Klub strukturových holubů pětadvacetiletý ! - 1. Část
Letošní rok je pro příznivce strukturových plemen holubů zcela mimořádný, neboť je rokem, kdy oslavujeme první čtvrtstoletí činnosti Klubu chovatelů...
Letošní rok je pro příznivce strukturových plemen holubů zcela mimořádný, neboť je rokem, kdy oslavujeme první čtvrtstoletí činnosti Klubu chovatelů strukturových holubů. Klubová historie započala v roce 1976, kdy došlo k završení několikaleté snahy milovníků strukturových holubů v tehdejší ČSSR sdružit se ve společném klubu. Klubové dění bychom mohli rozdělit na dobu od jeho založení po konec 80. let a s tím související otevření našich hranic a následné seznámení během let 90. se situací ve světě a aplikováním získaných poznatků při klubové činnosti a osvětě.
70. a 80 léta
Počátek klubové historie se datuje do roku 1976, kdy se uskutečnila v tehdejší ČSSR celostátní výstava v Brně, na které proběhla dne 27. listopadu ustavující schůze klubu. Ten zprvu sdružoval chovatele anglických pávíků, parukářů a kudrnáčů a od roku 1991 i chovatele čínských holubů a dalších strukturových plemen. Prvním předsedou klubu se stal př. Fukala, jednatelem př. Kuras a poradcem chovu Ing. Kotaška. Výbor pracoval s velkým elánem až do krize, která vyvrcholila koncem 80. let. Zachování aktivní činnosti klubu umožnily nové volby, které proběhly v roce 1989 a do výboru byli zvoleni jako předseda Ing. Miroslav Zamykal a jednatel Vladimír Láník. Díky těmto osobnostem a dalším členům výboru se činnost klubu opětovně zaktivizovala a zvýraznila.
Naši členové vzorně reprezentovali náš klub a české holubářství na výstavách INTERTAU, kde získávali četná přední umístění.
Na klubové půdě probíhaly i diskuse o rozdělení holubů podle pohlaví, jak je to běžné v zahraničí i speciálkách některých českých klubů. K rozdělení holubů dle pohlaví na našich speciálkách nakonec nedošlo, z vlastní zkušenosti však mohu konstatovat, že se kvalitní holubice prosadí i mezi holuby a často i získají ČC, či jsou součástí vítězné kolekce.
Základním úkolem každého specializovaného klubu je pořádání klubových výstav - speciálek. Ty se v průběhu 70. a 80. let konali v Bílovci, Ostravě - Svinově, Ostravě -- Černé Louce a především v Hradci Králové - Plačicích. Počet členů se pohyboval mezi 60 - 70, počty vystavovaných jedinců mezi 193 až 311, což je doposud rekord našich speciálek.
90. léta a přelom století
Velmi plodná byla devadesátá léta, která přinesla mnoho pozitivních, ale i některé negativní věcí, mezi které patří rozdělení republiky na přelomu let 1992/1993 a s tím související ukončení dlouholeté spolupráce se slovenskými chovateli našich plemen. Přišli jsme o téměř celou členskou základnu chovatelů parukářů, z jejichž slovenských chovatelů nelze nevzpomenout př. Makaru, Paála, Agócse, Tótha, Untera, a další. Rovněž jsme také ztratili špičkového chovatele mnoha rázů kudrnáčů př. Drábika a chovatele pávíků Ing. Molnára, Vrbu, Filipoviče, Kollera, Guniše, Radu, Ešküdta. Po odchodu slovenských přátel se ustálil počet členů v českém klubu na počtu 41 - 47 chovatelů. Počty vystavovaných holubů se posléze začali pohybovat mezi 124 - 162, i když na neuskutečněnou speciálku v roce 1998 bylo přihlášeno 239 holubů. Na speciálku v roce 1991, tedy ještě před rozdělením republiky, bylo přihlášeno rekordních 324 holubů, dodáno jich bylo 300.
90. léta jsou bohužel i charakteristická úbytkem aktivních posuzovatelů - členů klubu a znalců našich plemen, když postupně z odborníků jako jsou př. Kuras, Sedláček, a př. Svobodová, zůstal aktivní jediný znalec na struk. holuby - př. Bolek.
Úspěch klubové brožury z roku 1992, jejíž výrobu inicioval př. Kostkuba a spolupracovalo na ní 9 chovatelů pod vedením Ing. Zamykala, byl natolik výrazný, že v roce 1996 bylo vytvořeno její 2. vydání, doplněné o popis moderního typu pávíka. V této brožůře byly skutečně mimořádně kvalitně zpracovány statě o jednotlivých strukturových plemenech a zdravotní problematice osmi nejlepšímy odborníky z klubu. Byl to právě začátek 90. let, kdy jsme se díky chovateli pávíků př. Sedláčkovi dozvěděli o perspektivním typu pávíka, který přišel z USA a v roce 1991 de facto v Evropě nahradil typ kontinentální. Díky osvětě tohoto chovatele, který na zahraničních holubech a videokazetách z evropských speciálek v Německu podal dokonalý výklad standardu moderních pávíků, klub brzy nastolil směr vedoucí k jeho prosazení. Přesto se ještě dnes u nás setkáváme s velkým procentem holubů v typu dřívějším, či s mezitypy, kde u vzácnějších rázů tito jedinci dosud vévodí, ale také i s malou znalostí perspektivního typu i mezi odbornou holubářskou veřejností.
Další změnu, kterou jsme zaznamenali na celostátní výstavě SRN Norimberk 1995, byla v našem chápání standardu u kudrnáčů, kde jsme se mohli seznámit s moderními kudrnáči a brzy tak uvést tyto ušlechtilé a co je podstatné výrazně kvalitnější holuby do českého holubářství.
Poslední výrazná změna nás čekala u parukářů v roce 1998, kdy př. Kostkuba, od roku 1999 člen ÚOK chovatelů holubů, seznámil širokou chovatelskou veřejnost s pro nás novým typem parukáře, který se naprosto stejně jako u pávíků prosadil v celé vyspělé Evropě, kam přišel z USA a Kanady.
V roce 1998 jsme se na našich výstavách začali setkávat s třetím nejoblíbenějším strukturovým plemenem v Evropě -- s kapucíny. Přes počáteční vystavovatelské úspěchy nečlenů klubu se nám postupně podařilo soustředit kvalitativní špičku tohoto plemene právě u chovatelů - klubistů.
Dlouhodobou stagnaci zaznamenáváme u čínských holubů, kde jsou stabilně vystavováni pouze bílí jedinci, a to ve velmi nízkém počtu, kvalita ostatních rázů čínských holubů je v porovnání se zahraničím nevýrazná. Při porovnání s rakouským chovem strukturových holubů jsou právě čínští holubi asi jediným plemenem, kde Rakušané vévodí.
Od začátku 90. let se na výstavách v České republice začali objevovat velmi kvalitní indičtí pávíci, potomci přímo z USA importovaných holubů a jsem přesvědčen, že se nám podařilo v naší zemi soustředit v té době prvotřídní evropské chovy. Od EV v roce 1998 se však indičtí pávíci přestali na našich velkých a speciálních výstavách objevovat.
V roce 2000 se našemu členovi podařilo reimportovat šmalkaldské barevnohlávky a věřme, že se toto líbivé plemeno u nás zalíbí, bude pravidelně vystavováno a trvale se u nás uchytí.
Posledním plemenem, správněji řečeno mutací u nás chovaného strukturového holuba jsou hedvábní pávíci, importovaní po ose Rakousko - Británie v roce 1991. Přestože byl dovezen pouze bílý pár, podařilo se z něho vyšlechtit hedvábné pávíky v rázech modrém pruhovém a kapratém, černém, andaluzian, bílém černoocasém, stříbřitém, stříbřitém strakovi, modrém a černém tygrovi, modrém grizzly a mléčném. Když po vyšlechtění těchto barevných rázů, které doprovázelo výrazné zlepšení plemenného typu, naše chovy postupně přišly o bílé hedvábné pávíky, podařilo se je během 2 chovatelských sezon opětovně z barevných jedinců vyšlechtit.
Hovořit o skutečné úrovni českých chovů v porovnání s nejlepšími chovy evropskými, popřípadě světovými lze jen stěží, neboť vzhledem k stále přetrvávajícím problémům na hranicích apod. jsme, alespoň pokud je mi známo, nikdy nevystavovali na zahraniční speciálce, popř. mezinárodní CV v SRN. Přesto našemu klubu nelze upřít upřímnou snahu o získání určitého náhledu v této oblasti tím, že jsme rozhodli pozvat k soudcování na naší speciálce posuzovatele ze SRN. Jestli se nám toto letos podaří, bude to jistě pro nás velká zkušenost, a doufám že i začátek nové tradice. Klub vyvíjel již v osmdesátých letech velké úsilí uspořádat společně s chovateli z NDR, Rakouska, PLR, MLR a RSR speciální výstavu našich plemen. Pro řadu problémů se nakonec tato mezinárodní speciálka neuskutečnila, s trochou nadsázky však lze konstatovat, že ji za nás uspořádal ČSCH v roce 1998, kdy pořádal v Brně evropskou výstavu. Strukturové holuby zde vystavili přátelé z bývalé NDR, ze Slovinska, Slovenska, Maďarska, Jugoslávie, Chorvatska, ale také ze Švýcarska. V této konkurenci čeští chovatelé jednoznačně dominovali a získali 5 titulů evropských šampiónů (Sedláček, Zadina, Kratochvíl, Chleboun, Javorek) ze 7 udělených a dále 8 čestných cen (Kratochvíl, Láník, Novotný, Sedláček, Turza, Veselý, Zadina, Zamykal). Dalšího úspěchu na mezinárodní výstavě se dostalo dlouholetému členu našeho klubu, současnému předsedovi ČSCH a víceprezidentu EE Ing. Kratochvílovi v roce 2000, kdy na EV ve Welsu obdržel čestnou cenu na bílého chocholatého kudrnáče. Na stejné plemeno a ráz obdržel čestnou cenu na Evropské výstavě v Nizozemí v roce 1992 i slovenský kolega př. Drábik.
