Panenky – rod Lonchura 7. díl

Ptáci australských zeměpisných forem mají vysokou ekologickou plasticitu. Žijí v pouštních a polopouštních oblastech, travnatých savanách, okolí řek, močálech, mangrovových porostech ap. Běžně se vyskytují v rákosinách, třtinových porostech, ale i na obilních polích. V pouštních a polopouštních oblastech se vyskytuje i v době sucha, ale nevzdaluje se od vodních zdrojů a pokud vyschnou, stahuje se k dalším.
Na Nové Guinei se vyskytuje v sušších oblastech, ale i na okrajích džunglí. Biotop jejího výskytu je podobný, jako u panenky šedohlavé (Lonchura caniceps), se kterou občas vytváří i společná hejna (L.c.ramsayiokolí Port MoresbyPapua). Panenka hnědoprsá je obecným nebo lokálně obecným druhem. V době hnízdění je lze zastihnout v párech, ale i v tomto čase se ptáci při sběru potravy vyskytují ve skupinách. Je velmi sociálním druhem a občas i hnízdí v koloniích. V mimohnízdním období pak vytváří i větší hejna, která dosti často navštěvují také zemědělsky kultivovanou krajinu. Základem jejich krmné dávky jsou semena trav a bylin. Specializují se na semena Paspalum, Pennisetum, Sorghum ap. Ptáci byli pozorováni na třtině Saccharum robustum (Papua n. Guinea???). Navštěvují i rýžová a obilná pole. Hnízdo si budují nejčastěji v trávě, rákosinách, bambusu a na podobných rostlinách ve výšce asi 1m nad zemí. Hnízdo má oválný tvar, podobně jako u jiných druhů panenek a velikost 10×15×12 - 15cm. Postaveno je z travin, listů, rákosu, rostlinných vláken ap. Snůška je 3 - 6 vajíček, inkubační doba činí 12 - 14 dnů a mladí vyletují za 20 - 21 dní. Jak již bylo uvedeno, ptáci hnízdí občas v koloniích.

• Panenka hnědoprsá východoaustralská.

Panenka hnědoprsá se na evropském trhu s ptáky objevuje poprvé v roce 1860, ale vždy byla vzácná (R.Vít). V současné době je mezi chovateli celkem běžným druhem. Od roku 1963 se nedováží australské poddruhy (zákaz vývozu zvířat z Austrálie), ale jejich stavy jsou v Evropě dostatečně stabilní. U novoguinejských poddruhů je situace jiná. Koncem 20. a začátkem 21. století se podařilo realizovat řadu dovozů, kde bylo obsaženo několik poddruhů, snad s vyjímkou panenky hnědoprsé černohlavé (L.c.ramsayi ?). Většina ale patřila k poddruhu L.c.sharpii - panenka hnědoprsá bělohlavá.
Ptáci nemusí přicházet vždy v dobrém stavu, a to jak zdravotním, tak i s poškozeným opeřením. Časté jsou gastrointestinální potíže, ale naštěstí většinou pouze lehčího rázu, způsobené odchytovým a transportním stresem. Přesto je dobré, pokud dovozce s touto eventualitou počítá a preventivně aplikuje bylinné čaje nebo extrakty a dietu. Nároky na mikroklima jsou odpovídající místu původu. Bezprostředně po příchodu potřebují teplotu asi 25°C, při vlhkosti 60 - 65%r. Tu můžeme, ale vždy v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků, snižovat poměrně rychle. Ke konci karantény je odpovídající hodnota 20 - 22°C, při vlhkosti 50 - 60%r. Z veterinárního pohledu se nejedná o příliš náročný druh. Po importech se mimo uvedené alimentární potíže může občas objevit prskavka nebo aspergilomykóza. Je to dáno prostředím, ze kterého ptáci pocházejí (teplo, vlhko, vyšší polohy). Na místě je především prevence - udržení přijatelné vlhkosti a snížení prašnosti na minimum. V následném chovu se pak můžeme setkat s cochlosomózou (ale ne příliš často) a občas s kokcidiózou.
Ptáci ihned po importu berou dobře běžnou směs zrnin pro panenky. Pokud se nevyskytnou nebo již ustoupí alimentární potíže, lze ji podávat předklíčenou. Déle se ptáci učí na vaječnou směs. O živé krmivo jeví zájem pouze okrajově. V této době je vhodné zadotovat aminokyseliny. Je také důležité podávat v dostatečné dávce vitamíny a minerální látky. Po aklimatizaci a adaptaci se jedná o velmi příjemné a nenáročné chovance. Pro chovatele má tento druh pouze dvě drobné nevýhody - přerůstání drápků a problematičtější vizuální určování pohlaví. Samci mívají při dobrém nasvícení výrazněji zbarvený kostřec (tvrdší barvy). U běžně chovaných ptáků z evropských chovů je toto složitější, protože se jedná o míšence různých zeměpisných forem (minimálně dvou australských) a také delší chov bez možnosti osvěžení krve importy napomohl značné barevné variabilitě jednotlivých jedinců tohoto druhu. Ta je do určité míry běžná i ve volné přírodě. Proto je základním rozlišovacím znakem pro určení pohlaví zpěv samců. Ti naštěstí zpívají poměrně často, především v ranních hodinách. U tohoto druhu je velmi dobré, pokud se ptáci do páru mohou vybrat samovolně. Z výše uvedených důvodů je to jednodušší i pro chovatele. Na prostor nemají „hnědoprsky“ velké nároky. Chov i odchov lze realizovat v klecích, alespoň 60cm dlouhých, v malých voliérkách (asi 0,5m3), kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. Ve zmíněných voliérkách lze vyzkoušet chov dvou párů pohromadě, ale výsledky nejsou vždy zcela jednoznačně dobré. Chov těchto panenek je možné realizovat i ve větších, společných voliérách, kde se lze také pokusit o vyhnízdění několika párů tohoto druhu. Ani zde ale nemusí být výsledky vždy dobré.

• 1. Panenka hnědoprsá bělohlavá.
2. Panenka hnědoprsá černohlavá.

V mimohnízdním období postačí teplota přes den okolo 18°C, s možným nočním poklesem na 14 - 10°C, při vlhkosti 40 - 50%r. Ptáci snesou krátkodobě i nižší teploty, ale jedná se vždy o celkem nezodpovědný pokus. V době hnízdění pak potřebují denní teplotu 20 - 22°C, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti asi 60%r. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí krátce po jejich sesazení. Je vhodné předsadit do odchovných zařízení asi o 5 - 10 dnů samičku, která má tak více času na seznámení s novým prostředím a může si na něj zvyknout. Při hnízdění dávají přednost budkám nebo různým hnízdním košíčkům. Volně postavené hnízdo je u tohoto druhu vzácnější. Budky by měly mít rozměry alespoň 12×12×15cm. Jako stavební materiál podáváme seno, kokosová a sisalová vlákna, listy a laty rákosu, chlupy ap. Na stavbě se podílejí oba partneři. Samec nanáší stavební materiál, samička jej zpracovává. Hnízdo bývá hotové ve dvou až třech dnech. Tok začíná pronásledováním samičky samcem po celém zařízení. Samec pak zpívá předkloněn k samici a péruje na bidélku. Samička dá najevo připravenost k páření vibrováním ocásku. Při kopulaci se samec snaží o zaštípnutí do peří samice na hlavě, podobně, jak to činí amady. V sezení na snůšce se rodiče přes den střídají, v noci sedí většinou sama samice. Mladé na hnízdě krmí oba rodičové. Ti jsou po vylíhnutí holí a mají růžovou barvu. Zobákovou kresbu tvoří podkovovitý obrazec dolní čelisti zobáku, doplněná tečkou na obou stranách báze spodní čelisti. Na horní čelisti jsou dvě tečky na její špičce a čárka na každé straně její báze. Ve středu horního zobáku horizontální čárka. Ozobí je bílé. Mláďata kroužkujeme kroužky o průměru 2,7mm. Po vylétnutí jsou rodiči ještě asi dva týdny dokrmována. Přepeřování do adultního šatu je ukončeno ve stáří 4 - 5 měsíců. Mláďata jsou velmi živá. Při chovu v klecích nebo malých voliérách je vhodný rychlý odstav, při voliérovém chovu to není nezbytně nutné. R.Vít uvádí, že mladí ptáci při nedostatku činnosti mohou vyškubávat spoluobyvatelům peří. Nelze ale říci, že se jedná o obecný jev. Chovné páry necháme vyhnízdit v jedné sezóně nejvíce třikrát a pak je lépe ptáky rozdělit podle pohlaví.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky, hlavně v suchém stavu, ale i zde podáváme asi jednou týdně menší množství předklíčených zrnin. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, pupeny a květy stromů a keřů. Občas - jednou za 1 - 2 týdny podáme vaječnou směs, aby ji ptáci nezapomínali brát. Po dvou až čtyřech týdnech dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie podáváme způsobem obvyklým pro toto období.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny (asi 40 - 50%), nedozrálá semena trav a bylin. V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit některou speciální směsí pro drobné plodo nebo hmyzožravé ptáky, ale i o sušené dafnie, gamary ap. Drtivá většina párů nepotřebuje pro úspěšný odchov živé krmivo, ale pokud jej ptáci berou, bez negativních následků pro stávající hnízdění (opuštění mláďat ap.), je to dobré, protože odchovy jsou pak vitálnější a silnější. Podávat lze larvy plesnivců, kukly, drobný smýkaný hmyz a jiné. Jednou za dva až čtyři týdny zadotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro tuto periodu.
Chov panenek hnědoprsých je možné doporučit i začínajícím chovatelům.

text: Michal Vít, ilustrace: Eva Vítová