Očkování z pohledu veterináře – homeopata

Přestože se chemii vyhýbám, od základního očkování, pravidelného odčervování a používání přípravků na vnější parazity nikdy neustoupím.
V ohrožených chovech a u náchylných ras (např. Pitbul, RTW, Labrador) je nutné od 6-ti týdnů očkovat proti parvoviróze.V tomto věku probíhá jako smrtelné onemocnění, štěně hyne během 12–ti hodin na úporný průjem a zvracení. Kvůli imunitnímu oknu (vyvázaní vlastních protilátek při prvním setkání s vakcínou) je třeba již za 14 dní revakcinovat.
U mladých štěňat je stejně nebezpečná i coronaviróza, která se vyskytuje méně často, ale je také velmi akutním střevním onemocněním. Často se obě nemoci spojí a štěně se nedá zachránit ani při okamžitém zásahu.
Chovatel by měl věnovat u malých štěňat zvýšenou pozornost každému průjmu. Pokud po Probicanu, Smectě aj. a po úpravě krmení se stolice neupraví, je nutné ihned kontaktovat veterináře. U větších štěňat je parvoviróza i coronaviróza méně nebezpečná, pejsek se dá zachránit při včasném zásahu. U dospělých psů probíhají jako několikadenní průjmy, lehké zvracení a únava.

Psinka nemá tak prudký nástup, což může chovatele nebo majitele zmást. U střevní psinky jde opět o zvracení a průjem, které se ovšem během prvních dvou dnů výrazně zhorší, dojde k apatii, slabosti a bez infúzní léčby k úhynu. U plicní formy mají štěňata především kašel, rýmu, výtok z očí a pozorujeme celkovou změnu zdravotního stavu. Nemoc postupuje na dolní cesty dýchací, plíce a štěně může uhynout. Průběh je pomalejší, je třeba odlišit herpes virus, chlamydie atd. Nervová forma se většinou vyvine z jedné z předchozích forem, po ustoupení slizničních příznaků. Je neléčitelná. Kožní forma se projevuje hyperkeratózou tlapek a už se téměř nevyskytuje. Psinka je smrtelná v každém věku psa, nejnebezpečnější je pro mladé a staré psy. Někteří majitelé se domnívají, že starého psa nemusí očkovat. Z mých pacientů onemocněli psinkou nejvíce psi mezi 7.–9. rokem, teprve pak štěňata ve 2 měsících (štěňata, která byla očkovaná polyvalentní vakcínou pro dospělé psy a nebylo respektováno imunitní okno).
Infekční kašel a infekční zánět jater je složkou většiny vakcín. Onemocnění je léčitelné, trvá asi 3 týdny. Vždy platí, že při včasném zásahu je naděje na vyléčení větší a zanedbané případy mohou být smrtelné v důsledku velkého poškození orgánů.
Leptospiróza je střevní, jaterní a ledvinové onemocnění, smrtelné, přenosné močí hlodavců. Projevuje se v lehčí formě nechutenstvím, lehkým zvracením, střídavým průjmem, apatií. Veterinář zjistí žluté bělmo a sliznice, které svědčí o poškození jater. K úhynu dojde vyčerpáním a selháním jater nebo ledvin. Konečné stadium je doprovázeno rudočerným nebo i krvavým průjmem. Za celou mou praxi jsem nezachránila ani jednoho pacienta.
U štěněte je třeba očkovat opakovaně. Imunitní systém reaguje na setkání s virem nebo bakterií několika buněčnými mechanismy, jedním z nich je tvorba tzv. paměťových buněk. Ty se při opakovaném setkání s původcem nemoci množí a diferencují na bílé krvinky různých typů, zabíječe, protilátky tvořící. U vakcíny proti leptospiróze, coronaviróze, tetanu a borelióze je nezbytné přeočkování po 14–28 dnech, aby se tyto paměťové buňky vytvořily. Jinak vzniká imunita pouze na jeden měsíc a pes není celoročně chráněn! Stejně tak v dospělosti po prodlení 13-ti měsíců od posledního očkování pamětové bunky pro tyto nemoci odumírají a protilátky jsou metabolizovány. Z tohoto důvodu se psi zvou na očkování po 12-ti měsících. Paměťové buňky pro psinku žijí déle i protilátky v těle se metabolizují pomaleji.To platí i pro jiné nemoci. Je ovšem zbytečné navštěvovat několikrát za rok veterináře, zcela nepravidelně očkovat jen kvůli respektování zákonitostí imunního systému. Žádný majitel by to po celý život psa organizačně nezvládl. Tím, že přeočkujete psa každých 12 měsíců, posilujete množství protilátek v krevním oběhu a obnovujete paměťové buňky. I dospělý, řádně očkovaný pes může onemocnět při setkání s velkým množstvím původce. Očkovaní psi ale onemocní lehce a dají se během několika dnů vyléčit.
Teprve po 12. týdnu stáří štěněte je imunitní systém schopný vytvořit dlouhodobější odolnost k nemocem. Proto by poslední očkování (2. nebo 3.) mělo být vždy po 12. týdnu. Ze zkušenosti vím, že mezi 6.–9. měsícem stáří dochází k výraznému poklesu protilátek a může dojít k prolomení imunity. Proto si zvu své pacienty na přeočkování znovu mezi 6.–9. měsícem věku, nejlépe v předjaří (kvůli alergenům z rostlin, které jsou další zátěží). Svůj 18 let starý chov očkuji už 15 let podle uvedeného schématu.
Protože jsem homeopat, dávám malým štěňatům hned od narození siliceu na zvýšení celkové odolnosti, často během roku všem psům oscillococcinum na zvýšení imunity proti virovým onemocněním. Před očkováním, při něm a po (3–5 dní) dávám mým psům a většině pacientům siliceu, thuyu nebo oscillococcinum podle typu konstituce.

Imunita pasivní
Pasivní imunita je označení pro přítomnost protilátek získaných bez vlastních aktivit organismu. Děje se buď přenosem přes krevní oběh do plodu během březosti nebo kolostrem první dny po narození, kdy je střevní bariéra prostupná pro protilátky. Další způsob je injekční vpravení vyrobených protilátek. Protilátky cirkulují v krvi, postupně jsou odbourávány a jejich hladina klesá. Nebo se navazují na antigen - cizorodou látku, která se do organismu dostane.
Štěně od zdravé, silné, řádně očkované matky, plně kojené první hodiny a dny po narození, má vysoké hladiny protilátek proti běžným i smrtelným nemocem, se kterými se matka setkala buď formou očkování nebo v terénu.

Protilátky proti parvoviróze klesají po 6. týdnu stáří, proti psince většinou po 9. týdnu stáří.
Injekčně vpravené protilátky se odbourají za 7–10 dní z krevního oběhu, v případě infekce během několika hodin nebo dnů.
Injekční pasivní imunizace má tu výhodu, že potencuje stávající mateřské protilátky s minimální zátěží organismu. Jisté nebezpečí existuje, jsou to vyrobené imunoglobuliny, odlišné od vlastních, takže ojediněle mohou vyvolat u organismu reakci přecitlivělosti. (Tu ovšem mohou vyvolat vakcíny i všechny jiné léky).
Pasivní imunizace se používá u nemocných zvířat v kterémkoliv věku, jsou dostupné monokomponentní i polykomponentní. Nebo u štěňat v období, kdy předpokládáte ještě středně vysoké mateřské protilátky a nechcete je vyvázat vakcinačním virem. Např. v 6 týdnu stáří použijete pasivní imunizaci, takže zvýšíte hladinu protilátek proti nebezpečným psím nákazám. Protože injekční protilátky se do 10 dnů z krevního oběhu vyloučí, dostáváte se do období necelých 8 týdnů, kdy už je v těle štěněte minimum mateřských protilátek proti smrtelné parvoviróze a protilátky proti psince se výrazně snížily. Můžete začít s aktivní imunizací.

Imunita aktivní
Aktivní imunita je souhrn reakcí bílých krvinek na vpravení antigenu. Antigen je část povrchu viru, bakterie nebo plísně, která je zodpovědná za reakci imunitního systému a vyvolává specifickou odpověď. Terénní viry nebo bakterie se antigenně upravují a do vakcín se použijí s tak opracovaným povrchem (klonováním na půdách nebo kuřatech atd.), že vyvolají tvorbu protilátek, nikoliv onemocnění. Je to složitá záležitost, virus vypadá např. jako ježek a pro očkování se použije ježek bez některých bodlin a s některými ulámanými. Ale pořád je to ježek. Celý systém bílých krvinek, úzce specializovaných, se zaměří na boj s vetřelcem. Fagocyty ho obalí, pohltí, rozpustí a sami hynou, čímž vznikají chemické látky, které působí na další bílé krvinky, jiné specialisty a stimulují je k aktivitě. Bohužel chemické látky uvolněné rozpadem bílých krvinek mohou způsobit i rozklad okolní tkáně (záněty, hnisání) nebo horečku, tomuto stavu se říká toxémie. Je stejná, jako když máte některý druh otravy nebo z nadměrné práce bílých krvinek. Zvýšená teplota znamená, že tělo bojuje a není tak nežádoucí, jak si mnozí myslí.
V těle máme paměťové buňky, které jsou v klidu a při opakovaném setkání s antigenem podají zprávu např. B lymfocytům (skupina bílých krvinek), které začnou vytvářet protilátky. Toto je velmi důležitý fakt, např. při imunizaci proti leptospiróze. Po vpravení upravených leprospirozových bakterií se vytvoří imunita, ale krátkodobá, je potřeba poprvé v životě vakcinovat dvakrát po 14-ti až 28 dnech, aby se vytvořilo dostatečné množství protilátek i paměťové buňky. Tyto buňky ale asi po 13-ti měsících odumírají, takže pokud neopakujete vakcinaci proti leptospiróze za 12 (max. 13) měsíců, paměťové buňky se vytratí a po jednorázovém očkování máte opět pouze vlastní protilátky na přibližně 4 týdny a zbytek roku není pes chráněn.
Z praxe vím, že mnozí kolegové tento fakt podceňují. Je vhodné očkovat psa na pracovištích, kde jsou lékaři specializovaní na malá zvířata a vakcinaci vám zkontrolují po předchozím kolegovi a vypracují vám schéma optimální pro vašeho psa a nákazovou situaci v místě bydliště. Návody výrobců jsou všeobecné a nejde je paušálně používat.
Existuje velké množství vakcín – jednosložkové, dvou i vícesložkové, které se dají různě kombinovat. Dále vakcíny upravené pro malá štěňata, vakcíny pro dospělé psy Je to jen neochota lékaře, když má v lednici pouze jeden druh vakcíny.