Pogony - 3. Část

V rozmnožovacích nádržích větších rozměrů předvádějí tyto své komunikační schopnosti pravidelně. Samci mezi sebou navíc občas, zvláště dokud není vyjasněna jejich pozice v hierarchii skupiny, bojují, dospělá zvířata si však zpravidla neublíží. Nejsilnější samec se pak má právo pářit se všemi samice ze skupiny. Pronásleduje je po teráriu a zakusuje se jim do zátylku. Jestliže není samička svolná s pářením, samec s ní doslova “tříská” o zem a nejednou způsobí samičce krvácející zranění na kůži krku a na ostnech v zátylku. I proto je lépe mít v jednom teráriu více samic, protože jedinou by samec brzy uhonil a utahal. Naproti tomu i samců je lépe chovat v jednom teráriu více, protože právě přítomnost soka provokuje chuť se ukázat a po bitce nebo zastrašování pak i spářit s některou ze samiček.

Pogona barbata - samičky mají zpravidla 2 - 5 snůšek do roka, každá z nich obsahuje 8 - 35 vajec. Inkubační doba je podle německých autorů uváděna od 60 do 70 dní (resp. 42 -- 90 dní), podle amerických chovatelů 69 - 79 dní. Teplota v inkubátoru 28 °C.

Pogona henrylawsoni - má až 5 snůšek do roka v počtu 5 -- 18 vajec na snůšku. Při inkubační teplotě 28 °C se mláďata líhnou za 55 - 71 dnů podle německých a za 45 - 54 dnů podle amerických chovatelů.

Pogona vitticeps - plodnost samiček může být různá, mají od 1 do 6 snůšek ročně, v každé může být 8 - 25 vajec. Při inkubační teplotě 27 - 29 °C je její délka 66 - 116 dnů, zpravidla však kolem 70 dní, Vosjoli a Mailloux uvádí 55 - 75 dní, podle našich autorů 85 - 92 dnů.

V mém chovu snáší samičky druhu P. barbata 1 - 3 snůšky ročně, přičemž větší počet snůšek připadá na hodnostně výše postavené samice alfa - ty mají každoročně 3 snůšky, zatímco beta a gama samice mají snůšku jednu, vyjímečně dvě. Každá ze snůšek obsahuje 19 - 26 vajec, u mladých - ročních samic pak 13 - 15 vajec.

Vejce přemisťuji do dvou inkubátorů s teplotou 28 °C. Vejce jsou rozložena na vrstvu vlhkého vermikulitu, lignocelu nebo písku a vždy překryta vlhkým mechem rašeliníkem. Podle mých zkušeností na typu substrátu nezáleží a v poslední době spíše z pohodlnosti uplatňuji jen vermikulit s překrytím rašeliníkem. K líhnutí dochází za 65 - 77, zpravidla však za 72 - 73 dní. Zajímavým jevem bylo opožděné líhnutí (dá-li se to tak nazývat) při vyšší inkubační teplotě. V letošním roce se mi totiž stalo, že po poškození termostatu a v mé nepřítomnosti došlo k dvoudennímu přetápění inkubátoru na teplotu 31 -- 32 °C, která i podle údajů z literatury vede k nevratným poškozením embryí. U mne došlo k měsíčnímu zpoždění, kdy vejce ještě po 100 dnech vypadala zcela v pořádku, pak došlo k proříznutí vaječných obalů, ale mláďata se nedokázala osvobodit. Po otevření vajec jsem zjistil, že uvnitř jsou zcela živá mláďata, která mají plně vyvinutou hlavu a ocas a mezi tím jen vnitřnosti bez hrudního koše a tělního pokryvu. Vzhledem k tomu, že takto došlo ke zničení dvou snůšek od samic, které měly loni 98 % líhnivost zdravých mláďat, šlo jednoznačně o vady vzniklé důsledkem špatné inkubační teploty.

Mláďata je nutné odchovávat po menších skupinkách, asi tak kolem 6 ks, vyjímečně po 10 kusech, ale pak je nutné hlídat velmi pečlivě rovnoměrný příjem potravy a postupně vznikající hierarchii uvnitř skupiny. Pozoroval jsem totiž, že právě při budování hodnostního postavení u mláďat ve stáří 3 - 8 týdnů dochází někdy k poranění slabších jedinců na krku a končetinách, k utlačování slabších mláďat, která se pak nedostanou k potravě a dál v růstu zaostávají. Někdy mohou taková slabší zvířata, nejsou-li včas oddělena, v důsledku stresu i pojít.

Třebaže popis chovu může vypadat na první pohled poněkud složitě, jsou agamy rodu Pogona vhodným objektem zájmu i pro teraristické začátečníky. Za dodržení odpovídajících teplotních, světelných a krmných podmínek se stávají milými společníky, kteří vás svými životními projevy zabaví na celé dlouhé hodiny a dají vám zapomenout na běžné starosti všedních dní.