Malá veterinární příručka pro milovníky koní - 10. díl

• obr. 1: Separace kopytní stěny (červené šipky) bývá pro koně bolestivá a způsobuje často kulhání.

3. Jakmile jsme našli končetinu, na kterou kůň kulhá, můžeme se pokusit najít i místo na této končetině, ze kterého kulhá.
Koně necháme v klidu stát a končetinu si pořádně prohlídneme. Od kopyta směrem nahoru hledáme nějaké „nenormálnosti“ nebo odchylky od stavu v době, kdy kůň ještě nekulhal. Někdy i laik může přijít na to, co není s končetinou v pořádku.
Stručně si řekneme, na co je třeba se dívat.

• obr. 2: Některé podlomy, které způsobí rozsáhlejší zánět kůže a podkoží, bývají také provázené kulháním.

Kopyto
Zkontrolujte podkování (zakování- hřebíky by neměly být ve stěně výš než 2- 2,5cm, podle velikosti kopyta), případné otlaky od hřebíků, otlaky na chodidle, střelku, hnilobu, zabodnuté předměty apod. (obr.1). Zkontrolujte také teplotu kopyta.
Podívejte se na možné zášlapy, odřeniny či rány na patkách a korunce.

• obr. 3: Chronický zánět šlachy neboli „oblouk“ (červená šipka) způsobuje kulhání především po práci.

Spěnky
Prohmatejte spěnku, zda tam nenajdete hrbolky na kostech (může to být kroužek), podlomy (obr.2) či jiné rány, otoky, „nálevky“ (nemusí být vidět, ale jen cítit).

Holeň
Hledáme jakoukoli bolestivost, zvýšenou teplotu, otoky, dále pak tvrdé bulky (na kostech či v kůži nebo na šlachách), rány, strupy, ztluštěniny.
Postižená (především otokem či bolestí) může být celá holeň, její část nebo jen šlachy a jejich pochvy (obr.3).
Především nad spěnkovým kloubem nebo pod karpálním (či hlezenním kloubem) můžeme vidět nebo nahmatat nálevky.
Nad spěnkovým kloubem lze také nahmatat pulsaci prstních tepen.
Karpální kloub, hlezenní kloub
Může být zvětšený, oteklý, bolestivý, hřející (obr.4).

• obr. 4: Zvětšené hlezno může být známkou artrózy či zánětu a často způsobuje kulhání především při nebo po práci.

Lze na něm nahmatat (nebo i vidět) nálevky (kloubní nebo mimo kloub- to jsou pak zvětšené tihové váčky) či tvrdé bulky (kostěné výrůstky, např. špánek na hlezně), vzácně i volná tělíska.
Achillova šlacha
Nad hlezenním kloubem, vede od patního hrbolu směrem nahoru, kde přechází v lýtko.
Může být oteklá, bolestivá, ochablá, či jinak poraněná.

• obr. 5: Rentgenový snímek ukazuje především změny na kloubech a kostech. Zde je rentgen hlezenního kloubu a červená šipka ukazuje na volné tělísko.

Loket a lopatka
Zde uvidíme a nahmatáme především otoky a teplá místa, poranění.
Jakoukoli změnu tvaru srovnáme s druhou končetinou.
Může dojít ke svalové úbyti (atrofii).
Někdy můžeme nahmatat různé zlomeniny.
Kolena, pánev a kyčle
Porovnáme tvar s druhou končetinou.
Hledáme poranění, otoky, bolestivost na dotek, hřející místa nebo svalovou úbyť, ale i ztuhlé svaly, rány.
Po úrazu si můžeme všimnout i zlomenin, obvykle se jedná o naštípnutí nebo zlomeninu kyčelního hrbolu, ale i změna tvaru pánve může být následkem zlomeniny
Hřbet
Vyšetřování hřbetu koně je samostatnou kapitolou diagnostiky kulhání, přestože problémy se hřbetem se obvykle neprojevují „charakteristickým kulháním“, ale jen „divným pohybem“

4. Můžete si také nechat předvést koně na malých kruzích nebo na svahu, potom sledujete, jak kůň klade končetiny (kulhání se může zhoršit nebo zlepšit, kůň může některou končetinu vytáčet, ztrácí rovnováhu, nebo se tomuto pohybu úplně brání). Přitom je třeba projít malé kruhy na obě ruce. Toto vyšetření však obvykle provádí až veterinář, protože možností i odchylek od „normálu“ je mnoho a nezkušené oko je nemusí postřehnout.

5. Stejně tak lze vyzkoušet koně na různých površích (písek, tráva, asfalt), pod jezdcem, na lonži. Sledujeme opět kulhání nebo jakékoli změny pohybu či chování koně. I toto vyšetření však obvykle probíhá až za přítomnosti veterináře nebo podle jeho instrukcí.

Rozhodně nedoporučuji, aby laik prováděl provokační (ohybové) zkoušky nebo jinak různě kroutil končetinami koně ve snaze zjistit, zda je či není některý takový pohyb bolestivý. Laik totiž nikdy nezná všechny důsledky takových manipulací.

Jaká vyšetření pak provádí veterinář
Veterinář si obvykle nechá předvést koně a vyšetří ho tak, jak jsem popsala výše. Následně, když určí postiženou končetinu, obvykle udělá ohybové zkoušky. Zde se jedná o to, že při některých problémech extrémní ohnutí nebo natažení kloubu vyvolá při následném vyklusání mnohem větší bolest. Podle toho může veterinář určit, o jaký problém se asi jedná.

• obr. 6: Ultrazvuk ukazuje především poškození šlach, vazů a jiných měkkých tkání. Zde červené šipky ukazují na tmavší místo, kde došlo k poškození šlachy povrchového ohýbače prstu. Vlevo je příčný průřez šlachou, vpravo je podélný průřez.

Pokud kůň dostatečně kulhá (aspoň II. stupeň), může veterinář provést diagnostické znecitlivění. Do různých kloubů (diagnostické nitrokloubní znecitlivění) aplikuje lokální anestetikum a po určité době zkouší, zda kulhání koně ustoupilo. Při svodném znecitlivění opichuje určité nervy na končetině a opět sleduje, jestli kůň kulhá méně nebo vůbec ne.
Tím může zjistit, ve kterém místě končetiny se problém nachází, ale nemusí tím zjistit konkrétní příčinu.
Tu potom může „vystopovat“ dalšími vyšetřovacími metodami: rentgenem, ultrazvukem (obr.6), vyšetřením krve nebo kloubní tekutiny, v zahraničí se používají i další metody (scintigrafie, termografie apod.).
Jak jsem už psala, diagnostika kulhání je někdy opravdu zapeklitá věc a příčina v některých případech zůstane navěky utajená.

• obr. 7: Charakteristický postoj těžce zchváceného koně. Kůň výrazně přenáší váhu na zadní končetiny, aby odlehčil bolesti předních kopyt.

Některá onemocnění se však mohou projevit charakteristickými příznaky (nikdy nejsou stoprocentní).
Schvácení kopyt: charakteristický je postoj, kdy kůň stojí s hrudními končetinami nataženými před sebe a pánevními končetinami staženými pod tělo (obr.7). Postižené kopyto často hřeje, prstní tepny silně pulsují, kůň odmítá chodit, později lze vidět u korunky žlábek okolo kopyta (došlo k poklesu kopytní kosti), na chodidle se může objevit vyboulenina (došlo k otočení kopytní kosti).
Černé močení: obvykle po zátěži koni ztuhne záď, svaly jsou tuhé, bolestivé, kůň se potí, špatně se hýbe nebo pohyb odmítá až ulehne. Podobně může vypadat trombóza tepny pánevní končetiny, zlomeniny pánve, ale i kolika.
Tetanus: zde také dochází ke ztrnutí svalů, ale obvykle jsou prvně postižené svaly krku a hrudních končetin, kůň pak je ztuhlý a nepohyblivý celý, nemůže ani žvýkat (obr.8).
Nášlap: může se projevit náhlým okulháním na jednu končetinu, avšak není to pravidlem. Někdy zůstane nášlap nepozorován a v kopytě se začne rozvíjet hnisavá infekce ve formě kopytního abscesu.
Kopytní absces: obvykle vzniká po neléčeném nášlapu, kdy se v kopytní škáře začne hromadit hnis a tlačí na citlivé struktury. Projeví se velmi silným kulháním (III. až IV. stupně), kdy kůň odmítá zatěžovat končetinu. Lze si ho snadno splést se zlomeninou. Koně přestávají zatěžovat končetinu také při prasknutí šlachy nebo při některých vážných problémech s vazy.
Záněty šlach: kromě poměrně silného kulhání se v akutní fázi projevují především otokem a bolestivostí i zvýšenou teplotou části končetiny (nejčastěji zadní strany holeně). Chronické záněty („zatvrdlé šlachy“, obr.3) se projevují kromě jiného kulháním po náročnější práci.
Poškození vazů: známé jako „zvrtnutí“, se projeví náhlým okulháním koně, zhoršujícím se často v obratech. Natažení vazů či jejich natržení se zhoršuje také na tvrdém povrchu (na rozdíl od problémů se šlachami) nebo na příliš měkkém povrchu.
Záněty kloubů: můžeme poznat podle otoku kloubu, zvýšení teploty a bolestivosti v daném místě. Koně špatně předvádějí končetinu, protože je pro ně ohýbání postiženého kloubu bolestivé.

• obr. 8: Kůň postižený tetanem má ztuhlý a natažený krk, vyhřezlé třetí víčko, uši stažené dozadu a křečovitě zvednutý ocas. Protože nemůže polykat, je vyživován a zavodňován nosojícnovou sondou.

Artrózy: projevují se topornými a neochotnými pohyby koně na začátku práce a v chladnějším a vlhčím počasí. Když se kůň zahřeje, kulhání nebo ztuhlost pohybu částečně nebo úplně vymizí.
Bolest zad: se obvykle neprojeví kulháním, ale spíš ztuhlými pohyby pánevních končetin nebo celého těla, házením hlavou, uhýbáním před tlakem na hřbet, zvedáním krku a prohýbáním se pod zátěží. Někdy je provázená jen zhoršením výkonnosti nebo změnou temperamentu koně.
Obrny nervů: podle toho, který nerv je postižený, dochází k tahání končetiny za sebou, přehnaným pohybům končetiny apod.
Ataxie: má mnoho příčin, obecně se projevuje zhoršenou koordinací pánevních (výjimečně i hrudních) končetin, nikoli kulháním v pravém slova smyslu. Koordinace se zhoršuje především při projíždění malých kruhů, při změnách chodu.
To bylo jen stručně k některým příznakům a jejich příčinám, které však rozhodně nejsou stoprocentní a měly by sloužit jen jako základní vodítko při laické diagnostice kulhání koně.

Co dělat, když kůň kulhá?
Pokud kůň okulhá, je třeba ihned zajistit jeho klid. Je-li kulhání silné, zavoláme ihned veterináře. Je-li kulhání slabé (I. a II. stupeň), koně necháme stát v boxe (ubereme jádro) a konzultujeme s veterinářem (například po telefonu). Pokud kulhání neustane ani po třech dnech klidu v boxu, zavoláme do stáje veterináře.
Je-li kulhání provázeno otokem a zvýšenou teplotou končetiny (akutní zánět), budeme postižené místo chladit studenou vodou nebo ledem. Tím omezíme tvorbu otoku a snížíme bolestivost. Další léčbu musí určit veterinář.