LC (délka těla) – 120–135 mm (160),
LCd (délka ocasu) – 115–135 (160) mm,
LTp (délka zadního chodidla) – 32–34 mm,
LA (délka ušního boltce) – 1...
LC (délka těla) – 120–135 mm (160),
LCd (délka ocasu) – 115–135 (160) mm,
LTp (délka zadního chodidla) – 32–34 mm,
LA (délka ušního boltce) – 16–18 mm, G (váha) – (50) 80–120 g.
Anglicky – Silky Jird, Sundevall´s Jird, Gentle Jird,
německy – Sundevall Rennmaus, Pakistanische Rennmaus,
francouzsky – Mérion du désert,
arabsky – Zaboud.
• Mapa rozšíření pískomila hedvábného.
• Na hlavě pískomila hedvábného zaujmou na první pohled velké oči, připomínající černé korálky.
Nominátní rasa Meriones crassus crassus žije v Pákistanu, kde obývá především suché, kamenité biotopy. Subspecie Meriones crassus perpallidus, která je o poznání větší, obývá naproti tomu slatiny v okolí slaných jezer Egypta a písčité pustiny dalších severoafrických států. Kromě těchto dvou celkem nesporných subspecií byla popsána ještě řada dalších geografických ras, jejichž postavení není dosud zcela jasné a názory na jejich hodnocení se u různých autorů diametrálně rozcházejí. V obchodech bývá bohužel tento druh často zaměňován za pískomila Shawova, který je mu vzhledem i velikostí dosti podobný, ale v jehož zbarvení převládají spíše šedé tóny, zatímco pískomil hedvábný má vrchní stranu těla jemně načervenalou. Břicho má smetanově bílé nebo bělavé s nádechem do žluté. Srst je jemná, poněkud delší než u pískomila mongolského a nemá tak zřetelný ticking, takže melírování je méně výrazné. Přechod zbarvení hřbetu a břicha tvoří výraznou linii. Chodidla předních nohou jsou téměř lysá, zatímco zadní jsou až na paty ochlupená. Drápy jsou světle hnědé. Na hlavě upoutají na první pohled nápadně velké, korálkovité oči černé barvy, které prozradí, že pískomil hedvábný žije především nočním způsobem života. Ocas je porostlý chloupky stejné barvy jako tělo, jen na konci je nevýrazný chvostek černé barvy.
• Srst pískomila hedvábného má pískové zbarvení s nádechem do červena.
• Hlodáky mají podobně jako u většiny pískomilů oranžové zbarvení a na horním páru můžeme pozorovat výrazné podélné rýhy.
• Drápky mají barvu tmavé slonoviny až světlé kávy.
Estrální cyklus samic trvá průměrně 4,5 dne (2–8 dní). Samice rodí po 21–24 dnech březosti (1) 4–8 mláďat o porodní váze 2,5–4,5 g, o která pečuje přibližně 30 dní. Mláďata pohlavně dospívají ve stáří 90–120 dní (byla však zaznamenána pohlavní dospělost již ve stáří 53 dní), tělesný vývoj je ukončen o několik týdnů později. Dožívá se obvykle 2–4 let, ale ze zajetí jsou známí i jedinci, kteří přesáhli věk 6 let. Žije obvykle v rodinných skupinách, která obývají společné doupě, skládající se z několika podzemních komor, spojených systémem chodeb, dosahujících do hloubky až 2 m. Den tráví pískomil hedvábný obvykle v podzemní noře, zejména proto, aby se vyhnul slunečnímu žáru, ale zároveň i denním dravcům. Vstupní otvory nor jsou okrouhlé a mají průměr 4,5–8 cm. Vlastní nory mají průměr okolo 5,5 cm a místy se rozšiřují v kulovité komory o průměru 10–12 cm. Některé z těchto komor jsou vystlány suchým rostlinným materiálem a slouží jako hnízda, jiné jsou holé a pískomilové je používají jako zásobárny. Díky svému způsobu života má poměrně malé energetické nároky a navíc dovede využívat i méně kvalitní potravu, takže se uživí prakticky všude. Hlavní součástí jeho jídelníčku jsou různá semena a zelené části rostlin (z těch je zastoupena zejména lebeda Atriplex halimus), kterými zcela pokrývá i svou potřebu vody. Okusuje i větvičky různých keřů a často byl přistižen při lovu sarančí. Z přebytků potravy si vytváří v podzemních doupatech zásoby, které pak využívá v době nouze. Jeho hlavními nepřáteli jsou hadi a sovy, v obydlených oblastech pochopitelně také lidé. V polopouštních ekosystémech má nemalý význam tím, že přispívá k rozšiřování rostlinných semen. Místy mohou být kolonie těchto pískomilů ohnisky nákaz domácích živočichů i lidí a nelze vyloučit, že je jedním z rezervoárů moru. Hrabáním nor poměrně často poškozuje zavlažovací zařízení, a proto je v některých oblastech považován za škůdce.
• Pískomilové hedvábní (ale i ostatní druhy) mohou vzácně onemocnět zánětem vnitřního ucha, což se navenek projeví stáčením hlavy ke straně a nekoordinovanými pohyby.
• Pokud pískomilové hedvábní nemají dostatek jemného písku k „popelení“, získá zakrátko jejich srst umaštěný vzhled.
Koncem 20. století si pískomil hedvábný, podobně jako další příbuzné druhy, nalezl cestu do výzkumných laboratoří a záhy se stal i oblíbeným „mazlíčkem“. Ve Velké Británii se rozšířil po roce 1995, kdy byla na letišti v Heathrow zabavena ilegální zásilka zvířat, ve které byli i tito pískomilové, určení původně jako krmivo pro pašované hady. Jeho chov se příliš neliší od chovu pískomila mongolského, jen vyžaduje poněkud větší prostor a pokud chceme, aby měl kvalitní srst, musí mít dostatek jemného písku (nejlépe s malým podílem mastku) ke koupelím. Za potravu mu poslouží seno, zelené části rostlin (tráva, pampelišky, jitrocel apod.), směs nejrůznějších semen (neměla by obsahovat příliš mnoho semen olejnatých a ořechů), větvičky nejedovatých dřevin, ovoce, zelenina, kočičí nebo psí sušenky a hmyz (mouční červi, cvrčci, saranče).
