Astrild horský

Názvy
Vědecký: Cryptospiza reichenovii (Hartl. 1874)
Německý: Reichenowas Bergastrild
Anglicky: Red.faced Crimson-wing

Systematika
Čeleď: Estrildidae – astrildovití
Rod: Cryptospiza – Salvadori 1884
Druh: Cryptospiza – reichenovii
Astrild horský
Poddruhy: někteří systematikové uznávají dva poddruhy
reichenovii a australis,
jiní ještě třetí poddruhy: homogenes.

Rozšíření
V horské oblasti Afriky, severozápadně v Kamerunu, Malawi, Tanganjiky, Fernando Poo, Mosambiku, východní Rhodezii po horu Gorongosa. Obývá husté horské lesy až do výšek 2400 m n. m., v některých oblastech sestupuje i do podhůří. Zdržuje se v hustém křoví, těsně při zemi v párech nebo malých skupinkách v nízkém podrostu. K zastižení je také ve zpustlých zemědělských oblastech, na okrajích lesů, na lesních světlinách, na březích řek aj. Astrildi horští jsou velice čilí a vyloženě mírumilovní vůči jiným druhům astrildovitých.
Zpěv je tichý a velice variabilní, ale melodický. Začíná „cit–cet“ s následným cvrlikáním. Hnízdo staví v trnitém křoví těsně při zemi, někdy ale také ve stromových kapradinách ve výškách pět až šest metrů. Má kulovitý tvar a kratší vletovou rourku. Snůška čítá dvě až tři vajíčka.

Krmení
Celoročně podáváme směs různých druhů pros v suchém i naklíčeném stavu, lesknici, také směsi pro konopky a zvonohlíky, jak je nabízí obchod. Zmíněné směsi obsahují vysoký podíl travních semen. Dále můžeme doplnit semeny hlávkového salátu, kopřiv a semeny smrku. V létě bychom měli dávat maximální množství prosa, především senegalského v klasech ve stavu mléčné zralosti, dále semena trav a plevelů. Zde připomenu ptačinec žabinec, smetánku lékařskou, kokošku pastuší tobolku, penízek rolní, jitrocel větší, srhu laločnatou, jílek ozimý, lipnici obecnou, rdesno ptačí, starček přímětník, zelinný mléč a mnoho dalších. Oblíbené jsou zelené listy pampelišky, hlávkového salátu, špenátu, v zimě také salátová okurka, z ovoce především jablka a hrušky. V časném jaru astrildi rádi oštipují snítky jehličnatých a ovocných stromů (zde musíme dát pozor, aby nebyly chemicky ošetřeny).
Při odchovu mladých je naprosto nepostradatelná živočišná potrava. Podáváme střídavě nebo podle možností kukly lučních mravenců, čerstvě „převléknuté“ – tedy bíle zbarvené – moučné červy, perloočky (dafnie), sušené jepice, roupice, pavouky a mnohé další. Zde bych rád upozornil na nutnost provádět sběr nejen zeleného krmení ale také hmyzu, výhradně na místech, která nejsou vystavena účinkům škodlivin všech druhů (výfukové plyny, hnojiva, komposty a další). Za samozřejmost pokládám také aplikaci všech životně důležitých vitaminů prostřednictvím naklíčených zrnin, živočišného krmiva nebo pitné vody. Mně se nejvíce osvědčil přípravek Vitamix pro výkrm a odchov drůbeže, který jsem dávkoval podle doporučení výrobce. Ve voliérách i v klecích budeme stále udržovat zásobu říčního písku. V miskách také směs gritu, sepiové kosti, malých kousků dřevěného uhlí a skořápky ze slepičích vajec, které jsme nejdříve důkladně spařili, potom usušili a nakonec nadrobno rozdrtili. Lesní hlína smíchaná s rašelinou je také prospěšná.

Popis
Sameček má hlavu tmavě olivově zelenou, uzdičku a okolí oka jasně červené zasahující až ke kořeni horní čelisti zobáku. Záda a kostřec jsou temně červené, křídlo černé, vnitřní letky loketní a krovky křídelní se širokými červenými lemy. Ocas je černý, brada a hrdlo žlutohnědé, spodina tmavě olivově zelená, boky tmavě červené. Zobák černý, nohy hnědé.
Samička je zbarvena jako sameček, boky má méně červené.
Mladí jsou olivově hnědí s červeným nádechem na hřbetě.
Délka 12 cm.
Poprvé byl astrild horský do Evropy dovezen v roce 1936 (jeden pár), v roce 1958 přišlo z Kamerunu více párů.

Hnízdění
První odchov se podařil německému chovateli Luckscheiterovi v roce 1961. V létě choval astrildy v zahradní voliéře, v zimě v malé pokojové voliéře při stálé teplotě 20 °C. Ptáci byli čilí, velice roztomilí a snášenliví, takže mohli být bez obav chováni ve společné voliéře s jinými druhy astrildovitých pěvců. S oblibou se zdržovali na zemi. Za potravu jim sloužila směs různých druhů pros suchých i naklíčených, dále loupaný oves, vaječná míchanice a zelené krmivo. Přímo vášnivě brali roupice, vařené moučné červy a čerstvé kukly lučních mravenců. Chovatel odchoval od dvou párů celkem 11 mladých. Hnízda si astrildi stavěli z trávy a kokosových vláken volně v keři zimostrázu ve výšce jednoho metru. Snůšky čítaly šest, tři a pět vajec. Přesto vyvedly páry z každého hnízda jen po dvou mladých. Astrildi dostávali hodně naklíčeného senegalského prosa v klasech a v pitné vodě vitaminy.
Chovatel Schlömp (1972) odchoval mladé astrildy třikrát po sobě ve vitríně o rozměrech 140×50×60 cm (dך×v). Astrildům předkládal především naklíčené klasy senegalského prosa.

Chov
Astrildy horské můžeme chovat ve venkovní voliéře za předpokladu, že teplota neklesne pod 18 °C. Ve vybavení voliéry nesmí chybět dostatek suchých křovin, které poskytují ptákům možnosti ke šplhání a k úkrytu. Důležité jsou také polootevřené hnízdní budky. Astrildi jsou snášenliví nejen s různými druhy ptáků, ale i s jedinci vlastního druhu a to, což je zvláště zajímavé, i v době hnízdění. Je zřejmé, že potřebují mít ve své blízkosti kontaktní ptáky. Při srovnávání zjistíme, že to je obvyklá vlastnost většiny druhů astrildovitých, kteří si sbírají potravu ze země.
Hnízdit mohou astrildi horští již ve stáří 4–6 měsíců, což bychom ale neměli dovolit. Za přijatelnou lze považovat dobu 12 měsíců nebo výjimečně 10 měsíců. Při nedodržení se mohou vyskytnout nepříjemná překvapení, např. nesnášivost nebo málo vitální potomstvo. Hnízdo si astrildi horští staví s oblibou v hustém křoví nebo v polootevřené budce. Jako stavební materiál můžeme nabídnout slabší trávy, kokosová vlákna, na výstelku bavlněnou cupaninu. Hnízdo má kulovitý tvar, krátkou vletovou rourku a není příliš hluboké. Staví je oba partneři společně a také stavivo přinášejí společně. Tok i páření se odbývá na zemi. Samec má v zobáku stéblo trávy nebo pírko, obíhá okolo samičky s ocáskem přitočeným směrem k samičce a s načepýřeným peřím na břiše. Svatební tanec provádí nejen samec, ale i samička. Samička snáší 4 až 6 vajec, v přírodě většinou jen tři. Inkubace začíná po snesení třetího vejce a trvá většinou 13 až 14 dnů. Na zahřívání se podílejí střídavě oba partneři. Mláďata po vylíhnutí spolehlivě zateplují po dobu 7–10 dnů oba rodiče. V tuto dobu se ptáčatům již otevírají oči a také dochází k otáčení hlavičky směrem k vletovému otvoru. Také se začínají rozevírat peříčka. Trus rychle schne a mladým se daří ho snadno vytlačovat směrem k okraji hnízda. Mláďata vyletují z hnízda po uplynutí 20 až 22 dnů, ale po několik dnů se na noc vracejí zpět. Po uplynutí dalších tří týdnů jsou mláďata soběstačná a proto je můžeme od rodičů, kteří začínají znovu hnízdit, odchytit. Přepeřování mladých končí po uplynutí 4 až 5 měsíců, ale není výjimkou, když trvá až 7 měsíců.
Dovozy astrildů horských se datují od poloviny padesátých let a odchovy (v Německu) asi od r. 1960. Je škoda, že jsou tak vzácné. Tento druh má tolik dobrých vlastností, pro které se hodí k chovu ve voliérách. Využívám této příležitosti, abych požádal naše čtenáře, milovníky a chovatele astrildovitých pěvců, o informace o současném výskytu a případném odchovu astrildů horských u nás. Vzájemnou informovaností a spoluprací by se mohlo podařit tyto astrildy v našich chovech nejen rozmnožit, ale především natrvalo udržet. Tento druh by si to určitě zasloužil.

Literatura:
Vít, R. – Cizokrajní ptáci v klecích, Státní.zemědělské nakladatelství, Praha
M. Giebing – Der Reichenow, s Bergastrild, AZN

Rudolf Vít