Křepelky sebevrazi

Jak už jsem psal ve Fauně číslo 10/2005, mám doma malou „minizoo“. V ní chovám asi třicet druhů zvířat, volně bez klecí a voliér, po jednom exempláři od každého druhu. Chovám je společně mnoho roků a někdy jsou s tímto chovem spojené veliké problémy. Mým cílem je však společný chov. Vzájemnou nesnášenlivost některých druhů, chovaných společně na malém prostoru, se mně podařilo již částečně vyřešit. Největším problémem je soužití malých ozdobných kačenek spolu s malými kupírovanými (tedy jen chodícími) ptáky. Tito se z počátku dobrovolně topí v jezírku, které mám pro kačenky. Naposled se v něm utopila nově přinesená, ještě nezabydlená orebice. Postupně si však všichni ptáci na tento rybníček zvyknou a nesnaží se ho přeplavat.

Neřešitelným problémem je chov křepelek japonských, které se neustále bez znalosti plavání vydávají napříč rybníčkem. Za poslední roky se jich utopilo asi deset. A nebyly to křepelky ledajaké. Chtěl jsem mít všechny vyšlechtěné barevné mutace, dovážel jsem křepelky od doktora Tenory z Olomouce, doplňoval o odchovy z Jinačovic, sháněl po kamarádech. Nakonec mně zbyla jediná přírodní křepelka, která se po špatné zkušenosti vodě vyhýbá. Jinak mám z japonských křepelek dojem, že se jedná o ptáky degenerované dlouhým chovem v zajetí, kteří znají jen doživotní pobyt v klíckách s automatickými krmítky a napáječkami. Většina těchto ptáků za celý svůj život volný výběh nepozná.

Někoho by mohla tato negativní zkušenost odradit, mě však ne – pořádám pro křepelky kursy plavání. Marně. Kamarádi mně radí pořídit křepelkám miniaturní plovací vesty, ale toto jsem dosud technicky nezvládl. V zimě jezírko vypouštím a zakrývám, ptákům dávám teplou vodu do kryté napáječky, takže utopení křepelek nehrozí. Na jaře opět zjišťuji, že se křepelky přes zimu plavat nenaučily.

A tak se obracím na ostatní chovatelé s prosbou o radu, jak tento problém vyřešit. Více hlav, více rozumu.