Panenky – rod Lonchura 6. díl

Panenka černoprsá - Lonchura teerink

(Rand, 1940)

Synonyma: amadina černoprsá
Anglický název: Black - breasted Mannikin
Grand Valley Mannikin
Německý název: Schwarzbrustschilffink

Velikost: délka 100 - 105mm
křídlo 50 - 52mm

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu dva poddruhy (subspecie).

1. L.t.teerinki - panenka černoprsá severní
Zbarvení:
samec má v plném adultním šatu hlavu, prsa, boky a spodní krovky ocasní černé. Svrchní plášť a křídla tmavě skořicově hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní žluté, špička ocasu tmavá. Boky krku, do výšky horních prsou oranžově hnědé. Břicho bílé. Oko tmavě hnědé, zobák šedý, nohy světle šedé barvy.
Samice je v plném adultním šatu podobná samci, ale černé boky má na několika místech přerušeny oranžově hnědými skvrnami.
Mláďata jsou zbarvena šedohnědě, na spodině světleji. Ocas hnědý. Někdy může být naznačena černá maska a černé spodní krovky ocasní.
Ptáci tohoto druhu přepeří do plného adultního šatu až druhým rokem. V roce prvním je jejich vybarvení značně variabilní. Vždy je však černá pouze maska a větší či menší část krku (někdy i horní prsa). Zadní část temene a týl jsou vždy hnědé až hnědočerné. Vrchní krovky ocasní nejasně žluté. Nelze říci, zda i u ptáků v prvním roce (tedy neúplně přebarvených) je patrný pohlavní dimorfismus, ale zdá se to být celkem pravděpodobné. Potom by černé zbarvení brady a krku mohlo ukazovat na samice a pokud jsou navíc černě zbarvena i horní prsa, mohlo by jít o samce?
Výskyt:
Indonésie - ostrov Nová Guinea.

2. L.t.mariae - panenka černoprsá jižní
Zbarvení:
je podobné nominální subspecii, ale svrchní plášť a křídla nejsou skořicová, ale tmavě hnědá. Na bocích krku je také méně oranžové barvy. Černá barva hlavy zasahuje až na zadní krk
Výskyt:
Indonésie - ostrov Nová Guinea.

Tento druh je obyvatelem travnatých porostů podhorských a horských oblastí v nadmořské výšce 1200 - 23000m.n.m. Zdá se, že osidluje častěji sekundární travnaté porosty, oproti původním světlinám. Objevuje se také ve starých zahradních porostech, sadech, ale i na zemědělsky kultivovaných plochách v blízkosti vesnic. Obývá i světliny a okraje lesních porostů, zvláště jejich křovinatý podrost. Ptáci žijí zcela skrytě, pouze za potravou létají do otevřených prostor. Jsou vysoce sociálním druhem. Skupiny hřadují společně a je možné, že i hnízdění probíhá v malých koloniích. Základní potravou jsou semena trav a bylin a menší plody (semena?) křovin. Ta sbírají nejčastěji na zemi nebo bezprostředně nad ní. Nejsou zprávy, že by ptáci tohoto druhu vyhledávali živý hmyz (Restall). Nicméně o jejich biologii ve volné přírodě máme pouze velmi málo zpráv. Hnízdo je kulovitého až lahvovitého tvaru, spletené z travních stébel a rostlinných vláken (Onze Vogels, 1989). Umístěno bývá ve stéblech trav nebo v nízkých křovinách. Snůška činí 3 - 5 vajíček, inkubační doba je 13 - 14dnů a mladí vyletují asi za tři týdny. Podle Restalla, je ve své domovině tento druh nepříliš hojný, až vzácný. Vzhledem ke skrytému způsobu života, ale může být na řadě lokalit přehlížen.

Panenka černoprsá se do Evropy nedováží příliš dlouho. Koncem 20. a začátkem 21. století ale byla zastoupena v dovozech celkem pravidelně a i v dosti hojných počtech. Ptáci přicházejí v celkem dobrém stavu. Časté nejsou ani gastrointestinální potíže, i když je lépe preventivně podávat bylinné čaje nebo extrakty. Po příchodu bez problémů berou běžnou směs zrnin pro panenky, kterou ale raději zpočátku podáváme pouze v suchém stavu. Déle jim trvá návyk na vaječnou směs. O živé krmivo nemají přílišný zájem. Velmi dobře berou předklíčené zrniny. Ty ale podáváme, až pokud nenastanou potransportní alimentární potíže, aby nedocházelo k dráždění zažívadel. Vhodné je zadotovat aminokyseliny a nutností je podávání vitaminů a minerálních látek, zvláště vápníku (Ca).
Z veterinárního pohledu se nejedná o nijak náročný druh. Velmi časté je přerůstání drápků, občas přijdou ptáci i s horší kvalitou opeření. Nebezpečím, jako ostatně u všech druhů z vyšších nadmořských poloh, může být invazní tracheobronchytida nebo i aspergilomykóza. Zde je nejlepším lékem prevence udržení přijatelné vlhkosti a snížení prašnosti prostředí. Bezprostředně po importu by měla být teplota 23 - 25°C, při vlhkosti asi 60%r. Hodnoty lze pak snižovat v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků, celkem rychle. Odpovídající teplota na konci karantény je okolo 20°C, při vlhkosti asi 50%r.
Dobře adaptovaní a aklimatizovaní ptáci jsou celkem odolní. V mimohnízdním období postačí denní teplota 18 - 20°C, s možným nočním poklesem na 15 - 12°C, při vlhkosti okolo 50%r. V době hnízdění pak potřebují teplotu alespoň 20 - 22°C přes den, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti asi 55 - 60%r. Jejich nároky na prostor nejsou nijak velké. Chov i odchov lze realizovat v klecích alespoň 60cm dlouhých nebo v malých voliérkách (asi 0,5m3), kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. Jejich chov je možné uskutečnit i ve větších, společných voliérách, kde lze umístit i několik párů těchto panenek. Nicméně výsledky tohoto chovu v „koloniích“ nejsou hodnoceny vždy jednoznačně kladně. Pokud chce chovatel dosáhnout úspěšného odchovu, je dobré klec nebo voliéru vybavit více koniferami (houštinami), protože tito ptáci vyhledávají kryt velmi často. Jejich velkou nevýhodou je skutečnost, že k plnému adultnímu vybarvení dochází až ve druhém roce života, kdy lze také podle vybarvení celkem spolehlivě určit pohlaví, i když na druhou stranu u tohoto druhu existuje velká barevná variabilita, která může vizuální rozeznání pohlaví do určité míry komplikovat. Základním ukazatelem je tedy zpěv samců. Je zde opět háček, protože v době toku samičky také „zpívají“, i když zdaleka ne tak intenzivně, jako samci. Chovatel si také musí hlídat rychlé přerůstání drápků, ostatně jako u většiny druhů panenek. Předejde se tak celkem zbytečným úrazům a ztrátám. I z tohoto důvodu je dobré do konifer zařadit stébla rákosu nebo ostřic (pokud možno vertikálně), na kterých si ptáci mohou alespoň částečně obrušovat drápky.
Je dosti podstatné, aby se jednotlivé páry vybraly samostatně. Zvyšuje se tak předpoklad úspěšného odchovu. Při nasazování jednotlivých párů do odchovných klecí nebo voliér, je lepší předsadit o 5 - 10 dnů samičku, která se může lépe seznámit s novým prostředím a zvyknout si na něj. Dobře sestavené a připravené páry zasednou obvykle krátce po jejich sesazení. Přednost dávají budkám nebo hnízdním košíčkům (12×12×15vcm), ale někdy si postaví hnízdo i volně, zvláště ve voliéře. Jako stavební materiál nabízíme seno, sisalová a kokosová vlákna, mech, chlupy ap. Tok je obdobný jako u jiných druhů panenek. Samec toká se stéblem nebo vláknem v zobáku. Intenzivně zpívá a zdvíhá opeření boků, břicha, kostřece, krku a hlavy. Zároveň „péruje“ na bidélku. Samička poslouchá a svou připravenost k páření dá najevo vibrováním ocásku. Pak dojde ke spáření. V sezení se ptáci přes den střídají, v noci sedí většinou sama samička. Mláďata na hnízdě krmí oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7mm. Mladí jsou po vylétnutí ještě asi dva týdny dokrmováni rodiči, pak jsou samostatní a je vhodné jejich odstavení. Přepeřeni jsou asi ve stáří 3 - 4 měsíců, ale do plného adultního šatu přepeří až ve druhém roce. Chovné páry necháme v sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát a pak ptáky rozdělíme podle pohlaví, aby si lépe odpočinuli.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky. V tomto čase ji podáváme především v suchém stavu. Dále nabízíme ovoce a zeleninu, zelené krmivo. Můžeme podat pupeny a květy stromů a keřů. Jednou za týden nabídneme vaječnou směs, aby ji ptáci nezapomínali přijímat. Ve dvou až čtyřtýdenním intervalu zadotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro toto období.
V době hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav a bylin, v době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo nebo hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie či gamary. Živé krmivo není pro zdárný odchov nutné, ale je možné jej nabídnout - plesnivce, kukly ap. Jednou za týden až dva zadotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem běžným pro tuto periodu.
Panenku černoprsou a její chov je možné doporučit i začínajícím chovatelům.

Panenka světlebřichá - Lonchura pallidiventer

(Restall, 1996)

Synonyma: panenka kaštanová
Anglický název: Cream - bellied Munia

Velikost: délka 110 - 120mm
křídlo 53 - 58mm
Rozšíření:
snad Indonésie (?) Borneo (Kalimantan), oblast Bandajamarsin. Tento druh nebyl nikdy pozorován ve volné přírodě, ale je znám pouze podle několika exemplářů, nalezených v zooobchodu v Jakartě (Jáva - Indonésie), podle kterých tento druh popsal R. Restall (1995 - 6).
Zbarvení:
samec má hnědou masku, čelo, temeno, týl a bradu tmavě hnědou. Svrchní plášť a křídla jasně kaštanově hnědá. Prsa a boky hnědé, na bocích dvě řady hnědých teček, vrchní drobnější, spodní větší. Kostřec a vrchní krovky ocasní oranžově hnědé, ocas hnědý. Břicho krémové, na horní části několik tmavých per zachází do krémové barvy. Spodní krovky ocasní jsou okrově žlutohnědé s náznakem tmavšího vlnkování. Oko tmavé, zobák stříbřitě šedý, nohy světle šedé.
Samice je podobná samci, ale na bocích je jasná pouze jedna řada teček, druhá je pouze naznačená. Na horních bocích (pod složeným křídlem) několik horizontálních bílých čárek. Kostřec a vrchní krovky ocasní spíše žlutohnědé. Spodní krovky ocasní okrově hnědé, bez náznaku vlnkování. Samice mají i nepatrně bledší odstíny barev. Ptáci do plného adultního šatu přepeřují až druhým rokem. V prvním roce mají oranžově hnědý kostřec, žlutooranžové svrchní krovky ocasní a ocas. Svrchní plášť a křídla hnědá, ale světleji. Prsa kaštanová, brada hnědá, na bocích tři řady vertikálních bílých teček, spodina je krémová, zobák světle šedý.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší. Břicho krémové, kostřec a svrchní krovky ocasní světle hnědé.
U tohoto druhu je popsána i barevná varianta (subspecie ?), která je celkově podobná předchozí, ale hlava je světleji hnědá, svrchní plášť a křídla hnědá. Horní prsa jsou také hnědá, spodní černá, z nich několik černých per proniká i do krémové spodiny. Boky černé s bílými tečkami. Kostřec oranžově hnědý, svrchní krovky ocasní žluté. Ocas hnědý. Opeření lýtkové kosti krémové s tmavými proužky.
Velmi podobně je vybarvena další varianta (pohlaví, subspecie?), ale chybí černá spodní prsa, černé jsou pouze spodní boky, vrchní jsou hnědé. Na bocích bílé tečky a čárky v černé i hnědé barvě. Opeření lýtkových kostí je krémové, tmavě pruhované. Spodní krovky ocasní krémové, bez náznaku tmavší kresby. Je možné, že tato poslední barevná varianta by mohla být samičím pohlavím k variantě předcházející? Stejně tak se ale může jednat o subspecii nebo pouze barevnou variantu.

Prostředí ani chování ptáků ve volné přírodě neznáme. V zajetí se jedná o pospolitý druh. Občas lze pozorovat teritoriální agresivitu mezi jednotlivými kusy. Jedná se o celkem běžný projev v sociálním chování, známý i u jiných druhů panenek. Ptáci jsou velmi aktivní.
Dobře berou různé druhy travních semen, zvláště Panicum maximus a čerstvou, zelenou pšenici (nedozrálou). Také jiné druhy zrnin a suchá semena berou dobře. Nemají zájem ani o ovoce, ani o komerční směsi pro plodo a hmyzožravé ptáky. Hnízdění ve volné přírodě není také známé. Restall uvádí, že ptáci staví hnízdo v různých obdobích. Pokud je samec pohlavně aktivní, postaví hnízdo v košíčku nebo v budce. Jejich chování je velmi podobné jako u panenky pětibarvé.
Tok je podobný ostatním druhům panenek. Samec nejprve intenzivně zpívá a sklání hlavu. Přitom zdvíhá peří na zadním krku a drží v zobáku stéblo. Poskakuje a péruje na bidélku. V ostatních fázích je tok podobný panence pětibarvé (L.quinticolor).
Jak již bylo uvedeno, tento druh nebyl ve volné přírodě pozorován. Všechny uvedené údaje pocházejí od R. Restalla, který druh objevil a popsal.

Panenka spp. - Lonchura spp.

Anglický název: Spot - sided Munia (panenka s tečkovanými boky, panenka skvrni - toboká)

Velikost: známá je pouze u samice
délka 110mm
křídlo 51mm

Rozšíření:
tento druh není znám z volné přírody, ale byl popsán pouze podle jednoho exempláře získaného v Jakartě (Indonésie). Ten měl být údajně odchycen v oblasti Badajamarsin na Borneu (Kalimantan). Je zajímavé, že se jedná o stejnou oblast jako u panenky světlebřiché, které se tento druh (? - varianta, poddruh, kříženec) také trochu podobá. R. Restall, který uvedený exemplář získal, sám neudává, že se jedná o samostatný druh, ale bere to jako jednu z možností.
Zbarvení:
je také známo pouze u samice. Čelo, brada, vole a prsa jsou černá. Temeno, boky hlavy a krku hnědé, stejně jako křídla a svrchní plášť. Kostřec a svrchní krovky ocasní kaštanově hnědé. Břicho bílé, spodní krovky ocasní černé. Boky šedé, s bílými a černými skvrnami. Oko je hnědé, nohy šedé, zobák má spodní čelist šedou, na bázi světlejší, horní čelist pak šedočernou. Tak byla uvedená samice zbarvena až druhým rokem. V prvním roce měla hlavu a zadní krk rezavě hnědé (skořicové), čelo, bradu, hrdlo a prsa kaštanově hnědá. Svrchní krovky ocasní s tmavším proužkováním. Na svrchním břiše a bocích více hnědých teček. Spodní krovky ocasní hnědavě černé.

Jak již bylo uvedeno, tento druh (?) není znám z volné přírody. R. Restall uvádí, že obdržel zprávu o výskytu podobných ptáků v importu, který přišel do Singapuru. Bohužel neměl možnost si ověřit, zda se opravdu jedná o identické ptáky (ptáka?). V kleci žila tato samice ve společnosti dvou kusů panenek světlebřichých (L.pallidiventer). Zde si vytvořila svoje teritorium a oblíbená bidélka. Pokud byla obtěžována, projevovala střední (?) míru agresivního chování (R. Restall). Přijímala všechna nabízená semena trav, bylin, lesknici, proso a čerstvé, zelené klasy trav. Po dobu tří let ji měl chovatel umístěnou s několika druhy panenek (L.pallidiventer, leucogastra), ale nikdy nedošlo ke spojení s jiným druhem.
Tento, snad druh, uvádím pouze pro úplnost. Bude zajímavé nadále sledovat, zda se touto problematikou bude v budoucnu někdo zaobírat, a zda se opravdu prokáže, jednáli se o samostatný druh.

text: Michal Vít, ilustrace: Eva Vítová