece a stupňujeme tlak. Po jakkoliv maličké reakci k couvání (1 krok ze začátku stačí) okamžitě přestaneme s tlakem a následuje podrbání v místě tlaku. Pokud kůň ustoupí dřív, do poslední fáze vůbec nemusíme dojít. Tato technika zjemňuje koně. Proto fáze následují jen tehdy, pokud se kůň nehýbe tam, kam chceme. Jakmile se pohne námi požadovaným směrem, tlak povolí. Pokud provádíme cvičení správně, brzy bude reagovat na minimální tlak.
Ustoupení předkem na stálý tlak.
Stojíme asi mezi 4–5 zónou po straně koně. Pro snadné pochopení nejdříve vyvíjíme tlak výrazně za dělící linií. Někde v oblasti slabiny koně. Opět vyvineme tlak, dokud koník neustoupí. Pokud se rozejde dopředu, vlněním vodítka jej zacouváme. Je důležité, aby přední nohy zůstaly stát na místě a zadní se překračovaly přes sebe a nikoli pod sebe navzájem. Čím výraznější krok, tím lépe. Ze začátku po koni chceme jen málo a požadavky zvyšujeme postupně. Po perfektním zvládnutí v dané oblasti se postupně začneme přibližovat směrem k imaginární noze jezdce (dělící čára). Usnadníme si tak pozdější práci ze sedla.
Snížení hlavy na stálý tlak.
Toto cvičení je pro koně, kteří nejsou zvyklí nosit se na zádi, velmi složité. Postupujeme tedy ještě pomaleji a důsledněji. Pro posílení zádi je toto cvičení velmi důležité. Je vhodné ho zapojovat každý den strávený s koníkem.
Stoupneme si zhruba mezi 3–4 zónu čelem ke koni. Jednu ruku dáme do oblasti za loktem (tam, kde bude působit noha jezdce), druhou za žuchvu koně pod uchem. Tlak začíná v místě za loktem, ale pokud kůň nereaguje správně, okamžitě nastupuje tlak pod uchem. Tlak pod uchem se stupňuje, dokud kůň neustoupí předníma nohama a to i v případě, že se rozchází dopředu či dozadu. Potom tlak okamžitě ustává a následuje veliká pochvala a drbání v místech tlaku. Chválíme každý krok. Správně by měl koník opět přešlapovat jednu přes druhou. Podkračování blokuje lopatku a hrozí zášlap.
Snížení hlavy na stálý tlak – pochvala.
Snižování hlavy je ve vztahu s koněm nesmírně důležité. Pokud je kůň schopný a ochotný stát vedle vás v klidu se sníženou hlavou, je to známka důvěry. Pokud se koník rozruší, první co přirozeně udělá je, že dá hlavu nahoru a rozhlédne se po okolí. Vystresovaní a rozrušení koně, znamenitě přehlížejí své páníčky a snaží se prchnout před nebezpečím. Hlava dolů u koně vyvolává iluzi klidu, i když není zrovna nejklidnější. Pokud má kůň hlavu dole, tak odpočívá nebo se pase, což je také odpočinková činnost. Přirovnala bych to k principu úsměvu u člověka. I když vám není dobře a zasmějete se, zpravidla je vám okamžitě lépe. Tato oblast je u koně velmi citlivá (v přírodě smrtelné nebezpečí), proto počítejme s výraznou opozicí.
Stoupneme si do 3. zóny koně. Jednou rukou držíme vodítko pod bradou (bez tlaku), druhou ruku položíme koni za uši. Tlak opět vyvineme podle principu 4 fází. Jakmile kůň povolí, okamžitě pouštíme. Když se koník velmi brání tlaku ruky, pomůžeme si stálým tahem za vodítko pod bradou. Po splnění požadavku okamžitě chválíme, drbeme v místě tlaku.
Koně jsou v přetlačování tlaku velmi dobří. Někteří opravdu stojí jako kámen a neuhnou a neuhnou. V takovém případě je vhodné použít např. párátko schované v ruce a použít jej jako poslední fázi. Takováto opatření jsou však vhodná jen pro začátek výcviku a párátko, u jezdce šporna nebo ostré uždění (vždy záleží na použití) mohou být důkazem nedostatečného porozumění koně a jezdce – bez partnerství.
Autor textu: Zuzana Prokopová
Autor fotografií zdroj: Jaroslav Poledne
