Panenky – rod Lonchura 8. díl

Panenka žlutohřbetá - Lonchura tristissima
(Wallace, 1865)

Synonyma: amadina tmavá
Anglický název: Streak - headed Mannikin
Německý název: Trauerbronzemännchen

Velikost: délka 105 - 110mm
křídlo 52 - 55mm
ocas 33mm

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu čtyři poddruhy (subspecie).

1. L.t.tristissima - panenka žlutohřbetá Vogelhopova

Zbarvení:
samec je celkově hnědý, křídla jsou kaštanově hnědá. Kostřec v horní části černý pásek, jinak okrově žlutý, stejně jako svrchní krovky ocasní, které končí černou špičkou. Ocas hnědý. Na hlavě, tvářích a zádech světlé ostny. Ruční letky se světlými okraji. Spodní břicho a spodní krovky ocasní černé. Zobák šedý, oko hnědé, nohy šedé.
Samice je zbarvena podobně, ale na hlavě a tvářích je více bílých ostnů per. Rozsah okrově žluté barvy na kostřci a svrchních krovkách ocasních je výrazně menší.
Mláďata jsou celkově hnědá, včetně zabarvení kostřce. Na čele a tvářích drobná světlá pera.
Výskyt:
Indonésie - západ ostrova Nová Guinea.

1. Panenka perličková – mládě
2. Panenka perličková – dospělý jedinec

2. L.t.hypomelaena - panenka žlutohřbetá západní

Zbarvení:
je podobné, jako u nominální subspecie, ale čelo, tváře, brada, prsa, břicho a spodní krovky ocasní jsou černé. Kostřec a svrchní krovky ocasní jasně žluté, žlutozelené. Okraje ručních letek černé. Světlé ostny per méně výrazné.
Výskyt
Indonésie - západ ostrova Nová Guinea.

3. L.t.calaminoros - panenka žlutohřbetá severní

Zbarvení:
Je podobné nominální subspecii, ale hrdlo, prsa, břicho a spodní krovky ocasní hnědočerné. Na kostřci chybí horní černý pásek, kostřec a svrchní krovky ocasní okrově žluté. Okraje ručních letek rezavě hnědé, pouze u jedinců z ostrova Karkar jsou bílé.
Výskyt:
Indonésie, Papua - sever ostrova Nová Guinea, ostrov Karkar.

4. L.t.bigilalei - panenka žlutohřbetá jižní

Zbarvení
Je podobné, jako u nominální subspecie, ale základní barva je kaštanově hnědá. Samec má na bocích světle krémově hnědé tečkování v menším rozsahu, samice ve větším. Spodní břicho a spodní krovky ocasní hnědé.
Výskyt
Papua - jih ostrova Nová Guinea.

Panenka žlutohřbetá je obyvatelem travnatých ploch v blízkosti lesních porostů a také v bezprostředním okolí horských vodních toků. Vyskytuje se ve vyšší trávě a další vegetaci podél řek, na hranici těchto porostů s otevřenou travnatou savanou. Lindgren (1975) udává výskyt i na malých, travnatých lesních světlinách, vždy ale v okolí vodních zdrojů. Běžně se vyskytuje v nižších polohách do 1000m.n.m., ale jsou zprávy o výskytu i v 1600 - 1700m.n.m. Nejčastěji se objevuje v malých skupinkách (4 - 8 jedinců), občas v hejnech přes 20 kusů (Coates, 1990). V severní části svého areálu výskytu je na Nové Guinei velmi běžným druhem a navštěvuje i zahrady (okolí Lae a Madang). Naopak v okolí Port Moresby (Papua) je vzácnějším a ne zcela běžným druhem. Je dobře adaptována pro život na okrajích lesů nebo na lesních světlinách. Oproti jiným druhům panenek žije nenápadně, v krytu lesního podrostu. Základem krmné dávky jsou pravděpodobně různé druhy travních semen a semen bylin. Tyto panenky byly společně s jinými druhy pozorovány při krmení na semenech introdukovaného druhu trávy.
Rottboellia exaltata (Babtista, 1990). Ptáci žijící na ostrově Karkar se údajně potravně specializují na hmyz (Diamond a LeCroy, 1979). Nezdá se být ale pravděpodobné, že by hmyz tvořil výhradní složku jejich krmné dávky. Zprávy o hnízdní biologii tohoto druhu ve volné přírodě jsou pouze velmi kusé. Jedna zpráva hovoří o hnízdě umístěném v lese, asi 70m od jeho okraje, v porostu rattanu. Základní atributy hnízda popsal Gilliard a Lecroy (1966). Umístěno bývá asi 3m nad zemí. Má postranní vchod. Velmi často se nalézá v okolí vodních zdrojů. Detaily hnízdění nejsou známy, ale lze předpokládat, že jeho průběh se nebude lišit od příbuzné panenky perličkové (Lonchura leucosticta).
Ptáci tohoto druhu se dováželi pouze velmi vzácně. Poprvé byl tento druh dovezen do Evropy v roce 1933 (R. Vít). Navíc ještě nevíme, zda se nejednalo o panenku perličkovou, která byla v minulosti k tomuto druhu řazena. Od té doby nebyla pravděpodobně na starý kontinent dovezena.
Pouze R. Restall (1994) měl to štěstí, jak uvádí, že obdržel čtyři jedince. Ti pocházeli z okolí Wamena a jednalo se o dva páry. To by mohlo nasvědčovat tomu, že rozlišení pohlaví nemusí být u tohoto druhu tak obtížné (M. Vít). Ty umístil do větší klece s hnízdišti na jejích koncích. Všichni čtyři ptáci nocovali v jednom hnízdě. Během několika dnů bylo hnízdo vystláno vším, co bylo v kleci k nalezení - tráva, vlákna, novinový papír apod. Později projevil jeden pár zájem o jiné hnízdo. Přes den jej navštěvoval, ale stále nocoval v původním hnízdě, pohromadě s druhým párem. Po celý den se u ptáků střídala perioda značné aktivity s dlouhou periodou odpočinku v hnízdě. Po přepažení klece samci velmi intenzivně zpívali. V zajetí žijí tyto panenky velmi skrytě. Dlouho jim trvá, nežli vyjdou do volného prostoru klece (bez krytu). To je vyjímečné chování i oproti příbuzné panence perličkové. Ptáci byli krmeni různými druhy travních semen, ale i běžnými krmivy pro astrildy. Tolik tedy zkušenosti R. Restalla.
Tento druh pravděpodobně ani v budoucnu nebude častěji importován.

Panenka perličková - Lonchura leucosticta
(d´Albertis et Salvadori, 1879)

Synonyma: amadina perličková
Anglický název: White - spotted Mannikin
Německý název: Perlen Bronzemännchen

Velikost: délka 100 - 105mm
křídlo 47 - 52mm
ocas 30 - 32mm

Rozšíření
druh vytváří v areálu svého výskytu dva poddruhy.

1. L.l.leucosticta - panenka perličková větší

Zbarvení:
samec má čelo, temeno, zadní krk, záda a křídla hnědá s občasnými světlými ostny per. Kostřec a svrchní krovky ocasní jsou jasně žluté až žlutozelené, na spodní straně černé. Spodní krovky ocasní, spodní břicho a opeření holeně černé. Ocas hnědý. Brada bílá, krk, prsa a břicho hnědé. Na bocích a prsou bílé (krémové) tečky. Zobák světle šedý, oko hnědé, nohy šedé.
Samice je podobná samci, ale brada je krémově nahnědlá, spodní břicho a spodní krovky ocasní hnědé. Rozsah žluté barvy na kostřeci a svrchních krovkách ocasních je velmi malý.
Mláďata jsou celkově tmavě hnědá, na hlavě a prsou je několik světlých ostnů. Brada je bílá, spodní krovky ocasní mají světle hnědé pruhování.
Výskyt:
Indonésie, Papua - jih střední části ostrova Nová Guinea.

1. Panenka žlutohřbetá – samice
2. Panenka žlutohřbetá – samec

2. L.l.moresbyi - panenka perličková menší

Zbarvení:
je podobné nominálnímu poddruhu, ale spodina je intenzivněji hnědá. U samců tohoto poddruhu je brada krémová s bílými tečkami. Ptáci tohoto poddruhu jsou také nepatrně menší.
Výskyt:
Papua - okolí Port Moresby.

Tato panenka se vyskytuje především v nižších polohách. Nalézáme ji v otevřené krajině, mezi lesy a mokřinami. Žije ve vysoké trávě savany, mokřin a v travnatých porostech v okolí říčních břehů. Občas zalétá do bambusových porostů. Snad za potravou, ale o tom chybí přesnější zprávy (Restall). Panenka perličková je společenským, sociálním druhem. Obvykle se vyskytuje ve skupinách nebo hejnech. Základní potravu tvoří semena trav a bylin a pravděpodobně i bambusu. Gregory (1995) pozoroval malou skupinku o asi 10 jedincích těchto panenek u jezera Divumbu (Papua), při sběru potravy - semen trav Echinocloa. Obecně ptáci zřejmě upřednostňují semena nedozrálá a drobnější. O jejich hnízdní biologii ve volné přírodě nejsou zprávy. Základní údaje známe pouze z chovu v zajetí. Snůška činí 3 - 5 vajíček, inkubační doba je 13 - 15 dnů a mladí vyletují asi po třech týdnech. I když se na Nové Guinei jedná o místně běžný druh, zprávy o jejich životě jsou velmi kusé a nedostatečné.
O historii chovu tohoto druhu v Evropě také nemáme mnoho zpráv. V minulosti se po delší dobu nejednalo o samostatný druh, ale pouze o poddruh panenky žlutohřbeté, i když druh byl původně popsán jako samostatný (1879), později byl veden jako výše uvedený poddruh. Až v práci Dr.Wolterse (1975 - 82) je tato panenka opět vedena jako samostatný druh. Podle R. Víta byla tato panenka dovezena do Evropy poprvé v roce 1980 (PIZ 1984). Koncem 20. století a začátkem 21. století byli tito ptáci občas dováženi. Bohužel jejich odchov není úplně bezproblémový a tak jejich stavy v Evropě stoupají většinou pouze po dovozu. Ne vždy přicházejí ptáci v dobrém stavu. Poměrně časté jsou záněty zažívadel, nicméně ve většině případů se jedná o lehčí formu, která odezní po nasazení diety, bylinných čajů nebo extraktů a klidu. Bezprostředně po příchodu potřebují ptáci teplotu 23 - 25°C, při vlhkosti 60 - 70%r. Hodnoty lze snižovat vždy pouze v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. U tohoto druhu nelze snížení provádět tak rychle, jako u některých jiných druhů panenek. Hlavně vlhkost je lépe udržovat déle na vyšších hodnotách. Koncem karantény je pak odpovídající teplota 20 - 22°C, při vlhkosti 55 - 60%r. Vyšší vlhkost je u tohoto druhu celkem důležitým ukazatelem.
Z veterinárního hlediska se mimo již uvedené alimentární potíže, může častěji objevit invazní tracheobronchytida, ale, a to je horší, i aspergilomykóza. Zde je nejlepší léčbou prevence: udržení přijatelné vlhkosti a snížení prašnosti prostředí i krmiva. Občas lze diagnostikovat kokcidiózu, která je ale častější v následném chovu, podobně jako cochlosomóza. Ptáci ihned po příchodu berou dobře běžnou směs pro panenky, dávají však přednost drobnějším semenům. Výrazně pak preferují nedozrálá nebo předklíčená semena. Zde ale hrozí možnost zaplísnění semen při jejich nakličování. Určitou ochranu může představovat způsob, uvedený v kapitole o krmení. Uvyknutí na vaječnou směs potřebuje delší čas. O živé krmivo jeví zájem pouze okrajově. Je ale dobré po naskladnění alespoň jednou týdně zadotovat aminokyseliny. Důležité je pravidelné dávkování vitaminů a minerálií, především vápníku (Ca). Po dobré adaptaci a aklimatizaci se jedná o velmi příjemné chovance. Zpočátku reagují velmi opatrně a při sběru potravy na zemi zůstávají při pouhém náznaku nebezpečí bez pohybu a soustředěně pátrají po zdroji. Hned odlétají při přiblížení. Časem si zvyknou, jak na nové prostředí, tak i na svého chovatele a ztrácejí velký díl své plachosti. Jejich nároky na mikroklima jsou vyšší, z pohledu vlhkosti. V mimohnízdním období postačuje denní teplota 18 - 20°C, s možným nočním poklesem na 15 - 12°C, při vlhkosti 50 - 55%r. V době hnízdění pak potřebují denní teplotu 22 - 24°C, s možným nočním poklesem na 15°C, při vlhkosti 60 - 65%r. Důležité je hlavně udržení vlhkosti, jednak kvůli líhnivosti a jednak jako prevenci před respiratorními chorobami. To se ale týká téměř všech druhů panenek pocházejících z Nové Guinei. Na prostor nemají žádné velké nároky. K realizaci chovu i odchovu stačí klec o délce alespoň 70cm nebo malá voliérka (asi 0,5m3). Je zaznamenán i případ, kdy pár těchto panenek zahnízdil (sice neúspěšně), až po umístění do malé bednové klece o rozměrech asi 40 - 50×30×35(v)cm, i když byl před tím umístěn ve větší boxové kleci i ve voliérce (M. Vít).
V klecích chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. Ve větších klecích nebo voliérkách můžeme zkusit společný chov dvou nebo tří párů. Ptáci jsou velmi sociální a to i v době hnízdění. Je znám případ, kdy páry v jednom chovu navštěvovaly v hnízdech své spoluobyvatele. Tito ptáci se navzájem často pomíchali, ale žili v naprosté shodě (Oreste Piotto´s pairs, Restall). Jde o velmi zajímavý, až kuriózní případ. Nicméně je možné, že ptáci v přírodě hnízdí v koloniích. To nelze potvrdit ani vyvrátit, protože jak bylo uvedeno, nemáme o biologii tohoto druhu z volné přírody žádné zprávy. Samozřejmě je možný jejich chov ve velké společné voliéře. Tyto panenky nejsou agresivním druhem. Důležité je, aby se jednotlivé páry mohly vybrat přirozeným způsobem. Výrazně se tak zvýší předpoklad úspěšného odchovu, na druhou stranu to není zásadní podmínkou. Dobře sestavené a připravené páry přikročí ke hnízdění po jejich sesazení (pokud chovatel drží v mimohnízdním období ptáky rozdělené podle pohlaví) nebo po vytvoření hnízdních podmínek. Přednost pro umístění hnízda dávají budkám nebo košíčkům (12×12×12cm), ale mohou si postavit i volné hnízdo (častěji ve voliérách). Na jeho stavbě se podílejí oba partneři. Jako stavební materiál podáváme zelenou i suchou trávu, sisalová a kokosová vlákna, chlupy, mech. Podle Restalla ptáci preferují seno, kokos, bílé nitě (cupaninu) a proužky novinového papíru. Tok doprovází upoutávací zpěv samce, který sedí mírně natočen a natažen vzhůru. Zpívá s otevřeným zobákem a občas se otáčí ze strany na stranu. Později vztyčuje peří na zadním krku, kostřci a bocích. Hlavu a ocas obrací směrem k samici. Pokud je samice připravena ke spáření, nakloní se dopředu a chvěje ocáskem. V sezení na snůšce se přes den střídají oba partneři, v noci sedí samice většinou sama. Mláďata jsou po vylíhnutí oranžově hnědavá, ale během dvou až tří dnů ztmavnou. Ptáci nejsou nijak citliví na kontrolu hnízda. V sedmi dnech stáří jim začíná vyrážet opeření. Na hnízdě krmí mláďata oba rodiče a po vylétnutí je ještě asi dva týdny dokrmují. Mláďata kroužkujeme kroužky o průměru 2,7mm. Ta není nutno ihned odstavit, ale v klecovém chovu tak raději učiníme. První bílé perličky jsou vidět asi v 10 týdnech a dopeřeni jsou ve 3 - 4 měsících. Jako většina druhů panenek plného adultního zbarvení dosahují až ve druhém roce života. Chovný pár necháme v jedné sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát. Pak ptáky můžeme rozdělit podle pohlaví, ale není to nutné. Do skupiny ostatních astrildovitých lze přidat celý pár, kterému tak znemožníme další hnízdění.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin, ale u tohoto druhu raději drobnějších, nežli pro panenky. Používáme směs pro astrildy nebo amadiny. V tomto období v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs, kterou můžeme vylepšit o některou specielní směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo například o sušené dafnie, gamary apod. Jednou za dva až čtyři týdny zadotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro toto období.
V době hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav a bylin, obiloviny (pšenice). V době odchovu podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit výše uvedeným způsobem. Lze nabídnout i živé krmivo - larvy plesnivců, kukly, mšice, smýkaný hmyz ap. Pokud jej budou ptáci brát a nebude to mít negativní důsledky pro stávající hnízdění (opuštění mláďat), je to dobré, protože mláďata jsou pak silnější a vitálnější. Jednou za týden až dva podáme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie podáváme způsobem obvyklým pro toto období.
Panenku perličkovou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.

text: Michal Vít, ilustrace: Eva Vítová