Nebojte se hucula

Je to už pět let, co mi můj huculský hřebec jménem Bukeš dělá společnost. Začalo to výletem do Dubové hory, jen se tak kouknout na chov huculů. Velice ochotná slečna nám ukázala vše, od hříbat až po plemenné hřebce. Byla to krása. U ročků mě zaujal hřebeček, který za mnou hned přišel a začal se kamarádit. Padl mi do oka, ale říkala jsem si: roček, v mém věku (44 let), než se bude obsedat uplynou dva roky, ke všemu ještě hřebeček. Každý mě před huculem varoval. Je to tvrdohlavec, kope, kouše. Nakonec jsem podlehla a vybrala si již dvouletého hřebce. V koutku duše mi zůstal roček jménem Bukeš. Za týden zvoní telefon, jestli nechci jiného koníka, že toho co jsem si vybrala by potřebovali do chovu. Nakonec jsem svolila a domů přišel můj favorit. Obávala jsem se, jak bude zvládat cestu a ustájení v boxe. Dosud žil jen na pastvě. Ale byl a je skvělý. Nekope, nekouše, je temperamentní, žádný lenoch. A proč toto vše píšu? Mnoho lidí, když řeknu, že mám huculka, namítne, že to není ušlechtilý kůň a slyším jen pomluvy. Ale já vám povídám, nebojte se huculka. Jeho veliké klady jsou v dobré krmitelnosti, nemusím kovat, není vysoký, takže je vhodný i pro starší koňáky. Je velice spolehlivý v terénu, vytrvalý a cenově dostupný. Kdo nechce sedět se založenýma rukama a chce mít fajn koníka, ať nedá na pomluvy a jde do toho. Nebude litovat. Přeji všem šťastnou ruku při výběru a hodně dalších spokojených majitelů těchto krásných koníků.