ODLOŽENÍ ZA POCHODU

Rozdíl mezi dlouhodobým odložením a odložením za pochodu, jak název trochu napovídá, je zejména v časové délce odložení psa. Pes může být za pochodu odložen jak za běžné chůze vedle psovoda, tak v běhu. U dlouhodobého odložení se předpokládá, že pes zůstane na jednom místě po delší dobu, většinou delší než-li 5 minut, a to zpravidla vleže. Kdežto u odložení za pochodu se využívá (procvičuje se) odložení ve všech polohách. Tedy v lehu, sedu a ve stoje. Psovod se u odložení za pochodu zpravidla vrací po 20–30 m hned ke psovi, případně jej přivolá povelem „ke mně“.

K tomuto cviku je možné přistoupit až tehdy, kdy pes výborně ovládá danou polohu (sed, leh, stání) v bezprostřední blízkosti psovoda a setrvá v ní bez problémů delší dobu. Velmi vhodné je, pokud již zvládá také dlouhodobé odložení.

Nejvýhodnější je psa učit nejdříve odložení za pochodu v leže, potom v sedě a zcela na konec ve stoje. Právě odložení ve stoje je na přesnost asi nejproblematičtější. Postup výcviku je u všech typů odložení za pochodu téměř identický, ovšem je nutné výcvik neuspěchat, dbát na přesné provedení a učit další typ (polohu) až tehdy, kdy pes výborně zvládá předcházející.

Nejdříve přistoupíme k učení odložení za pochodu v leže. Prvním předpokladem je, že pes výborně ovládá na místě povel „lehni“ – vedle levé nohy psovoda, dokáže zde setrvat minimálně 10 vteřin, leží rovně a v klidu, neulehne ani po chvíli na bok (stehno).

Rozejdeme se přímým směrem se psem upoutaným na vodítku a po chvíli dáme povel „lehni“. Přitom, dá se říci ostře, zastavíme a pokud pes okamžitě nereaguje rychlým lehnutím, uděláme vše pro to, aby cvik okamžitě a přesně splnil. Nedáváme tedy žádný jiný povel, ani „sedni“, ani „k noze“. Jen „lehni“. Po splnění povelu psa velmi pochválíme a odměníme, následně dáme povel „sedni“, nebo „k noze“ a zase se rozejdeme. Stejný postup ještě opakujeme. Pokud vidíme zlepšení, či máme pocit, že pes cvik chápe, po povelu „lehni“ přidáme potichu povel „zůstaň“ a psa obejdeme. Pokud má snahu vstávat, sednout, ulehnout na bok apod., ihned jej z místa, kde se právě nacházíme, manuálně opravíme. Poté obejití psa dokončíme. Toto opakujeme tak dlouho, dokud pes nezůstane v klidu ležet, bez otáčení se za psovodem, změny polohy apod. Následně již vynecháme pomocný povel „zůstaň“ a začneme velmi postupně vzdálenost od psa prodlužovat. Je třeba se snažit předem odhadnout reakci psa na zvětšení vzdálenosti mezi psovodem a psem.

Snažíme se vyvarovat zbytečným chybám psa (a samozřejmě svým). Cvik se považuje za zvládnutý tehdy, kdy psovod jde se psem upoutaným na vodítku, během pochodu psa odepne, aniž by to narušilo plynulost chůze psovoda i psa. Po několika následujících krocích dá povel „lehni“, opět – aniž by se narušila plynulost chůze (postupem času můžete vyzkoušet i odložení v běhu), pes musí danou polohu okamžitě zaujmout. Psovod bez ohlížení! pokračuje v chůzi v přímém směru a asi po 30 m zastaví. Po 3–5 vteřinách se otočí a plynulou chůzí a bez jediného slova se vrátí ke psovi. Přiřadí se k němu a dá povel sedni. Obdobné je to také s odložením za pochodu „v sedě“ a poté odložení „stůj“.

Při odložení za pochodu ve stoje zpravidla problémy nebývají. Pes již chápe, co se od něj žádá, jen zpočátku může mít snahu při vašem odcházení si pomalu lehnout. Toto však lze okamžitou opravou rychle odstranit.

Trochu oříškem může být povel „stůj“, tedy odložení psa za pochodu ve stoje, protože psi mají tendenci ještě po povelu udělat několik dalších, byť malých krůčků nebo jít psovodovi naproti, případně zaujmout jinou polohu. Proto si tuto polohu nechejme v nácviku až jako poslední a dbejme od počátku na přesnost. Aby pes zastavil okamžitě po vydání povelu, je zapotřebí s ním zpočátku také zastavovat a vhodné je přitlačit levou rukou na jeho hrudník a tak jej donutit rychle zastavit a zůstat stát. U některých psů je lepší než přitlačit na hrudník, dát ruku na čumák. Jestliže chce pes sednout či lehnout, manuálně jej opravte do polohy „stůj“. Můžeme použít i pomocný povel „vstaň – stůj“. Zpočátku nám musí jít hlavně o pochopení cviku psem. Tedy si můžeme dovolit více pomoci, aniž by to však bylo na úkor nepřesnosti v následujícím výcviku.

Když procvičujeme odložení za pochodu v různých polohách, dbejme na to, aby povel byl vyslovován vždy stejně a srozumitelně tak, aby pes polohu v odložení nezaměnil jen z toho důvodu, že nerozuměl povelu.

V případě, že pes cvik dělá bezchybně, je možné čas od času cvik obměnit tím, že psovod psa přivolá povelem „ke mně“ a potom jej povelem „k noze“ nechá přiřadit ke své levé noze. Přivolání z odložení je však důležité dělat pouze sporadicky, aby se pes nenaučil netrpělivě čekat na sebemenší gesto psovoda, kdy jej už přivolá k sobě. Mohlo by se stávat, že pes poběží ke svému pánovi, aniž by jej volal.

Další chyby, které se mohou během tohoto cviku rozvinout: štěkání, plížení, změna polohy nebo zaujmutí jiné polohy, ulehnutí na bok, pomalé provedení. Všechny tyto chyby, pokud se podchytí včas, je možné poměrně rychle odstranit. Problém nastává, pokud je opomíjeno nepřesné či chybné provedení, nebo je jedna chyba opravována chybou jinou. Platí, že pokud udělá pes něco špatně, nebo dělá něco, co nemá, psovod musí okamžitě zareagovat. Jedná-li se o chybu, musí se ke psu ihned vrátit a opravit ho, nikoliv z dálky na něj volat či jinými, mimickými gesty se jej snažit ovlivnit, aby splnil „správně“ povel. Asi největším problémem je plížení z odložení a štěkání. V tomto případě je nutné se ihned a striktně zaměřit na odstranění rozvíjejícího se zlozvyku.

Samozřejmě není možné psa odložení za pochodu naučit během jedné výcvikové hodiny. Rychlost postupu při výcviku je potřeba „ušít na míru“ jednotlivé povaze psa. Nemusí se jednat ani tak o rychlost chápání psa, ale např. o závislost psa na psovodovi nebo míře zvládnutí jednotlivých poloh vedle psovoda tzv. na místě. Také je zapotřebí, zejména při počátečním výcviku, brát ohled na terén – povrch. Jestliže pes je krátkosrstý a dělá mu velké problémy lehat do sněhu či blátivého terénu, nácvik odložte na příznivější dny. Cvik se nesmí psovi zprotivit, ani by jej neměl dělat ze strachu apod. Motivujte ho a neustále zdokonalujte. Měňte místa výcviku, vzdálenost od psa, hledejte také využitelnost tohoto cviku v praxi.