Názvy Vědecký: Erythrura trichroa Kitt Německy: Dreifarbige Papageiamadine Anglicky: Three – coloren Parott Finch Francouzsky: Diamant de...
Názvy
Vědecký: Erythrura trichroa Kitt
Německy: Dreifarbige Papageiamadine
Anglicky: Three – coloren Parott Finch
Francouzsky: Diamant de Kittlitz
Rozšíření
Amady tříbarvé se vyskytují na širokém prostoru: ostrovy Sulawesi, Moluky, Nová Guinea, Yorský poloostrov, ostrovy Nové Irsko a souostroví Bismarkovo, Guadalkanal (Šalamounovy ostrovy), Banksovy ostrovy, Nové Hebridy a jiné tichomořské ostrovy.
Podle dr. F. Robillera se rozlišuje 10 zeměpisných forem. Rozdíly jsou ale tak nepatrné, že jednotlivé formy nelze spolehlivě určit. Ve všech regionech, kde jsou amady rozšířeny, panuje po celý rok tropické klima s častými a bohatými dešti a vysokými teplotami. O nějakém rozlišování ročních období nemůže být ani řeči. Amady žijí skrytě na okrajích lesů, od nížin až do hor 2500 m vysokých. Jsou velice plaché a mnoho zpráv o nich v literatuře nenajdeme. V době hnízdění žijí v párech, mimo tuto dobu v menších skupinkách.
Živí se především semeny trav ve všech stavech zralosti a hmyzem. Doba hnízdění začíná v říjnu a trvá až do března a to podle míst rozšíření. Z trávy a rostlinných vláken si postaví hnízdo a snese 3 až 6 vajíček. Amady jsou čilé, létají rychle a obratně. Jsou velice vytrvalé a především zde odchované jsou odolné a nenáročné. Jak jsem se mohl sám přesvědčit, někteří chovatelé je s úspěchem přezimují v nevytápěných prostorách, kde ještě voda nezamrzá.
Od začátku mé chovatelské činnosti jsem astrildovité zimoval v místnosti při teplotě 15 °C. Od začátku května (po „zmrzlých“) až do začátku října jsem je měl umístěné v jednoduchých zahradních voliérách, kde hnízdili. V průběhu letních měsíců si na naše klimatické podmínky dobře zvykli a proto v pozdním podzimu snášeli bez újmy na zdraví i pokles teplot několik stupňů pod nulu.
Dlouholeté zkušenosti mne poučily k vytvoření zcela jiných životních podmínek, než jaké jsem zpočátku udržoval. Místo otevřených zahradních voliér jsem budoval voliéry kombinované. Ve vnitřních voliérách o rozměrech 150×100×180 cm (dך×v) jsem ptáky krmil a zde také hnízdili. Za pěkného počasí mohli vyletovat do venkovního prostoru 100 cm hlubokého. Průletový otvor měl sklapovací uzávěr ovládaný z venku ocelovým lankem, kterým bylo možno večer nebo v případě zhoršení počasí okénko uzavřít. Další výhodou byl přímotop, který zajišťoval příjemné klima. V zimních měsících jsem ve vnitřním prostoru udržoval teplotu 15 °C s použitím termostatu.
Amady tříbarvé můžeme přezimovat v párech nebo rozdělené podle pohlaví. Dával jsem přednost druhé alternativě, což jsem někdy prováděl i u jiných chovaných druhů ptáků. V párech jsem ale musel zásadně přezimovat
Kubánky malé, astrildy rubínové a pásovníky krátkoocasé.
Výživa
Amady tříbarvé mají ve své domovině v důsledku klimatických podmínek velice široký výběr zralých a polozralých semen, různého ovoce a plodů. Tuto skutečnost je nutno v našich chovech rozhodně respektovat. Budeme tedy amadám podávat drobnozrnné druhy pros, senegalské proso v klasech, lesknici, trochu nigru, vše nejen ve stavu suchém, ale po celý rok také naklíčené, s přídavkem pšenice a nahého ovsa. Od jara až do podzimu budeme podávat dosažitelná semena trav a plevelů, jako např. ptačinec žabinec (Stellaria media), smetánka lékařská (Taraxaci officinale), salát locika (Lactuca sativa), kokoška pastuší tobolka (Capella bursa pastorka), srha laločnatá (Dactylis glomerata), jílek ozimý (Lilium peenne), lipnice obecná (Poa annua), rdesno ptačí (Plygonum aviculare), starček přímětník (Seneci jakobaea), starček obyčejný (Seneci vulgarit), zelinný mléč (Sonchus asper) a mnoho dalších. Oblíbené jsou klasy ovsa a pšenice ve stavu mléčné zralosti. Kdybychom chtěli nabídnout také nezralou kukuřici, museli bychom každé zrno rozkrojit na malé kousky. Důležité jsou také zelené listy pampelišky, hlávkového salátu, špenátu, žabince ptačince aj. Zdravá je také nastrouhaná mrkev a její nadrobno nastříhaná nať. Z ovoce mohu doporučit hrušky, jablka, švestky, pomeranče, také plody černého bezu a borůvek. Také jsem četl doporučení dávat amadám v době pelichání šťávu ze salátových okurek a vlhčit s ní vaječnou míchanici. Šťáva totiž obsahuje kyselinu křemičitou, která velice pomáhá při tvorbě peří v době přepeřování. Chci upozornit na možnost používat k tomuto účelu holandský výrobek roztok Forticoat NL. Jedná se o premix konzervantů a emulgátorů s antimikrobiálním účinkem k podpoře trávení, prevenci a léčbě průjmů, dezinfekci pitné vody aj. Já jsem podával tento přípravek celoročně agapornisům a mohu ho každému chovateli vřele doporučit.
Pro udržení trvalého zdraví našich amad je nepostradatelná také živočišná potrava. Na prvním místě uvedu čerstvé kukly lučních mravenců rodu Lasius, Myrmica nebo Tetramorium. Kukly lesních mravenců rodu Formica používat nemůžeme, protože je tento druh přísně chráněn. Amady tříbarvé vezmou rády také drobné dešťovky, komáří larvy, perloočky (Daphnie), sušené jepice, pavouky, roupice (Enchytraeus albidus).
Neodmítají také larvy potemníka moučného (moučné červy). Zde musím připomenout, že je smíme podávat pouze v malých dávkách po přelití horkou vodou a přestřižení na polovinu. Mají vysoký obsah tuku, který by při předávkování ptáčkům velice uškodil. Škodlivý je také chitinový „šat“ moučných červů a zde můžeme nebezpečí předcházet tím, že budeme zkrmovat červy bílé, tedy právě svléknuté. Některým druhům drobných astrildů i amadám můžeme dávat denně čerstvý hmyz z travních porostů, který jsme nalovili pomocí entomologické smýkací sítě. Za suchého a bezvětrného počasí je lov velice vydatný, ale přesto pracný. To mi potvrdil i známý chovatel Petr Malinský. Nasmýkaný hmyz jsem ze sítě nejdříve sypal do pytle a po jeho naplnění přesypal do krabice od bot, v jejímž víku byl otvor asi o průměru 5 mm. Ve skleníku jsem otvor otevřel, aby tudy mohl hmyz vyletovat a ptáci ho mohli lovit.
Velice důležité je trvale ve voliéře udržovat dostatečné množství písku (nejlépe říčního), gritu, sepiové kosti, malé kousky dřevěného uhlí a skořápek ze slepičích vajec, které jsme nejdříve spařili, potom usušili a rozdrtili. Vitaminy všech druhů podáváme buď v míchanicích nebo v pitné vodě. Je nutné dodržovat dávkování a systém lhůt určených výrobcem, případně později podle vlastních získaných zkušeností. Po léta jsem sledoval nabídky výrobců vitaminových produktů a musím říci, že se mi bez výhrad osvědčil Vitamix – kompletní krmná přísada biologicky účinných látek pro výkrm a odchov drůbeže. Všem svým ptákům jsem ho přidával buď do měkké míchanice nebo do naklíčeného zrní, vždy dobře rozmíchaný. Vitamix pro výkrm a odchov drůbeže obsahuje: vitaminy A, D3, E, K3, B1, B2, B6, B12, Niacinamid, Panthotenan vápenatý, Cholin chlorid, aminokyseliny L–Lysin a DL Methionin, stopové prvky: síran kobaltnatý – Co – monohydrát, síran měďnatý – Cu – pentahydrát, síran železnatý – Fe – pentahydrát, jodičitan vápenatý – I – monohydrát, oxid manganatý – MnO, oxid zinečnatý – ZnO, seleničitan sodný – Se. Spotřební data, především dávkování, způsob aplikace a skladování, doba použitelnosti, které jsou uvedeny na obalu, je nutno bez výhrad dodržovat.
Chov
Amady tříbarvé zahnízdí snadno a odchovají svá mláďata většinou spolehlivě. Doporučuje se umisťovat ve větších voliérách více párů nebo jednoho samečka se dvěma nebo třemi samičkami. Já jsem měl zásadně v jednom prostoru pouze jeden pár amad, ale ještě několik různých párů afrických nebo australských astrildovitých. Jako příklad uvedu motýlky rudouché, astrildy bělolící,
Panenky hnědoprsé, astrildy rákosní, tygříky, astrildy olivové a různé druhy panenek (Lonchura). Amady tříbarvé stavějí hnízda přímo vášnivě volně, co nejvýše ve větvích nebo na vhodném podkladě (např. košíček z pletiva). Já jsem nacházel hnízda v houštině asi 100 cm nad zemí nebo v budkách zavěšených na vyšších místech. Jako stavební materiál posloužil čerstvá stébla trav, která byla zvláště oblíbená. Já jsem dával ve velkém množství především psineček tenký nebo lipnici hajní. Sameček donáší trávy v hustých svazcích, které pak samička velmi aktivně prostavuje. Hnízdo je hotové za pouhý jeden až dva dny. Během této stavební činnosti dochází k častému toku a páření. Snůška čítá v průměru 4–5 vajec, jen někdy to je 3 až 8 kusů. Již po snesení třetího vejce začíná zahřívání. Oplozenost vajec bývá většinou malá, když ji porovnáváme s většinou jiných druhů astrildovitých. Inkubace podle mých záznamů trvá 14 dnů. Pokud nacházíme v odborné literatuře údaje o trvání 12 nebo 16 dnů, jedná se o chybný záznam začátku zahřívání. Vylíhlá mláďata jsou zcela holá, kůže je zbarvena tmavě masobarvě, na zobáčku s krásnými modrými papilami. Rodiče je zahřívají jen asi 10–12 dnů a i v noci zůstávají mimo hnízdo. Budeme-li chovat amady v jednoduchých zahradních voliérách, vzniká pro mladé riziko, že při deštivém počasí a současném poklesu teploty se podchladí a uhynou. Když umístíme amady do vnitřní ubikace, kde budeme moci teplotu regulovat, nebudou mláďata na životě ohrožena. Nesmím zapomenout poznamenat, že asi dvanáctidenní mláďata rodiče již uvnitř hnízda nekrmí, ale jen na okraji vstupního otvoru, kde se mladí srovnají těsně vedle sebe do řady. Podobný jev jsem pozoroval u mého páru astrildů rubínových (Neochmia phaeton). Amady tříbarvé, na rozdíl od většiny astrildovitých, vynášejí trus z hnízda a proto zde zůstává stále čisto. Mladí opouštějí hnízdo ve stáří tří týdnů, dobře opeřeni, s krátkými ocásky. Do hnízda se nevracejí a nocují těsně k sobě přitisknuti v houštině. Při nepříznivém počasí je pro ně proto tato fáze odchovu nebezpečná. Z toho vyplývá poučení, brát při plánování budoucího chovatelského zařízení tyto momenty v úvahu. Vylíhlá mláďata se svým vybarvením velice podobají rodičům. Pokud mají na hlavičce trochu modrých peříček, mohli bychom předpokládat, že to jsou samečci (bez záruky). V tuto dobu jsou mladí velice lekaví a plaší a proto si musíme při práci okolo klecí a voliér počínat velice opatrně. Krátce nato jsou tito mladí soběstační a občas je začne sameček pronásledovat, což pro ně může být nebezpečné. Příčinou toho může být, že samička zahřívá další snůšku a potřebuje klid. Není to nic mimořádného, protože hnízdění amad navazuje jedno na druhé. Já jsem nechával páry astrildovitých v jedné chovné sezóně zahnízdit nejvýše třikrát. Potom měli prostor k odpočinku po dobu pět až šest měsíců. Někteří chovatelé nechávají své amady tříbarvé hnízdit čtyřikrát po sobě, s čímž nemohu souhlasit. Vitalita těchto odchovů se snižuje a narušuje. V dobrých podmínkách trvá přepeřování mláďat asi tři měsíce. Po uplynutí této doby jsou již mladí chovu schopní, ale rozhodně jim nesmíme hnízdění dovolit. Zvláště aktivní samečky bychom měli ze skupiny odchytit.
Ještě na jednu vlastnost amad tříbarvých bych rád upozornil. Podle autora Neunziga se výborně hodí k pěstounským odchovům zvláště mladých tlustozobých astrildovitých. V tomto směru nemám žádné osobní zkušenosti. Není žádným tajemstvím, že v mnoha zemích odchovávají chovatelé amady s pomocí japonských chůviček. O odchovu pod chůvičkami toho bylo řečeno již dost a dost. Není sporu o tom, že pokud se chov provádí v zájmu záchrany vzácných druhů, je možno tuto aktivitu tolerovat!
Chovatelské anomálie
Určování pohlaví a sestavování párů amad tříbarvých není snadné, protože barevné rozdíly mezi samci a samičkami jsou velice nepatrné. Poněkud snadnější je určit pohlaví u mladých jedinců, kteří právě skončili první přepeřování ze šatu mládí. Při každém dalším přepeřování je zbarvení vždy intenzivnější a počáteční rozdíly úplně zmizí. Jednoleté samičky mají vůči samečkům statnější postavu. Samečkové se brzy prozradí pilně přednášeným intenzivním zpěvem. Zde máme jistotu pohlaví! Často jsem pozoroval, že jsou amady při výběru partnera nerozhodné a vybíravé. Objeví-li se u páru sestaveného chovatelem zřetelné nesympatie, můžeme počítat s tím, že by se to mohlo později při hnízdění negativně projevit. Četl jsem, že amady tříbarvé často svá mláďata zmrzačují, uštipují jim hned po vylíhnutí jeden prstík za druhým nebo také špičky křídel a následně je z hnízda vyhodí. Jako příčina se uvádí nesprávně sestavený pár bez vzájemné náklonnosti, vysoká pohlavní aktivita samečka vyvolaná např. vysokými dávkami moučných červů, stálý neklid v blízkosti klece nebo voliéry, stres, nevhodně sestavované krmné dávky. Mohu ještě připomenout nedostatek vitaminů případně jiných druhů krmiv. Já jsem dával svým chovancům multivitaminový přípravek Vitamix celoročně, ale zásadně jsem rozlišoval období klidu, období předhnízdní a období hnízdění a podle toho jsem určoval výši dávek.
V chovu se někdy objeví zvýšená úmrtnost zárodků ve vejcích. Příčin může být celá řada. Například infekce, degenerace, vysoké stáří ptáků, nedostatečně zahřívaná snůška, hypervitaminóza aj. Ač se to zdá neuvěřitelné, také to může být důsledek příliš dlouhých drápků. Těmi se nepatrně naruší skořápka a po krátké době zárodek uhyne. To všechno je nutno brát v úvahu a vhodnou prevencí tomu předcházet.