Koupě vlastního koně – opravdu správné rozhodnutí?

Kůň, od pradávna věrný pomocník člověka, který nemálo přispěl k rozvoji lidské civilizace, je právem tolika lidmi obdivován. Dodnes představuje ztělesnění síly a vytrvalosti na jedné straně a krásy s ušlechtilostí na straně druhé. V dnešní době, plné výdobytků moderní civilizace, získává, ostatně jako mnoho jiných domácích zvířat, ještě jednu nenahraditelnou roli. Umožňuje návrat člověka k přírodě. Kontakt s tímto zvířetem představuje jednu z možností, jak alespoň občas uprchnout ze světa dnešního všudypřítomného stresu a shonu. Stačí jen vykartáčovat hřívu, vyhřebelcovat srst nebo třeba přinést vodu do žlabu a znovu si alespoň na chvíli uvědomíme, že nežijeme odděleně od tohoto světa, nýbrž jsme jeho součástí.

Však také staré, ale i dnes velmi známé arabské přísloví praví, že „nejlepší pohled na svět je z koňského hřbetu“. Jen kůň má totiž to, co jakýkoli stroj bude navždy postrádat, cit a temperament. To si uvědomuje stále více lidí, a tak se jezdectví stává populárním sportovním odvětvím. Jízda na koni je stále dostupnější záležitostí a už dávno nepatří jen bohatým a vyvoleným.

Otázka, co vše je nutné zvážit, než si pořídíme svého prvního koně a zda si ho máme vlastně vůbec pořizovat, se může zdát na první pohled jednoduchá. V mnoha publikacích a článcích se na ni pokusilo odpovědět již mnoho autorů. Při bližším pohledu je však patrné, že jde o složitější záležitost, a proto se o tomto tématu znovu zmíním.

Obecně platí, že koupě jakéhokoliv zvířete je poměrně velký závazek. U koní to platí o to více, že jejich průměrná délka života činí v závislosti na typu plemene 25 až 30 let. Dnes, kdy se bohužel konzumní způsob života mění v běžný standart a mnoho z nás jej začíná přijímat jako samozřejmost, je potřebné na prvním místě znovu zdůraznit, že kůň, stejně jako každé jiné zvíře, je předně živá bytost a nelze s ní proto zacházet jako se spotřebním zbožím. Osobně považuji za zoufalý, mnohdy až tragický přístup některých majitelů, pokud si kupují koně pod heslem „budu z tebe mít prospěch, a když ne, půjdeš pryč“. To je jeden z důvodů, proč koně mnohdy končí i na jatkách. V řadě případů se tak děje zcela zbytečně. Kůň zkrátka občas může selhat, například z důvodu nemoci nebo zranění. Je pak na nás, abychom byli natolik morálně „vyzrálí“ a dokázali se smířit s tím, že si na něm nějakou dobu (od několika dní až po měsíce) nezajezdíme ani od něj nebudeme moci vyžadovat jakoukoli jinou práci. To, že svému zvířeti i za těchto okolností majitel věnuje maximální pozornost a péči, považuji za samozřejmé. Na místě je nutno podotknout, že výdaje za veterináře mohou váš rodinný rozpočet znatelně zatížit. Rodiče by neměli zapomínat, že zvláště děti nejsou často schopny si toto vše předem uvědomit do důsledku. Okamžité nadšení, vyvolané například několika vyjížďkami o letních prázdninách, ještě neznamená, že se budete chtít věnovat jezdectví a práci s koňmi důkladně a dlouhodobě. U dětí to platí dvojnásob. Nepodléhejte tak rychle jejich škemrání a nepořizujte zvíře hned. Teplé letní dny netrvají věčně a letní romantiku vystřídá sychravý podzim. Navštěvujte nejdříve pravidelně nějaký jezdecký klub či oddíl nebo se domluvte v nějaké stáji, ať vám umožní nejen na koni jezdit, ale zároveň ho i ošetřovat, například hřebelcovat, čistit kopyta, a tak dále. Tak si budete moci alespoň trochu vyzkoušet, co všechno vás vlastně čeká. Jednou z činností, kterou budete muset pro svého kamaráda asi tak jednou za dva měsíce udělat bude, že podržíte jeho nohy panu kováři, aby mohla být provedena korektura kopyt a nové okování. Mohu vás předem ubezpečit, že je to docela dobrý tělocvik, při kterém se hezky protáhnete. Možná, že v téhle chvíli slyším poznámku nějakého movitějšího čtenáře, „tak si to přece všechno zaplatím“. Jistě, ta možnost tady je a mnohé nájemní stáje vám dnes takový servis rády poskytnou. Ale pokud by se váš vztah ke koni měl zúžit pouze na chvíle strávené na vyjížďce či na jízdárně s tím, že ihned po ježdění svého miláčka odložíte, je to jeden z důvodů, proč si vlastní zvíře nepořizovat. Váš vztah k němu by se stal možno říci povrchním, což by se brzy projevilo i při samotné práci s koněm. Ta je totiž založená právě na tom, že ho dobře znáte. Dobře poznat svého koně však nelze jen a pouze ze sedla, hodně se o jeho charakteru a vlastnostech dozvíte právě při všech ostatních činnostech.

Pokud jste i teď přesvědčeni, že máte zájem starat se o vlastního koně, bylo by dobré zodpovědět si ještě několik zásadních otázek. Kromě vašeho samotného vztahu ke koním, je velmi důležité posoudit i vaše finanční a časové možnosti s tím, že jako zodpovědní majitelé chcete svému zvířeti dopřát kvalitní život. Vyloučíme-li variantu, že své zvíře budete mít ustájené například u příbuzných, kde se vám o něj postarají jak se říká „za dobré slovo“, nabízejí se dvě varianty, kam váš přírůstek umístit. Varianta vlastního ustájení se nabízí jen tehdy, pokud vás na veškerou práci bude více. Tato forma chovu klade na majitele poměrně značné časové nároky. Protože většina z nás dochází během týdne někam do zaměstnání či do školy, je poněkud nad síly jediného člověka se o zvíře dobře postarat. Příliš v tomto směru nespoléhejte ani na ostatní členy rodiny, pokud nepatří rovněž k velkým fanouškům jezdectví. Práce i starostí bude požehnaně a nadšení toho, kdo vám zpočátku ochotně nabídl spolupráci, může vzít rychle za své. Opět apeluji i na rodiče, koupi zvířete dobře předem zvažte. Nepodléhejte tolik oněm kouzelným, avšak dost často i naivním dětským větám typu „mami, já ti fakt slibuji …“. Ranní krmení má úplně jinou atmosféru na jezdeckém táboře, než když se spěchá do školy. Nezapomeňte na nutnost dodržovat pravidelný režim. Základní krmná dávka se podává třikrát denně. Ráno, mezi pátou a osmou hodinou, v poledne mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou, pokud není kůň přes den na pastvě, a večer, zhruba mezi sedmnáctou a devatenáctou hodinou. Pro dobrou fyzickou i psychickou kondici zvířete je dobré krmit vždy v určitou hodinu. Pokud se budete věnovat rekreačnímu ježdění, počítejte se spotřebou asi deset kilo sena a dvě až šest kilo ovsa na koně a den. V případě intenzivní zátěže zvířete se celková spotřeba pochopitelně ještě zvyšuje. Doporučuje se obohacovat krmení dalšími složkami, jež pozitivně ovlivňují zdraví a správný vývoj koně. Některé přidáváme jen občas, jiné pravidelně. Nejčastěji se přidávají otruby, kukuřičný šrot či lněné semínko, to příkladně zvyšuje kvalitu srsti a usnadňuje přelínávání. Nezanedbatelnou složkou jsou i vitamíny a další doplňky. Ty přidáváme opět podle potřeby a zdravotního stavu koně. Nepostradatelné jsou pro kojící klisny, hříbata a rovněž při intenzivní zátěži zvířete. Jejich cena je různá. V některých případech, zvláště, pokud požadujeme vyšší kvalitu nebo je třeba podávat tyto přípravky častěji, za ně můžete během jednoho měsíce zaplatit tolik, jako za seno a oves dohromady. Pokud máte koně ustájeného ve vlastní stáji, musíte si vyhradit denně čas na její úklid. To znamená vyvézt trus a špinavou podestýlku, navést podestýlku čistou, vyčistit žlaby a pokud není vaše stáj vybavena automatickými napáječkami, pak i dolít čerstvou vodu a nakonec ve stáji zamést. Někdy neuškodí vydrhnout stěny boxu. K tomu připočítejte čas věnovaný péči o koně, což denně obnáší vyčistit kopyta, vyhřebelcovat srst a opatrně vyčesat hřívu a ocas. Dále bude nutné každý den udržovat výběh, odvézt trus a pokud možno zkontrolovat stav ohrad či ohradníků. To je nutné nejen proto, aby vám kůň neutekl, ale také proto, aby se nezranil, např. o ostrý konec zlomené klády. Nezapomeňte také ve výběhu vždy zajistit dostatek vody, v zimě je pak nezbytné dodat i seno. Nejméně jednou za rok počítejte s bílením stáje, a to jak z důvodů estetických, tak především z důvodů hygienických. Bílením se stáj vlastně dezinfikuje. Další činností je péče o jezdeckou výstroj, od praní koňských dek, přes čištění jednotlivých částí výstroje až po promazávání kožených částí, to se již samozřejmě týká všech majitelů, bez ohledu na to, kde máte koně ustájeného. Udržovat vlastní stáj znamená pochopitelně i neustále myslet na zásoby krmiva a steliva. V letních měsících vytvořit dostatečnou zásobu sena, a pokud podestýláte slámou, tak i slámy. Sehnat na konci zimy nebo brzy na jaře seno a slámu může být docela velký problém. Určit jejich cenu je velmi obtížné. Rozhodující zpravidla je, odkud seno či slámu kupujete. Jiná cena bude v okolí Prahy, jiná třeba na severní Moravě. Dále může rozhodovat odebírané množství a nemalý podíl na celkové ceně má i cena za dopravu. Nerozhoduje, zda budete proplácet náklady dopravci nebo použijete vlastní automobil. Při koupi dbejte na kvalitu, pozor na prohnilou nebo dokonce plesnivou slámu či seno. Pokud něco takového nakoupíte, byť se může zpočátku zdát, že jde o výhodnou investici, nakonec se vám pravděpodobně vše prodraží, protože budete muset velkou část zásob vyhodit.

Majitelé, kteří zvolí variantu nájemního ustájení, mají pochopitelně mnohem méně starostí, samozřejmě za cenu, že náklady na ustájení budou vyšší, neboť platíte i zisk majiteli stáje. To, jak bude vysoký, je přirozeně zcela individuální, tak jako je zcela individuální samotný přístup majitelů stájí ke svým klientům a jejich koním. Nutno přitom podotknout, že rozdíly v tomto směru mohou být značné. Jste-li již nějakou dobu členem nějakého jezdeckého klubu nebo pokud do nějaké stáje nějakou dobu docházíte, jste ve značné výhodě. Znáte dobře prostředí i podmínky ve kterých váš kůň bude žít, víte co čeká i vás a v neposlední řadě se většinou už dobře znáte s lidmi, se kterými budete vy i váš kůň přicházet do styku, což je obrovské plus. Zkrátka víte, do čeho jdete, nemluvě o tom, že většinou už máte nějaké kamarády nebo přátele. I proto znovu apeluji na budoucí majitele, aby před koupí svého prvního koně nejdříve chvíli navštěvovali nějakou stáj. Pokud takovou možnost nemáte, nezbývá, než pročíst alespoň pár inzerátů nebo se po stáji poohlédnout. Znovu upozorňuji, zvláště nové majitele, že rozdíly v přístupu majitelů stájí ke svým klientům i k jejich koním mohou být opravdu značné. Pro některé může být nabídka takové služby jen tvrdým byznysem, jiní, kteří mají ke koním ten správný vztah, jsou schopni do tohoto byznysu dát alespoň kus svého srdce, což se projeví v přístupu k vám i k vašemu koni. Pozor také na cenové extrémy. Levné ustájení může být nekvalitní nebo jde jen o obchodní trik, kdy je v ceně zahrnuto většinou jen krmení koně a čištění boxu a za mnoho dalších služeb, jinde poskytovaných zcela zdarma a považovaných za naprostou samozřejmost, si budete muset připlatit. Nemilé překvapení tak nastane ve chvíli, kdy po vás majitel stáje bude vyžadovat například poplatek za použití výběhu, za použití jízdárny (a to i venkovní), za použití vybavení jízdárny a nebo si budete muset připlatit třeba za používání šatny. Po sečtení všech těchto poplatků pak zjistíte, že platíte docela hodně a to, co se zdálo nejvýhodnější, je vlastně i nejdražší. Slyšel jsem i o stáji, kde si údajně účtovali poplatek za odvedení koně do výběhu. Pokud jste jej chtěli přivést zpět do stáje, museli jste prý zaplatit znovu. Něco takového je pochopitelně extrém, ale dbejte vždy na to, na jaké podmínky přistupujete. Ani vysoká cena za ustájení nemusí být totiž zárukou perfektního servisu, naopak, tu samou úroveň poskytovaných služeb (ne-li lepší) seženete možná jinde za cenu nižší. Nedejte hned ani na to, že všechno září novotou a ve stáji mají to nejlepší vybavení. Jak říká staré dobré přísloví, není všechno zlato co se třpytí a uvědomte si, že skvělá restaurace ani tenisové kurty, nacházející se hned za stájí, rozumný přístup lidí nenahradí. Možná by bylo vám i vašemu koni v „obyčejné“ stáji lépe. Co vše bude zajišťovat majitel stáje a co zůstane na bedrech majitele koně, je vždy věcí oboustranné dohody. Vše by mělo být řádně uvedeno ve smlouvě o ustájení, případně v dalších smlouvách, pokud budou nazvány jinak. Nikdy ale nedávejte na pouhou ústní dohodu. Jestliže ustájíte více vlastních koní v jedné stáji, trvejte na uzavření smlouvy na ustájení na každého zvlášť. Při osobní návštěvě stáje si všímejte, v jakém stavu vše je. Možná teď trochu překvapím, ale tím nemám na mysli vzhled budov, stejně tak neposuzujte stáj podle toho, zda překypuje moderním vybavením či nikoli. Více zohledněte například to, jaký pořádek nebo naopak nepořádek panuje v boxech, v sedlovně a na dalších místech ve stáji i v okolí. V jakém stavu jsou výběhy, jak jsou velké a udržované, jak kvalitní je seno, kterým se krmí. Hodně napoví o přístupu majitele stájí i ošetřovatelů ke svěřeným koním to, v jakém stavu zvířata jsou. Zda jsou dostatečně krmená nebo naopak vyhublá, zda jsou koně rozdělováni do výběhů podle charakteru a chování, a tak dále. Zde si dovolím malou poznámku, nedejte na tvrzení majitele stáje, pokud uvidíte nějakého evidentně zanedbaného koně, že je to vina jeho majitele. To je samozřejmě nejspíš pravda, ale pokud majiteli stáje opravdu záleží na jeho podniku i na svěřených koních, pak takového majitele koně ve své stáji trpět nebude a jestliže se tak děje, v tom případě je přístup majitele stáje ke koním dost laxní. Od takového člověka rozumný přístup nečekejte, pravděpodobně mu totiž na koních vůbec nezáleží a je to jeden z těch případů, kdy jde dotyčnému jen o zisk. Při výběru vhodné stáje zvažte i její dostupnost. Pokud budete muset dojíždět autem, mohou hrát náklady na dopravu také nezanedbatelnou roli. Již jsem se zmínil, že součástí kvalitní stáje nemusí být hned výborná restaurace, ale přesto se poohlédněte i po zázemí, které budete mít k dispozici. Každý asi uvítá místnost na převlečení s vlastní skříňkou na věci, stejně jako sociální zařízení nebo místnost, kde si budete moci uvařit čaj či kávu a kde bude možné se v klidu nasvačit. Jsou to drobnosti, ale časem je určitě oceníte.

Většina majitelů stájí už má vyhlédnutého „toho svého“ veterináře a kováře, který k nim dojíždí. Odčervení, je prováděno u všech koní ve stejném termínu, pokud je to možné, platí to i o očkování a kování. Termín by měl být všem majitelům koní oznámen v dostatečném předstihu.

Ať už budete ve vlastní nebo v nájemní stáji, vy ani váš kůň se neobejdete bez tréninku. Ten vám může zajistit někdo ze stáje, trenér, který už za někým dojíždí, nebo si vyberete vlastního člověka. Výcvik si většinou platíte zvlášť, zpravidla není zahrnut v ceně ustájení. Rozhodující pro celkovou cenu, kterou budete měsíčně platit, je především úroveň vašich znalostí a jezdeckých zkušeností a z toho vyplývající stupeň výcviku, kterému se budete chtít věnovat. Jako začínající jezdci potřebujete častější výcvik, nejméně dva dny v týdnu. Počítejte také s tím, že někdo, většinou ten, kdo vás trénuje, musí vašeho koně čas od času jak se říká přijezdit. Tedy připomenout mu dobré mravy, na které v mnoha případech váš kůň pod vaším vedením rád zapomene. Není třeba platit hned trenéra s licencí, ale rozhodně by to měl být člověk zkušený a také zodpovědný, na což především dbejte, až vám budou nabízeny výcvikové hodiny za nízkou cenu. I tady však platí, že ani vyšší cena neznamená automaticky lepší úroveň výcviku. Pro vaši orientaci mohu uvést obvyklou cenu za hodinu tréninku, která se zpravidla pohybuje někde mezi 100 až 200 korunami, pokud jde o základní výcvik. To samé většinou zaplatíte za přiježdění vašeho koně. Z vlastní zkušenosti si dovolím ještě jednu docela důležitou radu. Při výběru člověka, jež vás bude trénovat, dbejte i na to, aby to byl člověk, který má nejen potřebné znalosti, ale zároveň vám bude vyhovovat a se kterým si budete dobře rozumět. Na jízdárně by sice měla panovat určitá důslednost, bez ní to nikam nedotáhnete, ale měli byste se vy, a pokud možno i váš kůň, na každou další hodinu těšit. Zvláště u jezdců, kterým to zpočátku příliš nejde ačkoliv se snaží, může přílišný dril vyvolat strach, který je od dalšího ježdění nakonec možná úplně odradí. Cvičitel na úrovni by měl kromě samotného trénování umět přihlédnout i k povaze jezdce a ke každému přistupovat individuálně. Každý z nás, stejně jako každý kůň, je jiný a trénink podle předem připravené šablony nemusí vést ke kýženému výsledku. Smutné je, že se tak v mnoha případech stále děje, a to i v případě zkušenějších trenérů. Opravdu dobrý cvičitel by měl umět povzbudit, pokud se budete cítit nejistí a měl by vám dodat i trochu odvahy a sebevědomí. Jestliže je ale vaše sebevědomí až příliš velké, je na místě důraznější přístup a větší přísnost. Tohle pravidlo pochopitelně platí i pro zkušenější jezdce, ti už ale bývají zpravidla o něco otrlejší. Náklady na váš další výcvik, tak jako na další výcvik vašeho koně, porostou samozřejmě tak, jak porostou i vaše jezdecké ambice. Profesionální úrovně dosáhnete jen pod vedením profesionálního trenéra s příslušnou trenérskou licencí.

Poslední oblastí, do které bude nutné investovat, je vybavení koně a jezdce. I tady platí, že výdaje za vybavení odpovídají jeho kvalitě a o tom, jak kvalitní má být, rozhoduje zase vaše jezdecká úroveň, stejně jako to, čemu a do jaké míry se vlastně chcete věnovat. Solidní sedlo pro rekreační ježdění pořídíte od deseti do patnácti tisíc korun, cena kvalitnějších sedel pro sport, zhotovovaných mnohdy i na zakázku, se však pohybuje v řádech desítek tisíc korun. Totéž platí i o ostatní výbavě a jezdeckém oblečení. Neobejdete se bez čištění pro koně, bez deky na koně, bez kvalitního uždění, bez kvalitní jezdecké přilby, čapsů (chrániče na holeně) a jezdeckých rukavic. To je jen namátkou vybrané zcela základní vybavení pro anglické ježdění, úplný výčet by zabral opravdu hodně místa. Pokud pomýšlíte do budoucna o častější účasti na jezdeckých soutěžích nebo jiných akcích, případně chcete-li vlastnit více koní, je dobré uvažovat o koupi vlastního přívěsu na koně. Nabídka je i v této oblasti vskutku pestrá, od jednoduchých přívěsů, zakrytých plachtou, jejichž cena se pohybuje v řádech desítek tisíc korun, až po špičkové modely, jejichž součástí je například i klimatizace a kamerový systém, s jehož pomocí lze sledovat dění uvnitř přívěsu i během jízdy. Za takový přívěs však můžete zaplatit stejně jako za nový automobil.

Jak je tedy patrné, vlastnictví koně vyžaduje od budoucího majitele vskutku velké nadšení a mnohdy i nasazení. Mít svého koně znamená spojit zodpovědnost a rozumný přístup. Je správné toužit po vlastním koni, touží-li po něm i vaše srdce. Pokud se domníváte, že tomu tak opravdu je a vnímáte svého budoucího koně jako parťáka a kamaráda, nikoliv jako drahou hračku, pořizovanou z lidského rozmaru nebo jen z důvodu prestiže, pak vám přeji šťastnou volbu při jeho výběru a mnoho krásných chvil, strávených ve stáji, při práci i na vyjížďkách.

O tom, jak si toho správného koně vybrat, jak se takový kůň kupuje i o vašich prvních společných krůčcích se zmíním v dalším příspěvku.