Panenky – rod Lonchura 9. díl

Panenka tlustozobá - Lonchura melaena

(P.L.Sclater, 1880)
Synonyma: amadina tlustozobá
Anglický název: Thick - biled Mannikin
Německý název: Dickkopfschilffink

• Panenka tlustozobá.

Velikost: délka 120mm
křídlo 54mm

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu dva poddruhy (subspecie).

1. L.m.melaena - panenka tlustozobá novobritská
Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Čelo, líce, krk a horní prsa černá. Temeno, týl, svrchní plášť a křídla hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní oranžově hnědé. Špička ocasu hnědá, střední pera černohnědá. Spodní prsa a horní břicho oranžově hnědé. Boky černé s několika oranžovými skvrnami. Spodní břicho a spodní krovky ocasní černé. Oko hnědé, nohy šedé, zobák šedočerný, na spodní čelisti světlejší.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší, kostřec a svrchní krovky ocasní skořicové.
Výskyt:
Papua - sever ostrova Nová Británie

2. L.m.bukaensis - panenka tlustozobá bukaenská
Zbarvení:
je podobné nominální subspecii, ale celá hlava a zadní krk jsou černé. Břicho a boky oranžové, na bocích několik černých teček a pásků. Kostřec hnědý, svrchní krovky ocasní skořicové, tmavší nežli u nominální subspecie.
Výskyt:
Papua - ostrov Buka.

Ve své domovině je panenka tlustozobá hojným a obecným druhem. Žije v níže položených travnatých stepích a savanách, prostoupených lesíky, v porostech (stromech a křovinách) vlhčích lokalit - bažiny a močály. Vystupuje do nadmořské výšky 1200m.n.m. Hlavní potravou jsou semena různých druhů trav. Bishop (1987) pozoroval malé skupinky těchto ptáků, nejčastěji okolo pěti kusů, jak zalétávají sbírat semena cukrové třtiny (Saccharum). Běžně se vyskytuje ve skupinách o čtyřech až čtyřiceti kusech. Ptáky lze občas pozorovat i na hranicích zemědělsky obdělávaných pozemků.
Tento druh hnízdí často v koloniích, hlavně ve vysoké trávě. Hnízdní období začíná v prosinci a lednu. Hnízdo si staví ve vegetaci, okolo dvou metrů nad zemí. Je zhotoveno především z trávy, vnější stěna bývá z lat trav podobných prosu. Snáší tři až šest vajíček (15,9 - 11,0mm), inkubační doba je 13 až 15 dnů a mláďata vyletují asi po třech týdnech. Biologie tohoto druhu ve volné přírodě je jen velmi málo známa.
Panenka tlustozobá byla poprvé dovezena do Evropy v roce 1933 a jejím jediným chovatelem byl Steiner (R.Vít). Ptáci se chovali klidně a tiše. Většinu dne proseděli v hustém křoví.
V současné době se tato panenka nedováží a není příliš pravděpodobné, že by byla zastoupena v evropských chovech. Bohužel nelze ani předpokládat, že by se tato situace změnila.

• Panenka lesní – 1. samec, 2. samice.

Panenka alpinská - Lonchura monticola

(De Vis, 1897)

Synonyma: amadina alpinská
Anglický název: Alpine Mannikin
Eastern Alpine Mannikin
Německý název: Bergschilffink

Velikost: délka 120mm
křídlo 62 - 64mm

• Panenka alpinská.

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu dva poddruhy (subspecie).

1. L.m.monticola - panenka alpinská západní
Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Hlava, brada a krk jsou černé. Zadní krk, křídla a záda šedavě hnědá, kostřec a vrchní krovky ocasní neintenzivně žluté. Prsa krémově bílá. Na spodních prsou černý pásek. Spodina žlutobílá, na bocích s černými tečkami. Spodní krovky ocasní černé, stejně jako špička ocasu. Nohy šedé, oko hnědé, zobák šedý, u kořene světlejší.
Mláďata jsou svrchu šedohnědá, na spodině šedavě bílá, kostřec a svrchní krovky ocasní skořicové.
Výskyt:
Papua - Wharton Range na ostrově N. Guinea.

2. L.m.myolae - panenka alpinská východní
Zbarvení:
je velmi podobné nominální subspecii, ale svrchní plášť je kaštanově hnědý a žluté zbarvení kostřece je výraznější. Prsa a spodina jsou bílé.
Výskyt:
Papua - Owen Stanley Range na ostrově N. Guinea.

Biotopem tohoto druhu jsou stromové porosty, křoviny na skalnatých planinách v nadmořské výšce 2750 - 3900m.n.m. Mnohdy ale sestupují i níže, kde navštěvují nižší vegetaci lesních porostů, jejich okrajů a světlin, ale i travnaté plochy. V mimohnízdním období se objevují v hejnech o 20 až 50 kusech. Nevybarvení ptáci vytvářejí menší, oddělené skupinky a jen málo se jich přidává k dospělým jedincům. Základem jejich potravy jsou drobná semena trav a bylin, hlavně druhů typických pro uvedenou nadmořskou výšku, ale jak již bylo uvedeno, sestupují i do nižších poloh, snad právě za potravou? Někdy je lze pozorovat i v okolí domorodých osad. Hnízdo si staví na nízkých stromech nebo v křovinách okolo třech metrů nad zemí. Je podobné jako u ostatních druhů panenek, ale bývá menší, se silnějšími stěnami. Jedná se pravděpodobně o obranu proti chladu. Na jeho stavbu používají nejčastěji trávy nebo rákosové listy. Biologie tohoto druhu není známa, ale lze předpokládat, že se podobá ostatním druhům panenek.
Tento druh pravděpodobně ještě nebyl dovezen do Evropy. Vzhledem k jeho výskytu to není pravděpodobné ani pro budoucnost, alespoň tu blízkou, protože Papua vývozy zvířat povoluje pouze velmi vyjímečně. Díky biotopu, kde se vyskytuje (hlavně nadmořské výšce) by se jednalo o druh, jehož adaptace a aklimatizace by mohla být problematičtější, nežli u jiných druhů panenek. Tento druh uvádím hlavně pro úplnost.
Panenka lesní - Lonchura montana
(Junge, 1939)

Synonyma: panenka horská, amadina horská
Anglický název: Snow Mountain Mannikin
Western Alpine Mannikin
Německý název: Junges Schilffink

Velikost: délka 115mm
křídlo 60mm

Rozšíření:
Indonésie - ostrov N. Guinea - Snow Mountains, Irian Jaya,
Papua - ostrov N. Guinea - Mount Capella.

Zbarvení:
Samec má masku, přední polovinu temene a bradu černé. Svrchní plášť a křídla hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní žluté, špičku ocasu černou. Prsa žluté barvy, do které proniká několik černých pírek z krku a masky. Břicho a boky bílé, na bocích černé pásky. Spodní krovky ocasní černé. Nohy šedé, oko hnědé, zobák šedý, na hřbetu horní čelisti světlejší.
Samice je podobná samci, ale temeno je hnědé, pouze na čele černý pásek. Žlutá barva prsou je méně výrazná.
Mláďata jsou celkově šedohnědá, na prsou s oranžovým nádechem. Břicho je světlejší, zobák tmavý.
Biotopem tohoto druhu jsou horské travní porosty (louky), okraje stromových porostů a křoviny, nejčastěji v nadmořské výšce 2900 - 4000m.n.m. Existují zprávy o jejím výskytu i v polohách okolo 2000m.n.m., ale může se jednat pouze o sezónní výpravu za potravou. V její domovině se jedná o běžný druh. Základní potravou jsou semena trav a bylin. V mimohnízdním období se objevuje ve skupinkách o šesti až dvaceti jedincích. V době hnízdění žije v párech. Uvedené skupinky létají společně za potravou a drží se pohromadě i na nocovištích. O hnízdní biologii tohoto druhu je známo pouze to, že svá hnízda umisťuje v trávě u vodních zdrojů (Beekler, 1986). Je ale pravdě-podobné, že její biologie bude podobná ostatním panenkám.
Tento druh nebyl pravděpodobně doposud do Evropy dovezen. Obývá biotop, který je málo vhodný pro případný odchyt. Také adaptace a aklimatizace ptáků, vzhledem k prostředí jejich výskytu (horské polohy), by byla dosti problematická a zdlouhavá. Některé práce uvažují, zda se nejedná pouze o poddruh panenky alpinské (nebo obráceně, zda panenka alpinská není pouze subspecií panenky lesní). Ani v budoucnu není příliš pravděpodobné, že by byl tento druh importován do Evropy.

text: Michal Vít, kresba: Eva Vítová