Začátkem prosince jsem dostala darem párek těchto bizarních bičovců. Kromě toho, že pocházejí z Tasmánie, se mi o nich nepodařilo nic bližšího zjist...
Začátkem prosince jsem dostala darem párek těchto bizarních bičovců. Kromě toho, že pocházejí z Tasmánie, se mi o nich nepodařilo nic bližšího zjistit. Hlavně dosud tápu o podmínkách chovu, i když přibližné informace jsem si sehnala. Umístila jsem je na topnou lavici (teplota kolísající během dne od 22 do 30 °C) do terária 20×40×15 v, kam jsem dala velký kus kůry ve tvaru šikmé stříšky, misku s velmi provlhčeným rašelinným substrátem, která zaujímala asi šestinu plochy a ptačí napáječku.
Přišli poněkud prochladlí a jevili se mdle, ale po prohřátí se okamžitě napili, a jak jsem správně odhadla podle tvaru těla, hned se doslova přilepili zespoda na kůru. Při manipulaci s kůrou se po ní hbitě přesouvali tak, aby byli vždy vespod. Večer jsem je často překvapila na zemi u napáječky nebo v misce s rašelinou a pochopitelně u kořisti – cvrčka, kterého klepítky vždy rozškubali na kousky. Dostávali jednoho obden, samice lovila častěji a nevadilo jí, že z pátracích končetin má jen torza. Před lovem se vždy vztyčili na dlouhých končetinách a zaútočili klepítky.
Začátkem ledna jsem se utvrdila v tom, že samice má v sobě oplodněná vajíčka. Ta se stále patrněji rýsovala na spodu zadečku, jako malé bouličky. Samice často vysedávala na výběžku kůry klenoucím se nad substrátem a někdy přímo v misce. Pochopila jsem, že hledá vlhkost a nejméně jednou denně jsem terárium rosila, hlavně večer, kdy bylo v teráriu nejtepleji. Běžná vlhkost dosahovala 55–65 %, po rosení 70–80 %. V polovině ledna jsem uviděla vajíčka bíle prosvítat tmavě hnědou blankou zadečku, a tak jsem si uvědomila blízkost hodiny H. Jako u většiny zvířat přišla s prudkým poklesem tlaku, a to při orkánu v noci z 18. na 19. ledna. Slupka na spodu zadečku se otevřela zezadu jako víčko a viděla jsem vajíčka o průměru asi 2 mm, která jedno za druhým pukala a vypouštěla smetanově bílé nymfy, které záhy rozbalovaly narůžovělé nožičky a zavěšovaly se kolem zadečku. Odhadla jsem jich patnáct. Víčko zůstalo otevřené a samice občas zapumpovala i v dalších dnech. Záhy po vyklubání mláďat jsem do terária vložila pro samce polovičního cvrčka z obav o mláďata, ale uchvátila ho samice a beze zbytku sežrala. Pak se život rodinky vrátil do běžných kolejí, pouze jsem zvětšila plochu s vlhkým substrátem o další misku.
Přesně za týden se mláďata začala svlékat. Šlo to rychle, během hodiny byla samice ověšena svlečkami a šedivá mláďata zkoumala terén a přesunovala se pod kůru. Podobají se dospělým, pouze klepítka mají krátká a stejně jako chelicery oranžová. Senzorické končetiny mají bílé kolínko. Bála jsem se o jejich život a pět jsem jich umístila do jiného terária. Ale zdá se, že samec o ně, coby o kořist, zájem nemá. Po předpokládaném „vytvrdnutí“ mladých jsem do terária začala sypat maličké cvrčky. Cvrčci mizejí, ale kdo je konzumuje, nevím. Mláďata se chovají podobně jako rodiče, jsou poněkud aktivnější, ale plašší. Na samici se nevracejí.
Po dvou dnech jsem zjistila, že mezi svlečkami stále visícími na samici je ještě jedno nedosvlečené živé mládě. Samici jsem odchytila a vlhkým tamponem a pinzetou mládě odstranila spolu se svlečkami. (Mládě bylo deformované a posloužilo jako krmivo pro pavouka běžníka.) Protože samice stále pumpovala, došlo mi, že se chce zbytků po líhnutí zbavit. Postříkala jsem ji nemilosrdně vodou a vpustila do ubikace. Po několika hodinách skutečně víčko leželo odhozené a samice byla čistá. Po prozkoumání víčka jsem zjistila, že v něm bylo ještě asi deset nevylíhlých vajíček. Byla zaschlá a jestli byla-li oplozená, to si lze jen domýšlet.