BAŽANT PAVÍ

Bažant paví šedý - Polyplectron bicalcaratum

Patří do rodu polyplectron, který je jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších rodů bažantů. Do tohoto rodu patří dalších 6 druhů bažantů, o kterých se krátce zmíním později. Kohouti pavích bažantů mají jednu zvláštnost, mívají na noze dvě ostruhy. Bažant paví šedý má pět poddruhů: bicalcaratum, backeri, bayley, ghigi a katsumatae. Bažanti paví šedí bicalcaratum jsou poddruhem nejčastěji chovaným v zajetí a jako jediní z pavích bažantů mohou být chováni v našich podmínkách bez temperovaného zimoviště. U mě v zimě roku 2005 dosahovala teplota -22°C. Ve voliéře 1,5×5×2 metry se závětřím a dvoumetrovým zastřešeným prostorem přečkali tyto teploty bez problémů. Důležité je, aby na dně voliéry v závětrném prostoru byla vrstva suchého podkladu, v mém případě lesní hrabanky a neméně důležité je, aby hřadovací bidlo mělo průměr alespoň 5cm, pak se prsty dobře přitisknou k tělu a nehrozí nebezpečí omrzlých prstů.

1 den paví šedý (bicalcaratum)

Tento bažant se vyskytuje od Himálají, Sikimu, Bangladéše, jihu Číny, Laosu,Thajska až po Vietnam. Obývá nížinné lesy do výšky asi 1500m. Jeho populace je poměrně početná, nicméně se ztenčuje úbytkem biotopu a činností člověka.
Bažant paví není v našich chovech příliš častým chovancem, což je škoda. Je to poměrně malý pták. Kohout je 75cm a slípka asi 50cm dlouhá, kvůli svému jakoby nadýchanému peří vypadá větší nežli ve skutečnosti je. Je tichý, jen při rozrušení a v době toku vydává zvuky připomínající gagaga a občas hlasitý skřek, který se těžko popisuje. Zeleň voliéry neničí, v toku i mimo něj není agresivní, jak ke slepičce, tak k ostatním chovancům. V mém případě se jedná o holuby chocholaté a bronzovokřídlé. Stačí jim i malá voliéra 3×1×2 metry. Krmiva spotřebuje malé množství.

pár paví šedý

Popis: kohout je celý šedý, na břiše, krku a hlavě šedobíle tečkován, záda jsou světlejší. Každé křídelní pero má na konci oko a na konci každého ocasního pera jsou oka dvě. Hlavu zdobí chocholka z jemných pírek, která je v toku nakloněna směrem dopředu nad zobák. Hrdlo má bílé. Slepička je menší, bez ostruh, ocas kratší, celkově matnější a hlava bez chocholky.

tok paví šedý

Jako všichni paví bažanti i šedý je monogamní, vybarvuje se a pohlavně dospívá druhým rokem i když někdy jsou výjimky. Plodní jsou už v prvním roce života. Tok pavích bažantů snese srovnání pouze s tokem bažantů satyrů a je to nádherný zážitek. Kohout vezme do zobáku krmivo (zrno, červa) začne se ozývat. Hlavu natáhne k zemi, vztyčí ocas a rozprostře křídla, takže při pohledu zepředu vytvoří jakési kolo, přičemž vyniknou pera na křídlech a v ocase, která jsou ozdobena oky. Je to nádherná podívaná, zejména na slunci.
Okolo půlky března snáší slepička do připraveného hnízda na zemi dvě světle krémová vejce, která jsou vzhledem k velikosti slepičky poměrně velká. Na vejcích sedí 21dní. V případě, že se vejce odeberou, slepička je schopna snůšku vždy po 10 - 20 dnech několikrát zopakovat. Četnost nových snášek by se neměla moc přehánět, neboť se tím organizmus slepičky velmi vyčerpává. Po vylíhnutí krmím kuřata svlečenými moučnými červy. Tyto slepička vezme do zobáku a volá kuřata, která si je pak ze zobáku sama berou. Toto bývá kámen úrazu, jelikož kuřata sama nežerou. Při umělém odchovu se k malým pavím musí přidat o den dva starší kuře jiného bažanta nebo křepelky, která bažantíky naučí žrát. Postupem času přidávám drobně granulovanou směs BŽ1 a vařené nasekané vejce. Později, jak bažantíci rostou, předkládám i stejnou směs zrnin jako dospělým.

slepička paví šedá

Já odebírám slípce první dvě snášky, které podkládám pod zakrslé kočinky, s nimiž mám výborné zkušenosti, jako s perfektními kvočnami. Třetí snášku vždy nechám vysedět paví slepičce, která v případě, že se jí chce sedět, je i výborná matka. Tato drobná slepička, když sedí na vejcích, nebojí se mě vyhnat, pokud se přiblížím k jejímu hnízdu příliš blízko.
Na podzim se již dá rozeznat pohlaví kuřat. Pokud máte stejně starý pár, je to jednoduché. Kohout je větší, na vyšší a silnější noze a s delším ocasem. Pokud se podíváte shora na záda, má oka výraznější ostřeji lemovaná. Jestliže však máte ptáky různého stáří, již to není tak jednoduché, chce to čas a zkušenosti, aby se pohlaví kuřat poznalo.

palawanský (polyplectron emphanum) napoleonis

Co se krmení týče, krmím celý rok směsí těchto zrnin: pšenice, hrách, peluška, proso, kardi (v období říjen - leden přidávám ještě kukuřici a slunečnici) a kompletní směsí BŽ3. V období únor - květen BŽN místo BŽ3 a v tuto dobu ještě přidávám malé množství naklíčených zrnin. Dále pak po celý rok dvakrát týdně moučné červy a vařené vejce, eventuelně tvaroh na strouhání. V případě, že by nebyla v dostatečné míře v krmivu zastoupena živočišná bílkovina, slípka by nesnášela. O zelené zájem nemají, ale berou bezinky a jablko.
Doufám, že si tito krásní a nepříliš nároční ptáci najdou častěji cestu do voliér a srdcí našich chovatelů, kde budou působit radost a potěšení.

hnědý (germaini)

Nyní ještě stručně o ostatních bažantech rodu polyplectron. Kromě bažanta bornejského se v naší republice chovají všechny ostatní druhy, sice ojediněle, ale doufám, že i to je základ většímu rozšíření těchto bažantů mezi chovatelskou veřejností.

Bažant paví palawanský - Polyplectron emphanum

Je zapsán v CITES příloha A. Je endemickým druhem na ostrově Palawan u Filipín. Kohout je dlouhý 50cm a váží 450g. Slepička je dlouhá 40cm a váží asi 350g. Je celá hnědá, hlava je tmavší, pod zobákem a okolo oka až k týlu je šedobílá, na ocase má matná oka. Pohlavně palawanci dospívají druhým rokem, kohout se dobarvuje až třetím rokem. Snáší dvě vejce. Inkubace je 19 dní. Existují dvě varianty tohoto bažanta, na přiložené fotografii se nazývá napoleonis. Nominální forma má bílou skvrnu pod okem a bílý pruh táhnoucí se nad okem až do týla zcela chybí. Tento druh, jako všechny zbývající paví bažanti, musí mít temperované zimoviště. Jinak je jeho chov obdobný jako u předešlého druhu.

horský (inopinátum)

Bažant paví hnědý - Polyplectron gernaini

Žije v jižním Vietnamu a Laosu, vypadá podobně jako paví šedý ale je hnědý a drobnější. Kohout nemá chocholku. Slepička je podobná kohoutovi, ale je drobnější a matnější. Kohout je dlouhý 55cm a slepička asi 50cm. Dospívá a vybarvuje druhým rokem. Inkubace trvá 23 dnů. Jinak platí totéž, jako u předešlých druhů.

bronzový (chalcurum)

Bažant paví bronzový - Polyplectron chalcurum

Je to endemický druh z ostrova Sumatra, kde se vyskytuje ve dvou poddruzích. Chalcurum, jenž žije na jihu a scutatum, který žije na severu ostrova. Tento nejmenší ze všech druhů bažantů je i nejméně vybarvený, celé tělo je hnědé s tmavými proužky a jen ocasní pera mají modrozelené lesklé zakončení. Slípka se podobá kohoutovi. Snáší také dvě vejce a inkubace trvá 22 dnů.

malajský (malacense)

Bažant paví horský - Polyplectron inopinátum

Žije ve střední Malajsii, Peninsule, v lesích ve výšce 800 - 1600m. Kohout dosahuje délky 65cm a slepička 45cm. Je podobná kohoutovi, ale je menší a matnější. Snáší dvě vejce, inkubace trvá 21 dní. Vybarvení a pohlavní dospělost nastává po druhém roce života.

Bažant paví malajský - Polyplectron malacense

Jak je již z názvu patrné, tak tento bažant žije v Malajsii, na Sumatře a v Thajsku, kde je již patrně vyhuben. Doplácí na kácení lesů a zakládání plantáží. Tato činnost člověka ho vytlačuje z jeho původních lokalit a jeho stavy v přírodě se rapidně snižují. Bažant malajský snáší pouze jedno, zato však velmi velké vejce (vážící 40 - 45g), inkubace trvá 23 dnů. Kohout je dlouhý 50cm a slepička asi 40cm.

bornejský (schleiermacheri)

Bažant paví bornejský - Polyplectron schleiermacheri

Tento, v zajetí velice vzácně chovaný, bažant žije v lesích na východě ostrova Borneo. Původně byl považován za poddruh bažanta malajského, jemuž je podobný. Kohout je dlouhý 50cm, slípka asi 35cm. Snáší jedno vejce, inkubace je 23 dnů. Informací o tomto druhu je velmi málo, v Evropě dosud nebyl chován.

text a foto: Miloslav Stehlík