Sdílet:
Vítání jara po mushersku Hustopečská pětka
Tradičně v polovině března, tedy v období kdy zima zápolí o poslední zbytky své vlády s jarem, se schází zdravé jádro, především moravských musher...
Tradičně v polovině března, tedy v období kdy zima zápolí o poslední zbytky své vlády s jarem, se schází zdravé jádro, především moravských musherů na závěrečném (károvém) závodě sezóny. Místo konání, téměř symbolické – Hustopeče u Brna, nabízí trať vinoucí se mezi již občas narašenými vinohrady a zelenajícími se širými lány – o tom se aljašským musherům určitě ani nezdá.
Abychom si rozuměli: on ten titulek je poněkud zavádějící – musheři totiž jaro zásadně nevítají, nýbrž se naopak velice neradi loučí s právě uplynulou sezónou. O jejich, ne zrovna kladném, vztahu k nastávajícímu jaru svědčí text neoficiální musherské hymny: „… už je tu zase to zasr … jaro, ptáci řvou a kytky smrdí …“. Přesto si myslím, že po té, více než nepovedené, letošní zimě přijeli se svými psy přece jen vítat jaro docela rádi.
Hustopečská pětka má mezi lidičkami kolem tažných psů hodně dobré jméno a pověst podařené akce. I proto se zde pravidelně mimo moraváků objevují účastníci i z jiných koutů republiky. Jelikož výsledky důležitých závodů jsou uzavřeny, vše je podtrženo, sečteno – o nic dramatického nejde. Nabízí se tak široký prostor pro recesi a zábavu. A přesně takto k hustopečskému klání většina závodníků, včetně psů i pořadatelů přistupuje. Objevují se nováčci, kteří si chtějí zkusit atmosféru závodů jen tak na nečisto, další si vyzkouší hned několik kategorií, na což by v průběhu sezóny nebyl prostor a ti nejodvážnější zapůjčí svá spřežení manželkám či dětem. Psi jsou k celému dění shovívaví, těší je společnost lidské i psí smečky. Také pořadatelé jsou tolerantní, i když to nemají lehké, mnohdy musí improvizovat: to když zůstanou na plánované trati zbytky sněhu či když aktivní traktorista zlikviduje polní cestu. Přesto se jim už osmým rokem daří zorganizovat celou akci v naprosté pohodě.
Konečně pohodu mají i v názvu svého musher's klubu. Tato parta bodrých jihomoravských „strýců a tet“ s nadsázkou říká, že bere nové členy jen s živou hmotností nad 100 kg. To asi jako aby zdůraznili, jak velký význam přikládají dobrému jídlu a pití. Nemusíte se ale děsit, vyjímky v přijímacím pravidle dělají docela často a tak není divu, že se jejich členská základna, na rozdíl od některých klubů, zdárně rozrůstá. Pohostinnost a dobrá nálada je základním povahovým rysem hustopečských musherů. A takové pozvání na skleničku, v duchu „Bohušova“: „Kurňa vypi si, nes …, vypi si, šak si náš!“ se jaksi neodmítá. Kdysi někdo nazval Pohodáře, rádoby hanlivým názvem Rychlá rota podle známého kresleného seriálu, jehož hrdinové hasí problémy široko daleko. Jenže ono to nakonec vyznělo přesně naopak! Parta z Hustopečí nejenže nezkazí žádnou legraci, ale umí pořádně vzít za práci. Zašťiťují několik dogtrekkingů, pořádají pulling, kárové závody a jako by toho nebylo málo najdete je jako pomocníky na akcích spřátelených klubů.
Letošní musherské loučení se sezónou v podobě Hustopečské pětky vyšlo na 17. a 18. března. Ještě v předvečer zahájení se konala členská schůze pořádajícího klubu Pohoda. Mimo jiné se na ní počet členů (podotýkám aktivních) ustálil na čísle 36, což jen potvrzuje už dříve napsané –dobrá parta přitahuje.
V minulých letech poskytoval ideální prostor pro úvaziště i start celého závodu Křížový kopec na okraji Hustopečí. Ten je, mimo jiné, znám jako tréninková plocha našeho nejlepšího motocyklového freestylového jezdce Petra Kuchaře. Z jeho vrcholu je impozantní výhled do kraje a za dobré viditelnosti je možné spatřit část Pálavy a vodní nádrže Nové mlýny. Bohužel nocleh účastníků a večerní zábava bývá zajištěna v areálu Domu dětí a mládeže, což je na druhé straně města. To, spolu s častými problémy s kvalitou jarních polních cest, přispělo k loňskému rozhodnutí přesunout celé dění do tohoto areálu. Odpadlo tak neoblíbené večerní přesouvání, na druhou stranu nová trať měla daleko do krásy a podkladu té původní. To však byla asi jediná vada hustopečského „pohodování“, nad kterou se naprostá většina zúčastněných velkoryse přenesla.
Těch, co dorazili společně se svými psy vítat jaro, byl letos rekordní počet za celou dobu historie tohoto závodu. Na startovní listině jsme mohli napočítat 75 jmen. Mezi nimi mnoho zvučných, ověnčených evropskými i světovými tituly, hned vedle jmen naprostých nováčků. No řekněte, kde se vám, jako začátečníkovi, podaří popasovat se například s úřadující mistryní Evropy v canicrossu Martinou Štěpánkovou? Početní diváci mohli vidět od čtrnáctispřeží Pavla Kučery, přes menší spřežení, scooter, canicross až po jízdu na kole za psem (bikejoring), tedy prakticky všechny kategorie, které může mushing nabídnout. Také přehlídka plemen byla neskutečně pestrá: al. malamuti, grónští psi, sib. Hasky, alaskáni, evropští saň. psi, border kólie, labradoři a další. Ti všichni si s 4,3 kilometru dlouhou tratí, jejíž jedna část vedla obousměrně, poradili na výbornou. Dokonce i alaskáni obrovitého Pavla Kučery, kteří vše absolvovali 3×, pokaždé s jiným musherem, vypadali spokojeně. A to i přesto, že v součtu ujeli jen zlomek svých longových tréninkových dávek.
Mne, jako zasvěceného, naprosto fascinovala symbióza, v jaké se zde sešli zástupci dlouhých tratí (longařů), sprintů, čistokrevných plemen i psích speciálů. To vše okořeněné bohatou účastí milovníků stále populárnější disciplíny – dogtrekkingu. Ten naopak svou sezónu právě zahajuje. Normálně by se většina těchto lidiček a jejich psů jen těžko někde sešla v takové koncentraci.
Svorné odpolední poměřování sil na trati se s večerem přeneslo na taneční parket. A jak už to na jižní Moravě bývá, k ránu došlo i na lidovou písničku ve sborovém podání. Nedělní dopolední vyhlášení posledního klání musherské sezóny se ujal, se svým osobitým humorem, „strýc“ Košulič. Leckterá z jeho „hlášek“ určitě lechtala bránici zúčastněným ještě cestou domů. Psy na stupních vítězů však přece jen více zajímaly štědré a voňavé ceny od nového generálního sponzora musher's klubu Pohoda, firmy Agil. Nezbývá než se společně těšit na další vydařené a pohodové akce.
P.S.
Počasí letos hustopečským musherům přálo, stejně jako spřátelenému Klubu dlouhých chlupatých ocasů, organizátorům Šediváčkova longu. Zatímco prvně jmenovaní se dočkali sucha a chladivého větříku, druzí byli obdařeni nečekanou sněhovou nadílkou. Všeho ale dočasu – po Šediváčkovi sníh téměř okamžitě roztál, dva dny po Hustopečské pětce (20. března) překvapivě napadl. Tak nevím, je ta příroda opravdu tak zmatená, jak se říká, nebo jsme to jaro jen špatně zapili?
Tradičně v polovině března, tedy v období kdy zima zápolí o poslední zbytky své vlády s jarem, se schází zdravé jádro, především moravských musherů na závěrečném (károvém) závodě sezóny. Místo konání, téměř symbolické – Hustopeče u Brna, nabízí trať vinoucí se mezi již občas narašenými vinohrady a zelenajícími se širými lány – o tom se aljašským musherům určitě ani nezdá.
Abychom si rozuměli: on ten titulek je poněkud zavádějící – musheři totiž jaro zásadně nevítají, nýbrž se naopak velice neradi loučí s právě uplynulou sezónou. O jejich, ne zrovna kladném, vztahu k nastávajícímu jaru svědčí text neoficiální musherské hymny: „… už je tu zase to zasr … jaro, ptáci řvou a kytky smrdí …“. Přesto si myslím, že po té, více než nepovedené, letošní zimě přijeli se svými psy přece jen vítat jaro docela rádi.
Hustopečská pětka má mezi lidičkami kolem tažných psů hodně dobré jméno a pověst podařené akce. I proto se zde pravidelně mimo moraváků objevují účastníci i z jiných koutů republiky. Jelikož výsledky důležitých závodů jsou uzavřeny, vše je podtrženo, sečteno – o nic dramatického nejde. Nabízí se tak široký prostor pro recesi a zábavu. A přesně takto k hustopečskému klání většina závodníků, včetně psů i pořadatelů přistupuje. Objevují se nováčci, kteří si chtějí zkusit atmosféru závodů jen tak na nečisto, další si vyzkouší hned několik kategorií, na což by v průběhu sezóny nebyl prostor a ti nejodvážnější zapůjčí svá spřežení manželkám či dětem. Psi jsou k celému dění shovívaví, těší je společnost lidské i psí smečky. Také pořadatelé jsou tolerantní, i když to nemají lehké, mnohdy musí improvizovat: to když zůstanou na plánované trati zbytky sněhu či když aktivní traktorista zlikviduje polní cestu. Přesto se jim už osmým rokem daří zorganizovat celou akci v naprosté pohodě.
Konečně pohodu mají i v názvu svého musher's klubu. Tato parta bodrých jihomoravských „strýců a tet“ s nadsázkou říká, že bere nové členy jen s živou hmotností nad 100 kg. To asi jako aby zdůraznili, jak velký význam přikládají dobrému jídlu a pití. Nemusíte se ale děsit, vyjímky v přijímacím pravidle dělají docela často a tak není divu, že se jejich členská základna, na rozdíl od některých klubů, zdárně rozrůstá. Pohostinnost a dobrá nálada je základním povahovým rysem hustopečských musherů. A takové pozvání na skleničku, v duchu „Bohušova“: „Kurňa vypi si, nes …, vypi si, šak si náš!“ se jaksi neodmítá. Kdysi někdo nazval Pohodáře, rádoby hanlivým názvem Rychlá rota podle známého kresleného seriálu, jehož hrdinové hasí problémy široko daleko. Jenže ono to nakonec vyznělo přesně naopak! Parta z Hustopečí nejenže nezkazí žádnou legraci, ale umí pořádně vzít za práci. Zašťiťují několik dogtrekkingů, pořádají pulling, kárové závody a jako by toho nebylo málo najdete je jako pomocníky na akcích spřátelených klubů.
Letošní musherské loučení se sezónou v podobě Hustopečské pětky vyšlo na 17. a 18. března. Ještě v předvečer zahájení se konala členská schůze pořádajícího klubu Pohoda. Mimo jiné se na ní počet členů (podotýkám aktivních) ustálil na čísle 36, což jen potvrzuje už dříve napsané –dobrá parta přitahuje.
V minulých letech poskytoval ideální prostor pro úvaziště i start celého závodu Křížový kopec na okraji Hustopečí. Ten je, mimo jiné, znám jako tréninková plocha našeho nejlepšího motocyklového freestylového jezdce Petra Kuchaře. Z jeho vrcholu je impozantní výhled do kraje a za dobré viditelnosti je možné spatřit část Pálavy a vodní nádrže Nové mlýny. Bohužel nocleh účastníků a večerní zábava bývá zajištěna v areálu Domu dětí a mládeže, což je na druhé straně města. To, spolu s častými problémy s kvalitou jarních polních cest, přispělo k loňskému rozhodnutí přesunout celé dění do tohoto areálu. Odpadlo tak neoblíbené večerní přesouvání, na druhou stranu nová trať měla daleko do krásy a podkladu té původní. To však byla asi jediná vada hustopečského „pohodování“, nad kterou se naprostá většina zúčastněných velkoryse přenesla.
Těch, co dorazili společně se svými psy vítat jaro, byl letos rekordní počet za celou dobu historie tohoto závodu. Na startovní listině jsme mohli napočítat 75 jmen. Mezi nimi mnoho zvučných, ověnčených evropskými i světovými tituly, hned vedle jmen naprostých nováčků. No řekněte, kde se vám, jako začátečníkovi, podaří popasovat se například s úřadující mistryní Evropy v canicrossu Martinou Štěpánkovou? Početní diváci mohli vidět od čtrnáctispřeží Pavla Kučery, přes menší spřežení, scooter, canicross až po jízdu na kole za psem (bikejoring), tedy prakticky všechny kategorie, které může mushing nabídnout. Také přehlídka plemen byla neskutečně pestrá: al. malamuti, grónští psi, sib. Hasky, alaskáni, evropští saň. psi, border kólie, labradoři a další. Ti všichni si s 4,3 kilometru dlouhou tratí, jejíž jedna část vedla obousměrně, poradili na výbornou. Dokonce i alaskáni obrovitého Pavla Kučery, kteří vše absolvovali 3×, pokaždé s jiným musherem, vypadali spokojeně. A to i přesto, že v součtu ujeli jen zlomek svých longových tréninkových dávek.
Mne, jako zasvěceného, naprosto fascinovala symbióza, v jaké se zde sešli zástupci dlouhých tratí (longařů), sprintů, čistokrevných plemen i psích speciálů. To vše okořeněné bohatou účastí milovníků stále populárnější disciplíny – dogtrekkingu. Ten naopak svou sezónu právě zahajuje. Normálně by se většina těchto lidiček a jejich psů jen těžko někde sešla v takové koncentraci.
Svorné odpolední poměřování sil na trati se s večerem přeneslo na taneční parket. A jak už to na jižní Moravě bývá, k ránu došlo i na lidovou písničku ve sborovém podání. Nedělní dopolední vyhlášení posledního klání musherské sezóny se ujal, se svým osobitým humorem, „strýc“ Košulič. Leckterá z jeho „hlášek“ určitě lechtala bránici zúčastněným ještě cestou domů. Psy na stupních vítězů však přece jen více zajímaly štědré a voňavé ceny od nového generálního sponzora musher's klubu Pohoda, firmy Agil. Nezbývá než se společně těšit na další vydařené a pohodové akce.
P.S.
Počasí letos hustopečským musherům přálo, stejně jako spřátelenému Klubu dlouhých chlupatých ocasů, organizátorům Šediváčkova longu. Zatímco prvně jmenovaní se dočkali sucha a chladivého větříku, druzí byli obdařeni nečekanou sněhovou nadílkou. Všeho ale dočasu – po Šediváčkovi sníh téměř okamžitě roztál, dva dny po Hustopečské pětce (20. března) překvapivě napadl. Tak nevím, je ta příroda opravdu tak zmatená, jak se říká, nebo jsme to jaro jen špatně zapili?
text a foto: Vladimír Páral,
stistko61@seznam.cz
stistko61@seznam.cz
Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay
