Svrab neboli prašivina

I když pořekadlo říká – prašivý pes – častěji se setkáváme s tímto onemocněním u koček. Je to parazitární onemocnění kůže, které vyvolává svrabovka kočičí (Notoedres cati). Tento roztoč je velký asi 0,3 mm, není tedy vidět pouhým okem ani lupou. Vyvrtává chodbičky v povrchové vrstvě kůže, do těchto kanálků klade vajíčka a zanechává v nich trus. Vylíhlé larvy vylézají na povrch, kde hledají potravu a probíhá jejich vývoj přes nymfu do stadia dospělce. Tento vývoj trvá asi 3 týdny.
První změny můžeme pozorovat na okrajích ušních boltců, dále se šíří na hlavu a krk. Kočky pociťují velmi silné svědění, postižená místa nadměrně čistí a škrábou a tím si roznáší parazita na končetiny a tělo. Na kůži se nadměrně vytvářejí šupiny a silné strupy šedavé barvy, srst vypadává (viz foto). Zesílená kůže se skládá do záhybů, které mohou překrývat oči a omezují vidění a orientaci kočky. Onemocnění je nepřehlédnutelné, kromě typických kožních změn kočky trpí zánětem kůže pro sekundární infekci, jsou vyčerpané a malátné, málo se pohybují, nemohou přijímat krmivo, hlavně nemohou samy lovit. Pokud nejsou léčeny, hynou pro celkové vyčerpání a sepsi.
Toto onemocnění lze lehce diagnostikovat podle typických klinických příznaků, diagnózu potvrdíme mikroskopickým vyšetřením. V kožním seškrabu se nachází množství živých a odumřelých zákožek. Prognóza je velice příznivá, i pokročilá stadia nemoci lze úspěšně léčit. K léčbě dříve užívané koupele antiparazitárními prostředky se již nepoužívají pro obtížnou aplikaci a toxicitu preparátů. Léčba je možná opakovanými injekcemi nebo léky podávanými ve formě spot on (ampulka léku, který se vetře do kůže na kohoutku). Pro léčbu koček nelze používat preparáty, kterými se léčí lidé. Tyto preparáty jsou pro kočky toxické! Ani jiné preparáty zevně aplikované na postižená místa nelze používat, protože kočky je olížou, očistí se a tím je preparát neúčinný, naopak může způsobit kočce vážné zdravotní problémy.
Přenos parazita se děje jednak přímým stykem koček, jednak sdílením společných pelechů. Od koček se mohou nakazit i králíci, méně často psi. Psi bývají postiženi jinou zákožkou (Sarcoptes scabiei), ta u koček parazituje spíše vzácně. U myší, potkanů a křečků parazituje Notoedres muris, u člověka Sarcoptes scabiei, var. hominis. Není však vyloučeno nakažení člověka i svrabovkou kočičí (Notoedres cati). K přenosu parazita dochází v teple a při velmi blízkém kontaktu nemocné kočky s člověkem (v posteli).
U člověka se svrab (jakéhokoliv původu) projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí svrabovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad, ani pohlazením nemocné kočky, při aplikaci léků kočce nebo běžné manipulaci s pelechy nemocných koček.
U koček chovaných pouze v bytě se s tímto onemocněním vůbec nesetkáváme. Problémem je u koček, které se volně pohybují venku. Přichází do styku s dalšími nemocnými a neléčenými kočkami a dochází k novému nakažení. Proto je nutno v kočičích koloniích a útulcích vyhledat nemocné jedince, kteří jsou zdrojem parazitů a současně léčit celé osazenstvo. Nesmírně nutná je asanace kočičích pelechů a shromaždišť koček. Ta urychlí eliminaci onemocnění.
Onemocnění je rozšířené nejen po celé Evropě, ale i jinde a veškeré druhy svrabu jsou počítány k zoonózám.

V praxi se setkáváme s tím, že některé kočky jsou snad proti svrabu přirozeně odolné, a i když žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat. To platí nejen pro nakažení strupovkou kočičí (Notoedres cati), ale také pro mnohem častější ušní prašivinu, kterou působí strupovka ušní (Otodectes cynotis). Vyvolává velmi časté onemocnění zevního zvukovodu. Tato zákožka žije na povrchu kůže zvukovodu a protože může být až 0,5 mm velká, lze ji občas rozeznat pouhým okem nebo lupou. Diagnóza se potvrdí mikroskopickým vyšetřením ušního výtěru, ve kterém se nacházejí živé i mrtvé zákožky. Dráždivým působením parazita vzniká zánět zvukovodu s nadměrnou tvorbou ušního mazu. Ten bývá tmavě hnědý až černý, drobivý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní boltce jsou bolestivé, zarudlé a kočka se škrábe.
Onemocnění je velmi sdělné, šíří se přímým kontaktem z kočky na kočku při větší koncentraci koček, zvláště v horších hygienických podmínkách. Parazit je rozšířený celosvětově, může působit záněty zvukovodů u psů i jiných masožravců. Na člověka není přenosný.
Velmi dobře reaguje na terapii, ale je nutno ji provádět dostatečně dlouhou dobu. Mimo vkapávání antiparazitárních kapek do uší, což kočky nesou velmi nelibě, je možno léčit opakovanými injekcemi nebo preparáty ve formě spot on.
Vzhledem k tomu, že otodektový svrab je přítomen u více než 50 % koček se zánětem zvukovodu, jsou na výstavách kočky, které mají jakkoliv znečistěný zvukovod diskvalifikovány a musí opustit výstavu včetně všech koček toho majitele.
Mnohdy při nákupu kotěte nebo i dospělého zvířete je zjištěn zcela čistý zvukovod, ale po několika měsících, aniž měla kočka kontakt s jinými kočkami, se projeví ušní svrab. Při nedostatečné léčbě u předchozího držitele může zůstat v hloubce zvukovodu několik parazitů. Ti se množí relativně pomalu a při výborné péči o kočku a celkově dobrém zdravotním stavu se nemusí projevit výrazné svědění a na povrchu se černý maz objeví až za delší dobu.
U koček chovaných v bytě bez přímého kontaktu s postiženými zvířaty nejsou s touto parazitózou problémy. U koček chovaných polovolně nebo volně lze omezovat, případně likvidovat ušní svrab pravidelným vkapáváním vhodných léčiv do uší nebo aplikací léku s dlouhotrvajícím účinkem ve formě spot on.

text: MVDr. Květa Mahelková,
foto: Jana Lehká