Panenky – rod Lonchura 3. díl

Stračka dvoubarvá – Lonchura bicolor (Fraser, 1843)

Synonyma: amadina dvoubarvá
Anglický název: Black and White Mannikin
Německý název: Glanzelsterchen

Velikost: délka 94–105 mm,
křídlo 45–54 mm,
ocas 29–32 mm.

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu šest poddruhů.

• Stračka dvoubarvá – a) L. bicolor bicolor - dospělý jedinec , b) mládě c) L. bicolor poensis – dospělec, d) L. bicolor nigriceps – dospělec.

1. L. b. bicolor – stračka dvoubarvá západní
Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Hlava, zadní krk, záda, kostřec, svrchní krovky ocasní, horní polovina křídel a ocas černé. Spodina je bílá. Na bocích černé skvrny. Oko hnědé, zobák tmavě šedý, nohy světle šedé.
Mláďata mají hlavu šedohnědou, svrchní plášť hnědý, prsa šedá, spodinu bílou.
Výskyt:
západní Afrika, od Senegalu o východní Nigerii a severní Kamerun

2. L. b. poensis – stračka dvoubarvá mřížkovaná
Zbarvení:
je podobné nominální subspecii, ale spodní záda, kostřec a svrchní krovky ocasní s jemným bílým vlnkováním. To se objevuje i na letkách, kde tvoří jakousi bílou mřížku, podle které je i tento poddruh pojmenován.
Výskyt:
Kamerun, Čad, Středoafrická republika, Súdán, Kongo, Gabun, západní Zair, Rwanda, severní Angola.

3. L. b. stigmatophora – stračka dvoubarvá etiopská
Zbarvení:
hlava, krk a prsa jsou černá, bez zeleného lesku. Křídla a záda jsou hnědá. Jinak je podobná poddruhu poensis.
Výskyt:
jižní Etiopie.

4. L. b. minor – stračka dvoubarvá menší
Zbarvení:
je obdobné, jako u poddruhu stigmatophora, ale ptáci jsou menší.
Výskyt:
jižní Somálsko.

5. L. b. woltersi – stračka dvoubarvá Woltersova
Zbarvení:
je podobné poddruhu stigmatophora, ale hřbet a křídla jsou skořicově hnědá.
Výskyt:
Zair, Zambie

6. L. b. nigriceps – stračka dvoubarvá hnědohřbetá
Zbarvení:
je podobné poddruhu woltersi, ale hřbet a křídla jsou červenohnědá.
Výskyt:
Keňa, Tanzanie, Mozambik, Jižní Afrika – Transvaal, Natal, Kapsko, Zair, Zimbabwe, Zanzibar a ostrov Mafia.

Stračka dvoubarvá je obyvatelem především lesních světlin a podrostů. Malé skupiny se objevují i ve vysoké trávě, porostech mokřadů a bažin. Lze je zastihnout i na okrajích lesních porostů, v sekundárních porostech nedaleko vody, ale i v zemědělsky kultivované krajině. Ne příliš často se objevuje v bezprostřední blízkosti lidského osídlení. Vystupuje do výšky i nad 2150 m. n. m. Nejedná se o zcela běžný druh, snad s vyjímkou jižní části areálu výskytu, kde je obecným druhem. Ptáci se nejčastěji objevují v malých, rodinných skupinkách nebo ve skupinkách nad 10–12 jedinců. Žije skrytě a nevzdaluje se příliš od porostu. V mimosezónním období se objevuje i v savaně a v galeriových lesích, často ve společnosti stračky malé. Tato hejna mívají více než-li 100 jedinců, ale stračky dvoubarvé zde nikdy nedosahují počtů straček malých. Tato hejna pak navštěvují plochy rýže (plané i kulturní). Stračky dvoubarvé se k odpočinku a nocování shlukují do skupin. Často si také k tomuto účelu stavějí hnízda. Takové „spací“ hnízdo je společným dílem a ptáci zde také společně nocují. Základem jejich potravy jsou travní semena, rýže (planá) a semena bylin, součástí je i drobný hmyz. Hnízdo si stračky dvoubarvé staví často na stromech, v křovinách, v rákosinách nebo ve vysoké trávě, 2–8 – metrů vysoko nad zemí. Jako stavební materiál používají suchou i zelenou trávu. Někdy k vyhnízdění obsadí i hnízda původně určená k odpočinku. Snůška činí 3–6 vajíček, inkubační doba je 12–13 dnů a mladí vyletují po 16–22 dnech.
Stračka dvoubarvá nebyla do Evropy dovážena zcela pravidelně. V současné době se jedná o běžně importovaný druh. Nejčastěji jsou nabízeni ptáci poddruhu bicolor, méně poensis a nigriceps. Tyto stračky přicházejí do Evropy ve velmi dobrém stavu. Jejich ztráty nebývají vysoké (asi do 7 %). Odolnější se zdají být východoafričtí ptáci poddruhu nigriceps (Tanzanie). Alimentární potíže se u nich objevují pouze zřídka a mívají jen lehký charakter. Přesto by s tím měl importér počítat a po příchodu alespoň několik dnů nasadit dietu, bylinné čaje a extrakty a zabezpečit ptákům dostatek klidu. Z veterinárního hlediska se nejedná o problémový druh. Občas se objeví invazní tracheobronchytida (prskavka) nebo kokcidióza. V následném chovu se také můžeme setkat s cochlosomózou, vzácněji aspergilomykózou. Ihned po příchodu berou dobře směs zrnin pro panenky. V oblibě mají i předklíčená semena a živé krmivo, ale tyto komponenty krmné dávky nepodáváme preventivně v prvním období po naskladnění do karantény. Případný deficit bílkovin, který ale nebývá častý, snižujeme pomocí preparátů s obsahem esenciálních aminokyselin. Důležité je podávání vitamínů a minerálních látek, především vápníku (Ca). Teplota po importu by měla být 22–25 °C, při vlhkosti asi 60 % r. Hodnoty lze poměrně rychle snižovat, vždy ale v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota okolo 20 °C, při vlhkosti asi 50 % r. Dobře adaptovaní a aklimatizovaní ptáci jsou nenáročnými chovanci. Mezi chovateli ale není o tento druh velký zájem. To má několik důvodů. Jedním z nich je nevýrazný (nebo vůbec neznatelný) pohlavní dimorfismus. Pohlaví lze určit přesně pouze podle zpěvu samců. Druhým důvodem je „pověst“ agresivního druhu. Toto tvrzení je pravdivé pouze do určité míry. Existují názory (zkušenosti) s chovem několika párů těchto straček společně v jednom zařízení. Rozhodujícím faktorem je pravděpodobně velikost a uspořádání prostoru klece nebo voliéry. Nutno ale dodat, že tyto názory nejsou převažující. Nároky na mikroklima nemá tento druh velké. V mimohnízdním období je postačující denní teplota okolo 18 °C, s možným nočním poklesem na 15–12 °C, při vlhkosti okolo 50 % r. V období hnízdění pak potřebují denní teplotu 20–22 °C, s možným nočním poklesem k 15 °C, při vlhkosti asi 60 % r.
Také nároky na prostor jsou malé. Chov i odchov lze realizovat v klecích o délce alespoň 60 cm, kde ptáky chováme samostatně po jednotlivých párech. V malých voliérkách (0,3–0,5 m3) je možné, pokusit se o společný chov dvou párů, ale nelze to jednoznačně doporučit. Jejich chov je pochopitelně možný i ve větších, společných voliérách. Zde je ale nutné, aby chovatel bral ohled na možné „drzé“ chování ptáků tohoto druhu a do společnosti k nim řadil jen druhy, které jsou schopné se tomuto obtěžování bránit. Toto chování se ale nedá nezvat obecným. Důležité je, aby ptáci dostali možnost samovolného výběru partnera z většího množství. Při nedostatečném nebo zcela absentujícím pohlavním dimorfismu je to jednodušší i pro chovatele. Není to ale podmínkou úspěšného odchovu, nicméně tak výrazně vzrůstá šance na jeho dosažení. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí záhy po jejich sesazení. Postaví si volné hnízdo v houští nebo koniferách, ale častěji obsadí hnízdní košíček nebo budku (12×12×12 nebo 15×15×15 cm). Na jeho stavbě se podílejí oba partneři v páru. Jako stavební materiál předkládáme seno i zelenou trávu, sisalová a kokosová vlákna, mech, chlupy, peří apod. Tok je u tohoto druhu podobný, jako u stračky velké. Samec sedí vedle samice na bidélku, obrátí tělo k ní, aby bylo vidět bok. Ocas odvrací od samice, pod úhlem 30–45°, stojí kolmo se zobákem položeným na bradě a krku, takže směřuje šikmo dolů a kývavě s ním pohybuje. Zdvíhá peří. Občas nechá otevřený zobák a zdvíhá jazyk. Tělem pohybuje okolo své osy v 90° úhlu nebo „péruje“ na bidélku. Po celou dobu přednáší samec svůj zpěv, ustává pouze při uklánění hlavy. Ani u straček dvoubarvých nenásleduje spáření bezprostředně po tomto svatebním tanci, ale dochází k němu nejčastěji v hnízdě. V sezení na snůšce se přes den střídají oba partneři, v noci sedí obvykle sama samice.
Na kontrolu hnízda nejsou ptáci tohoto druhu citliví. Mladé po vylíhnutí krmí oba rodiče. Kresba v zobáku se sestává ze čtyř teček v koutcích spodní i horní čelisti. Na horním patře jsou dvě podkovovité skvrny. Celkově je tato kresba podobná, jako u stračky malé. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,5–2,7 mm. Po vylétnutí jsou mladí ještě dva až tři týdny dokrmováni rodiči, pak jsou samostatní a raději je odstavíme. Přepeřovat začínají ve stáří asi 6 týdnů a plně vybarveni jsou asi ve třech měsících. Chovné páry necháme vyhnízdit v jedné sezóně maximálně třikrát a pak ptáky raději rozdělíme podle pohlaví. Samičky si tak lépe odpočinou. Na druhou stranu není rozdělení párů nezbytně nutné, postačuje pouze změnou podmínek znemožnit další hnízdění.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále podáváme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů či keřů. Jednou týdně předložíme vaječnou směs, ve dvoutýdenních intervalech dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro uvedenou periodu.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V době odchovu podáváme vaječnou směs, kterou je možné obohatit o některou specielní směs pro plodo či hmyzožravé ptáky nebo např. sušené gamary, dafnie apod. Lze nabídnout i živou potravu – larvy plesnivců, potemníků, kukly, smýkaný hmyz apod. Velká většina párů ale pro úspěšný odchov živou potravu nepotřebuje. Je zde na chovateli, aby znal potřeby jednotlivých chovných párů a reagoval na ně. Jednou týdně dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie podáváme způsobem obvyklým pro tuto periodu.
Stračky dvoubarvé a jejich chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.