Panenky – rod Lonchura 4. díl

Stračka malá – Lonchura cucullata (Swainson, 1837)

Synonyma: amadina malá
Anglický název: Bronze Mannikin
Německý název: Kleinesterchen

Velikost: délka 87–92 mm,
křídlo 46–52 mm,
ocas 28–35 mm.

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu dva poddruhy

1. L. c. cucullata – stračka malá severní
Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Čelo, maska, brada a hrdlo jsou hnědočerné. Na temeni, okolí oka a bradě se zeleným leskem. Zadní krk, záda, kostřec, svrchní krovky ocasní a křídla hnědá. V ohbí křídel zelená skvrna. Kostřec a svrchní krovky ocasní řídce tmavě vlnkované. Spodina bílá, na bocích hnědé, černé a zelené pásky. Spodní krovky ocasní řídce tmavě vlnkované. Oko hnědé, nohy světle šedé, zobák šedý, horní čelist tmavší. Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší.
Výskyt:
od Senegalu po Súdán, na jih do Kamerunu a severního Zairu, Fernando Po.

• 1 Stračka malá severní – Lonchura cucullata cucullata, 2 Stračka malá jižní – Lonchura cucullata scutata (tato varianta bývá někdy uváděna jako samostatná subspecie – intermedia), 3 Stračka malá jižní – Lonchura cucullata scutata, 4 Stračka malá – mládě

2. L. c. scutata – stračka malá jižní
Zbarvení:
je podobné jako u nominální subspecie, ale boky jsou světlejší. Vlnkování na kostřci, svrchních a spodních krovkách ocasních je hustší. Chybí zelené pruhy (tečky) na bocích. Naopak na hlavě a masce je zelená barva více rozšířena.
Výskyt:
Súdán, Etiopie, Keňa, Angola, Zair, Tanzanie, Kongo, Gabun, Zambie, Zimbabwe, Malawi, Mozambik, Rwanda, Burundi, Jižní Afrika – Kapsko, Natal, Transvaal, ostrovy Pemba, Zanzibar, Mafia a Komorské ostrovy.
Tento druh byl introdukován na Portoriku.

Stračky malé jsou ve svém areálu výskytu obecným a velmi hojným druhem. Vyskytují se na farmách, zahradách, v křovinatém buši, řídkých (galeriových) lesích, v otevřené savaně, buši na okrajích lesů, ale i v zemědělsky kultivované krajině. Není tak vázána na vodu, jako předchozí dva druhy straček. V době hnízdění se objevuje nejčastěji v párech nebo malých rodinných skupinkách, mimo toto období v hejnech o 20–30 kusech. S postupujícím vysoušením biotopů se shlukuje do větších hejn, často s ostatními druhy straček, ale i jiných druhy astrildů, snovačů apod. Tato hejna pak migrují za potravou a vodou i na značné vzdálenosti. Stračka malá je společenským sociálním druhem a to často i v době hnízdění. Není neobvyklé, že hnízdí v koloniích, tedy že větší počet hnízd bývá umístěn vedle sebe. Ptáci také společně odpočívají a nocují v hnízdech, postavených pro tento účel. Ta nemají ale nic společného s klasickými hnízdy, i když jsou někdy po úpravě použita i k vyhnízdění. Mnohdy popisované agresivní chování je u tohoto druhu individuální a zdá se, že se častěji objevuje v chovech, než-li ve volné přírodě. Nicméně ptáci si dosti razantně dokáží ubránit své hnízdní teritorium. Hnízdo si buduje na nejrůznějších místech. V keřích, ve vysoké trávě, na stromech, ale i na stavbách domorodců. Má kulovitý tvar. Mnohdy obsadí a upraví si opuštěná hnízda snovačů. Potravu tvoří především semena trav, obilnin a rýže (plané i kulturní). Tato semena sbírají nejen na zemi, ale i přímo z květenství. Snůška činí 4–8 vajíček, inkubační doba je 11–13 dnů a mladí vyletují ve stáří 18–21 dnů.

Stračka malá byla do Evropy poprvé dovezena r. 1860 a první odchov se podařil r. 1867 (R. Vít). V současné době je nabízena pravidelně a v dostatečných počtech. Ptáci přicházejí do Evropy ve velmi dobrém stavu a ztráty jsou minimální (jen velmi zřídka překračují 5 %). V zásadě ptáci netrpí alimentárními potížemi, ale dovozce by měl v prvních dnech po importu preventivně nasadit dietu, bylinné čaje nebo extrakty do vody a na běžnou pitnou vodu přecházet pozvolna. Také případný deficit bílkovin, který ale nebývá u tohoto druhu častý, je lépe řešit dotací preparátů s obsahem esenciálních aminokyselin. Osvědčuje se i podání probiotik a preprobiotik (FOS). Z veterinárního pohledu se jedná o bezproblémový druh. Občas se může objevit invazní tracheobronchytida (prskavka). V následném chovu se můžeme setkat s kokcidiózou nebo cochlosomózou. Bezprostředně po importu potřebují teplotu 20–24 °C, při vlhkosti asi 60 %. Hodnoty lze snižovat celkem rychle, vždy ale v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota okolo 20 °C, při vlhkosti asi 50 % r. Ptáci ihned dobře přijímají běžnou směs zrnin pro panenky, kde by vzhledem k jejich velikosti měla převažovat drobnější semena. Také na vaječnou směs si zvykají rychle. Dobře berou předklíčená semena a živou potravu, ale s těmito složkami krmné dávky postupujeme v karanténě, alespoň zpočátku, opatrně. Po dobré adaptaci a aklimatizaci je stračka malá nenáročným druhem. Mezi chovateli není ale příliš oblíbena. Jednak nemá výrazné zbarvení, špatně se provádí sexace, protože pohlavní dimorfismus je u tohoto druhu nevýrazný nebo zcela neznatelný. Také ji provází pověst dosti agresivního ptáka. Zde je ale nezbytné dodat, že se tak nechová vždy. V přiměřeně velkém chovatelském zařízení ji lze nejen chovat a odchovávat ve společnosti jiných druhů astrildů, ale lze se pokusit i o společný chov několika párů tohoto druhu. Ptáci si „urputně“ brání pouze své hnízdní teritorium. Nicméně zkušenosti s jejím skupinovým chovem nejsou zcela jednoznačné a vyžadují na chovateli zvýšenou pozornost. Nároky na mikroklima nejsou velké. V mimohnízdním období postačuje denní teplota 16–18 °C, s možným nočním poklesem na 12–10 °C, při vlhkosti do 50 % r. V době hnízdění potřebují teplotu okolo 20 °C, s možným nočním poklesem k 15 °C, při vlhkosti asi 60 % r. Chov i odchov lze realizovat v klecích o délce 50–60 cm, kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. V malých voliérkách (0,3–0,5 m3) je možné zkusit společný chov dvou párů, ale jak již bylo uvedeno, výsledky nejsou zcela jednoznačné. Je možný jejich chov i ve velkých, společných voliérách. Důležité je, aby si ptáci mohli vybrat samovolně partnera do páru, a to i pro chovatele (slabý až neznatelný pohlavní dimorfismus), ale není to nezbytné. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí záhy po jejich sesazení. Hnízdo si postaví volně, ale většinou obsadí hnízdní košíčky nebo budky (12×12×12 cm). Na stavbě se podílejí oba partneři v páru. Samec nanáší stavební materiál, samice jej zpracovává. Nabízíme suchou i zelenou trávu, sisalová a kokosová vlákna, mech, chlupy apod. Při toku samec napřimuje peří (i na hlavě). Zdvíhá se s hlavou mírně skloněnou. Zpívá se široce rozevřeným zobákem a točí se ze strany na stranu. V přestávkách zpěvu "trylkuje" jazykem (typický pohyb vztyčeného jazyka, jako u mláďat, žadonících o potravu). Samice často vibruje ocáskem. Po tomto tanci ale nenásleduje vlastní spáření. To probíhá, podobně jako u ostatních druhů straček v hnízdě. V sezení na snůšce se přes den střídají oba partneři a i v noci sedí společně. Na kontrolu hnízda nejsou ptáci citliví. Mláďata na hnízdě krmí oba rodiče. Vylíhlá holátka mají tmavou kůži a výrazně bělavé ozobí bez papil. Zobákovou kresbu tvoří dvě podkovovité čárky na horní čelisti a tečky v koutcích horní i spodní čelisti. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,0–2,5 mm. Po vylétnutí jsou mláďata ještě 10–14 dnů dokrmována, pak jsou samostatná a raději je odstavíme. Přepeřovat začínají v 5–7 týdnech a ve třech měsících jsou mladí přepeřeni. V této době jsou již také mladí ptáci pohlavně dospělí, ale dobrý chovatel jim neumožní hnízdění. Chovné páry necháme zahnízdit v jedné sezóně nejvýše třikrát a pak jim změnou podmínek zamezíme v dalším rozmnožení. Ptáky není nutné rozdělit podle pohlaví, ale je to lepší. Hlavně samičky si tak mohou lépe odpočinout.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro drobnější panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů či keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs, ve dvoutýdenních cyklech dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro tuto periodu.
V období hnízdění krmnou dávku rozšíříme o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou můžeme obohatit o některou specielní směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie, gamary apod. Lze nabídnout i živou potravu - larvy plesnivců, kukly, mšice apod., ale velká většina párů tento typ krmiva k úspěšnému odchovu nepotřebuje. Je na chovateli, aby znal potřeby jednotlivých párů a postupoval podle nich. Týdně dotujeme aminokyseliny, vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým v této periodě.
Stračku malou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.

text a kresby: Michal Vít