Malá veterinární příručka pro milovníky koní - díl 12.

3. „Head shaking“ = házení hlavou

Tento příznak (nikoli nemoc) je opravdu noční můrou mnoha majitelů či jezdců, ale i veterinářů. Dalo by se o něm psát na mnoha stránkách, ale pokusím se shrnout základní údaje do několika odstavců.
Jedná se o to, že kůň hází hlavou – potřásá s ní nebo opravdu hází na všechny strany. Třesení se může objevit kdykoli, nejčastěji je to asi 5–10 minut po započetí práce (ježdění). Koně u toho mohou i frkat nebo kýchat, třít si nos o končetiny. Koně obvykle třesou hlavou přes léto, ale není to pravidlem. Tento stav může začít i u koní starších. Zdá se, že případů head shaking je stále více. Mnohdy se koně stávají (především v létě) úplně nejezditelní.
O příčinách by se mohly vést dlouhé diskuze. Někdy se podaří příčinu vypátrat a odstranit, jindy však zůstane utajená. Může se jednat opravdu o téměř cokoli:
– problémy s udidlem či jinou částí výstroje, chybné působení jezdce,
– alergická „rýma“ – pro to mluví sezónní charakter problémů u některých koní,
– jiná zánětlivá onemocnění v nosní dutině či vedlejších nosních dutinách,
– nervové poruchy – „nervové bolesti“ trojklanného nervu (projevující se ve světle), problémy s vnitřním uchem či určitý druh stereotypního chování (tedy „zlozvyku“),
– problémy s ušima – svrab, záněty zevního zvukovodu či středního ucha, nemoci vzdušných vaků,
– problémy s očima – záněty vnitřních struktur oka, poškození sítnice, různé cysty apod.,
– problémy se zády či krční páteří – nebo jiné problémy s pohybovým aparátem,
– problémy v dutině ústní – otlaky od udidla, poranění, onemocnění zubů apod.

Co však třesení s hlavou způsobilo, bývá často velkou hádankou a vyžaduje dokonalou spolupráci veterináře a majitele či jezdce koně. Pokud se zjistí příčina, postup léčby je jasný. Pokud ne, pak vše probíhá metodou pokusů a omylů, někdy pomůže změna prostředí a práce koně, jindy se podávají uklidňující léky nebo se znecitliví či přetnou určité hlavové nervy, což má však jen „kosmetický“ účinek, protože příčinu problému neodstraní. V některých případech pomůže alternativní léčba (akupunktura).
 

4. Problémy v dutině ústní

Je více příznaků, které mohou poukazovat na problémy v dutině ústní nebo na porušení její činnosti. Nejčastější příznaky jsou uvedeny v tabulce 1.

Co dělat?
Pokud kůň vykazuje některé z příznaků, popsaných v tabulce, zkontrolujeme jeho celkový zdravotní stav (celkové chování, dechová a tepová frekvence, teplota, sliznice, mízní uzliny) a prohlédneme přístupnou část dutiny ústní. K tomu si trochu zavzpomínáme, kdy jsme naposledy koni brousili zuby nebo vůbec je kontrolovali, čím koně krmíme, jak a na čem ho jezdíme, kdy jsme koně naposledy odčervili, popřípadě očkovali (hlavně proti tetanu), jak jsou na tom ostatní koně. Z informací, které takto získáme, si veterinář udělá už i po telefonu jistý obrázek o stavu koně.
 

Už jsme si popsali, jak je možné dutinu ústní vyšetřit. S trochou šikovnosti a cviku jsme schopni koni vytáhnout jazyk a (nejlépe s pomocí baterky) prohlédnout přední část dutiny ústní. Celkem dobře tak zkontrolujeme řezáky, dásně v jejich okolí, případné špičáky a první stoličky (lépe řečeno třenovce neboli premoláry), popřípadě zjistíme, zda kůň nemá vlčí zuby. Dále můžeme prohlédnout přední část tvrdého patra, jazyka a sliznici pod jazykem, kde se nachází i vývod podčelistní slinné žlázy. Můžeme si prohlédnout také sliznice tváří. Na důkladnější vyšetření je však zapotřebí rozvěrače (obr. 1), často pak veterinář musí koně sedovat, popřípadě uspat.

• obr. 1: Rozvěrač huby. Míru otevření lze nastavit tak, aby bylo možné prohlédnout celou dutinu ústní a ošetřit případné problémy.

Co můžeme při takové „domácím“ vyšetření v dutině ústní najít?

Ostrý chrup
Stoličky na horní čelisti jsou od sebe postaveny dále, než stoličky dolní čelisti (obr. 2a). Zuby koně neustále dorůstají, proto si je musí pravidelně a dostatečně otírat. K otírání zubů je nutný dostatek píce (tráva, seno apod.), jádro kůň příliš rychle polkne, takže doba žvýkání, a tedy i otírání zubů, je nedostatečná. Pokud si kůň z jakéhokoli důvodu neotírá rovnoměrně stoličky, často se tvoří na vnější straně horních stoliček a nebo na vnitřní straně dolních stoliček ostré hrany, které lze nahmatat (obr. 2b). Nenechme se však mýlit, pokud nic nenahmatáme! Ostré hrany se mohou tvořit až vzadu, kam bez rozvěrače jednoduše nedosáhneme. Ostré hrany na zubech při žvýkání zraňují měkké tkáně (dásně, tváře, jazyk), což je pro koně bolestivé. Následkem toho začne kůň méně a opatrněji přijímat píci (protože ji musí před polknutím více prožvýkat), žvancuje. Jádro může přijímat bez problému, protože ho snáze polkne.

• obr. 2a: Průřez lebkou koně. Horní stoličky jsou od sebe dál než dolní.


• obr. 2b: Ostrý chrup. V případě nedostatečného nebo nesprávného otírání stoliček vznikají na zubech ostré hrany, na horních většinou z vnější strany, méně často na dolních z vnitřní strany.

Koně je nutno vyšetřit důkladně a s rozvěračem, zuby lze zbrousit speciální rašplí na zuby. Nikdy se nepokoušejte zuby zbrušovat kopytní rašplí! Je to velice nebezpečné, protože zcela určitě poraníte měkké tkáně v dutině ústní a zuby stejně nezbrousíte pořádně!
Chrup koně je dobré kontrolovat aspoň jednou za půl roku, brousit pak podle potřeby. Nejlepší prevencí ostrého chrupu je dostatek píce, proto jsou nejvíce postiženi koně ze „sportovních“ stájí, kde se krmí především jádrem, zatímco zvířata žijící nepovšimnuta na pastvině takové problémy mívají jen vzácně.

Vlčí zuby
Dalším problémem bývají takzvané vlčí zuby (obr. 3a, b). Jsou to vlastně první premoláry, které by se správně neměly vůbec vyvinout. Některým koním však narostou a mohou napáchat dost zla. Často je poznáme velice snadno: před první řádnou „stoličkou“ (ve skutečnosti se jedná o druhý premolár neboli třenovec) nahmatáme nebo uvidíme malý zoubek. Vlčí zuby obvykle „zlobí“ až po nauždění. Udidlo do nich naráží, což je pro koně bolestivé nebo přinejmenším nepříjemné. Podle bolesti nebo temperamentu pak kůň hází hlavou, utíká pod jezdcem, je „tvrdý“ na hubu nebo jeden koutek, nebo „jen“ tuhne v krku či zádech.

• obr. 3a, b: Vlčí zub (červená šipka).

Nejlepším řešením je ještě před prvním nasazením uzdečky mladému koni nechat ústní dutinu zkontrolovat. Vlčí zuby veterinář obvykle „vytrhne“ přímo ve stáji.

Žabka nebo jiná poranění dutiny ústní
Žabka (řádky) je bolestivé zduření sliznice tvrdého patra hned za horními řezáky (obr. 4). Postižené místo je zarudlé, přesahuje přes řezáky a je bolestivé na dotyk. Podobně vypadá jakýkoli jiný zánět nebo poranění dásní (i následkem onemocnění zubu) či sliznice tváří nebo pysků nebo jazyka. Bolestivost způsobuje neochotu přijímat potravu, špatné a opatrné žvýkání, následkem čehož pak může být nedostatečný příjem krmiva a snížená výkonnost až hubnutí.

• obr. 4: Žabka (řádky) – červená šipka.

Nesmíme zapomenout ani na to, že také koně mohou být postiženi zubním kazem, ulomením či prasknutím zubu (s následným rozkladem), zánětem zubního kořene či paradentózou). Nespleťte si však onemocnění zubu s „cementem“ – což je onen nehezký hnědý povlak na zubech. Je to látka, které zvyšuje pevnost a tvrdost zubů a je pro koně naprosto normální.

• obr. 5: Nepravidelný chrup. Pravděpodobně následkem dávného úrazu dolní čelisti kůň přestal normálně hýbat dolní čelistí při žvýkání a výsledkem zanedbané péče jsou velmi nepravidelně obroušené zuby.

Záněty a poranění v dutině ústní by měl rozhodně vidět a ošetřit veterinář, protože se může jednat i o záněty nakažlivé, které postupně postihnou velký počet koní (vezikulární stomatitis, což je virové onemocnění podobné slintavce a kulhavce u přežvýkavců či prasat).
 

Z dalších onemocnění, postihujících dutinu ústní mohu ještě zmínit:
poranění jazyka,
onemocnění slinných žláz,
cysty v dutině ústní,
nadměrný nebo nedostatečný počet zubů nebo jejich vadné postavení (obr. 5).