Dnešní příspěvek je zaměřený na nejčastější ušní problémy ve veterinární praxi lékaře homeopata.
Nedokrvené konce uší, prasklá špička, šedá kůže...
Dnešní příspěvek je zaměřený na nejčastější ušní problémy ve veterinární praxi lékaře homeopata.
Nedokrvené konce uší, prasklá špička, šedá kůže bez chlupů svědčí o chronickém zánětu.
Pes třepe hlavou nebo si tlapkami otírá hlavu a uši, bez změn na kůži a uchu.
Nejčastěji k tomu dochází při infekci parazitem dravčíkem. Dravčík není viditelný okem, pouze produkty jeho životní činnosti – jemné mastné šupinky jako hladká mouka, malinké lupy těsně nad kůží. Pes je nervózní, drbe se na různých částech těla, ale může se také zaměřit jen na uši. Největší výskyt dravčíka je mezi očima, na uších a na stehnech. (Podrobný popis ve Fauně č. 4/2007). Pozor na oční záněty a slzivost z prašnosti při dravčíkovitosti nebo jen z mechanického dráždění při otírání psa o koberec.
Bbradavice v uchu jako reakce na léčbu antibiotiky trvající několik let.
Alergie na krmivo se také projevuje v první fázi svědivostí uší, eventuálně předních nohou, jejich dolní třetiny. Později je kůže sytě růžová, chlupy řídnou, stavějí se kolměji ke kůži. Alergiků na potravu je v mé ordinaci minimum.
Oba případy bez včasné léčby přejdou v závažnější ušní nebo kožní zánět, zejména když jsou drobné oděrky ze škrábání infikované druhotnou mikroflorou.
Mazové válečky.
Pes uchu nevěnuje pozornost, ale špička ucha je šedá, s nánosem šedého, mastného filmu, který se ulupuje.
Nebo jsou špičky uší šedé, bez chlupů. Kůže je tenčí, postupně praská a krvácí. Na rozdíl od obyčejného zranění praskliny nereagují na léčbu.
V těchto případech může jít o tři typy onemocnění. Nejlépe léčitelné jsou omrzliny. Přestože nemrzne, konce uší hladkosrstým psů mohou omrznout. Při chladu se cévy stáhnou, při vystavení dlouhodobému chladu není koncová část ucha vyživována a odumírá. Stejně tak při častém střídání teplot, kdy se venku cévy stáhnou a v teple doma se rychle roztahují, ztrácí svou elasticitu a opět neprokrví konce uší. Agaricus je výborné homeopatikum na omrzliny. Podporu cévního řečiště provádíme i masírováním například arnikovou mastí, kaštanovým olejem. Kaštan jírovec a arnika podporují cévní stěnu. K obnově elasticity je výborné podávat i kolagen a elastin ve veterinárních nebo humánních přípravcích spolu s vitamínem C po dobu 3–6 týdnů, několikrát za rok.
Porucha prokrvení špičky.
Druhou variantou je plísňové onemocnění, které musí diagnostikovat lékař. Plísňová ložiska jsou obvykle i jinde na těle. Pokud organismus onemocní plísní, má sníženou imunitu celkovou nebo kožního pokryvu. Místní imunita kůže se může snižovat častým koupáním nebo nedostatkem nenasycených mastných kyselin v potravě. V homeopatii se na léčení plísňových onemocnění používá např. Trichophyton 9,15 nebo 30 ch, viola tricolor 9 nebo 15 ch. Na zvýšení imunity nejčastěji Silicea v různých ředěních podle typologie.
Třetí variantou je imunitní onemocnění. Po očkování dojde k narušení souhry buněk imunitního systému a v cévách nebo orgánech se vysráží imunokomplexy, které ucpou cévy a ucho není prokrvené. (Imunokomplexy se srážejí i na chrupavkách nebo v ledvinách a jsou častou příčinou jiných orgánových onemocnění.) V tomto případě musíme opět obnovit elasticitu cév a prokrvení ucha.
Šupiny.
Záněty na boltci nebo na vnějším uchu.
U psů jde obvykle o kožní záležitost nikoliv ušní. Na uchu se vyskytují různé projevy kožních onemocnění od zarudnutí přes pupínky až po hnisavé záněty. Jejich léčba se řídí zásadami léčby kožních onemocnění. Při otoskopii je zvukovod bez nálezu. Bolestivost nebo svědivost je různá.
Rozškrábané vnější ucho.
Zánět středního ucha.
Zánět středního ucha diagnostikujeme otoskopem. Obvykle vidíme změny i na vnějším uchu. Při včasném záchytu je postižen jen zvukovod. Může jít o parazitární zánět svrabový. Z ucha se uvolňují černorudé suché krusty podobné kávové sedlině. U koček je to velmi častý nález, u psů zřídka. Diagnóza se potvrdí mikroskopicky. Na svrab je třeba použít selamectin ve spot on přípravku nebo některé z ušních kapek. Imunitu proti svrabu zvýšíme homeopatikem Psorinem, které snižuje i svědivost.
Kvasinkový ušní zánět je velmi častý, kvasinky se množí ve vlhku, na tlapách, bradě, kožních záhybech. Reakcí kůže je tvorba hnědofialového mazu, který ulpívá. Je potřeba použít ušní kapky proti kvasinkám a zvýšit imunitu např. Monilií 15 ch. Elaps je homeopatikum na tvorbu červenohnědého mazu, Selenium upravuje mazotok.
Vnější ucho zarudlé.
Bakteriální záněty způsobují tvorbu bílého, žlutého nebo zeleného hnisu. Opět je nezbytné použít antibiotické kapky a léčbu doplnit homeopatií. Například kalium muriaticum na bíložluté sekrece. Mercurius dulcis na žlutozelené, Pulsatillu na žluté. Medový výtok z ucha léčí Graphites.
Můj systém léčby zánětů uší je následující: pokud je ucho velmi zanesené mazem nebo hnisem, používám 2× denně dva dny přípravek na rozpuštění mazu. Olejový nebo emulzní. Ucho nečistím, jen promnu a nechám vytřepat. Po dvou dnech snížím čistící kapky na 1× denně a začínám s antibiotiky 2–3× denně. Ze zkušenosti vím, že majitel zvládne obvykle jen 2× denně lék aplikovat. Takže čistící kapky a za 15 minut antibiotické. Antibiotika musí působit na zvukovod, který není pokryt sekrecí a musí se dostat až k bubínku. Nepočítám kapky, vsunu aplikátor hlouběji do ucha a zmáčknu. Ucho podržím, promnu. Podle typu sekrece dávám homeopatika. Obvykle dvoje nejméně 2× denně. Se zlepšujícím se stavem ucha vysazuji čistící kapky, takže postupně 1× denně, obden, 2× týdně, 1× týdně. Stejně tak u homeopatik snižuji frekvenci podávání tímto způsobem. Antibiotika je nutné dávat nejméně 7 dní, optimálně 2× denně. Je vhodné pokračovat ještě 3–7 dní 1× denně a nevysazovat je bez svolení lékaře po důkladném otoskopickém vyšetření. Jakmile je ucho z pohledu lékaře zdravé, přecházím na homepatickou prevenci, protože 90 % ušních zánětů má jinak do dvou měsíců recidivu. Homeopatické léky podávám týdny i měsíce, i když postupně už jen 1× týdně až 1× za 14 dní. Docílíme prodloužení intervalu recidiv a další atak není tak výrazný jako předchozí. Je mnoho ušních zánětů, které nejdou 100 % vyléčit, přesto se komfort života psa a rodiny zlepší.