Andulky z 12 států soutěžily na internetu

Víte, jak obsadit výstavu, na které soupeří andulky ze čtyř kontinentů a dvanácti zemí, aniž byste „zvedli zadek“ z tepla domova?
Odpověď dává zajímavý nápad nizozemských andulkářů, jejichž klub letos už podruhé zorganizoval Internetovou výstavu andulek „baby“ – tedy nepřepeřených odchovů sezóny 2007 (přesně: Open International NGC–DBS Internet Baby Show).
 

• Vítěz výstavy šedozelený samec Kanaďana Johna Zerafy.

• Nejlepší samice, šedozelená skořicová opalína belgického společenství Heylen.

Zajímavá myšlenka organizátorů se setkala s velkým ohlasem. Zatímco loni soutěžilo 232 ptáků, respektive jejich snímků, od chovatelů z pěti zemí, letos už byla účast vyšší: 316 andulek z dvanácti států včetně Austrálie, Jihoafrické republiky, USA a Kanady.
Účast není nijak omezována, v podstatě potřebujete pouze mít nějaké odchovy andulek, digitální foťák (stačí levný základní model) a přístup na internet. A trochu času, nic víc …
Pořadatelé požadovali zaslat detailní snímek, pokud možno čelní pohled na ptáka ve výstavní kleci bez mřížky. Bylo třeba vybrat si jen jednu ze čtyř kategorií (něco jako čtvrtá až první liga - od začátečníků až po šampióny), uvést jméno a zařadit andulky do správné třídy. Rozdělení tříd je přitom dost atypické a našel jsem ho pouze v nizozemštině. Rozluštit se to ale při základní znalosti anglických a německých názvů mutací dalo.
Celá výstava probíhala během března, kdy chovatelé zasílali fotky, stále k nahlédnutí na internetu. Pod snímky bylo číslo virtuální klece a kód označující třídu, do které chovatel ptáka přihlásil. Beze jmen majitelů, ta se objevila u snímků až po posouzení.
Prvního dubna pořadatelé ptáky roztřídili (samozřejmě stále byla zachována anonymita vystavovatelů) a anglický pár posuzovatelů Ghalib & Janice Al–Nasser (oba už dvakrát posuzovali i celostátní výstavy v Česku) mohl začít pracovat. Tu fušku jim nezávidím! Po týdnu, 8. dubna, byly na adrese Nizozemského andulkářského klubu zveřejněny výsledky. Vítěz je za zámoří, šedozelený samec Kanaďana Johna Zerafy. Protějšek vyhrála šedozelená skořicová opalína belgického společenství Heylen. Výstavu najdete na adrese: http://www.ngc-dbs.nl/. Další poznámky k výstavě na mé adrese: www.andulky.wbs.cz.

Česká stopa na výstavě
Naše vlajka byla na titulní straně internetové výstavy díky dvěma chovatelům. Marek Vlk, jehož jméno najdete ve zkomolené podobě V. Marek, přihlásil čtyři snímky do kategorie „pokročilí“. Ondřej Michálek deset do kategorie „šampion“. Byly celkem čtyři úrovně: začátečníci (107 andulek), nováčci (34), pokročilí (25) a šampioni (150). Vystavovatel si sám vybral, v jaké „lize“ chce soutěžit. Sám jsem zvolil tu elitní. Její název zní v češtině poněkud nabubřele, ale láká možností změřit síly s nejlepšími a velkou konkurencí. Byla to správná volba. Zatímco Vlkovy andulky byly v málo obsazených třídách (dvakrát druhé místo ze dvou, jednou první místo z jediné, jednou druhé místo ze tří), moje si zasoutěžily více. Nejúspěšnější byl tmavě zelený samec (vítěz v konkurenci osmi světle a tmavě zelených) a světle modrá opalína (vyhrála z osmi opalínových samic). Výsledky podobného internetového klání nelze brát moc vážně, ale za sebe můžu říct, že jsem si to užil a netrpělivě jsem je vyhlížel. A za andulky si dovoluju prohlásit, že taky byly spokojené. Vždyť nemusely ani opustit voliéru …

Má to budoucnost? Určitě!
„Je to experiment, který se osvědčil,“ zářil už po loňském prvním ročníku Holanďan Johan Donkers, hlavní organizátor. Loni posuzoval Švéd Tom Svensson, průkopník internetového soutěžení, který už dva roky předtím podobnou výstavu uspořádal, ovšem s výrazně menší odezvou. Sám říká: „Fotky jsou pořizovány tolika různými způsoby, že je nesmírně obtížné je porovnávat. Navíc posuzování baby má svá specifika. Člověk se snaží zohlednit především svůj předpoklad, jak dobrý z mláděte bude pták, až dospěje. K tomu je třeba opravdu hodně zkušeností.“
Má pravdu, na posuzování baby neexistuje žádný standard a je třeba spolehnout se na instinkt a cit posuzovatele. V případě hodnocení podle fotek to platí dvojnásob. „Spoustu parametrů andulky totiž nelze zohlednit, protože zkrátka nejsou vidět. Nemůže si klec natočit, kouknout se z jiného úhlu. Nejsou vidět některé vady opeření a vybarvení. Proto jsme tyto nedostatky nemohli zohlednit a nevylučovali jsme ani ptáky, kteří podle našeho názoru byli špatně zařazeni pokud jde o pohlaví,“ poznamenal Ghalib Al-Nasser.
 

• Světle modrá opalínová samice Ondřeje Michálka zvítězila v kategorii „šampion“ mezi osmi opalínovými konkurentkami.

• Tmavě zelený samec Ondřeje Michálka vyhrál mezi osmi zelenými svou třídu.

Přidám svůj postřeh – – malý, ale poměrově vyvážený pták, působí lépe, než obrovská andulka, na které více vynikne třeba krátká maska. Svým způsobem se samozřejmě do verdiktu posuzovatele promítne i kvalita snímku, respektive těžko nechat vyhrát povedené andulky zachycené rozmazaně, přes mřížku, přeexponovaně apod. Přesto si troufám tvrdit, že i z fotky lze vyčíst podstatné přednosti či nedostatky a z vystavených andulek bych si rozhodně dokázal vybrat mnoho vynikajících jedinců! Což Al–Nasser potvrdil: „Diskutovat se dá v souvislosti s takovou výstavou o spoustě věcí, ale jisté je, že mnoho z vyfocených ptáků dosáhne mimořádných kvalit.“
Tom Svensson věští: „Tenhle způsob soutěžení má budoucnost a počty zúčastněných chovatelů jistě rychle porostou.“ V tom se pravděpodobně neplete, internet maže všechny vzdálenosti a téhle přednosti využívá stále více lidí.
 

Ondřej Michálek