Připomeneme si dvě významné osobnosti

Vzpomínka na Carla Linného
23. května 2007 uplyne 300 roků od narození vynikajícího švédského vědce. C. Linného, zakladatele vědeckého třídění rostlin a živočichů. Narodil se v osadě Stenkrouhult, v provincii Smäland ve Švédsku. Jeho otec, který byl pomocníkem faráře, si přál mít ze svého syna kněze. Jeden z Linnéových učitelů po několika měsících v semináři poznal jeho nadání pro botaniku, tuto zálibu zdědil po svém otci, a medicínu, a doporučil mu studium těchto vědeckých oborů. Vystudoval je na univerzitě v Uppsale.
Od mládí rád cestoval. V roce 1735 odjel do Holandska, kde tři roky vědecky pracoval v oboru botaniky a vydal zde svoji první knihu. V roce 1738 se vrátil do Švédska, usadil se ve Stockholmu, kde úspěšně pracoval jako lékař. V roce 1741 byl jmenován profesorem medicíny a botaniky v Uppsale. Zařídil, aby zde byla obnovena stará botanická zahrada, kde bylo pěstováno na 3000 druhů rostlin. Současně zde byla chována kolekce exotických zvířat.
Linné je znám nejen jako slavný lékař a přírodovědec, ale především jako zakladatel třídění rostlin a živočichů. Z jeho četných vědeckých děl je nejdůležitější „Systémy naturae“ (Soustava přírody). Stanovil třídy, řády, rody a druhy, a do nich začlenil všechny jemu známé rostliny a živočichy. Rostlinám i živočichům dával dvouslovné (binární) názvy a proto jde o binomickou nomenklaturu. První vydání tohoto díla vzniklo v Holandsku v roce 1735 o obsahu 14 stran. Poslední vydání (1760–1768), které Linné osobně redigoval, bylo v pořadí již dvanácté a mělo 2300 stran.
Tak rozsáhlé a důmyslné dílo se mu podařilo vytvořit díky spolupráci s některými svými bývalými žáky. Ti jezdili jako lékaři, vědci či knězi se švédskými a holandskými expedicemi po celém světě, sbírali zoologické a botanické exponáty a tak pro Linného pracovali.
Profesor Carl Linné zemřel 10. ledna 1778 v Uppsale. Jeho pozůstalost byla úctyhodná. Čítala mnoho rukopisů, 1400 vylisovaných rostlin, 3200 brouků a 1700 zoologických vzorků. Dále 1600 knih, velké množství minerálů, korálů a dopisů. Pozůstalost získal jeho syn, po jehož smrti bylo vše prodáno anglickému přírodovědci J. E. Smithovi a v roce 1784 pak posláno do Anglie.
Není jistě bez zajímavosti, že jako mnozí jiní myslitelé v oněch dobách ani Linné nebyl některými svými současníky pochopen a jeho vynikající práce nebyla uznána. Trvalo dlouho, než se jeho systém třídění rostlin a živočichů mezi vědci ujal.
Je samozřejmé a pochopitelné, že se od doby vzniku systém v mnoha směrech značně změnil a neustále se zdokonaluje a vyvíjí, podle výsledků nových vědeckých bádání. Ve své podstatě však platí dodnes, tedy více jak čtvrt tisíciletí, což zní téměř neuvěřitelně.

Vzpomínka na J.G. Mendla
22. července 2007 uplyne 185 roků od narození zakladatele moderní genetiky J. G. Mendela. Je pokládán za jednoho z největších biologů nového věku a jeho slávě může ve světě konkurovat pouze CH. Darwin.
Narodil se na Moravě v Hynčicích (okres Nový Jičín) v rodině chalupníka. Jeho předkové byli Němci a na Moravu přišli jako kolonisté asi koncem 16. století. Domácí obyvatelstvo se s německými osídlenci mísilo, proto se přepokládá, že v Mendelových žilách byly asi z jedné čtvrtiny české prvky.
Johann Mendel měl již od mládí zálibu v pěstování květin, šlechtění ovocných stromů a v chovu včel. Otec jej určil za pokračovatele na rodném gruntě. Na mladého Mendla měl podstatný vliv jak jeho učitel na všeobecné škole, tak i katecheta. Když se projevily jeho mimořádné schopnosti a nadání, doporučili učitelé otci, aby svého syna poslal na studie. Nejdříve otec odmítal, ale posléze naléhání učitelů vyhověl.
V roce 1833 navštěvoval piaristickou školu v Lipníku, od roku 1834 do roku 1840 studoval na gymnáziu v Opavě a potom studoval filozofii v Olomouci. Mendel žil trvale v těžkých finančních podmínkách. Pro nemoc byl nucen studia na čas přerušit. Na doporučení se rozhodl přijmout nabídku ke vstupu do augustiniánského kláštera sv. Tomáše ve Starém Brně. Tento klášter byl jedním z nejbohatších moravských klášterů a byl také významným kulturním střediskem. Mendelovi poskytl plné hmotné zajištění. Přijal zde řádové jméno Gregor, které potom samozřejmě používal. V roce 1845 začal studovat na teologickém učilišti v Brně. Ve školním roce 1849/50 již vyučuje jako suplent na gymnáziu ve Znojmě, mimo jiné také elementární matematiku. Následně studuje čtyři semestry matematiky, fyziky a přírodopisu na univerzitě ve Vídni. Pro nervovou indispozici při státní zkoušce neobstál. Přesto se osvědčil jako vynikající pedagog. Vyučoval také na německé reálce v Brně.
Od roku 1850 začal na záhonech o rozloze 35×7 m v areálu kláštera provádět pokusy s křížením různých rostlin. K tomu účelu byl zvláště vhodný hrách setý (Pisum sativum). Pracoval se 34 odrůdami a po více jak 10 000 zkouškách stanovil zákony dědičnosti. Jsou to: 1. zákon o uniformitě míšenců, 2. zákon o štěpení znaků, 3. zákon o volné kombinovatelnosti vloh.
Později na radu botanika Nägeliho začal používat de křížení místo hrachu jestřábník chlupáček (Hieracium pilosell), který se mu ale neosvědčil. Roku 1869 Mendel svůj neúspěch poctivě a pravdivě přiznal.
Mendel přednesl 8. února a 8. března 1865 v německém přírodovědeckém spolku v Brně své přednášky o rostlinných hybridech a v r. 1866 je zveřejnil v časopise „Pojednání přírodovědeckého spolku v Brně“. Jako jiná průkopnická práce, tak i Mendlovo úsilí se ve své době nesetkalo se zájmem. Jeho práce málem upadla v zapomenutí. Teprve v roce 1900 oznámili téměř současně Holanďan Hugo de Vries, Němec C. Correns a Rakušan von Tschermark, že výsledky, kterých při křížení rostlin dosáhli, jsou zcela totožné s těmi, které již v roce 1865 zveřejnil J. G. Mendel. Tím byla Mendelovi přiznána priorita a současně i světová proslulost.
V roce 1868 byl J. G. Mendel povolán do funkce opata Starobrněnského kláštera, čímž na sebe převzal nejen církevní, ale také četné veřejné povinnosti. Byl jimi tak zaměstnán, že musel od svých dalších pokusů s křížením rostlin upustit. V roce 1883 se nachladil a následně onemocněl vážným zánětem ledvin. Z veřejné činnosti musel odejít a 6. ledna 1884 zemřel. Při posledním loučení neměl ještě nikdo tušení, že je pochováván jeden z největších geniů vědy.
J. G. Mendel byl skromný člověk. Vedle genetiky se také zabýval biostatikou, meteorologií, astronomií, ovocnářstvím, zahradnictvím a včelařstvím. Na bývalé pokusné zahrádce v prostru kláštera byl postaven pomníček a v klášteře samotném bylo zřízeno muzeum, které má po všechny časy připomínat ušlechtilého člověka, našeho krajana, opata Johanna Gregora Mendla.

Rudolf Vít