Malá veterinární příručka pro milovníky koní - 9. díl

Proč koně kulhají?
Problémy spojené s pohybovým aparátem (kosti, svaly, klouby, vazy, šlachy), se u koní obvykle projevují jako fyzická deformita části těla (např. oteklá šlacha), kulhání různého stupně a typu nebo jako snížení či změna výkonnosti. Zaměřme se na kulhání. Kulhání je odchylka od normálního pohybu, způsobená patologickými procesy, která se projevuje poruchou zatěžování nebo předvádění končetiny či nestejnoměrným střídáním fáze kmitu a podpěru. Při kulhání v pravém slova smyslu je postižená jen jedna končetina z páru, jsou-li postižené obě končetiny nebo dokonce všechny čtyři, mluvíme již o pohybové poruše. Příčiny kulhání lze shrnout do tří skupin:
1. bolestivé procesy (záněty, rány, novotvary atd.),
2. překážky (srůsty, volná tělíska, prasknutí šlach, přerostlá kopyta atd.),
3. obrny periferních nervů.

Co může v případě kulhání udělat každý
Jak jsem již říkala, diagnostika kulhání náleží veterináři. To ale neznamená, že majitel složí ruce do klína a bude jen čekat. Ne každé kulhání (i když se objevilo náhle) totiž musí být neodkladnou záležitostí. Přesto je dobré veterináři zavolat. Je třeba ho však umět správně a co nejpřesněji informovat o tom, jak kulhání vypadá. Podle vašich informací může i po telefonu veterinář usoudit závažnost případu a rozhodnout o dalším postupu či vám podat první rady.
Informace, které byste měli veterináři poskytnout se týkají dvou oblastí: jak kulhání vypadá a jak k němu (asi) došlo. Vyptávání se na historii problému a všeho, co s tím souvisí, se nazývá anamnéza. Zde záleží nejvíce na pravdomluvnosti a postřehu jezdce, majitele či ošetřovatele zvířete, pokud totiž něco přehlédne nebo zatají či záměrně zkreslí, může veterináře svést na špatnou cestu.
Než budete s veterinářem mluvit, udělejte si jasno v těchto otázkách, protože veterinář se vás bude na ně pravděpodobně vyptávat:

• obr. 1. Bedra a návaznost zádě jsou pro posouzení možných pohybových problémů velmi důležitá. Šipka ukazuje na výrazný hrbol křížové kosti, který bývá příznakem částečného vykloubení bedro-křížového kloubu.

• Jak dlouho koně znáte, vlastníte, jezdíte na něm.
• Jak přesně se s ním pracuje, jak je ustájen, krmen, jak tráví „volný čas“ (v boxe, ve výběhu…), vše o jeho podkování (kdo kove či upravuje bosá kopyta, jak často, jaké jsou podkovy, jestli nejsou s kováním problémy…).
• Vzpomeňte si, jaké měl kdy kůň zdravotní problémy (některé na první pohled nemusí s kulháním vůbec souviset), jak se řešily a s jakým úspěchem.
• Popište co nejpřesněji kulhání (viz dále).
• Uveďte, jak jste si toho všimli (čím více detailů, tím lépe), kdy jste si toho všimli, jak se problém vyvíjí (zhoršuje, je stejný, zlepšuje, objevilo se ještě něco dalšího).
• Jaká opatření jste zatím udělali (kůň stojí v boxe, chladíte nohu apod.).

Veterinář se podle potřeby může ptát ještě dále, ale toto jsou ty nejzákladnější údaje, které bude potřebovat.

Vyšetření koně
1. Než koně budete sledovat v pohybu, prohlédněte si ho (hlavně jeho postoj a pohyb) například v boxe nebo v klidu před stájí. Důležité je dobré osvětlení. Všímejte si následujících věcí:

• obr. 2. Častý postoj s pokrčenou končetinou může značit bolest nebo jiné pohybové problémy.

• Celkové tělesné kondice (hubený, osvalený, tučný apod.).
• Hledejte odchylky od „normálního“ exteriéru (popsaný v mnoha knížkách o koních), především pak různé nepravidelnosti postojů, ale i tvar hrudníku, hřbetu, zádě a nakonec i krku (obr.1).
• Podívejte se, jestli kůň zatěžuje všechny čtyři končetiny. Pokud má jednu končetinu pokrčenou (odpočívá), narovnejte ho a sledujte, jestli si sám zase neuleví (obr.2).
• Důležitá je také symetrie těla - jestli jsou svaly, šlachy i viditelné kostěné výčnělky na obou stranách stejné (obr.3).
• Všimněte si, jestli na těle není nějaký otok nebo ztluštění.
• Měli byste také poznat, jestli kůň není i jinak „divný“ (apatický, nervózní, hrabe, apod.).
• Existují také některé typické postoje, které zaujímá kůň, když trpí jistými nemocemi (tetanus, schvácení kopyt, černé močení), o těch se zmíním dále.

• obr. 3. Pohled zezadu při rovnoměrně zatížených pánevních končetinách prozradí, zda jsou obě poloviny zádě stejné. Zde ukazuje červená šipka na „hubenější“ polovinu, což značí, že může být problém s pravou pánevní končetinou.

2. Teď bychom měli zjistit, na kterou končetinu kůň kulhá a ve které fázi pohybu.
K tomu si najděte vhodné místo na velice zkrácenou diagnostiku kulhání. Měl by to být plácek, nejlépe betonový či asfaltový, protože na tvrdém povrchu nejlépe posoudíte (a také uslyšíte) pravidelnost chodu (obr.4). Není-li k dispozici dvorek, můžete koně vyšetřit na silnici. Rozhodně nemá cenu vyšetřovat na povrchu nerovném, kamenitém, ale ani měkkém (měkký povrch může později použít veterinář pro srovnání pohybu oproti povrchu tvrdému).

• obr. 4. Předvádění koně v kroku: a = končetina ve fázi kmitu začíná opisovat oblouk nad zemí, b = končetina ve fázi podpěru.

Pokud kůň kulhá tak, že i v kroku nebo v klidu odmítá úplně končetinu zatížit nebo se odmítá pohnout, toto vyšetření rozhodně nedělejte a koně nechejte v boxe! Koně si nevymýšlejí ani nesimulují, mají k tomu vážný důvod.
Nyní bude naším úkolem ohodnotit, na kterou končetinu kůň kulhá a jaký je (přibližný) charakter kulhání. K tomuto účelu si koně necháme pomocníkem předvést na ruce, nejdříve v kroku a potom v klusu, potom si můžete nechat koně předvést na malých kruzích nebo při chůzi do kopce a z kopce.

• obr. 5a. Správné předvedení koně: kůň se předvádí na rovném tvrdém povrchu, na prověšeném vodítku, vodič ho netáhne ani nedrží, kůň klidně kluše s uvolněnou hlavou a krkem.


• obr. 5b. Špatné předvedení koně: nerovný povrch, vodič koně drží u hlavy, kůň se vzpouzí a nekluše pravidelně. Nelze pořádně posoudit, na kterou končetinu kůň kulhá.

Je třeba, aby kůň byl předveden správně. Pomocník půjde po levé straně koně (což není podmínkou), koně povede na vodítku, které má být prověšené (je jedno, jestli má kůň ohlávku nebo uzdečku, ale musí být ovladatelný). To znamená, že kůň jde vedle pomocníka (rameno - rameno) přiměřeným tempem, netáhne dopředu ani do strany a ani se neloudá (obr.5a,b). Pomocník vede koně nejdříve v kroku, pak v klusu směrem od vás a zpět k vám, koně otáčí tak, aby šel po jeho vnější straně (tedy vede-li ho pravou rukou, točí koně doprava). Když jde kůň od vás, sledujete pánevní končetiny, když pak jde směrem k vám, sledujete končetiny hrudní. Pokud kůň nechce chodit, pomocník ho netáhne za vodítko, ale raději ho někdo jiný pobídne zezadu bičem. Kůň má jít pravidelným, volným krokem a potom i klusem, nemá poskakovat, cválat, prostě „dělat hlouposti“, protože tak nic nezjistíte. Nenuťte však koně, aby šel rychleji, než může. Pokud koně z jakéhokoli důvodu nezvládnete, nechejte si toto vyšetření na jindy.

Rozlišujeme několik typů kulhání a také několik stupňů intenzity:
Kulhání ve fázi podpěru
Při něm koně něco bolí nebo něco mu vadí, když na postižené končetině stojí (fáze podpěru), při zatížení této končetiny dojde ke zvýšení bolestivosti patologického (chorobného) procesu. Kůň se pak snaží bolesti vyhnout a rychle přenese váhu na druhou (zdravou) končetinu. Toto kulhání mohou rozpoznat i laikové, protože kůň postiženou končetinu odlehčuje, na zdravou končetinu dopadá (nezaměnit to!).
To, na kterou hrudní končetinu kůň kulhá, můžeme poznat nejlépe v klusu podle pohybu krku a hlavy koně (pozorujeme ve chvíli, kdy pomocník vede koně směrem k nám). V momentě, kdy kůň došlápne na nemocnou hrudní končetinu, švihne krkem a hlavou nahoru. Tím si tuto končetinu odlehčí. Když potom došlápne na končetinu zdravou, krk i hlava klesnou níž.

• obr. 6 – Pohled na kráčejícího koně zezadu. Při došlápnutí na pravou pánevní končetinu se pravá polovina zádě začíná zvedat, levá pánevní končetina jde do kmitu a levá polovina zádě klesá.

Kulhání na pánevní končetinu poznáme nejlépe podle pohybů kyčelních hrbolů (zádě), když pomocník koně vede směrem od nás (obr.6). Při šlápnutí na nemocnou pánevní končetinu se kyčelní hrbol zvedá na kratší dobu, než při šlápnutí na končetinu zdravou.
Kromě toho také posloucháme údery kopyt na tvrdé podložce. Při došlápnutí na nemocnou končetinu je úder slabší, kratší, rychleji po něm následuje delší a silnější úder na končetinu zdravou, na kterou byla přenesená váha koně. Je vhodné, když přitom máte dobrou znalost nohosledu koně v kroku a klusu.
Tyto pohyby, samozřejmě, nejsou vždy stejně výrazné. Proto zde rozlišujeme také stupně kulhání:
Kulhání I. stupně:
- je patrné v klusu, v kroku si ho nevšimneme,
- kůň dopadne na zdravou končetinu silněji, nemocnou mírně odlehčí,
- to se projeví právě poklesem hlavy nebo delším zvednutím kyčelního hrbolu při dopadu zdravé končetiny a
- zvednutím hlavy nebo kratším zvednutím kyčelního hrbolu při zatížení postižené končetiny.
Kulhání II. stupně:
- je patrné v klusu i kroku, pohyby hlavy nebo kyčelního hrbolu hodnotíme jako u kulhání I. stupně,
- je zatěžována celá chodidlová plocha postižené končetiny.
Kulhání III. Stupně:
- kůň není schopen zatížit celou chodidlovou plochu postižené končetiny, nastupuje na špičku kopyta,
- někdy takto předvádí postiženou končetinu jen v klusu, v kroku je zatížení lepší.
Kulhání IV. Stupně:
- kůň není schopen končetinu zatížit ani v klusu ani v kroku.

Kulhání ve fázi kmitu
Někdy má kůň problém (bolest nebo mechanická překážka či obrna některého nervu) končetinu správně předvést ve fázi kmitu (tedy, když ji nezatěžuje). To se projevuje například tím, že postižená končetina opíše ve vzduchu plošší nebo strmější či kratší oblouk, pohybuje se toporně nebo ohýbá klouby jinak, než zdravá končetina. Posuzování tohoto typu kulhání je už složitější a často to zvládne jen zkušený veterinář. Koně sledujeme z boku a vzájemně srovnáváme způsob předvádění obou pánevních a obou hrudních končetin (obr.4).

Kulhání smíšené
Nepravidelnosti se vyskytují ve fázi kmitu i podpěru. Posoudit takové kulhání je obtížné.

Kulhání nepravé
Stejně tak obtížné je poznat, zde se náhodou nejedná o kulhání nepravé. To znamená, že následkem synchronizace pohybového mechanismu celého těla může kůň „na první pohled“ vykazovat kulhání na končetinu, která je ve skutečnosti zdravá. I zde může rozhodnout až zkušený veterinář.

Kulhání „z ruky“
Kůň může kulhat i tehdy, když ho nějak omezujeme či mu činíme problém v hubě (při ježdění s tvrdou či špatně působící rukou, ale i při nesprávném vedení koně). Toto kulhání je pak velmi zavádějící.

(Příště: Jak vyšetřit kulhajícího koně2)