Zamyšlení nad rozvojem chovu sklípkanů, aneb jak to vidím po letech

Když jsem se před několika lety v krátkém článku zamýšlel nad rozvojem chovu bezobratlých v České republice, netušil jsem ještě, jak moc se chov sklípkanů v zajetí rozroste. Bohužel však musím konstatovat, že je to občas spíše na škodu. Poslední roky sice počet chovatelů prudce vzrostl, ale přineslo to sebou také řadu potíží. Dnes chová sklípkany, či jiné bezobratlé každý, kdo na to má peníze. Na tom by nebylo nic negativního, kdyby se mnoho těchto laiků ihned nezačalo chovat jako „ředitelé zeměkoule“. Vidím to dnes a denně například v internetových diskusích. Dnes prakticky není možné do některých diskusí napsat rozumný příspěvek, aby slušného chovatele ihned některý z „odborníků na všechno“ těžce nezpražil vulgární urážkou, vyhrožováním či osobním ponížením. Bohužel vulgarita v poslední době stoupá se stále nižším věkem návštěvníků těchto diskusí. Hodně z nich vlastně ani o zvířatech diskutovat nechce. Chodí si na fóra pouze vybíjet své komplexy a všechny slušné diskutující uráží sprostými slovy zřejmě pouze proto, že jeho – “Ramba“ – odmítla spolužačka nebo dostal od otce pár facek. Tahle skupina lidí je velmi na obtíž normálním chovatelům. Je pochopitelné, když se třiatřicetiletý chovatel, třeba otec dětí, rozčílí nad urážkou, kterou mu právě nekompromisně adresoval jedenáctiletý „polobůh“. Na diskusi vznikne nekonečná hádka a moderátoři pak musí mazat a mazat. Na některých diskusích ani žádní moderátoři nejsou a také to tam podle toho vypadá. Je to jako vstoupit do davu, který se vás právě chystá ukamenovat. Chybí jakákoliv úcta, slušnost a respekt k druhému člověku. Samozřejmě se tento problém netýká pouze náctiletých. Znám i pár dospělých lidí, kteří se chovají jako zakomplexovaní puberťáci. Někteří z nich by měli být s ohledem na své povolání a poslání váženými a rozumnými lidmi. O pomyslný, ale fakt malinký stupínek výše jsou „chovatelé“, kteří náhodou občas začnou přemýšlet a položí v diskusi otázku. Sice nesmyslnou nebo takovou, která se již tisíckrát probírala, ale položí. Tento typ „chovatelů sklípkanů“ je totiž líný hledat a číst. Otázky typu „proč se pavouk nehýbe, proč leží na zádech atd..“ mě doslova nadzvedávají z křesla. Tito lidé nemají vlastní názor, nemají invenci. Jsou bez fantazie. Dokážou dělat slepě pouze to, co jim někdo na fóru poradí. Jestliže je odkážete na určitou literaturu, odkazy na internetu či jim poradíte a někdy za totální nesmysl vyčiníte, také vás stejně tvrdě a sprostě properou. A příště se na podobnou hloupost zeptají znova. Narůstá počet slušných chovatelů, kterým tito lidé totálně znechutili návštěvy chovatelských diskusí a radši tam nechodí vůbec. A je to škoda, neboť se v mnoha případech jedná o skutečné odborníky. Díky bohu existuje ještě stále velký počet velmi slušných chovatelů. S těmi je radost spolupracovat a na fórech diskutovat.

Samotný chov sklípkanů u nás je v současné době obrovský. Naši přední chovatelé již dávno dohnali ostatní státy. Nejde jen o jejich počet, ale hlavně kvalitu. Naše chovatelské špičky jsou v současnosti natolik zdatní a mají takové vědomosti, zkušenosti a znalosti, že nám ostatní státy mohou tiše závidět. Také počet druhů chovaných v zajetí u nás prudce stoupl. Situace se pomalu otáčí a dnes již jezdí zahraniční chovatelé pro taxonomické novinky k nám. Je jen otázkou času, kdy naši chovatelé začnou popisovat nové druhy, či revidovat stávající. Bohužel světoví arachnologové většinou naše chovatele zatím neuznávají jako odborníky světového kalibru, ač k tomu nemají důvod. Možná mají strach. Navíc k tomu velmi napomáhá typická česká vlastnost – malost.

Obrovský boom v chovu sklípkanů má také za důsledek, že již nemusí být tolik drancována původní domovina sklípkanů. Chovatelé si druhy většinou množí již v zajetí, proto k dovozu a pašování není tolik důvodů. Nechci říci, že se to neděje vůbec, ale rozhodně se s tímto jevem setkáváme v menší míře, než před lety. Tedy alespoň u sklípkanů. Obecně samozřejmě „kšeftaři“ stále existují. Tito lidé udělali pro chov pouze to, že s pavouky ve velkém kšeftují. Jediný „klad“ obchodníků, kteří jezdí ven, vidím v tom, že občas dovezou nějakou novinku. Ti, kteří do zahraničí nejezdí, ale pouze nakupují a prodávají sklípkany zde, nic kladného do rozvoje chovu nepřinesou. Tito lidé nikdy nenapsali žádný článek, nikdy se o chov druhů a rodů vlastně nezajímali, jde jim jen o utržené peníze.

Přeji všem slušným a poctivým chovatelům, kterých je ještě stále mnoho, aby se nenechali odradit bezohlednými „rádoby chovateli“, a aby jim jejich koníček – chov sklípkanů, přinášel pouze radost a chovatelské úspěchy.