Nová mutace evropského čížka

Jsou chovatelé, kteří tvrdí, že pro mutace nemají pochopení a že nejkrásnější je pták ve svém původním přírodním zjevu. Pokud tohle dotvrzují i vlastním chovem, není důvod je podezírat, že by to jen tak říkali. Přesto takové doznání nemusí být doživotně závazné. Já takové dilema nemám vůbec. Už v dětství jsem s úžasem stál před voliérou barevných andulek u Plačků v Kroměříži, vlastně v sousedství. Do té doby jsem znal andulky z klecí, a ty byly jen zelené. Teprve později jsem zjistil, že v kleci se nechovají jen andulky, ale třeba krásně barevní stehlíci, hýli i další pěvci. Silnější zážitek zvítězil nad předchozím stejně, jako o mnoho let museli okamžitě nad ptáky přírodními vyhrát ptáci zbarvení netradičně. A tak vedle achátových a isabelových zvonků se později objevily v mém chovu také mutační čečetky, později také jako novinka první exemplář pastelově hnědého čížka a snilo se o dalších. Pro svou tajuplnost a neprobádanost se souběžně jevili přitažliví také ptáci strakatí. Jejich souvislost s ptáky mutačními se stále jeví jako silný a věcný argument. Navíc takoví ptáci se čas od času vyskytují i ve volné přírodě a byli tedy vlastně v našich podmínkách dostupnější, než mutační ptáci ze zahraničí. Pravda, nemohl jsem chytit každého ptáka, kterého jsem si zamanul nebo zahlédl, ale ti neobvyklí byli předmětem nejen mého zájmu, a tak z hlediska svobody měli často smůlu. S mým přítelem jsme příležitostně sehnali a vyzkoušeli leccos, strakaté čečetky, zvonky a také čížka. Všechny jmenované (ale i další) jsme úspěšně odchovali a domněle štěpitelné odchované potomky jsme vraceli na rodiče nebo je pářili coby sourozence mezi sebou, ale ani ťuk. Posledním experimentem bylo před časem zprostředkované získání téměř žlutého čížka. Vlastně přesnější by bylo - úplně žlutého. Měl několik tmavých pírek, ale žádná symetrie, jen takové nepravidelné ozdoby – pihy pro krásu. Byla to samička. Já měl tendenci ji považovat za straku. Ostatně podobně reagovali později při zkoumání jejího obrázku i skuteční zahraniční znalci. Věnovat se chovu mutací bez znalosti genetiky je nesmyslné. V případě strakatých ptáků se sice námi očekávané předpoklady neplnily, ale je to vysvětlitelné. Zřejmě barevné odchylky menšího rozsahu prostě nejsou geneticky dostatečně silně zakódované. Podobné pokusy provádějí i chovatelé v západních zemích a měli jsme o tom aspoň částečné informace. Běžné mutace jsou většinou recesivní a vázané na pohlaví, straky autosomálně recesivní. Občas se vyskytuje také mutace dominantní. Příkladem té poslední je např. pastel u našeho nebo ohnivého čížka, jedna varianta phaea u domácího vrabce, žlutý (nikoliv lutino) stehlík, kobalt u čečetky. U těchto mutací neexistují štěpitelní ptáci. V případě dominantního bílého Kanára se kvůli letálnímu faktoru dva dominantní mezi sebou nepáří. Ale to ostatní jmenované existuje také v dvoufaktorové podobě. A v těchto případech se letální fenomén vztahuje až na páření dvoufaktorových ptáků mezi sebou. K našemu údivu, náš žlutý čížek se projevil geneticky stejně dominantně, jako těch několik uvedených mutací. Z odchovu po žluté samičce jsme získali v první generaci mutační potomky obojího pohlaví. Všechny dosavadní existující mutace Čížka lesního jsou se zesvětleným melaninem. Ptáci hnědí nebo achátoví se hodně podobají zbarvení přírodnímu. Teprve ptáci isabeloví nebo hnědí v kombinaci s pastelem, případně i s dvojitým pastelem nebo jen přírodní dvojitě pasteloví se jeví jako světlí lipochromoví ptáci. Jejich barva však je vždy odstínem béžové nebo světlehnědé, v lepším případě s nádechem žluté a třeba se slabě naznačenou melaninovou kresbou. Naši ptáci jsou jasně citronově žlutí a přitom nepostrádají černý melanin v místech, kde je černá barva v přírodním zbarvení. Mluvím vlastně nyní více o samečkovi, protože přírodní samička černý melanin skoro žádný nemá. Ani mutační sameček černou kresbu nemá v takovém rozsahu jako je u divokého zbarvení, přesto však je evidentní a v kombinaci se zářivě žlutými partiemi je jeho vizuální zjev velmi líbivý. Nazvali jsme novou mutaci žlutým dominantním čížkem. Je velmi pravděpodobné, že napřesrok bychom mohli s ohledem na respekt vůči příbuzenské plemenitbě získat alespoň vzorek také ptáka dvoufaktorového. Jeho podobu lze do jisté míry předvídat, ale raději si počkáme. Moderátoři odborných diskusních fór chovatelů evropské fauny stejně jako odborníci z Belgie, Francie, Itálie nebo Anglie naši informaci přijali vesměs s jistou rezervou a nedůvěrou, což s ohledem na překotný vpád barbarů do EU i dnešní možnosti počítačové grafiky chápeme jako opodstatněné. Obrázky však na diskuzních stránkách jsou k dispozici a kromě těch nejzasvěcenějších si je tak mohlo prohlédnout i mnoho příznivců mutací eurofauny z celé Evropy Zůstává postesknutí nad tím, že v našich podmínkách tato disciplina je chudobkou, zatlačovanou navíc ještě neochotou, obavami a nedostatkem odvahy samotných chovatelů vypořádat se s problémy evidence a nové legislativy týkající se volně žijících druhů.

• čížek strakatý	• čížek – dvojitý pastel, samička
• nepřepeření čížci	• samička z přírody
• čečetka – hnědá mutace	• mladá samička

Dosavadní úspěchy československých chovatelů v souvislosti s chovem mutací
• V osmdesátých letech př. Karel Janda v Kuřimi mezi pravidelně odchovávanými čečetkami získal exempláře hnědého vybarvení. Mutaci rozmnožil. Postupně se však z chovu přece jen vytratila a dostala se k nám později znovu v totožné podobě ze zahraničních chovů.

• mladý sameček	• zvonek strakatý
• mutační koňadra Dr. P. Kaňuščáka	• čečetka mutace kobalt

• Na konci devadesátých let úspěšně množil hejnko albino a phaeo vrabců pocházející z přírodních jedinců MUDr. Pavel Kaňuščák v Piešťanech. O něco později v zajetí rozmnožil stejným způsobem získanou mutaci světlých sýkor koňader.
• V roce 2006 rozmnožena a definována nová, dosud neznámá žlutá dominantní mutace čížka lesního.

text: Mojmír Brázdil,
foto: M. Brázdil, P. Kaňuščák, V. Nedoma, P. van den Hooven, R. Driesmans