Spermophaga haematina (Vieillot) Německy: Rotbrustsamenknacker Anglicky: Gros-bec sanguin- Blue beaked Weawer Rod Spermophaga zahrnuje tři druh...
Německy: Rotbrustsamenknacker
Anglicky: Gros-bec sanguin- Blue beaked Weawer
Rod
Spermophaga zahrnuje tři druhy astrildovitých pěvců: louskáčka červenoprsého (
Sp.haematina), louskáčka konžského (
Sp.poliogenys), louskáčka červenohlavého (
Sp.ruficapilla).
Označení louskáček není pro tyto ptáky vůbec vhodný, zobák mají sice velký a silný, ale zásadně velké druhy semen odmítají. Někteří obchodníci dávají louskáčkům téměř výhradně rýži „pady“, která je tvrdá a těžko stravitelná. Louskáčci trpí často poruchami jater již při nákupu a často hynou krátce potom. Jejich základní potravou jsou menší druhy semen a hmyz, ale k tomu se ještě podrobněji vrátím.
Popis
1,0- temeno, strany hlavy a zadní krk leskle černé. Vrchní krovky ocasní černé, u některých zeměpisných forem červené. Ostatní vrch těla leskle černý, brada, hrdlo, prsa a boky zářivě červené. Střed prsou a břicha, holenní peří a spodní krovky ocasní černé, bez lesku. Oko černé nebo červené, se žlutavým okrajem očního víčka. Zobák modrý s černou špičkou, nohy žlutavě hnědé.
0,1- má čelo, uzdičku a tváře temně červené, vrchní krovky ocasní rovněž temně červené. Křídlo a ocas hnědé, ostatní vrch těla břidlicově šedý, s hnědými základy per. Hrdlo, prsa a strany těla zářivě červené, střed prsou a břicha černý s bělavými tečkami. Spodní krovky ocasní černé s bílými tečkami per.
Délka: 13- 14cm.
Popis mladých: základním zbarvením se podobají samici, ale již můžeme pohlaví rozeznat. Samci jsou tmavší než samice a v partiích budoucího červeného zbarvení lze spatřit červený nádech, což u samičky chybí. Dále u samičky poznáme, na kterých místech budou bílé skvrny. Vrchní krovky ocasní jsou temně červené a snadno je proto přehlédneme.
RozšíPobřeží Guinejského zálivu mezi Guineou a ústím Konga.
Vlastnosti
Louskáček žije skrytě v bažinách nebo v blízkosti řek. Nikde není příliš hojný. Živí se drobnými tvrdými semeny a pupeny, také dozrávající rýží. Kulovité hnízdo staví nízko v houští z trávních stonků a vystýlá je peřím. Volání je podobné naší pěnkavě „pink- pink“.
Další informace
Ve větším množství byli louskáčci červenoprsí dovezeni v roce 1878 a v zajetí vydrželi mnoho let. Po mnohaleté přestávce se na evropském trhu znovu objevili až v roce 1962. Úspěchu při odchovu bylo dosaženo až v roce 1984. Louskáčci se výborně hodí pro chov ve voliérách. Přesvědčil jsem se o tom při návštěvě švýcarského chovatele dr. Burkarda. Přes svůj veliký temperament se s ostatními druhy ptáků snášejí mimo dobu hnízdění výborně. Rádi se ukrývají v houštinách. Na teplotu nejsou příliš nároční. Importovaní ptáci si brzo zvyknou na nové prostředí. Jejich hlas lze přetlumočit takto: „čip-cip/cep-cip/cep-cip/cep-cap“. Při tom je hlas téměř stejný. Je třeba znovu připomenout, že se louskáčci zdržují nejvíce v hustých částech korun stromů, ale také je najdeme v křovinách. Podobně jako naši kosi často tluče křídly. Je stále velice pohyblivý a agilní.
Jsou-li ve voliéře instalovány husté křoviny, vždy v nich hledají úkryty.
Potravu sbírají velice rádi se země, ale neodmítnou, když je umístěna na vyšším krmítku. Připomínám, že zvláště odchovné krmivo budeme dávat přednostně na zem.
Výživa podchovu mladých
Základem je směs pro exoty (např. zn. Witte-Mollen), která se dává naklíčená. Jako měkké krmivo se osvědčil Orlux, případně suchý Claus (zelený). Oba druhy se smíchají s přídavkem menšího množství semen naklíčených. Louskáčci vezmou rádi také bílé polozralé proso a také trávy s polozralými semeny.
Pokud jde o minerálie, ptáčci mají mít stále k dispozici grit, který dodává firma Witte Molen a ke kterému se přidává minerální prášek, který nabízí trh. Voda k pití a ke koupání se podává odděleně, voda na pití v trubičkách, v koupelničkách voda ke koupání.
Veškeré krmivo, tedy naklíčené, odchovné a živočišné bílkoviny se do voliér podávají na zemi, v zásuvkách používaných v klecích pro kanáry. Živočišné krmivo se zvláště osvědčilo v tomto složení: muší larvy, mouční červi, larvy voskového mola, mšice, kvasné mušky- octomilky (
Drisioguka), roupice a také zmrazené mravenčí kukly. Vše je podáváno 2×denně- ráno a navečer. Aby se zabránilo útěku muších larev, poprašují se zmíněným minerálním práškem.
Protože se louskáčkové velice rádi a především často koupou, je nutno vodu doplňovat, ale lépe často vyměňovat. Vitamíny se podávají v práškové formě prostřednictvím naklíčeného zrní dvakrát týdně. Zelené krmení- salát a čínské zelí- dostávali louskáčkové nepravidelně v množství, které mohla domácnost postrádat. Nejvíce však byl oblíben ptačinec žabinec, který byl v období vegetace k dispozici v dostatečném množství.
Chov a hnízdění
Koncem listopadu byl umístěn pár louskáčků s párem amad modrolících, astrildů černohlavých a motýlků modrohlavých do voliéry o rozměrech 150×150×200cm (š×h×v). Voliéra byla vybavena dvěmi dva metry dlouhými listnatými větvemi a několika větvemi borovice. Připraven byl dostatek různě velkých a tvarově odlišných hnízdních budek i hnízdních košíčků. Na výstelku bylo připraveno dostatečné množství kokosových vláken, ale o ta se, kromě motýlků, žádný z uvedených druhů nezajímal. Když jim byla nabídnuta dlouhá suchá lesní tráva, ptáci ji po voliéře sice pilně přenášeli, ale ke stavbě hnízd nedošlo. Teprve koncem dubna začali louskáčkové stavět hnízdo přímo pod stropem voliéry. Ke stavbě používali nejen zmíněnou lesní trávu, ale také kokosová vlákna a tak během jednoho týdne bylo postaveno kulovité hnízdo se vstupním kulovitým otvorem. Výstelka hnízdní kotlinky provedena nebyla. Od 29.4. do 2.5. byla snesena 4 bílá vejce, která přes den zahřívali střídavě oba rodiče, ale v noci pouze samička. Se zahříváním bylo začato po snesení třetího vejce. Kontrola snůšky byla s ohledem na umístění hnízda možná jen s použitím kapesní lampy a zubolékařského zrcátka. Důležité bylo, aby na snůšce seděl právě sameček, protože ten opustil hnízdo ihned, jakmile chovatel vstoupil do voliéry, zatímco samička zůstávala i nadále pevně sedět.
Mladí se vylíhli po 15 dnech, počítáno od snesení třetího vejce. O vylíhlá mláďata se rodiče od samého začátku pečlivě starali. Při kontrole prováděné sedmý den bylo zjištěno, že je nejvyšší čas k provedení kroužkování. Byly použity kroužky o průměru 3mm, které po větší námaze bylo možno přetáhnout přes nožní kloubek.
Louskáčkové o hnízdo nepečují a nečistí je, když je mladí opustí, je plné zaschlého trusu. Po vylétnutí se mladí již zpět do hnízda nevracejí. Výborně létají, ale jsou moc lekaví a v kleci narážejí do všech stran. Proto jim musí být v chovném prostoru zajištěn dostatek klidu.
K přepeřování ze šatu mládí dochází již dva dny po opuštění hnízda, kdy se objevují první červená pírka na prsou. Asi o dva měsíce později jsou mláďata zcela vybarvena a od rodičů k nerozeznání.
Louskáčci mají velké prostorové nároky. Doporučuje se odstavená mláďata ihned přemístit ze společné voliéry. Snadno by mohlo dojít k jejich ubití vlastními rodiči.
Ze zkušeností chovatelů, kteří nemohli docílit odchovu vyplynulo, že se vše změnilo k lepšímu, když byl chovný pár přemístěn do velké voliéry. Zkušený chovatel Vörg jim vyhradil voliéru o rozměrech 6×5×2m (dך×v). Zde zajistil vyšší relativní vlhkost a stálou teplotu nejméně 20°C. Louskáčci ihned úspěšně zahnízdili a vyvedli mladé ve stáří asi 18, 20 až 24 dnů. Je ještě třeba připomenout význam vyšší uvedené teploty 20°C (nejméně). Rodiče svá mláďata 4- 5 den po vylíhnutí již nezahřívají a pokud není v prostoru stálá teplota, mláďata s plnými volátky uhynou.
Budeme-li si u louskáčků všímat jejich druhových specifik, určitě nám připraví mnoho radosti a potěšení.
Použitá literatura:
VítR. (1978): Cizokrajní ptáci v klecích, SZN, Praha
UllrichM. (2004): Gefiederte Welt