V článku o chovném páru u mých papoušků konžských (Fauna č. 9 / 2006) jsem popisoval radost z prvního odchovu těchto krásných ptáků. Nevím jestli za...
V článku o chovném páru u mých papoušků konžských (Fauna č. 9 / 2006) jsem popisoval radost z prvního odchovu těchto krásných ptáků. Nevím jestli zafungovalo to, že jsem se chválil moc brzy, či jsem to nezaťukal na dřevo, ale po týdnu, co jsem mládě vyfotil, zemřelo. Příčina byla více než zřejmá již při prvním ohledání mláděte. Nestrávené krmení ve zcela zatvrdlém voleti. Samice krmila pouze slunečnicí a vše ostatní krmení padlo na vrub samci. Mně se to jevilo jako v pořádku, misky se začaly konečně trošku vyprazdňovat, předpokládal jsem bezproblémové krmení. Podotýkám, že mládě bylo zcela opeřené a tzv. „hotové“. Při focení mělo vole sice plné, ale potrava byla přiměřeně vláčná, bylo normálně těžké a mládě bylo přirozeně kontaktní – bálo se mě. Když jsem tedy po týdnu nakoukl do budky a vzal mládě do ruky, ihned jsem věděl, že je všechno špatně! Mládě sice žilo, ale bylo zcela zesláblé, vyhublé a vole mělo tvrdé jako kámen. Nepomohlo ani okamžité rozředění vlažnou vodou s medem, ani nakrmení běžnou dokrmovací směsí. Dokonce jsem jel ke kamarádovi a zahájil krmení sondou, což nikdy nedělám. Snad chvilku jsem měl pocit, že se stav zlepšuje, ale ráno bylo kruté. V 6 hodin bylo mrtvé. Byl jsem na rodičovský pár tak naštvaný, že mít doma vzduchovku (odvezli ji náhodou dva dny předtím), tak jsou to moje nejdražší střely. Ten den jsem poklidil tak rychle jak to šlo a na papoušky už neměl náladu …
12. 10. 2006
Jakmile jsem „vychladl“ udělal jsem rozbor a upravil krmení, aby bylo co nejvhodnější. Slunečnici (nemáčenou) jsem zcela vyřadil z nabídky. Výsledek nedal na sebe dlouho čekat. Následovala nová snůška. Jenže asi to u mého páru konžských bez problémů nejde. Sice se ze snůšky tří vajec (dvě oplozená) vylíhla dvě mláďata a relativně dobře prospívala, ale ke konci už jsem měl špatný pocit. Pár dostával ke krmení výhradně máčené zrniny. Technologicky máčení provádím tak, že den dopředu si na pečící plech nasypu v sítku propranou směs a nechám den bobtnat. Druhý den pak sliji vodu, zrní properu. Někdy nechám do večera bobtnat ve vlhku. Přesto se mně asi po 20 dnech mladí nezdáli zcela v pohodě. Konzumace krmiva byla v porovnání s prvním hnízděním excelentní. Pár dostával vaječnou míchanici AllPet žlutou – s ovocem, hmyzem i obyčejnou. Množství vlastního ovoce (jablka, rezistentní hrozny) a mléčnou – nezralou slunečnici v kotoučích. Zde jsem dával velký pozor a na poli vybíral vždy ty, které byly ve stádiu mléčné zralosti. Ale i tak jsem se bál a dával je jen dvakrát týdně. Navíc jsem několikrát viděl rodičovský pár venku z budky v proletové části (stejně jako u prvního hnízdění) a to už na mě bylo moc. Mladé jsem radši vybral. Bylo to po nakrmení a oba měli vole naplněné, ale menší z nich viditelně zaostávalo. Rodiče se jim už plně nevěnovali a mládě by bylo hladné! Oba mladí byli už opeřeni na hlavě a křídlech. Začínalo jim růst peří po celém těle.
12. 10. 2006
V odchovně bylo všechno připraveno už dopředu – co kdyby? Termostat udržoval 28 °C. Ihned jsem obě nakrmil. Předem konstatuji, že na vybrání mladých je toto stáří už dost vysoké. Mladí jíst odmítali a byli hodně plaší. U senegalců i žaků vybraných tak o deset dní dříve se toto neprojevovalo. Nicméně se mně povedlo je nakrmit. Mládě č. 2 bralo krmení o něco lépe než to druhé, menší. V dalším průběhu dokrmování mě zarazilo několik věcí. Nevím, jestli je to specifikum pouze tohoto druhu, ale mladí (i nyní, kdy jsou vlastně docela ochočení) strašně hrabou a vyhazují podestlané hobliny ven. Žakové ani senegalci, byť byli v odchovně čtyři, nic takového nedělali. Nevím, jestli je to reakce na to, že nejsou v budce a stále se bojí, ale mně to tak moc nepřipadá. Hrabou například i když je krmím a to po krmné lžičce natahují krky. Druhá věc, co mě zarazila ještě více, je nechuť k jídlu. V porovnání s výše uvedenými druhy je to propastný rozdíl. Do konžských musím krmení doslova cpát a to už od prvopočátku. Když to porovnám s apetitem čtveřice dokrmovaných senegalců, kteří se navzájem předháněli, kdo se dostane první ke lžičce, je to propastný rozdíl. Těmto dvěma ukážu lžičku naplněnou čerstvým jídlem a nic. Zcela bez zájmu. Hledí ven z plastové mísy a jídlo je nezajímá. Docela mě to štve a mrzí. Nedovedu si to moc vysvětlit. Navíc, pokud je jako začnu krmit, dostanu do nich 3–4 lžičky a hotovo. Začnou se kroutit, obracet hlavy a všemožně se brání dalšímu jídlu. Dva dokrmovaní žakové měli v minulosti volata nacpaná doslova jako krmné husy. Přírůstky na váze u prvního mláděte jsou dle mého názoru (bohužel nemám s čím srovnávat) v pořádku, ale trápí mě spíše stagnující, či velice maličko se zvedající váha druhého mláděte. Je sice pravda, že mladým roste peří, osvalení je podle pohmatu na prsou v pořádku a na váze neztrácejí, ale u žaků i senegalců byl přírůstek váhy stálý!
12. 10. 2006
Otázkou pro mě zůstává, v jakém rozmezí se má váha mladých v této době pohybovat. Senegalci, když jsem ukončoval ruční odchov, vážili 130, 137, 142 a 152 gramů. V knize R. K. Wagnera o umělém odchovu je uváděna v tabulce na straně 80–81 zhruba stejná váha. Jeho senegalci měli při ukončení dokrmování 111 až 122 gramů. U žaků jsem končil u váhy 512 a 520 gramů, Wagnerovi žakové měli nejvyšší váhu 420 gramů, to je samozřejmě rozdíl větší.
21. 10. 2006
Krmení se skládá z klasické komerční dokrmovací směsi běžných značek. Do něj přidávám doma dělanou směs od jednoho chovatele (dík Edo!) a vždy přidám trošku medu. Med dávám různý, podle toho co se zrovna nachází doma. Postupuji klasickým způsobem. Nejprve nechám převřít vodu v čistém kastrolu. Po ochlazení ji vlažnou zamíchám do prášku dokrmovací směsi. V té je již med. Celé dokonale promíchám a v druhém kastrolu s teplou vodou ohřeji. V něm taky směs udržuji na konstantní krmné teplotě. Krmím zahnutou plastovou lžičkou. Na sondu jsem ještě nedorostl a popravdě jsem nenašel odvahu do papouška něco strkat.
21. 10. 2006
20. 11. 2006 jsou mladí již na 90 % samostatní. Berou máčenou stravu – různé druhy zrní. Namočené piškoty a nakrájená jablka. Je sice ještě vidět, že pod křídly není peří stoprocentně dorostlé, ale oba pilně cvičí křídla. Dokrmovací směs dávám jednou či dvakrát denně – podle toho, jak moc mladí „žebrají“ o jídlo. Je to ale relativní. Oba jsou většinou nakrmeni zrním a směs jim už moc „nejede“. Sice jí část snědí, hlavně menší samička, ale samec většinou po dvou třech lžičkách dokrmování vzdá a více nechce. Krmení se tím trošku protahuje. Mláďata spíše vyhledávají mou společnost, než krmení.
11. 11. 2006
Další vývoj v odchovu je v podstatě stejný. Mladí berou čím dál více máčené krmivo a ovoce. Dokrmování je spíše symbolické. Vždy se jedná o jednu nebo dvě lžičky průmyslového krmiva (Kaytee) a jelikož jsou už nakrmení pevnou stravou, jde jim více o mou společnost. Pro zesílení a přísun dostatku vitamínů obsažených v komerčním krmení jsem u nich seděl vždy půl hodiny, než všechno sežrali. Oba byli velice rádi z klece venku a trénovali křídla. S létáním to bylo horší. Při odchovu žaků v létě jsem ptáky umístil na celý den do čtyřmetrových venkovních voliér. Mým popocházením z jednoho konce voliéry na druhý, se žaci, letem za mnou, trénovali v letových dovednostech.
Po zkušenostech z dřívějších dokrmů jsem mladé nechal u mě až do úplného osamostatnění. Oba jsem prodával ve stejný den. Kupci byli prověřeni, jeden je známý chovatel „Afriky“ a druhý pán byl se mnou již delší dobu v mailovém a telefonickém kontaktu. Samec byl určen do chovu a samička jako domácí mazlíček. Cestu do Prahy absolvovali papoušci z Moravy docela v pohodě. Již večer mě volal pán, který si bral samičku jako domácího mazlíčka, že mu už sedí na rameni. Myslím, že měla docela štěstí, podle dalších mailů a fotografií se má více než dobře. Bydlí ve velké kleci zn. King Charles, konzumuje značkové krmení a má starostlivého majitele.
Při poslední kontrole budky (26. 12. 2006) jsem viděl zase vejce … Samička poctivě sedí a krmiva je veliká spotřeba. Doufám, že se tentokrát povede rodičům odchovat mladé až do konce.