Mít psa na vodítku, není ostuda …

K napsání toho příspěvku mě vedly dlouhodobé poznatky. Jedná se o to, že mnoho majitelů psů, zejména malých plemen a kříženců, mívá své miláčky na volno a to i v podmínkách poměrně rušného provozu našeho osmitisícového města. Tento jev jsem viděl i u majitelů středních a větších plemen. Přesto nejpočetnější skupinou, která nepoužívá vodítka, jsou majitelé jorkšírů, jezevčíků, bišonků a malých kříženců. Vždy s určitou obavou očekávám promenádu takové dvojice např. u velké křižovatky. Průvodním jevem jsou rádoby povely „pocem ke mně“ apod., které většinou vůbec nic psovi neříkají, protože nebyl k jejich plnění důsledně veden. Mnohem horší je situace, když se na „obzoru“ zjeví další pes, rovněž bez vodítka, se stejnou průpravou ohledně výše uváděných povelů. Vždy si oddychnu, když se nic nestane a pejsek neskončí pod koly aut apod. Je mi ovšem pak líto malého chlupáče, představím-li si, jak majitel poté udílí výchovné lekce neposlušnému čtyřnohému darebovi. Určitě by zasloužil trest takový majitel.

Psík nemůže za lehkomyslnost a frajeřinu svého majitele, ale bohužel je to on, který v tom horším případě je tím postiženým. Domluva s takovými majiteli není ve většině případů vůbec možná. Oni přece svého psa znají, co jim budu něco vykládat … Nepomůže ani výčet možných nešťastných příčin, které mohou v takových případech nastat. Nejčastěji se jedná o následující:
– pes se lekne projíždějícího auta,
– vidí jiného psa, byť vedeného na vodítku a má snahu běžet za ním,
– spatří přebíhající kočku,
– nereaguje na povely svého pána a to z různých důvodů, buď již byl někdy za opožděné přivolání neoprávněně a nesprávně potrestán, vycházka na volno ve městě je jedinou možností neomezeného pohybu, protože majitel nechodí se svým psíkem do míst, kde jej může uvolnit z vodítka a kde nehrozí nebezpečí při obtížném a zdlouhavém přivolávání.
Je sice faktem, že vyhlášky měst a obcí upravují volný pohyb psů na veřejných prostranstvích, ale praxe je většinou jiná. Ostatně, žádný právní předpis neochrání psí život ani zdraví. Pes nemůže za chování svého pána.
Kynologií se zabývám více jak třicet let. Měl jsem a mám psy vycvičené i k volnému sledování u nohy bez vodítka, což lze doložit různými zkouškami „do města“ – BH, ZZO, ZOP, ZPU 1, atd. Rovněž s přivoláním nemám problémy. Ale stále mám na zřeteli, že se jedná o zvíře, které reaguje na podněty, že i přes tisíciletý proces domestikace je pes stále šelmou se svými typickými projevy chování. Podle toho vždy přizpůsobím pohyb se psem po veřejném prostranství. To je můj náhled na problém.