JAK PŘIPRAVUJI KANÁRY NA HNÍZDĚNÍ
Na úspěšné hnízdění i na dobrý odchov mláďat má podle mého názoru velký vliv přezimování kanárů. V mém chovu zimuji samce i samičky ve venkovních voliérách, které jsou chráněny před průvanem a jsou zastřešeny. Samičky od samečků zimuji odděleně. V každé voliéře je umístěn uzený špek, který kanáři rádi ozobávají a tím si doplňují potřebné kalorie pro případ mrazivého počasí. Kanárům mrazivé počasí nevadí, o čemž jsem se přesvědčil v zimním období roku 2005 / 2006, kdy byla poměrně mrazivá zima se spoustou sněhu a všichni moji kanáři přezimovali bez újmy na zdraví. O jejich dobré zdravotní kondici svědčila skutečnost, že při podání čerstvé vody se ihned vykoupali a nevadilo jim, že teplota je pod bodem mrazu. Voda jim byla podávána dvakrát denně, protože zamrzala. Do voliér byl proto dáván sníh, který ozobávali a tím přijímali vodu. Někdy byla voda podávána před setměním a kanáři se přesto vykoupali a ukládali se ke spánku celí promočení, což jim vůbec nevadilo. V této době podávám v ptačím zobu více slunečnice a semence, které melu tak, aby slupka pouze praskla a kanáři ji snáze rozloupli. Dále podávám i mák, který rádi berou, řepku, lněné semeno a trochu nigru. Jedná se o semena bohatá na tuky a glycidy a tvoří polovinu krmné dávky Zbytek semen tvoří loupaný oves, lesknice a různé proso. Proso je lepší senegalské, podávané v klasech. V případě, že nemrzne, podávám i jablko. K dispozici mají i suchý rohlík, který rádi ozobávají. Naklíčeného zrní mají ve voliéře dostatek. Zrní, které spadne na zem vyklíčí a kanáři ho posbírají. Podávám i suchý piškot a minerální látky v písku, který kupuji běžně v obchodě s chovatelskými potřebami. Ve voliérách nechybí ani sépie. Jelikož si ptačí zob míchám sám, je složení různé v závislosti na počasí. Do vody přidávám různé vitamíny a to zvlášť v napáječkách. Používám vitamíny řady výrobce AQUAMID, s. r. o., které se ředí v určitém poměru s vodou a obsahují i minerální látky.
Jak se začíná postupně oteplovat, začínám podávat i vaječnou směs. Tímto způsobem se kanáři dostávají postupně do toku, na který má vliv zejména prodlužování dne a svit sluníčka. Počátkem měsíce března kanáry z voliér odchytnu a umístím doma v zasklené lodžii, kde mám chovatelské zařízení pro odchov. Samičky umístím v klecích bednového typu o rozměrech 50×30×35 cm a samečky do společné klece o rozměrech 100×30×50 cm, rovněž bednového typu. Přední strana u těchto klecí je v horní polovině opatřena pevnou mřížkou a spodní strana plexisklem, které je posuvné z jedné poloviny. Na pevné části plexiskla je otvor pro umístění koupelničky. Uvnitř klece jsou po obou stranách úchytky na zavěšení hnízda. Na posuvné části plexiskla je otvor pro umístění venkovního krmítka. Nevýhodou těchto klecí je pouze jedno venkovní krmítko a vaječnou míchanici proto musím dávat do krmítka uvnitř klece, což je dosti pracné a nešikovné. Sepii mám umístěnu na mřížce. Po nasazení samičky na vajíčka zakrývám stranu, kde je umístěno hnízdo, tvrdým papírem, aby měla větší klid a cítila se bezpečněji. Na uvedený papír si píši datum nasazení a dobu předpokládaného líhnutí. Mám tak přehled o jednotlivých samičkách v klecích. Umělá kanáří hnízda používám dvou velikostí a průměru 8,5 cm a 10 cm, která jsou běžně k dostání v obchodech. Větší hnízda dávám, když jsou mláďata odrostlejší a nebo je-li jich v hnízdě víc.
Před vypuštěním do klecí si každého kanára prohlédnu, podle potřeby zkrátím drápky, případně zobáček. Tímto mám přehled o jednotlivých ptácích v jaké jsou kondici a připraveni na páření. Někteří chovatelé mají své kanáry pojmenované, já je rozeznávám podle čísla klecí, které mám očíslované. Kanáří samečci ve společné kleci se postupně dostávají do toku, intenzivně zpívají a začínají se honit. Zpěv působí i na samičky, kterým do klecí umístím kanáří hnízda. Kanáří hnízda mám vyztužena plstěnou vložkou. Jako hnízdní materiál používám nastříhanou bavlnku. Při nasazení samičky však vystýlku odstraním a samička sedí pouze na plstěné vložce. Tímto opatřením zabráním tomu, že se samičce nemůže nic omotat kolem noh a to stejné se nemůže stát ani mláďatům. Hnízda podle potřeby vyměňuji a záleží to na jednotlivých samičkách, jak o své hnízdo pečují a svoji roli hraje i počet mláďat v hnízdě.
Samečky k jednotlivým samičkám připouštím podle předem sestaveného chovného plánu. V této době je třeba se kanárům naplno věnovat a nepropásnout dobu, kdy je samička zralá na páření a dělá kolébku. Jelikož s odchovem začínám koncem měsíce března, kladu důraz na odchov mláďat z prvního hnízdění, která bývají nejlepší. Když se první hnízda nepovedou, končí většinou celá chovná sezóna nezdarem, protože kanárům narušíme biologický rytmus. Platí zde zásada nic neuspěchat, ale také nepropásnout správnou dobu k páření. Někdy se stává, že připravená samička odmítá samečka a dochází k šarvátkám, které mohou končit i smrtí jednoho z ptáků. V takovém případě nezbývá než samečka vyměnit. V případě, že jiného samečka nemám nebo ho nechci měnit z genetických důvodů, praktikuji to tak, že samečka k samičce pouštím před setměním. Ráno při rozednění většinou dojde ke spáření. Samička reaguje na zpěv jiného samečka tím, že udělá kolébku a toho sameček využije a odpáří ji. Je však zapotřebí přítomnost chovatele, aby při nezdaru a opětovném napadání samečka včas odchytl. Tuto praxi používám zejména při odchovu Kříženců, kdy divokého ptáka ke kanáří samičce pouštím před setměním.
Nejsem příznivcem chovu kanárů v párech, protože odchov v kleci je pro tento způsob nevyhovující. Kanáří sameček má v době sezení samičky malý prostor pro svoje rozptýlení a samičku na hnízdě většinou obtěžuje. Další výhodou odděleného chovu je skutečnost, že samečka můžeme pářit na více samiček. Jiná situace je při voliérovém odchovu kanárů, kdy k samečkovi dáváme více samiček. Sameček má více prostoru ke svému rozptýlení, samičky nenasedají ve stejnou dobu a i mláďata mají různého stáří. Sameček pomáhá s krmením mláďat a tím má postaráno o své rozptýlení.
Přezimování kanárů ve venkovních voliérách má několik výhod. Kanáří samečci ve voliéře nikdy neztloustnou, což má vliv na jejich zdraví a plodnost. Tím, že mají možnost proletu jsou lépe osvaleni a tím i pohyblivější. To se ukáže jako velká výhoda při páření. Ve venkovních voliérách dochází i k přirozenému výběru jako v přírodě, kdy slabí a nemocní kanáři prostě nepřežijí. Tím docílím toho, že kanáři takto přezimovaní jsou úspěšní při odchovu mláďat, jsou otužilejší a zdravější. Nevýhodou voliér je možnost napadení různými predátory. Z tohoto důvodu je nutné, aby na zahradě, kde jsou voliéry umístěny byl pes, který se o bezpečnost voliér stará. V našem případě fena Německého ovčáka.
Vaječnou míchanici připravuji tím způsobem, že vajíčka vařím po dobu 15 minut a na jedno vejce dávám jednu polévkovou lžíci strouhanky, půl polévkové lžíce nastrouhaného dětského piškotu, strouhanou mrkev a doplním vitamíny a minerály řady VITAMIX podle návodu. Vše promíchám a udělám knedlík, který mohu uchovávat v ledničce po dobu dvou dnů. Při podávaní ukrojím potřebné množství a přihřeji v mikrovlnné troubě na pokojovou teplotu. Knedlík má tu výhodu, že při větších teplotách neoschne, protože samička si uštipuje a tím zabraňuje oschnutí. Nestane se ani to, že vybere pouze vajíčko a ostatní nechá. Jelikož ve voliérách máme i japonské křepelky, které nesou, používáme do vaječné míchanice i tato vajíčka. Jsou velice výživná a místo jednoho slepičího vajíčka používáme čtyři křepelčí. Strouháme je i se skořápkou. Slepičí vajíčka používám zásadně od slepic z volného výběhu, nikoliv z klecového odchovu, kde jsou krmena různými chemickými přípravky. Není vhodné používat vajíčka z dovozu.
Jako zelené krmení používám naklíčenou řepku, pampelišku nebo salát. Salát je lepší z vlastní zahrádky, kde se nepoužívá chemické hnojivo a postřiky.
K samičce pouštím samečka až do snesení čtvrtého vajíčka. Vajíčka odebírám a nasazuji na čtvrté vajíčko v odpoledních hodinách. Mláďata se vylíhnou většinou čtrnáctý den a mám záruku, že budou stejného stáří. Samička většinou snese pět vajíček a páté vajíčko má stejnou teplotu jako předcházející čtyři, na které samička nasedla předcházející den odpoledne. Po vylíhnutí mláďat podávám v malém množství naklíčenou řepku a nemám žádné problémy.
K tomuto poznatku jsem dospěl odchovem ve voliérách, kdy vylíhnutá mláďata jsou vždy nakrmena naklíčeným zrním. Samičky tomuto krmení dávají přednost před vaječnou míchanicí a zabránit tomu nelze, protože naklíčeného zrní je ve voliérách vždy dostatek. Podíváme-li se na čerstvě vylíhnutá mláďata ve voliéře, mají vždy volátka nakrmená zeleným. Samičky instinktivně ví, kolik zeleného krmení mají mláďatům dát. Ve voliéře poznáme, kdy se mláďata vylíhla podle chování samičky, která začne sbírat naklíčené zrní na dně voliéry a pak jde krmit. Do vaječné míchanice nepřidávám mák, protože ho dávám do ptačího zobu v poměru asi pět procent.
Po dobu sezení samičky na vajíčkách krmím ptačím zobem, který má složení: loupaný oves, lesknice, lněné semeno, mák, řepka a proso. Dva dny před líhnutím dostává samička vaječnou míchanici. Kontrolu hnízda provádím šestý den po nasazení a neoplodněná vejce odstraním. Vždy se snažím nasadit několik samiček současně pro případ, že některá samička přestane sedět nebo krmit. Může se stát, že některá samička má v hnízdě jen jedno mládě a tak ji můžeme podsadit mláďata od samičky, která má třeba mláďat pět. Většinou se mi podaří nasadit alespoň dvě samičky současně, protože k chovu používám šestnáct kanářích samiček.
Když mají mláďata devatenáct dnů, pouštím k samičce samečka, protože se většinou chystá na druhou snůšku. Poznám to podle jejího chování a v této době nesmím zapomenout dát do klece hnízdní materiál a tím zabránit škubání mláďat. Jsou-li mláďata ještě na hnízdě, přidávám na druhou stranu klece další hnízdo. Při vpuštění samečka dochází většinou hned k páření. Po odpáření se sameček uklidní a pomáhá samičce s krmením mláďat. V této době je třeba věnovat zvýšenou pozornost snášení vajíček, aby nedošlo k jejich poškození a znečištění mláďaty, která velmi ráda létají na hnízdo za samičkou. Jakmile samička snese vajíčko, ihned ho odebírám a nahrazuji kuličkou. Mláďata odstavuji 23. den, kdy již sama přijímají potravu. Odstavuji je do klece bednového typu o rozměrech 100×30×50 cm, kde je ponechávám po dobu 14 dnů. Po této době je přenáším do venkovní voliéry o délce 12 m, výšce 2 m a šířce 1 m. Zde zůstávají až do úplného přepéření. V této voliéře mají mláďata dostatek prostoru, sluníčka a co je nejdůležitější, dostávají semena různých plevelů od pampelišky až po lebedu. Když semena vyberou, zbytek se vyhrábne a dá se nová dávka. Rostliny věším na různá místa ve voliéře a je pěkná podívaná, jak kanáři semínka vybírají a konzumují. Ve voliéře odpadá problém s nepořádkem, zejména s peřím. S přítelem Frainšicem chodíme denně na různé plevele do okolí. Podáváme i kukuřici v mléčné zralosti, jakož i různá prosa. Výborná jsou i semena kopřivy, ale je třeba kanáry na ně naučit. Praktikuji to tak, že listy kopřivy odstraním a ponechám pouze semínka, aby se nepopálili. Poskytnutí takového prostoru a jídelníčku je to nejcennější, co může chovatel pro svoje svěřence udělat. Odmění se mu tím, že dobře přepéří, mají správnou barvu a kypí zdravím, což se zúročí na výstavách.
Někdy se stává, že některé mládě ani ve stáří 23 dnů nepřijímá samo potravu a neustále se dožaduje krmení. Tuto situaci řeším tak, že do odstavovačky pustím staršího samečka, který se o nakrmení takového mláděte postará. Lze to vyřešit i tak, že takové mládě ponechám u sedící samičky, která ho občas nakrmí. Mládě však většinou létá za samičkou na hnízdo a ruší ji v sezení. Ve voliéře takovou situaci řešíme tím, že k odstaveným mláďatům pustíme samičku křížence, většinou stehlík x Kanár, která se o dokrmení takového mláděte postará velmi ráda. Mláďata, která nepřijímají sama potravu ani ve stáří 23 dnů, jsou většinou saténová a vždy se jedná o ojedinělý případ.
Samečky po odpáření pouštím opět ven do voliéry a odchytávám podle potřeby páření. Ve voliéře se udržují v dobré chovné kondici a tak se stane jen ojediněle, že mám neoplozená vajíčka. Ve voliéře dostávají mimo již uvedeného i kousek banánu, což jim velice prospívá. I na banán je třeba kanáry naučit a je dobré, když samička nakrmí banánem i mláďata. Jedná se o výživnou potravu, která je dietní.
Dříve staří chovatelé, aby přinutili samičku ke krmení, dávali vařenou bramboru. Mně osobně se osvědčil banán. Samečkům ve voliéře prospívá i časté koupání a sluníčko. Jsou pak kdykoliv připraveni k páření.
Svoje popsané zkušenosti nechci nikomu vnucovat jako osvědčenou metodu, ale pouze uvést jako návod k úspěšnému odchovu mladých kanárů. Každý chovatel má svou vlastní metodu chovu a já ji nechci nikomu brát, protože každý vychází se svých možností a zkušeností.
Přikládám i tabulku, kterou používám k zápisům o hnízdění.
