Papoušek mnohobarevný (Psephotus varius)
Tento ploskoocasý papoušek, druhu zpěvavých papoušků, pochází ze střední Austrálie. Mimo hnízdní dobu táhnou tito ptáci s jinými druhy papoušků v hejnech po velkém okolí. Je si velmi podobný se svým příbuzným, papouškem zpěvavým, ale díky svítivé zelené, červené, žluté a modré barvě je mnohem pěknější, nápadnější a pestřejší. Je to skutečný elegán. Také přímo v Austrálii je tento pták chován v zajetí.
Vrchní strana samečka je smaragdově zelená, přes oči a na stranách krku má modrý lesk. Pásek na čele a spodní strany ocasních per jsou žluté, skvrna na ramenech je skořicově hnědá, prsa trávově zelená, břicho a holenní peří šarlatově červené. Křídla a ocas jsou modrá, zobák světle šedý s černou čepičkou. Barva očí je hnědá. Pohlaví je velmi dobře k rozeznání, poněvadž samičce chybí červené zbarvení. Pásek na čele je téměř neznatelný. Celkově je hnědozeleně zbarvená. Tito třicet centimetrů dlouzí ptáci jsou velice půvabní a pro svoji pokojnost a krásu velmi oblíbení.
Papoušek mnohobarevný je dobrý letec a velice miluje pohyb, proto je dobré dát jím větší voliéru k proletu. Jsou poněkud lekaví, takže při prudkém letu se mohou zranit o pletivo. Svoji nedůvěřivost projevují velice dlouho a nějaký čas vždy trvá, než si zvyknou na svého ošetřovatele. Je vždy lépe jim dát budky do vnitřní voliéry, odkud mají výlet do venkovní voliéry. Tito ptáci nám při dobrém ošetřování udělají mnoho radosti. Nejsou ale nijak otužilí, proto při špatném počasí je lépe držet je ve vnitřní voliéře. Onemocnění následuje většinou po prochladnutí ve vlhku. Pokud je chováme v otevřené voliéře, je dobré dát jim budky až v polovině dubna, i když by páry chtěly zahnízdit již v únoru, kdy u nás bývají ještě noční mrazy. Naše klima potom ještě neopeřené mladé překvapí do té míry, že z prochlazení hynou. V době hnízdění je dobré výlet do venkovní voliéry nechat otevřený k proletu, ale na noc uzavřít, aby staří nemohli ven a plnili svoje rodičovské povinnosti. Rovněž není dobré mít dva páry vedle sebe. Potom dva samci sedí na drátech proti sobě a o samice se téměř nestarají. Pak je celkem samozřejmé, že vejce bývají neoplozená. Velmi rádi hnízdí v budce, kterou již jednou přijali a na stejném místě. Jinak se nám může stát, že o novou budku na novém místě vůbec neprojeví zájem a nezahnízdí. Prostě nemilují žádné změny. Snůška mívá 4–5 vajec, podle stáří a stavu ptáků. Samička sedí sama a zvláště první dny ji mimo budku vůbec neuvidíme. V budce ji krmí sameček. Krmíme různými druhy prosa, slunečnicí, ovsem, lesknicí. Zvláště při mladých doporučuji toto všechno v naklíčeném stavu. Rovněž berou velmi rádi všechna travní semena. Zvláště v zimě a na jaře podáváme větve ovocných stromů a vrby, které spotřebují beze zbytku.
Po pětitýdenním krmení vyletí mladí z budky a jsou velmi dobře opeřeni a letu schopni, i když se to snad nedá říci o všech mladých tohoto druhu. V době krmení mladých podáváme mimo obvyklé krmení vaječnou míchanici a vaječný piškot. Tři týdny po vylétnutí jsou samostatní. Také určení pohlaví u mladých je snadné. Mladší samci jsou zelenější nežli samice, mimo to mají tmavě červené křídelní pásky. Jejich úplné vybarvení trvá celý rok. První jejich přepéření je ve třetím měsíci. Některé páry hnízdí dokonce dvakrát do roka, na což ale není spolehnutí. V každém případě je nutné po vyletění mladých budky vyčistit a znovu přichystat na nové hnízdění. Na dřevěných rámech ani na pletivu nedělají žádné škody. Jejich zpěv je příjemný, melodický. Byli odchováni Kříženci s papouškem zpěvavým, červenotemenným a jinými, ale bez dalšího významu. Každý druh má svoji osobitost, kterou si má zachovat. V každém případě je to pták, který se v našich voliérách velmi vyjímá a je oblíbený. K jeho chovu mohu dát jen to nejlepší doporučení.
