Návrat importů – ano či ne?

Dne 11.1.2007 byl na jednání Stálého veterinárního výboru EK (Evropské komise) odsouhlasen nový návrh, kterým byla zároveň prodloužena některá opatření (rozhodnutí Komise 2005/760/ES), včetně zákazu importů ptáků pro zájmové chovy do 30.6.2007. Komise ale předpokládá, že k uvolnění tohoto omezení dojde k 1.7.2007. To by tedy měla být dobrá zpráva. Je tomu tak i ve skutečnosti? Než-li si odpovíme, vrátíme se trochu do minulosti, abychom si osvěžili paměť.
Především si musíme uvědomit, proč bylo toto omezení (řečí bruselských úředníků - jinak se jedná o zákaz) nařízeno. K omezení dovozů došlo v důsledku celého balíčku opatření v souvislosti s vysoce patogenní aviární influenzou (ptačí chřipkou) H5N1. Pojmenování H5N1 označuje antigeny chřipkové partikule, které jsou proměnlivé (hemaglutinin - H5, neuraminidáza - N1). Toto patogenní onemocnění ptáků (možná i jiných zvířat) a lidí přicházelo z jihovýchodní Asie. Nevím proč, ale vznikla velmi masivní mediální kampaň, která z viru H5N1 udělala přinejmenším takové nebezpečí, jakým byl pro naše předky mor ve 12.století. Toto se neprokázalo. A to ne díky uvedeným opatřením, ale prostě z logiky věci. Nejednalo se o problém ohrožení lidí, jak nám servírovala média, ale o problém veterinární (jak celkem správně uváděl tehdejší ministr zemědělství na jím pořádaných „kuřecích hodech“ na Těšnově). Řada médií (nejen v Česku) tvrdila, že se jedná o nové onemocnění (sledované od r.2003). Bohudík, ani to nebyla pravda. Nevím, kdy byl kmen H5N1 poprvé lokalizován v Evropě, ale znám je od roku 1969, kdy byl objeven v Hong Kongu, pod anglickým označením: A/duck/HongKong/69 - - H5N1. Pro čtenáře „nehoněné“ v angličtině dodávám, že duck je anglicky kachna. Celé pojmenování lze tedy rozšifrovat takto - jde o aviární influenzu, typu A, zjištěnou u kachen v Hong Kongu, v roce 1969 a subtyp byl označen H5N1. Minimálně od roku 1969 tedy žijí lidé po boku tohoto virového kmene. Do roku 2003 se o problém prakticky nikdo nezajímal (mám na mysli média), ale od tohoto data zájem vzrůstá a končí oním „mediálním šílením“ na podzim 2005. Podle posledních statistik, od r.2003 do dnešních dnů (údaje nedávno uvedeny v televizi), způsobila aviární influenza asi 200 úmrtí v celosvětovém měřítku (přesné číslo si nepamatuji, ale jednalo se myslím o 173 úmrtí). Ve vší úctě k obětem, se ale jedná o počet lidí, který je srovnatelný se dvou až tříměsíčním provozem na českých silnicích. Navíc k většině (ne-li ke všem) úmrtí došlo v jihovýchodní Asii (nejvíce Indonésie), kde panují odlišné hygienické podmínky, stravovací návyky a i zdravotní péče nedosahuje evropského standardu. Mediální superbublina tak silně splaskla.
Z pohledu veterinárního došlo k zachycení ptačí chřipky na několika místech celého evropského kontinentu. V naprosté většině šlo o volně žijící populace ptáků. Pouze v ojedinělých případech se jednalo o infekci chované drůbeže (Francie, Maďarsko apod.). Z faktů, uvedených k jednotlivým ohniskům nákazy se zdá, že původní anglické pojmenování nebo jeho část, vyjadřující druh, u kterého došlo k výskytu tohoto kmene viru (H5N1) - duck/kachna - mělo hlubokou pravdu. U volně žijících populací postihuje kmen primárně vrubozobé (Anseriformes), v našich podmínkách pak nejvíce labutě. Tato informace je velmi zásadní, protože původní úvaha byla, že virus rozšiřují tažní ptáci. Labutě však nikam nemigrují a přesto jsou nejvíce exponovanou skupinou. Zdá se, že v jejich populaci se virus pohybuje celkem běžně. Při podrobnějším studiu cesty aviární influenze do Evropy se také zdá, že kopíruje více dopravní koridory, než-li tahové cesty stěhovavých ptáků. Co z uvedeného plyne? Hlavně a zásadně - mediální kampaň z roku 2005 byla z velké části humbukem, ať byl za jejím vznikem kdokoli. Za druhé se jedná - v Evropě - jen a jen o veterinární problém. Zdálo by se vhodné napsat zatím, ale situace nevypadá tak, že by došlo k „mixáži“ viru, aby byl schopen přenosu z člověka na člověka. Za třetí, ohnisko se u volně žijících populací objevilo pouze tam, kde byla vyšší koncentrace jedinců, kteří byli navíc vystaveni působení nepříznivých vnějších podmínek (zimoviště labutí). I postižené chovy drůbeže (slepic a kachen) byly v blízkosti větších vodních ploch (ale ne všechny). To nasvědčuje tomu, že virus napadá hlavně vodní ptáky. Je také zřejmé, že realita výskytu aviární influenze A, subtypu H5N1, v zemích EU nedosáhla ani spodní hranice původních prognóz. Velmi zajímavé je, že v karanténách dovážených exotických ptáků (ze třetích zemí - tedy států mimo EU) se vyskytl pouze jeden a to ještě dosti rozporuplný případ ve Velké Británii. Jinak na kontinentu, nedošlo k případu výskytu influenzavirózy v žádném karanténním zařízení. Přesto byly importy zastaveny právě do těchto zařízení. Je otázkou proč. Karanténa je karanténou od toho, aby po dobu umístění zvířat v ní, vyloučila nebo naopak potvrdila přítomnost různých patogenních zárodků v transportu. Alespoň tak chápu důvod existence těchto zařízení. Zřejmě ale asi chápu špatně. Proč, to vyplyne z následujícího.
Nebudu chovatelskou veřejnost unavovat přesným paragrafovým zněním zmíněného rozhodnutí. Uvedu z něj pouze výtah toho nejdůležitějšího. Ona stejně na víc moje znalost angličtiny nestačí.
Obecně lze říci, že podmínky rozhodnutí se vztahují na ptáky, ale ne na tyto:
- drůbež (včetně pštrosů) chovanou v zajetí pro produkci masa, vajec apod.,
- ptáky importované pro záchranné programy schválené kompetentními orgány členského státu EU - domácí mazlíčky (je řešeno jinou směrnicí - 92/65/EEC),
- ptáky pro zoologické zahrady, zábavné parky nebo jako pokusná zvířata,
- ptáky určené pro výzkumné účely (těla, orgány),
- závodní (poštovní) holuby,
- ptáky importované z nečlenských (EU) států západní Evropy.
Zde je velice zajímavé, že zvířata importovaná pro zábavné parky a zoo, nepodléhají této směrnici. Proč to je zajímavé, vysvětlíme si později. Pro ostatní druhy je tato směrnice závazná.
Co bude tedy možné po 1.7.2007 (snad) dovézt:
- ptáci musí pocházet pouze ze schváleného chovu,
- ty schvaluje výkonný orgán(?) v zemích exportu (původu) a to pouze v souladu s podmínkami této směrnice,
- v zajetí chovaní ptáci (v uznaném chovu ve třetích zemích) nesmí být odchyceni, ale musí pocházet z rodičů, kteří jsou chováni v zajetí,
- ptáci musí být označeni bezešvým, uzavřeným kroužkem, který musí být nasazen v prvních dnech života a nelze jej nijak sejmout, musí obsahovat číslo vývozce a unikátní číslo jedince.
Pak následuje ještě několik obecných údajů o podmínkách provozu karantény.

Dovoz ze schválených chovů ve třetích zemích bude povolován za následujících podmínek:
- chov musí být schválen kompetentním úřadem v souladu s výše uvedenými podmínkami a potvrzeno číslo chovu,
- toto přidělené a schválené číslo musí být oznámeno komisi (EU),
- takto schválený chov musí být ihned vyřazen, při nedodržení výše uvedených podmínek (ze seznamu EU).
To jsou tedy podmínky, které musí dodržet vývozce (exportér). Nicméně v rámci EU je za ně odpovědný dovozce, protože import lze realizovat pouze tehdy, pokud (mimo jiné) proběhne v souladu s dovozními podmínkami:
- ptáci musí pocházet ze schváleného chovu,
- ptáci pocházejí z odchovů v zajetí,
- ptáci pocházejí ze třetích zemí nebo jejich částí, které jsou určeny komisí (seznam nebyl doposud uveřejněn, ale obecně lze usuzovat, že se bude jednat o země bez výskytu aviární influenze),
- ptáci musí být laboratorně vyšetřeni před transportem (7 - 14 dnů) na influenzu a Newcastle onemocnění s negativním výsledkem,
- ptáci nesmí být proti uvedeným onemocněním vakcinováni,
- ptáci musí být identifikovatelní dle individuelních čísel kroužků nebo mikročipů,
- ptáci budou dopravováni v kontejnerech (boxech), kde mohou být externě identifikována čísla kroužků (mikročipy) a musí odpovídat údajům uvedeným na doprovodných certifikátech.
U poslední podmínky existují podle mého názoru dva možné výklady. K identifikaci čísel ptáků má dojít externě, tedy mimo prostor přepravního boxu. Bohužel nemohl jsem pochopit z textu, kdo bude externě z boxu, zda identifikovaný jedinec (pak by to šlo) nebo pochopitelně kontrolor (tak malé revizory, aby se vešli do boxu, nemá ani Evropská unie), který bude čísla kontrolovat zvenčí a ptáci budou v boxu, což by bylo možné pouze velmi obtížně. Nicméně, jak jsem již předeslal, moje znalost angličtiny není brilantní a tento problém bude jistě odstraněn úředním překladem. Tolik tedy zkráceně ke směrnici, která začne platit od 1.7.2007.
Nyní se vrátíme k několika detailům. Zajímavou skutečností je to, že z uvedených podmínek pro dovozy ze třetích zemí jsou vyjmuta zvířata pro zoo, cirkusy a zábavné parky. Jejich karanténování směrnice neřeší, takže teoreticky by tito ptáci nemusili být karanténováni vůbec. Ale nepodezírám bruselské úředníky z tak velké benevolence a je tedy pravděpodobné, že budou nějakým (jakým?) způsobem karanténě podrobeni. Zvláštní je to, že tito ptáci přijdou do styku s výrazně vyšším počtem potenciálních příjemců influenzavirů (zvířat i lidí), než-li ptáci u chovatele Jardy z Horní Dolní. Ten ale musí získat pouze jedince z registrovaných chovů ve třetích zemích, kteří byli testováni tam i tady. Naproti tomu zábavní park či cirkus může importovat ptáky, kteří včera oživovali deštný prales, dnes je chytili a zítra či pozítří jsou v Evropě. Jedná se o velmi poučný příklad rovnosti příležitostí. Důvodem k optimismu pak pro české chovatele není ani to, že komisařem pro rovné příležitosti EU je pan Špidla. Inu alespoň něčím se Česko pomstilo západní Evropě za Mnichov. Ale vážně, tuto disproporci v podmínkách importů, lze brát také tak, že lobby zoo, cirkusů a zábavních parků je silnější, než-li lobby chovatelská. Druhou zajímavostí (výše neuvedenou) je fakt, že podmínky pro technologii v karanténách (odběr vzorků, způsob a metodika vyšetření, apod.) se nezměnily. Jsou stejné, jako před zavedením omezení (rozuměj zákazu - ten ale nemohla EU použít, proto omezení) v roce 2005. Tím však Komise nepřímo přiznává dvě věci:
a) v karanténách se aviární influenza neobjevila (s vyjímkou výše uvedeného sporného případu v GB), a není proto nutné měnit technologii průběhu karanténního cyklu,
b) práce karanténních center (přes řadu výhrad) fungovala a splnila svůj účel bez zásadnějších nedostatků.
Z toho lze vyvodit v zásadě také dvě poučení:
a) bezproblémová práce se nevyplácí, protože ji lze bez problémů zakázat,
b) znevýhodnit a trestat lze především toho, kdo nemá velkou podporu a moc nekřičí.
Třetí podstatné zjištění mě ani nepřekvapilo. Nejčastější slova ve směrnici jsou - schvaluje, povoluje, komise, výkonný a kontrolní orgán. Bohužel, z merita věci vyplývá, že schvaluje, kontroluje, povoluje ne jedna komise či výkonný orgán, ale alespoň tři, což při 27 zemích a něco málo komisí v Bruselu obnáší bratru pouhých 150 komisí, výkonných a dozorčích orgánů. Lze jen doufat, že na dovozním povolení nebude třeba razítek všech těchto orgánů, protože to by se pak nevešlo nejen do faxu, ale i do bytelné aktovky.
Tedy přátelé chovatelé, rozlučte se s rozšiřováním chovné základny, protože dovozů bude pomálu. Jako první to poznají „droboťáři“, kdy při délce života např. astrildovitých ptáků, již končí „poločas rozpadu“ většiny jedinců importovaných před rokem 2005 a noví nebudou. Pokud bych měl být výrazný optimista, napsal bych, že nebudou hned, až později, až vystoupíme z Evropské unie, kam nás sám „čert rohatý“ postrčil. Ale optimista nejsem. Jako další bude postižena skupina chovatelů vzácnějších drobných papoušků, ale i středně velkých skupin ptáků (vousáci, myšáci, timálie apod. ), protože jejich životnost je o něco delší než-li u drobotě. Snad jen chovatele větších, dražších druhů papoušků postihne toto omezení méně. Jednak jsou tito ptáci dlouhověcí a jednak se u nich exportérům vyplatí obíhat úřady ve třetích zemích, nechat si uznat chov, evidovat jej, ptáky kroužkovat a vyvážet. U ostatních skupin ptáků toto pokládám za možné pouze hypoteticky. Nicméně mohu se mýlit a nelze vyloučit ani tu nepravděpodobnou variantu, že by i v centru EU zvítězil zdravý rozum. Ale asi ne. Sebrali nám rum, pomazánkové máslo a snad i slivovici. Co jim bude záležet na několika desítkách tisíc evropských bláznů, chovajících ptáky.
Nemohu ale článek končit až tak pesimisticky. Co by se tedy dalo považovat za rozumné podmínky pro dovoz ptáků do zájmových chovů ze třetích zemí? Kdybych mohl být Wiklef, Luther nebo Hus a chtěl reformovat (i když oni by to měli lehčí, protože zkoušeli reformovat jen církev s inkvizicí a to by na evropské byrokraty bylo málo) výše uvedené podmínky bych výrazně redukoval na exportní podmínky:
- ptáci nesmí pocházet z přímého odchytu,
- na stanovišti (skladu) exportéra musí být minimálně 6 - 8 týdnů před transportem,
- musí být provedeno jejich laboratorní vyšetření na influenzaviry, Newcastle onemocnění a chlamydiovou nákazu s negativním výsledkem (+další choroby ze seznamu A Pařížské konference),
- kondice ptáků před exportem musí odpovídat požadavkům transportu.
Na importní podmínky:
- ptáci po příchodu do karantény musí být vakcinováni proti aviární influenze A, subtypu H5N1,
- ptáci po příchodu musí být po příchodu do karantény laboratorně vyšetřeni na chlamydiovou nákazu (psitakóza),
- ptáci nebo kontrolní ptáci (kuřata) musí být vyšetřeni na Newcastle onemocnění.

Obecně jsem přesvědčen, že exotičtí ptáci, dováženi do ČR (hlavně drobní) nepředstavují z hlediska zhoršení nákazové situace žádné nebezpečí veterinárního ani humánního charakteru. A to i s tím, že aviární influenza může mít (a často i mívá) inaparentní (bezpříznakový) průběh. U malých ptáků (astrildovití, zvonohlíci, snovači apod.) nebyla zatím zjištěna, ale podobné typy onemocnění se projevují akutně s téměř 100% úhynem. U větších druhů je teoreticky možný i pomalejší průběh. Vzhledem k dlouhému transportu, který působí na ptáky silným stresem, fungujícím jako spouštěč onemocnění, je to ale nepravděpodobné. Nicméně ptáky lze vakcinovat, pokud je odpovídající vakcína (a asi je, když MZ počítá s vakcinací chovů drůbeže). Pak je jednodušší ji použít. Větší druhy ptáků (papoušci, turaka, tukani apod.) přicházejí navíc převážně z oblastí a zemí, kde výskyt aviární infuenze nebyl hlášen (jižní a střední Amerika, rovníková Afrika). Mimo to ji lze, myslím, celkem spolehlivě zachytit na ověřovacích ptácích (kuřata), přímo v karanténě.
Pokud jde o možnost přenosu na lidskou populaci z ptáků importovaných pro zájmové chovy, považuji ji téměř za science fiction. Je možný snad jen přenos na ošetřovatele, který se bude chovat jako obyvatel jihovýchodní Asie, tedy nebude dodržovat elementární zásady hygieny, bude se snažit připravit si chutné „menu“ z podezřele vypadajících ptáků v transportu, nejlépe v polosyrovém stavu. To ale soudný člověk, který by měl mít, podle licenčních požadavků, i určité vzdělání, snad neudělá. Za 10 let práce s importy jsem získal určitou dávku zkušeností a při dodržování v Evropě běžných standardů hygieny, je nebezpečí nákazy (nejen ptačí chřipkou) malá. To se ostatně potvrdilo i tím, že v těchto zařízeních k výskytu ptačí chřipky nedošlo ani před zákazem dovozů. V oblastech jihovýchodní Asie bylo toto onemocnění rozšířeno dávno před rokem 2003, kdy se o něm začalo hovořit (minimálně od r.1969, kdy byla objevena, viz. Speciální veterinární mikrobiologie - Vařejka, Mráz, Smola, SZN Praha, 1989, str.99, tab.22, jeden z 10 subtypů). Pro člověka, jeho infikaci, bych považoval za nebezpečnější chlamydiovou nákazu (psitakózu), ale i tu lze dnes celkem úspěšně zvládnout. Naštěstí nejsem reformátorem.
Zbývá poslední. Položit si otázku: Quo bono? V čím zájmu vznikla ona masová dezinformační kampaň v roce 2005? Komu mohla prospět? Nevím, na tuto otázku nedovedu odpovědět. Určitě ale neprospěla exportním a importním firmám, kde došlo k velkým finančním ztrátám, ale i dalším firmám - výrobcům a distributorům krmiv, klecí apod. A především neprospěla chovu a chovatelům exotických ptáků. Každý musí hledat odpověď na otázku o její prospěšnosti, sám.
V jedné věci mají ale čeští chovatelé výhodu. Po dobu čtyřiceti let (do r.1989) byli na podobnou situaci, bez importů (až na pár vyjímek) zvyklí. Teď uvidí i západoevropští chovatelé „zač je toho loket“. Nepřeji jim zažít toto poznání, protože vím, jaké to bylo před „revolucí“.
Nezbývá než věřit, že časem i v Bruselu zvítězí zdravý selský rozum a dojde k novému omezení, tentokrát již za rozumnějších podmínek pro realizaci importů ptáků, než-li tomu bude od 1.7.2007. Osobně jsem ale pesimista.

Michal Vít