Panenky – rod Lonchura 5. díl

Panenka temná – Lonchura stygia

(Stresemann, 1934 )

Synonyma: amadina temná
Anglický název: Black Mannikin
Black Munia
Německý název: Hadesnonne

Velikost: délka 105–110 mm
křídlo 52–54 mm

Rozšíření:
Indonésie, Papua (vyskytuje se na jihu ostrova Nová Guinea).
Zbarvení:
Samec je celkově černý, má tmavě hnědá křídla. Kostřec a svrchní krovky ocasní jsou jasně, zářivě žluté. Krajní ocasní pera jsou se žlutým lemem. Oko hnědé, nohy šedé, zobák je stříbrošedý.
Samice je podobná samci, ale hnědá barva na křídlech je světlejší. Také na hřbetě, od zadního krku po kostřec, se objevují hnědá pera. Kostřec a svrchní krovky ocasní jsou tmavěji žluté.
Mláďata jsou svrchu hnědá, na spodině žlutavě hnědá. Brada je světlejší. Zobák tmavě šedý.

Tento druh obývá nižší polohy. Objevuje se v travnatých nížinách, v suché savaně, ale i v pobřežních rovinách. Lze jej zastihnout i na zemědělsky kultivovaných plochách, kam zaletují na rýžová pole. Tyto panenky se rády pohybují v plané rýži, v lagunách a močálech. Ve své domovině jsou místně běžným druhem. Vyskytují se v menších skupinách 12–20 jedinců. Někdy i více. Občas je lze spatřit ve společnosti panenek Nevermannových a astrildů rubínových. Počty ptáků jednotlivých druhů, jsou v těchto hejnech poměrně vyrovnané. Panenka temná je sociálním druhem, podobně jako ostatní druhy panenek (nebo alespoň jejich většina). Ptáci jsou převážně stálí, za potravou létají pouze na kratší vzdálenosti. Migrují jen vzácně. Více mobilní jsou mladí ptáci, kteří se potulují za potravou i na větší vzdálenosti, mnohdy ve společnosti dvou výše uvedených druhů. Základem jejich krmné dávky jsou semena trav – nedozrálá na stoncích, vyzrálá pak sbírají na zemi po jejich vypadnutí. Nicméně ale výrazně preferují nedozrálá semena (Oryza, Echinocloa – E. praestens). Hnízdo si buduje nízko nad zemí do výšky 1,5 m, ve stoncích trav. Tyto stonky tvoří jakousi kostru, která je „opletena síťkou“ z živých nebo suchých listů a stébel trav. Má lahvovitý tvar se zúženým vstupem, typickým pro tento druh. Snůška činí 4–6 bílých vajíček, inkubační doba je 14–16 dnů a mladí vyletují asi za 21 dnů.

Panenka temná se do Evropy nedováží dlouho. Ještě R. Vít (1978), ve své publikaci udává, že tento druh nebyl dovezen. Ve větším (ale pouze relativně) množství se objevuje až koncem 20. století. Ptáci přicházejí do Evropy v celkem dobrém stavu. Ani gastrointestinální potíže se nevyskytují často. Opeření také nebývá příliš poškozeno. Obdobně, jako ostatním druhům panenek, jim rychle přerůstají drápky. Již importér by s tím měl počítat a v případě potřeby je zastříhat. Předejde se tak často zbytečným úrazům a následným ztrátám, které jsou způsobeny úrazy. Bezprostředně po naskladnění potřebují tyto panenky teplotu asi 23–25 °C, při vlhkosti 65–70 % r. Hodnoty snižujeme vždy v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Většinou ale můžeme postupovat celkem rychle. Koncem karantény by se měla teplota pohybovat okolo 20 °C, při vlhkosti 50–55 % r. Z veterinárního pohledu jde celkem o bezproblémový druh. Mimo uvedeného přerůstání drápků se občas mohou objevit lehké alimentární potíže, na jejichž odeznění postačí dieta, bylinné čaje nebo extrakty a klid. S touto eventualitou by měl dovozce preventivně počítat a výše uvedenou „terapii“ nasadit včas. Dále je dobré jako podpůrnou medikaci použít probiotika nebo preprobiotika (FOS). Především fruktóza napomáhá upevnit užitečnou střevní mikroflóru, která může být v důsledku odchytového a transportního stresu oslabena. Nepříliš často se můžeme v importech setkat i s kokcidiózou, která je ale častější v následném chovu, podobně jako invazní tracheobronchytida a někdy i cochlosomóza.
Ptáci ihned po příchodu berou dobře směs zrnin pro panenky. Jak již bylo uvedeno, preferují nedozrálá semena. Zhruba v prvním týdnu karantény, je ale lepší podávat uvedenou směs v suchém stavu. Pokud se nevyskytnou alimentární potíže, můžeme podávat i předklíčené zrniny (paddy rýže, lesknice, pšenice). Podáním některého preparátu s obsahem esenciálních aminokyselin snižujeme možnou nedostatečnost bílkovin. Důležitá je i pravidelná dotace vitaminů a minerálních látek, hlavně vápníku (Ca). Po adaptaci a aklimatizaci je panenka temná nenáročným a příjemným druhem. Není sice nijak výrazně zbarvena, ale svým chováním tento nedostatek nahrazuje.
Jak již bylo uvedeno, jedná se o sociální druh. Ptáci udržují poměrně těsný kontakt. Pokud chováme v jednom prostoru více kusů (např. při umístění v mimohnízdním období), velmi rychle se utvoří sociální vztahy v této skupince. Nicméně sociálněagresivní chování není u tohoto druhu časté, dalo by se dokonce označit za vyjímečné. Bylo by snad možné, pokusit se o odchov při více párech v jednom chovatelském zařízení (počet podle velikosti chovného zařízení), ale nemáme poznatky, které by tento typ chovu doporučovaly nebo naopak před ním varovaly. V mimohnízdním období je vhodná teplota okolo 18 °C, s možným nočním poklesem na 15–12 °C, při vlhkosti okolo 50 % r. V době hnízdění pak potřebují teplotu přes den 20–22 °C, s možným nočním poklesem k 15 °C, při vlhkosti asi 60 % r. Nároky na prostor u tohoto druhu nejsou velké. K realizaci chovu i odchovu jim postačí klec o délce alespoň 60 cm (lépe 70–80 cm) nebo malá voliérka (asi 0,5 m3), kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. Jejich chov lze realizovat pochopitelně i ve velkých, společných voliérách, kde je možné se pokusit i o společný chov několika párů tohoto druhu. I u tohoto druhu je lepší, pokud se partneři v páru vyberou samostatně, ale není to podmínka a ptáci obvykle přijmou i jedince vybraného chovatelem. Na druhou stranu je i pro chovatele, vzhledem ke slabě znatelnému pohlavnímu dimorfismu, jednodušší umožnit ptákům samostatný výběr. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí obvykle rychle po jejich sesazení. Je dobré předsadit do prostoru pro odchov o 5–10 dnů dříve samičku, která tak má více času na seznámení s novým prostředím a zvykne si na ně. Hnízdo si ptáci budují nejčastěji v košíčcích nebo budkách, ale v dobře připravené houštině (konifera) si postaví hnízdo i volně. Hnízdní podložka by měla být trochu atypická, protože panenky temné staví hnízdo lahvovitého tvaru v horizontální rovině. Košíček nebo budky by měly mít větší hloubku (až 20 cm), nežli ostatní rozměry – např. 15×20×12–15 (v) cm. Jako stavební materiál předkládáme stébla trav a bylin v zeleném stavu, kokosová a sisalová vlákna, mech apod. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři páru, ale větší díl „odstaví“ samec. Tok je celkem zajímavý, ale podobný, jako u ostatních druhů panenek. Samec často zpívá a stojí vzpřímeně se zobákem nataženým dopředu a směřujícím mírně dolů. Péruje na bidélku (nebo na zemi) nahoru a dolů, často velmi razantně. Napřimuje peří na hlavě, břiše a v týlu. Samice dává najevo připravenost ke spáření přisednutím a vibrováním ocásku. V sezení se ptáci přes den střídají, v noci sedí většinou samice sama. Na kontrolu hnízda nejsou ptáci nijak citliví. Mláďata kroužkujeme kroužky o průměru 2,7 mm. Po vylétnutí mláďat je rodiče ještě asi dva týdny dokrmují, pak jsou samostatná a při chovu v klecích je raději odstavíme. Při chovu ve voliérách to není nezbytně nutné. Přepeřování začíná ve věku 10–12 týdnů a zcela přepeřeni jsou mladí ve stáří 5–6 měsíců. Do plného adultního šatu však dopeří až ve druhém roce. Páry necháme v jedné sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát a pak je lepší ptáky rozdělit podle pohlaví.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky, kterou podáváme suchou, pouze asi jednou týdně v předklíčeném stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně nabídneme vaječnou směs, aby ji ptáci nezapomínali brát. Jednou za dva až čtyři týdny zadotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie podáváme způsobem obvyklým pro toto období.
V hnízdním období rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny (až 60 % KD), nedozrálá semena trav, bylin (ježatka, jitrocel apod. ), obilovin (pšenice). Zvláště rády je vybírají přímo z klasů. V době odchovu podáváme vaječnou směs, kterou můžeme obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo například o sušené gamary, dafnie apod. O živou potravu nemají tyto panenky většinou zájem, ale pokud ji berou bez negativních následků pro stávající hnízdění (opuštění mláďat), je možné ji nabízet – larvy plesnivců, kukly, mšice apod. Mladí jsou pak silnější, vitálnější. Jednou za týden až dva zadotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie podáváme způsobem obvyklým pro toto období.
Chov panenky temné se poměrně rychle rozšířil. Důvodem je její dosti časté křížení s chůvičkou (Lonchura domesticta). Jde o snahu získat velmi tmavé chůvičky, respektive chůvičky s velmi tmavou kresbou. Této situaci nahrává i nepříznivý poměr samec / samice v importech, který může dosahovat hodnot i 2–3 : 1. Odchovy z uvedeného křížení jsou poměrně časté, rozhodně častější, než odchovy vlastních panenek temných. Je ale otázkou, zda jde o cestu správným směrem. Panenku temnou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.

text: Michal Vít, ilustrace: Eva Vítová