Komerce kontra etika

Před několika týdny jsem na inzerát z Fauny kupoval rýžovníka plavého. Ačkoli jsem hledal samečka, bylo mi nabídnuto mládě bez určení pohlaví. Vzhledem k tomu, že drobných pěvců nebývá v inzerátech velký výběr, jsem na tuto nabídku přistoupil.

Koupě rýžovníka plavého

Obchod byl dojednán a uzavřen, rýžovník koupen. Jaké však bylo moje překvapení, když z přepravky po otevření vyskočilo nevyspělé mládě. Do karanténní klece jsem předložil vzorky jednotlivých krmiv tak, abych mohl sledovat, které krmení bude upřednostňovat, abych jej po přesunu zbytečně nestresoval převodem krmení. Z předložených vzorků jmenuji: velké žluté proso, slunečnici (byla nasypána v přepravce), senegalský klas, mlácený senegal, lesknici, máčené a pařené obilí (pšenice s ovsem), dále bezpluchý oves, klasickou vaječnou míchanici a směs zeleného krmení (žabinec s heřmánkem a řebříčkem, sestříhané nadrobno).

Věk mláděte pouhý měsíc!

Zpovzdálí jsem sledoval a čekal, co mu zachutná. Ale ouha. Milý rýžovníček nic. Po několika hodinách se slétl napít, krmení však ignoroval. Tak vydržel “trucovat” a nežrat i celý další den. Proto jsem se na prodávajícího obrátil s telefonickým dotazem na věk mláděte. Odpověď mi vyrazila dech. Zněla: Mládě je staré jeden měsíc. JEDEN MĚSÍC!!! V tomto věku, ač již sama začínají přeštipovat krmení, jsou mláďata většinou ještě skoro naplno krmena rodiči, sama se dosyta nenažerou, nejsou dostatečně samostatná. Proto rýžovníček odmítal veškeré krmení - neuměl se sám nasytit. Teprve druhý den navečer, jat zoufalým hladem, vyloupl několik prosných zrn. Jinak se ničeho ani nedotkl. Věřte - není smutnějšího pohledu, než na předčasně odstavené mládě, jež se neumí samo nakrmit. Posedává nad krmením a neví si s ním rady.

Já osobně odstavuji mláďata mezi 5 -- 6 týdnem života (někdy, pokud to jde i později) a ještě i v tomto věku se snaží “přižebrávat si” od rodičů, ač již naplno žerou. Naštěstí jsem měl dva šestitýdenní výletky rýžovníků k odstavu, takže po jejich odstavení jsem k nim vypustil z karantény i koupené mládě a bylo vyhráno. V novém kolektivu se brzo naučilo brát veškeré předložené krmení.

Apeluji na svědomí všech chovatelů!

Nedívejme se na odchovaná mláďata očima tržby a zisku, ale jako na živé tvory, kteří jsou i v sebedokonalejších chovných zařízeních odkázáni na péči nás - chovatelů. A pokud nemá chovatel dostatek citu pro potřeby svých chovanců a vidí v nich pouze “živý materiál” či spíše vydělané peníze, měl by se raději věnovat jiné výdělečné činnosti. Vždyť takto nešetrnými zásahy ptáci nejen trpí, ale způsobenými zdravotními poruchami jsou někdy natolik poškozeni, že pak nemohou být použiti k chovu. Dotyčného chovatele nejmenuji. Pokud bude po přečtení mého článku mít výhrady k jeho obsahu, uvítám, napadne-li jej otevřeně a diskutabilně též článkem ve Fauně.