Emblema picta Gould Dnes bych chtěl naše čtenáře, milovníky astrildovitých pěvců, seznámit se zajímavým a krásným astrildem rudokrkým. Kdykoliv j...
Dnes bych chtěl naše čtenáře, milovníky astrildovitých pěvců, seznámit se zajímavým a krásným astrildem rudokrkým. Kdykoliv jsem se s ním setkal u zahraničních chovatelů, vždycky mne zaujal a potěšil.
Popis
Samec má vrch těla hnědý, kostřec a vrchní krovky ocasní šarlatově červené. Pásek nadoční, uzdičku a přední tváře šarlatově červené, krk a boky hnědé. Brada, hrdlo a střed prsou šarlatové, ostatní spodina je černá se šarlatovými okraji a bílými skvrnami. Horní čelist zobáku je černá, špička a dolní čelist šarlatová. Nohy masové barvy. Samice je zbarvena stejně, jen uzdička a úzký proužek nad a pod okem jsou červené.
Mladí se podobají samici, ale barvy jsou mdlé. Na hlavě a prsou chybí červené zbarvení, skvrny na spodině jsou špinavě bílé, horní čelist zobáku černá, dolní šedá. Zobák je u kořene bělavý.
Délka 10,5 cm. Domovinou je severní a severovýchodní Austrálie a Guinea.
Všeobecné údaje
Astrild rudokrký byl objeven a popsán v r. 1842 J. Toulcem. První dovoz do Evropy (Anglie) se uskutečnil v r. 1869, do Terstu byl dovezen jeden exemplář v r. 1875. V r. 1877 dovezl více exemplářů do Německa známý obchodník Hagenbeck. Na přelomu století (1905, 1910, 1911) bylo více párů dovezeno do Německa, 1908 poprvé do Londýna, kde se 1910 podařil první odchov. V Německu byl první astrild rudokrký odchován v letech 1911 a 1912. Po první světové válce byl v Austrálii pokládán za vymřelého, ale v roce 1932 zde byl znovu objeven, v roce 1934 odchován a dovezen do Anglie a Německa. Po druhé světové válce obdržel Rubner v roce 1936 z Anglie tři páry, které mu dodala známá Estonská farma. Chovatel Schurenberg získal od téhož dodavatele v témže roce dva páry.
Dnes lze říci, že od doby zákazu exportu z Austrálie v r. 1960, se díky jmenovaným chovatelům podařilo stavy astrildů rudokrkých stabilizovat, o čemž svědčí časté nabídky v odborných časopisech. V uplynulých letech došlo k podstatnému snížení prodejních cen.
Čerstvě importovaní astrildi rudokrcí, zvláště jedná-li se o ptáky z odchytu, vyžadují mimořádně pečlivou aklimatizaci. Máme-li možnost, měli bychom na počátku dávat přednost ptákům z odchovu a po získání zkušeností si teprve opatřit ptáky z odchytu. Zpočátku jsou astrildi plaší a nevázaní, proto se doporučuje umisťovat je po celou dobu aklimatizace do co největších klecí, dokonce i do prostorných voliér. V těchto prostorách jsou astrildi ihned nápadně klidnější. Vůbec se nejedná o choulostivé ptáky, podle Rubnera snášejí dokonce v pohodě studené a deštivé květnové dny ve zcela otevřených voliérách, tedy vůbec nechráněných. Vůči jiným druhům ptáků, kteří jsou umístěny v témž prostředí, jsou astrildi zcela zdrženliví. V době hnízdění zahánějí ale každého ptáka, který se odváží přilétnout do blízkosti jejich hnízda.
Některé páry tráví noc na podlaze voliéry, kde je ale často nacházíme i přes den. Pokud nocují některé páry na vyšších místech ve voliéře, slétávají při východu slunce okamžitě na zem.
Astrildi rudokrcí mohou dosáhnout vysokého věku. Sameček v chovu Dr. H. Schwankeho se dožívá bez samičky ve společné voliéře téměř osmi let věku a stále se těší nejlepšímu zdraví.
Krmení
Astrildům podáváme nejčastěji senegalské a červené proso, senegalské klasy, polozralá semena travin, především lipnice roční (Poa annua). Také lze nabízet různé druhy plevelů. Naklíčená semena jsou velmi oblíbená a astrildi je berou nejraději ze země, ale zde musíme dávat pozor na možný výskyt plísně. Zelené krmivo zásadně čisté a nezávadné podáváme dvakrát denně. V zimních měsících doporučuji pěstovat zelené krmivo ve větších květináčích v teplém prostoru.
Bez živočišné potravy je chov a odchov astrildů nemyslitelný. Můžeme podávat čerstvé mravenčí kukly mravenců trávních (rody Lasius, Tetramorium, Myrmica aj.). Velice se mi osvědčilo sbírat na lukách hmyz entomologickou sítí, který je za příznivého slunečného počasí velice vydatný. Nasbíraný hmyz jsem sypal do krabice, do které jsem udělal do víka malý otvor. Hmyz ihned vylétal za světlem a astrildi mohli snadno sbírat. Dále budeme dávat roupice, malé a právě svléknuté (tedy bílé) moučné červy. Některé páry přijmou i vaječnou míchanici připravenou podle vlastních zkušeností nebo si opatříme osvědčenou míchanici od výrobce. V současné době je nabídka velmi kvalitní. Dávat můžeme také na kolečka nakrájenou salátovou okurku. Rutgers dává svým chovným astrildům navlhčený bílý chléb nebo suchar a natvrdo uvařený žloutek.
Pro úplnost musím upozornit, že někteří autoři – chovatelé tvrdí, že astrildi rudokrcí berou jen málokdy mravenčí kukly a vařené, rozstříhané moučné červy. K tomuto tvrzení mám osobní výhrady. Naopak je jasné, že astrildi berou v přiměřeném množství živočišné krmení i v době mimohnízdní. Musíme se na to zaměřit a postupně je na konzumaci navykat, protože je v zájmu jejich zdraví. Připomínám, že nesmíme zapomínat na podávání vápníku v různých formách (grit, sepiová kost aj).
Hnízdění
Údaje o průběhu hnízdění jsou dosti odlišné. Zatímco jedni autoři je hodnotí jako bezproblémové a tedy jednoduché, jiní je hodnotí jako velmi náročné. Podle mého názoru je základem úspěchu zajistit, aby partneři spolu dokonale harmonovali.
Před začínajícím hnízděním samec pilně prozpěvuje a přeletuje s třepotáním křídel z větve na větev. Na vybrané místo přináší sameček stavivo a samička hnízdo staví a upravuje. Nejčastěji si založí hnízdo volně v křoví ze snítek o síle 2–5 mm, nejčastěji modřínových. Některý pár se rozhodne pro hnízdní budku, která musí mít u vletového otvoru upevněné prkénko (řekněme lavičku) široké asi 3 cm, na kterém sameček rád odpočívá. V případě, že jsme na obvodových stranách voliéry upevnili sedačky, i zde si astrildi často postaví hnízda. Někdy dávají přednost i opuštěným hnízdům snovačů nebo jiných astrildovitých. Modřínové snítky budou astrildi vyplňovat senem, kokosovými nebo sisalovými vlákny, které nesmějí být delší než 12 cm. Je jistě velice zajímavé, že se několik párů astrildů rudokrkých snáší ve společné voliéře nejen mezi sebou, ale tolerují i jiné druhy ptáků, kteří s nimi „bydlí“.
Snůška čítá 4–6 vajíček, která střídavě zahřívají samec a samička. Při teplotě 19–22 °C je doba inkubace 18 dnů. Jestliže je průměrná teplota 30 °C, sníží se tato doba na 15 dnů. Pokud jde o relativní vlhkost ovzduší, v létě by měla být 55 % a v zimě 62 %. Vylíhlá mláďata jsou zcela holá a mají červeně zbarvenou kůži. Staří o ně většinou pečují dobře a jen výjimečně je vyhodí z hnízda. Příčiny mohou být dvě a sice buď chce pár znovu zahnízdit, aniž by probíhající hnízdění dokončil anebo ptákům nevyhovuje podávané krmivo.
Staří zahřívají vylíhlá mláďata pouze po dobu 8 až 10 dnů. Dostaví-li se v této době chladné a deštivé počasí, musí se ve vnitřním prostoru voliéry přitápět, jinak mláďata zastydnou a uhynou. Po uplynutí 25 dnů opouštějí mladí zcela opeřeni hnízdo. Rodiče o ně stále spolehlivě pečují. Když se mladí od nich více vzdálí, nervózně je stále volají a létají za nimi. V prvních deseti dnech po vylétnutí sedí mladí nejčastěji těsně k sobě přitisknuti na větvi nebo na zemi. Ještě doplním, že 3–5 dnů po vylétnutí z hnízda se mladí vracejí, vábeni svými rodiči, na noc zpět do hnízda. Bylo pozorováno, že mladí navštěvují hnízdo na kratší dobu i během dne.
Ve stáří 5–6 týdnů jsou mladí zcela soběstační, ale doporučuje se ponechat je u rodičů ještě nejméně dalších 25 dnů a teprve potom je nutno je od rodičů přemístit do jiné voliéry, do společnosti jiných druhů astrildovitých. Hlavním důvodem je, že chovný pár se připravuje k dalšímu hnízdění a potřebuje více klidu.
Po dosažení dvou měsíců stáří začíná mladým peří přebarvovat a ve stáří 4–5 měsíců jsou schopni rozmnožování. V porovnání s většinou jiných druhů astrildovitých to je jistě pozoruhodné. Všeobecně se nedoporučuje umožnit jim hnízdění až po uplynutí 10–12 měsíců. Někdy se kratší čas po odstavení projevily u mladých nemoci jako důsledek toho, že přijímali výhradně suché zrniny, i když byla na krmítku nabídka zdravé výživy. Je jasné, že mladý organismus potřebuje pravidelně pestrou stravu. Musíme být proto trpěliví a naučit mladé konzumovat různé míchanice, naklíčené zrniny poprášené komplexem vitaminů. V některých případech si budeme muset úspěch při odchovu zajistit podkládáním vajec nebo opuštěných mladých chůvičkám. Budeme-li chovat současně několik párů astrildů, potom se naskytne možnost připojit ohrožená mláďata nebo vejce jiným astrildům. Nepochybuji, že se při troše vytrvalosti úspěch dostaví. Potěšilo by mě, kdyby se mezi čtenáři Fauny našel chovatel astrildů rudokrkých, který by byl ochoten podělit se o své zkušenosti.
Literatura:
Vít R. (1978): Astrildovití pěvci, SZN, Praha
Dost H. (1972): Prachtfinken
URANIA–VERLAG, Leipzig-Jena -Berlin