Panenky – rod Lonchura 2. díl Podle nejnovějších publikací (Clement, Restall) jsou ptáci tohoto, dříve samostatného rodu zařazováni do rodu Lonchur...
Podle nejnovějších publikací (Clement, Restall) jsou ptáci tohoto, dříve samostatného rodu zařazováni do rodu
Lonchura- panenka. Protože ale existují určité specifické znaky, které tři druhy straček spojují, vedeme je v tomto článku v podrodu
Spermestes, který je součástí již uvedeného rodu Lonchura.
Stravelká- Lonchura fringilloides
(Lafresnaye, 1835)
Synonyma: amadina velká
Anglický název: Magpie Mannikin
Pied Mannikin
Německý název: Reisenelsterchen
Velikost:délka 115- 120mm,
křídlo 59- 62mm,
ocas 33- 40mm.
Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu dva poddruhy (subspecie), nutno ale podotknout, že řada autorů považuje tento druh za monotypický (bez poddruhů). Nicméně R. Restall (Munias and Mannikin, 1996) uvádí dvě zeměpisné formy. Jedná se prakticky o nejmodernější práci o rodu
Lonchura a proto zde uvádíme obě subspecie.
1. L. f. fringilloides- stravelká severní
Zbarvení:
samec má černou hlavu. Na čele, temeni, tvářích, bradě a zadním krku až tmavě modrou. Záda a křídla hnědá, kostřec a svrchní krovky ocasní tmavě modré. Modré je i ohbí křídel. V křídlech několik per se světlými ostny. Prsa, břicho a spodní krovky ocasní bílé (smetanově bílé). Na bocích několik modrých, černých a hnědých pásků. Tmavé opeření holenní kosti. Zobák má horní čelist tmavě šedou až šedočernou, spodní šedou. Oko hnědé, nohy šedé.
Samice je velmi podobná samci, ale černé a hnědé pásky na bocích jsou méně zřetelné (světlejší) a menší. Tento rozdíl je patrný ve skupině ptáků tohoto druhu, v plně adultním šatu a dobře opeřených.
Mláďata jsou svrchu hnědá, krk a prsa šedá, spodina krémově bílá. zobák světle šedý.
Výskyt:
Senegal, Gambie, Mali, Guinea, Pobřeží Slonoviny, Libérie, Sierra Leone, Ghana, Burkina Faso, Togo, Benin, Kamerun, Středoafrická republika, Čad, severní Zair, Gabun, Súdán, západní Uganda.
• Stračka velká – a) dospělý jedinec, b) mládě.
2.
L. f. pica- stravelká jižní
Zbarvení:
je velmi podobné nominální subspecii, ale barvy jsou světlejší. Má i méně pásků na bocích, které jsou navíc méně výrazné.
Výskyt:
jižní Zair, západní Keňa, Tanzanie, Mozambik a Jižní Afrika - Natal.
Stračka velká se vyskytuje v porostech v okolí vody, od které se vzdaluje pouze sporadicky. Objevuje se i v bambusových porostech, travnaté savaně, na zemědělsky kultivovaných plochách, ale i ve vesnicích na zahradách. Obvykle ji lze spatřit v párech nebo malých, snad rodinných skupinkách. V období po vyhnízdění vytváří ale i hejna o více než 500 kusech. Ta jsou nejčastěji spatřena při příjmu potravy. Areál výskytu tohoto druhu je značně rozsáhlý, ale ptáci nejsou zdaleka obecným druhem. Na řadě míst jsou vzácné nebo zde chybí úplně. Může to být způsobeno i tím, že vedou skrytější způsob života. Spí a odpočívá především v hustých rákosových či bambusových porostech. Zdá se, že v jejich potravě převažují bambusová semena, hlavně druhu
Oxthenantera abyssinica (Jackson, Benson a Benson). Vzhledem k tomu, že výskyt bambusových semen může mít až dvacetiletý cyklus, je logické uvažovat i o jiném zdroji otravy. V Guineji patří k jejich potravě tráva druhu
Panicum maximum. Dále přijímají planou i kulturní rýži, semena trav a bylin. O typu jejich potravy vypovídá i velký zobák, který se částečně podobá zobáku
Amady modrolící (Erythrura prasina). Potravu vybírá především přímo z květenství, méně často ji vyhledává na zemi. Hnízdo si staví v křovinách, rákosových a bambusových porostech, ve výši 3- 5m nad zemí. Mívá tvar ovoidu a stavba není žádným architektonickým skvostem. Snůška činí 4- 8 vajíček, inkubační doba je 13- 15 dnů a mladí vyletují za 21- 23 dnů.
Stračka velká byla poprvé dovezena do Evropy v roce 1868 (R. Vít). Na trhu nebyla nabízena vždy. V poslední době jsou ale její dovozy celkem pravidelné. V importech převažují ptáci západoafrického poddruhu. Stračky velké přicházejí v importech ve velmi dobrém stavu, jejich ztráty jsou velmi nízké (většinou do 5%). Prakticky netrpí alimentárními potížemi. Přesto je vhodnější v prvních dnech po naskladnění nasadit dietu, bylinné čaje nebo extrakty a zabezpečit dostatek klidu. Na běžnou pitnou vodu pak přecházíme pozvolna. I z veterinárního hlediska jde o bezproblémový druh. Občas se vyskytne invazní tracheobronchytida (prskavka). V následném chovu se pak můžeme setkat s kokcidiózou, cochlosomózou a vzácně i aspergilomykózou.
Bezprostředně po příchodu potřebují teplotu 22- 24°C, při vlhkosti 60- 65% r. Hodnoty lze snižovat celkem rychle, ale vždy v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota asi 20°C, při vlhkosti 50- 55% r. Ptáci hned od počátku berou dobře směs zrnin pro panenky, preferují lesknici. Dobře si zvyknou i na vaječnou směs. Velmi rády berou tyto stračky předklíčená semena (lesknici, pšenici, rýži apod. ) nebo obiloviny v mléčné zralosti (pšenice). I když netrpívají nedostatečností bílkovin, je lepší v prvních dnech po dovozu zadotovat aminokyseliny. Živou potravu přijímají s různou intenzitou, obecně ale tvoří pouze okrajovou součást krmné dávky. Po dobré adaptaci a aklimatizaci je velmi nenáročným chovancem. Mezi chovateli není ale příliš oblíbeným druhem. Traduje se, že jde o agresivní druh, který je nutné chovat vždy odděleně po jednotlivých párech. Tento názor ale není zcela správný. Tento druh je rozhodně méně hašteřivý, než-li stračky malé. Dokonce se objevují i názory, že lze chovat i více párů straček velkých pohromadě a to i v době odchovu. Pochopitelně je zde důležitým ukazatelem i velikost chovného zařízení. Nutné je nicméně uvést, že tento názor není převažující.
Poměrně důležité je umožnit ptákům přirozený výběr partnerů v páru. Vzhledem k nejasnému pohlavnímu dimorfismu, je to i pro chovatele jednodušší. Odchylky ve vybarvení samců a samic sice existují, ale nejsou vždy dobře patrné a tak je pro vizuální sexaci třeba již určitých zkušeností. Nároky na mikroklima nejsou u tohoto druhu nijak vysoké. V mimohnízdním období postačuje denní teplota 16- 18°C, s možným nočním poklesem na 12- 10°C, při vlhkosti do 50% r. V době hnízdění pak potřebují teplotu přes den 18- 22°C, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti asi 60% r. Ani nároky na prostor nejsou nijak velké. K realizaci chovu i odchovu postačí klec o délce 60cm, kde ptáky chováme samostatně, po jednotlivých párech. Při chovu v malých voliérkách (0,3- 0,5m3) je možné vyzkoušet i chov dvou párů společně. Je zde ale na místě určitá opatrnost, protože může dojít k nepokojům a tím i k narušení chovné sezóny. Chov je pochopitelně možný i ve velkých společných voliérách. Do skupiny by ale měl chovatel zařazovat srovnatelné druhy astrildovitých (
Amadiny páskované, diamantové, rýžovníky apod.).
Dobře sestavený a připravený pár zahnízdí záhy po jeho sesazení. Dobré je předsadit do chovného prostoru o 5- 7 dnů samici, aby se mohla seznámit s novým prostředím a zvyknout si na ně.
Hnízdo si postaví volně v houští nebo koniferách, ale častěji obsadí budku nebo hnízdní košíček. Na jejich výběr nejsou náročné. Nejprve postaví základ hnízda a pak teprve dobudují kopuli. Samec nepřináší stavební materiál přímo k hnízdu, ale nejprve zaletí k partnerovi, kde chvíli zůstává v klidu tiše sedět a až potom odlétá s materiálem na vlastní místo hnízda. Jako stavební materiál podáváme seno i zelenou trávu, sisalová a kokosová vlákna, mech, chlupy apod. Chovatel M. Příhoda uvádí, že jeho pár započal stavbu hnízda, až když jim nabídl čerstvou (zelenou) kokošku pastuší tobolku, kterou ptáci použili na stavbu hnízda. Je tedy pravděpodobné, že i ve volné přírodě ptáci používají na stavbu hnízda zelené rostliny. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři, samec donáší stavební materiál a samice jej zpracovává. Tokem je předváděcí chování. Toká pouze samec. Není ale úvodem ke spáření, ale spíše stimuluje a synchronizuje u obou partnerů hnízdní náladu. Na počátku si samec sedne vedle samice, tělo má ve vodorovné poloze. Zobák směřuje dolů v pravém úhlu a bývá mírně pootočen směrem k samičce, stejně jako ocas (pod úhlem 30- 45°- Robiller). Samec zdvíhá peří na spodině těla. Krom uklánění, probíhá celý tok za zpěvu samce. Později samec rychle pohybuje horní a spodní čelistí zobáku, bez toho, aby se dotýkaly. Nápadné jsou především pohyby horní čelisti. Souběžně provádí tzv. trylkování jazyka, tedy pohyby evokující žadonění mláďat o potravu. Při této produkci péruje na bidélku (stahováním a natahováním intertarzálních svalů). Páření většinou nenásleduje po tokání, ale probíhá samostatně v hnízdě. Tok stračky velké (ale i ostatních druhů straček) patří mezi nejkomplikovanější mezi astrildovitými a do určité míry tento podrod vymezuje i v rámci rodu Lonchura. Na snůšce se přes den střídají oba partneři a i v noci sedí někdy oba partneři společně. Někdy samec nocuje mimo hnízdo, ale v jeho bezprostřední blízkosti. Mláďata na hnízdě krmí oba rodiče. Na kontrolu hnízda nejsou ptáci citliví. Mladí mají tmavší barvu. Zobáková kresba se skládá z podkovovité kresby a dvou trojúhelníkovitých teček na horním zobáku. V koutcích horní i spodní čelisti jsou čtyři kapkovité tečky. Mladí jsou po vylétnutí ještě asi dva týdny (někdy i výrazně déle) dokrmováni rodiči a chovatel si na toto musí dát pozor. Mláďata kroužkujeme kroužky o průměru 2,7mm. Přepeřování začíná ve stáří asi dvou měsíců a v plném adultním šatu jsou mladí ve stáří 4- 5 měsíců (mnohdy ale až v jednom roce). Chovné páry necháme v jedné sezóně vyhnízdit maximálně třikrát a pak ptáky raději rozdělíme podle pohlaví.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně podáme vaječnou míchanici a ve dvoutýdenních intervalech dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie podáváme způsobem obvyklým pro uvedenou periodu.
V době hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V období odchovu podáváme vaječnou směs, kterou můžeme obohatit o některou specielní směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo např. o sušené dafnie, gamary apod. Lze podat i živou potravu - larvy plesnivců, potemníků, mšice, smýkaný hmyz apod. Velká většina párů ale živé krmivo pro zdárný odchov nepotřebuje a navíc může dojít k předráždění hnízdního pudu ptáků. To vede k zahájení nového hnízdního cyklu na úkor toho stávajícího- opuštění mláďat. Je na každém chovateli, aby znal individuelní potřeby jednotlivých párů ve svém chovu. Jednou za týden až dva zadotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro tuto periodu. Tento druh a jeho chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.