Agapornis šedohlavý, rok zkušeností s chovem

Agapornis šedohlavý (Agapornis cana, Gmelin, 1788),
anglicky- Grey- headed Lovebird,
německy- Grauköpfchen.
Velikost: délka- 140mm, křídlo- 88- 101mm, ocas- 41- 54mm.
Tento druh vytváří v areálu svého výskytu dvě zeměpisné formy (subspecie):

• Chovný pár s mláďaty.

A.c.cana- agapornis šedohlavý menší
Zbarvení
Samec je zelený, na spodní části těla žlutozelený. Kostřec má světle zelený. Hlava, krk a prsa šedá. Spodní křídelní krovky černé, ocasní pera zelená, krajní žlutá. Zobák bledě šedý, duhovka tmavě hnědá, běhák šedý.

• Odchovaná mláďata.

Samice má hlavu, krk, prsa a spodní krovky ocasní zelené.
Mláďata jsou zbarvena jako dospělí ptáci, ale samci mají zelenavý týl (někdy mohou mít i zelenou hlavu a prsa- M. Vašíček). Zobák je nažloutlý, báze horní čelisti černavá.
Výskyt
Severozápadní Madagaskar. Uměle byl vysazen i na Maskarénách, Komorách, Zanzibaru a Mafii.

• Chovný pár s mláďaty.

A.c.ablectanea- agapornis šedohlavý vZbarvení
Je podobné jako u nominální subspecie, ale spodina je hráškově zelená, méně žlutá. Samci mají šedomodrou hlavu.
Výskyt
Jihozápadní Madagaskar.
Agapornis šedohlavý obývá pobřežní roviny, ale i vnitrozemské horské svahy do výše asi 1000m.n.m. Často bývá spatřen v otevřené křovinaté krajině, na okrajích lesů, v jejich světlinách. Vyhýbá se hlubším lesním komplexům. Také jej nalezneme v zemědělsky kultivované krajině. Běžně tvoří malé skupinky 10- 20 kusů, ale někdy (po vyhnízdění) hejna o 50- 100 kusech. Občas jsou pozorováni ve společnosti drobných ptáků (foudií, straček apod.). Potravu sbírají převážně na zemi. Základem jsou drobná semena trav a bylin. Působí občas i větší škody na kulturních plodinách (rýži apod.). Při sběru potravy jsou ptáci velmi ostražití a i při náznaku nebezpečí odlétají rychlým, obloukovitým letem do krytu. Odpočívají rádi na stromech na okrajích lesů, v křovinách, ale i na telegrafních drátech. O jejich hnízdění ve volné přírodě je pouze velmi málo zpráv. Hnízdí v dutinách stromů. Snáší 3- 7 vajíček (nejčastěji 4- 5). Inkubační doba je 21- 24 dnů. Vajíčka jsou snášena ob den. Mladí vyletují po 35- 45 dnech.

• Chovné zařízení.

Agaopornis šedohlavý není v chovech tak rozšířen jako např. Agapornis růžohrdlý, škraboškový nebo Fišerův, ale za posledních deset let jeho stavy v České republice dostatečně stouply. Tento druh jsem již jednou v minulosti choval, koncem 70.let minulého století, a v roce 1978 jsem odchoval 3 mláďata (2,1). Návrat k jejich chovu přišel v roce 2006. Koncem ledna jsem si od plzeňské firmy Zoo-Import zakoupil dva páry těchto papoušků. Jednalo se o přímý import z Madagaskaru. Ve velkém hejnu (cca 200- 300 kusů), byly zastoupeny obě zeměpisné formy- A.c.cana i A.c.ablactanea. Dalo práci vybrat po páru od obou forem, ale podařilo se. Ptáci byli ve skladu umístěni v malých klecích- cca 70×50×50cm, po 10- 20 jedincích. Teplota zde byla stabilní, okolo 20°C. Oba páry jsem umístil společně do velké pokojové klece 120×50×120(v)cm. Protože bydlím v panelovém domě, je zde teplota stabilně nad 20°C (22- 25°C). V kleci měli ptáci k dispozici čtyři budky, dvě ležatého typu 28×15×15(v)cm a dvě svislé budky 15×15×25(v)cm. Vletový otvor u všech budek byl jednotný, o průměru 4cm. Jako výstelku budek jsem použil hobliny a jemnější seno (ovsík vyvýšený). Zhruba v prvních dvou týdnech se ptáci seznamovali s prostředím. Velmi často se zdržovali v budkách. Po dvou až třech týdnech se začaly obě samice napadat, pokud došlo k jejich setkání v prostoru klece (mimo budky). Rozhodl jsem se přikoupit ještě jeden pár (č.3), který byl zeměpisné formy cana.
Koncem února tak byla uvedená klec obsazena třemi páry agapornisů šedohlavých. Pár. č.1 A.c.cana, pár č.2 A.c.ablactanea a pár č.3 A.c.cana. Zajímavé bylo, že po vpuštění třetího páru šarvátky samic ustaly. Ptáci se nadále zdržovali více v budkách. Zpočátku jsou tito agapornisové značně plaší a nervózní. Na prostředí se adaptují velmi zvolna, ale to je specifikum tohoto druhu. Chovatel s tím musí počítat, ptáci si zvykají 6- 8 měsíců. Také jsou velmi citliví na manipulaci s budkou a tedy i na kontroly hnízdění. Ty nedoporučuji vůbec provádět. Začátky hnízdění mohu určit tedy pouze přibližně. Mimo ptáků chovám také perské kočky, které žijí a pochopitelně se také pohybují v místnosti, kde je umístěna klec agapornisů. Občas se mi zdálo, že je ptáci upoutávají nejen jako objekt zájmu, ale přemýšlejí i o „chutné večeři“, přestože své kočky živím dobře. Před klec jsem raději umístil rozhrnovací závěsy. Opatření zabralo a ptáci se výrazně uklidnili. Pár č.1 zasedl okolo 20. února a první mládě bylo slyšet 17.3. Inkubační doba byla tedy v rozmezí 21- 24 dnů, což odpovídá i údajům v literatuře. První mládě vylétlo 27.4. (1,0), další dvě (0,2) 30.dubna. Délka pobytu v hnízdě byla minimálně 42 (42- 45) dnů. Je to více, než-li je uváděno v literatuře (asi o jeden týden). Z vylétnutých mláďat měla bohužel jedna samička vybočené nohy a musel jsem ji utratit. Pár si vybral ležatou budku.
Pár č.3. A.c.cana zasedl začátkem března, mláďata se líhla asi 29.3. Byla opět tři (2,1). I v tomto hnízdě měla jedna samička vybočené nohy a i ji bylo nezbytné utratit. Původně jsem se domníval, že je to důsledek absence hnízdního důlku v budce, ale po konzultaci mi bylo doporučeno nasadit vápník. Ten jsem dotoval preparátem Kalcium v tekuté formě, v dávce 1ml na litr vody, asi 2- 3×týdně. Uvedené vybočení nohou se již neopakovalo. Pobyt mláďat v hnízdě byl u tohoto páru od 39 do 48 dnů. I tento pár obsadil ležatou budku.

• Chovné zařízení zakryté závěsem.

Pár č.2 A.c.ablactanea obsadil jako jediný svislou budku. K zahnízdění došlo výrazně později. Mláďata se líhla až okolo 12.6. a vylétla 2.8. a 6.8. (2,0). Doba na hnízdě byla přes 50dnů. Oba mladí samečci byli zdraví, pravděpodobně se již projevilo zvýšené dávkování vápníku.
V dubnu 2006 jsem si dokoupil ještě jeden pár (č.4), poddruh A.c.ablactanea. Ten si obsadil také ležatou budku. Mládě se vylíhlo asi 10.6. a vylétlo 23.7., tedy asi za 44 dnů. Jednalo se o samce.

• „Návštěvník a pozorovatel“ agapornisů šedohlavých.

Páry poddruhu A.c.cana zahnízdily vícekrát. U páru č.1 se vylíhla mláďata z druhého hnízda okolo 8.5. a vylétla 20.6. Délka pobytu v hnízdě byla tedy minimálně 42 dnů. V tomto hnízdění pár odchoval tři samice. Mládě ze třetího hnízdění se vylíhlo 5.8. a vylétlo 14.9., jednalo se o samce a doba pobytu na hnízdě byla opět přes 40 dnů. Mladí ze čtvrtého hnízdění (vylíhnuti 20.11.), jsou v současné době (18.12.) ještě v budce.
U páru č. 3 se mláďata z druhého hnízda vylíhla 13. 10 a vylétla 22. 11., 30. 11. a 1. 12. (pohlaví 1, 2). I u tohoto páru byla minimální doba pobytu v budce 41dnů.
U párů A.c.ablactanea (páry č.2 a 4) již k dalšímu hnízdění nedošlo. Celkově se mi podařilo odchovat v této sezóně (bez posledního hnízdění páru č.1) 16 mláďat (pohlaví 8,8). Z nich dvě (0,2), jsem musel utratit pro vybočení nohou.

Prostchovu
Nároky na prostor nejsou nikterak velké. V současné době jsem výše zmíněnou klec rozdělil na polovinu. Také se ukázalo jako výhodnější mít v jedné kleci pouze jeden pár. Proto jsem byl nucen pořídit další dvě klece, podobných rozměrů. Ptáci nejsou v mimohnízdním období nijak agresivní vůči jedincům vlastního druhu. O tom svědčí i skutečnost, že u výše zmiňovaného dovozce jsou umístěni v klecích po 10- 20 kusech a podle jeho sdělení se vzájemně napadnou jen velmi zřídka. Chování samic prvních dvou zakoupených párů si vysvětluji tím, že ptáci chtěli nasednout a nebyli ještě zcela adaptováni na nové prostředí. Nebylo přesně vymezeno okolí hnízd (hnízdní teritorium jednotlivých párů). Přesto považuji za vhodnější chovat jednotlivé páry samostatně.
Dalším poznatkem je to, že ptáci dávají přednost ležatým budkám. Tři páry ze čtyř obsadily tento typ budek (75%) a pouze jeden vyhnízdil v budce svislé. Jedná se ale pouze o malý soubor, který nemá velkou statistickou hodnotu a tento poznatek nelze brát jako obecný.
Zeměpisná forma cana je výrazně adaptabilnější pro chov v klecích. Z celkového počtu 16 mláďat, bylo 13 tohoto poddruhu, tedy 81% (pohlaví 5,8). Ptáci poddruhu ablactanea odchovali pouze tři mláďata, tedy 19% z celkového počtu (pohlaví 3,0). Inkubační doba celkem odpovídá literárním údajům, ale pobyt mláďat na hnízdě je delší asi o 7dnů, než udává literatura (vždy přes 40 dnů, nejčastěji 41- 42). Nemohu však tyto údaje brát za zcela přesné, protože datum vylíhnutí je dáno dnem, kdy bylo poprvé slyšet mladé v budce. Od samotného vylíhnutí tak mohly uplynout i 2- 3 dny. Nicméně i tak ale vychází doba pobytu v budce delší, než-li je uváděno v literatuře.
U těchto agapornisů nelze provádět běžnou kontrolu budky a tedy ani kroužkování mláďat na hnízdech. Staří ptáci většinou potom opustí snůšku nebo mláďata. Mezi jednotlivými subspeciemi v tomto ohledu není velký rozdíl, ale přece jen lépe snesou kontrolu ptáci poddruhu ablactanea. Mláďata kroužkuji ihned po vylétnutí. Zhruba do tří dnů po opuštění budky je možné nasadit kroužek odpovídající velikosti.
Je překvapivé, že odchovaní jedinci jsou nervóznější, než-li chovné páry, které pocházejí z přímých importů. Pravděpodobně se časem uklidní. U importovaných jedinců je třeba k adaptaci na nové prostředí 3- 6-ti měsíců. U většiny druhů jsou ptáci odchovaní v zajetí klidnější, než-li ptáci importovaní. Jak již bylo uvedeno, chovám ptáky v panelovém bytě. Mikroklima je zde stabilní. Teplota se pohybuje v rozmezí 22- 25°C. Vlhkost je nižší 40- 50%. Snažím se ji zvyšovat umístěním odparníků alespoň na 55- 60%. Rozhodně bych nedoporučoval chov těchto ptáků venku, v nevytápěném prostředí.

Krmení
Krmení, především složení krmné dávky, považuji za jeden ze zásadních faktorů úspěšného chovu. Jako základ používám směs zrnin zhruba tohoto složení: 40% proso (žluté, bílé, šedé, červené), 30% paddy rýže, 10% lesknice, 5% kardi, 5% semenec, 5% niger a 5% lněné semeno. Tuto směs předkládám i předklíčenou. Sezónně ptáci snižují a opět zvyšují příjem paddy rýže (důvod neznám). Dále podávám zelené krmivo (ptačinec, čínské zelí apod.), ovoce (jablka, hrušky, švestky apod.), zeleninu (mrkev, okurka, paprika apod.). Sezónně také bobuloviny (jeřabiny, šípky, rybíz apod.). Potřebný je dostatek písku nebo gritu, nejlépe s obsahem dřevěného uhlí a se skořápkami. Důležité jsou i větvičky na okus, nejlépe s pupeny. Ty můžeme získat i v zimním období, pokud ustřiženou větévku umístíme do nádoby s vodou v teplejším prostředí (podobně jako u „Barborek“). I když ptáci v mém chovu nenanáší do budek mnoho hnízdního materiálu, mají tak zdroj některých látek v pupenech a kůře. V době odchovu dostávají vaječnou směs (AllPetExot), kterou míchám s předklíčeným zrním. Velmi důležité jsou pravidelné dotace vitaminů a minerálních látek. Používám multivitaminový preparát Supervit D (2- 4×týdně) v dávce jeden gram na litr vody. Z minerálních látek dotuji hlavně vápník (tekuté kalcium 1- 5×týdně, podle biologické aktivity, před snůškou až pětkrát týdně, později méně a v období mimohnízdním jednou týdně) v dávce 1ml na litr vody. Tekutou formu lze nahradit formou rozpustnou (erfevescentní). Dávkování vápníku je podstatné, protože pokud jsem jej nepodával, vyskytovaly se potíže s vybočením nohou u mláďat.

Pokud mohu zhodnotit jeden rok chovu agapornisů šedohlavých, je hodnocení kladné. Ptáci, kteří pocházeli z odchytu, mají dobrou rozmnožovací schopnost. Jistým negativem může být jejich plachost, až nervozita, která odeznívá velmi pomalu. Ptáci se dokázali adaptovat i na podmínky bytu, kde je stabilní provoz, včetně pohybu koček, a odchovávat zde mláďata. Každý chovatel, který se pro jejich chov rozhodne musí počítat s delší adaptační periodou a je zcela jedno, zda jde o ptáky z importu nebo z odchovu (F1). Jedná se o druhové specifikum agapornisů šedohlavých. Jejich chov mohu doporučit všem chovatelům, včetně těch začínajících, kteří realizují svoje hobby ve vnitřních prostorách (byty). Právě pro ně je agapornis šedohlavý vhodným druhem.