Rozlišení pojmů

Očkování je vpravení vakcíny = upravených původců onemocnění do těla zvířete. Části původce nemoci, které jsou zodpovědné za reakce v těle – nemoc, tvorbu protilátek atd. se nazývají antigeny. Jde tedy o vpravení antigenů nebo původců s upravenými antigeny, s cílem vytvořit konkrétní protilátky.

Chovatelé velmi často označují jako očkování vpravení čehokoli jehlou a stříkačkou do těla pejska. V tomto případě jde však o pouhou injekci. Pasivní imunita získaná je vpravení vyrobených protilátek do těla, nejde tedy o očkování.

Příklad: dospělá zdravá fena, řádně a opakovaně očkovaná, za příznivé nákazové situace.

V 6-ti týdnech stáří štěňat použijeme pasivní imunizaci, tj. vpravení imunoglobulínu – protilátek injekčně a tím potencujeme mateřskou imunitu. Za 7–10 dnů očkujeme klasickou vakcínou, speciálně upravenou pro štěňata. To znamená, že její koncentrace vakcinačních virů je tak vysoká, že když se jich část naváže na zbývající protilátky ve štěňatech, druhá část vakcinačních virů stačí na to, aby reagovala s imunitním systémem štěněte a tělo vytvořilo protilátky. Jedná se o dvojkombinaci psinky a parvovirózy, dvou nejčastějších a nejnebezpečnějších smrtelných onemocnění.

Já považuji za zbytečné a za zatěžující používání 3–5ti kombinací u malých štěňátek. Jednak proto, že ostatní nemoci, proti kterým se očkuje nejsou tak nebezpečné a nevyskytují se příliš často. A také proto, že protilátky proti těmto nemocem (např. infekční zánět jater) přetrvávají v těle štěněte do 9-ti týdnů stáří. Navíc kromě jedné, polyvalentní vakcíny pro štěňata, jsou ostatní vyráběny pro dospělé psy a nemají zvýšené koncentrace antigenů (látek vyvolávajících imunitní odezvu), aby prorazily přes mateřskou imunitu.

Trošku jiná situace je u coronavirózy. Ta není obsažena v běžných vakcínách, očkuje se samostatně. Je velmi nebezpečná právě v 6-ti týdnech stáří štěňat. Imunologové doporučují nejkratší dobu mezi očkováním – 10, lépe 14 dnů. Protože první reakce na vakcinační kmeny je slabá a štěně nemá vyzrálý a plně reaktivní imunitní systém, nedá se přesně zjistit, kolik vakcinačních antigenů je vyvázáno vlastními protilátkami štěněte. Imunitní situace štěněte je velmi nejasná. Doporučuji, stejně jako mnoho výrobců a imunologů, přeočkovat štěně 14 dnů po prvním očkování.

V 9. týdnu stáří štěněte máme dvě možnosti.

a) Štěně je silné, zdravé rasy, bez alergických reakcí. (Velmi často reagují nežádoucím způsobem yorci a jezevčíci.) V tomto případě můžeme už použít vakcínu pro dospělé psy a to ve třech nebo i více kombinacích.

Můj způsob očkování je zaměřen na šetrné zacházení se psem. Proto používám jen trojkombinaci – psinku, parvovirozu a leptospirozu. Dělám to tak proto, že psinka a parvoviroza jsou velmi nebezpečné a leptospiroza se musí přeočkovat. Tím chráním štěně před dalším stresem z návštěvy veterináře a majiteli šetřím peníze. Za 4 týdny očkuji již celou vakcínu 4–8 kombinaci, protože štěněti je již 13 týdnů.

b) Štěně je reaktivní jedinec a majitel je velmi opatrný, ochotný navštěvovat zvěrolékaře, nemusí hledět na výši investic do pejska. V tomto případě aplikuji také jen psinku a parvovirozu. Za 4 týdny je opět nutné přeočkování. V tomto případě musí majitel k doktorovi ještě dvakrát, kvůli očkování proti leptospiróze.

Štěněčí imunitní systém je schopný vytvořit dlouhodobější imunitní systém až po 12. týdnu stáří. Proto je bezpodmínečně nutné očkovat po 12. týdnu, nezávisle na tom, proti čemu jste očkovali předtím. Mnoho infekčních původců nemocí si můžete přinést na botech (rozšlápnutím trusu), další se přenáší kapénkovou infekcí (jako chřipka), mnoho virů a bakterií se vyskytuje ve vzduchu i na zemi. Celková infekční zátěž na pejska je velká a proto si musí vytvářet protilátky.