V únoru roku 2005 (BTS přednášky v Bristolu) představil Stuart Longhorn svou práci v oboru DNA rodu Brachypelma. Jeho práce není ještě stále dokonče...
V únoru roku 2005 (BTS přednášky v Bristolu) představil Stuart Longhorn svou práci v oboru DNA rodu Brachypelma. Jeho práce není ještě stále dokončena, ale soustředí svou pozornost na aplikaci vědy v souvislosti s určením druhu za použití DNA. Jeho práce naznačuje, že druh mesomelas (považovaný za druh rodu Brachypelma), je geneticky odlišný od ostatních druhů. Dále jeho práce nasvědčuje tomu, že druh annitha (obhajovaný jako barevná forma Brachypelma smithi) je platný druh. Není doposud známo, kdy bude jeho dílo dokončeno a publikováno, avšak tuším, že bude mít dalekosáhlé důsledky, nejenom pro Brachypelma, ale také pro další druhy, které by mohly mít prospěch z důkladných způsobů identifikace.
Brachypelma annitha
Věřím, že Stuartova činnost je velmi důležitá a vyplní určité významné mezery v našich znalostech rodu Brachypelma. Také se těším na konečnou publikaci New DNA Study (Nová studie DNA). V nedávno publikovaných pracích Petersona (2006) se můžete dočíst, že je možno získat DNA z pokožky osmi druhů rodu Brachypelma. Vše nasvědčuje tomu, že tato metoda může být používána k ustanovení lepších způsobů, jak zjistit chráněné druhy CITES (výsledky byly zdařilé u pavučin, podobně jako u samců a samic), jestliže sbírka ověřených vzorků a jejich odpovídající výsledky DNA jsou stanoveny. Tato metoda je známa pod názvem DNA barcoding (od anglicky barcode = čárový kód). DNA barcoding je systematická metoda, která používá krátký genetický ukazatel v organismu v mitochondriální DNA k rychlé a snadné identifikaci určitého druhu. Je založena na relativně snadném systému: většina eukaryotických buněk obsahuje mitochondrie a mitochondriální DNA (mtDNA), které mají rychlý mutační poměr, což má za následek podstatný rozdíl v mtDNA pořadích mezi druhy a mezi poměrně malými rozdíly v druzích. 648–bp část mitochondriálního genu, známá jako cytochrome c oxidase I (COI) navrhla potenciální „čárový kód“.
Brachypelma smithi
Tato metoda může být užitečným nástrojem pro rozpoznání známých druhů (těch testovaných a zahrnutých v databázi), ale je-li je testován vzorek a nerovná se žádnému jinému v databázi, jak může být určeno, zda právě tento druh je chráněný? Jelikož tato metoda testuje jen určitou část DNA, je proto možné, že je omezena v určitých aplikacích. Aby tato metoda byla úspěšná, testované a v databázi zahrnuté vzorky by měly být z místa originálních vzorků a morfologie by měla být zkontrolovaná pomocí ustanovených taxonomických metod. Protože původně popsané druhy jsou chráněné, DNA degeneruje, proto nové vzorky by poskytly více spolehlivých informací. Poté by bylo potřeba ustanovit přirozené varianty uvnitř skupiny daných druhů (jak se DNA mění mezi danými druhy přes svůj přirozený rozsah v divočině). Toto by bylo potřeba udělat pro ALL známé vzorky, které jsou CITES chráněné a také pro podobně vypadající druhy. Možná by bylo k užitku zkontrolovat vztahy mezi samčími a samičími vzorky, kde informace o historii rozmístění jsou nejisté, jestliže chráněné druhy jsou srovnatelné s použitím této metody. Takže by metoda mohla mít dobré využití pro doposud známé druhy a mohla by být užitečná také pro pochválení práce tradičních metod taxonomie.
Zdroj:
www.brachypelma.co.uk
text a foto: Michal Toráň
Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay